Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji vám dobré poledne, tedy ještě ne, dobré ráno. Jsem rád, že tady mohu dneska vystoupit, protože vlastně už bych měl být na cestě do Mnichova, ale věřím, že ještě stihnu tady říct aspoň několik slova na téma, ke kterému bych se zřejmě, vlastně jistě, měl vyjádřit.

Já jsem tu teď naposledy vyslechl výzvu na stranu vlády, aby byla ve svých postojích jednoznačná, aby tedy tam nebyly viditelné díry a aby mluvila rovně, přímo, konkrétně. Já jsem ale třeba měl z toho posledního vystoupení představitele opozice dojem, že bych úplně stejný požadavek vznesl na představitele opozice. Já bych požádal opozici, aby ona tedy byla naprosto jednoznačná, abychom věděli, s jakým postojem tedy vlastně přesně mluvíme a co vlastně reprezentujete. Protože kdybych tady jmenoval ty základní principy, to bych se asi opakoval, to tady zaznělo mnohokrát, vlády a vy byste s nimi zřejmě souhlasili, jako je třeba princip ochrany vnější schengenské hranice, tak byste s tím všichni souhlasili a řekli byste, že jestli toto je jeden z těch bodů, který my jako vláda prosazujeme, tak je to něco, co byste podepsali. Zřejmě.

Teď jsem ale zároveň slyšel, že vlastně když my tento princip budeme prosazovat, a to dokonce s těmi všemi jasnými důsledky, např. tak jak je to v návrhu Evropské komise, že v případě, že nějaká země selže, tak musí být možnost zasáhnout a tu díru zalepit, protože když máte jakoukoli hranici státu nebo vnější hranici nějakého území, kterou chcete chránit, tak ta hranice je tak silná, jako je nejslabší článek. Když vám to prostě někde praskne, tak se vám tou dírou budou hrnout migranti, uprchlíci - tady bylo řečeno, jak to máme, nebo nemáme nazývat. Takže opakuji: buď tu hranici držíte celou, anebo se vám celý ten systém začne rozpadat.

Vy víte, že poslední návrh Evropské komise je ten, že říká, že by v případě, že někde nějaká země nemá dost sil, nedostává se jí prostředků, lidí, měla existovat možnost Evropské komise zasáhnout a tu díru zalepit. No a tohle je přesně pozice České republiky. Včera jsem o tom mluvil s Nikosem Kotzianem v Athénách, mluvil jsem o tom se svým kolegou Witoldem Waszczykowským, polským ministrem zahraničí. Tuhle pozici hájím. Připadá mi jednoznačná a jasná. A víte proč? Protože Česká republika je země, která se vlastně v této oblasti suverenity vzdala. My jsme vlastně země, která žádnou vnější schengenskou hranici nemá. My jsme ochranu té vnější hranice postoupili ostatním zemím a s výjimkou ruzyňského letiště k nám nikdo schengenskou hranici nepřekračuje. A mně připadá naprosto legitimní a v zájmu občanů této země, když říkám našim partnerům a celé řadě ministrů, že Česká republika je pro to, aby když se někde udělá díra, aby se okamžitě zalepila, abychom byli srozumitelní pro všechny.

A tady dlouhé vystoupení mého předchůdce, představitele opozice, bylo kritikou vlády za to, že v téhle věci, údajně, vlastně tím zpochybňuje suverenitu, protože když by někdo zasáhl v jiném státě, chápete?, tak tím zpochybňuje suverénní právo toho státu chránit své hranice. Rozumíte té logice? A on říká dokonce, pan předseda Fiala říká, že bychom v tomto měli podpořit naše maďarské a polské přátele, kteří, jak všichni víte, se ozvali, protože říkají, že je to ochrana suverénních hranic, na kterou nechtějí, aby mohl vstupovat někdo jiný. A já se s těmito partnery docela vážně, seriózně, klidně bavím a říkám jim, že pro Českou republiku je to životně důležité, aby nikde ta díra nepraskla a aby, když se to stane, tak byla zalepena. A dokonce jdeme do takových detailů, že říkám polskému ministrovi, když mi říká, že by mu vadilo, kdyby někteří příslušníci některých zemí tam působili jako takové jednotky: Dobře, tak se domluvme, budou to Češi a Slováci a domluvíme se takto. Ale nenapadlo mě, že bych měl ustupovat z tohoto požadavku, protože až se to tou dírou pohrne, tak bude pozdě se hájit tím, že jsme nechtěli zpochybnit suverenitu té země, která nebyla schopna tu zemi uhájit.

Chápete, taková je důslednost opozice. Taková je skálopevnost toho, co tady předvádí opozice. Vypadají, že to myslí tvrdě, vážně, chtějí to vidět jasně, ale když se zamyslíte nad tím, co říkají, tak je to vlastně oslabování ochrany zájmů občanů této země. A takhle je to se vším. Tady se vlastně konají skutečně velké debaty, ve kterých se tvrdí, že vláda není dostatečně důsledná, ale já se domnívám, že to tak samozřejmě vůbec není. Tady zaznívá, že schengenský režim už nefunguje nebo že to je ochrana něčeho, co už skoro není. A ptáte se mě - ptáte se nás, jak se my hodláme v té situaci chovat. My jsme možná nudní a fádní, ale principy naší politiky jsou naprosto jednoduché. Daleko podle mě srozumitelnější, než je to, co říkáte vy.

Já vám řeknu čtyři základní pozice, které dneska hájí česká politika. Premiéra, vlády, Ministerstvo zahraničí.

Za prvé: Ten cíl je ochrana schengenské spolupráce a volného pohybu osob a žádné úvahy o tom, že z toho budeme ustupovat, že se budeme smiřovat s nějakými Minischengeny, nějakými kompromisy. Chceme naopak co nejdříve obnovit stav, ve kterém nebude třeba to suplovat nějakými vnitřními hranicemi, o které se někteří pokoušejí, takže toto je princip, který my sledujeme.

Druhá věc. Ustavení funkčních politik v oblasti migrace, a dokonce všude říkáme, že to musí být rychleji, než si Evropská komise představuje. Já sám si tady vybavuji svá vystoupení, která jsem měl, že je pro mě nepřijatelné to tempo, které dneska bylo zvoleno, že nemůžeme čekat tak dlouho. Takže to je politika České republiky - ustavení nových funkčních politik, protože ty stávající se v době krize ukazují být nedostatečné. To je další věc, kterou sleduje česká zahraniční politika.

Třetí věc. Snížení migračního tlaku na Evropskou unii. Hledáme způsob, jak snížit ten tok, protože se nedá přece počítat s tím, že bude v tomto roce zase Německo přijímat milion migrantů a že se bude opakovat v celém rozsahu situace z roku 2015. To byl účel cesty, kterou jsem teď měl přes Turecko, Řecko, Makedonii a další, vlastně tohle mě zajímalo. Co je třeba udělat pro to, aby se snížil tok migrantů. Co pro to dělají tyto země, jak jim můžeme pomoci, jak ten tok prostě snížit. A nemám tady čas ani prostor, abych mluvil o detailech, ale nabízím vám vystoupení v příslušných výborech Sněmovny a jsem ochoten podrobně referovat o tom, jak vypadá situace na turecko-řeckých hranicích, a to nejenom proto, že jsem tam teď byl.

Naši velvyslanci, naše zastupitelské úřady mají za úkol se tomu permanentně věnovat a permanentně nás informovat. Nejčerstvější informace, co se tam děje. Dokonce jsem slyšel, že náš velvyslanec chodí převlečený po pobřeží moře, protože pochopil, že to myslíme nesmírně vážně. Vědět opravdu maximum toho, co se tam přesně děje. A to jsou úkoly, které od nás dostaly naše zastupitelské úřady, abychom my v Evropě mohli vystupovat a mluvit na základě faktů, které nemáme zprostředkované, které máme přímo od naši lidí z těch zemí. A ta moje cesta nebyla jenom poznávací, byla to, řekněme... Je třeba tam taky zajet na to místo, ale nejde o to, že bych tam já během několika hodin pobral všechny informace, ale my tam vlastně neustále pracujeme, spolupracujeme dokonce i s NGO, spolupracujeme s dalšími a vytváříme si přesný obraz toho, jak tyto země dneska plní to, co mají. Do jaké míry, jakým způsobem se jim dá pomoci, jaký smysl mají ty naše peníze, ty naše prostředky, co je tam dneska nejvíc třeba. O tom bych mohl mluvit dlouze, asi by to tady strašně zkomplikovalo projednávání. ***

Keyboard shortcuts

j previous speech k next speech