Senátor František Bublan: Děkuji, pane předsedající. Skutečně jenom několik málo slov, protože mám pocit, že už se v té debatě utápíme a je to stále totéž.

Asi dlužím panu poslanci Stanjurovi odpověď na těch 200 metrů čtverečních. Když jsem to zde uváděl, tak jsem mluvil o tom, že každá země má nějaká omezení, nějaká vymezení prodejní doby, a že třeba Francie má zrovna 200 metrů. Jinak děkuji panu poslanci Grospičovi, že našel určitou analogii u vratných nápojů. To znamená, není to proto, že to má Francie, tak to musíme mít také, ale hledali jsme způsob, jak se přiblížit ostatním zemím. A když jsem studoval jednotlivé země, kde omezení jsou, tak ono to skutečně není jednoznačné. To jsou takové příklady, nad kterými bychom se možná i podivili. Třeba Finsko má zakázáno prodávat v neděli dopoledne, ale odpoledne už se prodávat může. Můžeme se ptát proč. Jestli proto, aby mohli jít lidé do kostela nebo aby strávili nedělní oběd v rodině - důvodů může být několik. Někde o zavírací době rozhoduje obec, město, někde dokonce region, kraj. Takže nemůžeme si najít nějaký přesný typ, podle kterého bychom se mohli řídit. A to, že některé země, jako je Rakousko, Německo, liberalizují trh a tu možnost, tak my se možná jenom budeme přibližovat k tomu, co tam v tuto chvíli mají, ale asi toho nikdy nedosáhneme.

Otázka, když někdo má 190 metrů čtverečních prodejní plochu a někdo má 210, ono to zní, jako by ten, kdo má těch 190 metrů, musel mít otevřeno. Nemusí, může mít zavřeno. Většina také zavřeno má. Tam jde jenom o to omezení pro toho, kdo má velkou plochu. Také jsme hledali způsob, jak to vymezit, jak to najít. V návrhu dokonce byl počet zaměstnanců, což by mohlo být také problematické. Nakonec se zvolila prodejní plocha.

Takže samozřejmě diskuse, co tady proběhla, je namístě, já si jí vážím, já si jí cením, ale jenom chci zdůraznit, že pokud chceme trošku prospět nebo pomoci zaměstnancům, tak budeme muset některé věci jakoby přejít a říct, o co nám jde, o to podstatné, nikoliv tady ty možná i marginálie nebo věci, které tak podstatné nejsou, ale pomáhají, aby to podstatné se prosadilo.

Dámy a pánové, já děkuji za diskusi. Teď už je to na vašem svobodném rozhodnutí a věřím, že ta myšlenka projde. Děkuji.

Keyboard shortcuts

j previous speech k next speech