Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Promiňte, jenom tři věty, než přistoupím k harmonogramu. Prostě musím odpovědět na to, co tady padlo, že důvodem pokut z Evropské komise od ROPu byl výkon auditu. To prostě není pravda. Je to doložitelné. Nechci to rozvádět, není to bod, který projednáváme, ale prostě zazněla krystalická nepravda. Důvodem nebyl audit.

Já jsem se přihlásil proto, abych ve svém vystoupení s omluvou řekl panu poslanci Jurečkovi, že jeho úvaha je mylná. Že prostě není možné si myslet, že když schválíme vládě v tomto zrychleném harmonogramu, že smí utratit v příštím roce 1 bil. 211 mld., že se pak k tomu můžeme v průběhu roku vrátit a můžeme to nějak upravovat. Nemůžeme. Zákon o státním rozpočtu je zákon de iure, není zákonem de facto. De facto se jedná o exekutivní normu, kterou si všechny demokratické Sněmovny povýšily na zákon. Je to učebnicová ingerence legislativy do exekutivy, a proto také zákon o státním rozpočtu jako jediný zákon schvaluje pouze Poslanecká sněmovna, protože vláda se zpovídá pouze Poslanecké sněmovně, nikoliv Parlamentu jako celku. Svým charakterem to není nic jiného než exekutivní norma. A Sněmovna říká: "My, protože z nás vláda vychází a my jsme suverénem, o této exekutivní normě chceme rozhodovat na úrovni Sněmovny, nechceme to nechat na vás, na vládě. My vám určíme, co smíte a nesmíte utratit. To je náš úkol."

Ovšem také, protože to je svým charakterem exekutivní norma, tak je tomu přizpůsoben i jiný režim projednávání a jiný režim pozměňovacích návrhů a možných novel. Jakmile my řekneme "smíš, vládo, utratit 1 bil. 211 mld.", tak už nikdy během roku se k tomu jako Sněmovna nemůžeme vrátit. Už nikdy žádnou iniciativou, žádným usnesením nemůžeme říct: "My jsme si to rozmysleli a už tolik, vládo, utratit nemůžeš". Jediný, kdo bude moci předložit novelu zákona státního rozpočtu, je vláda sama. Poslanecký návrh novely je něco, co není možné. Může to udělat jenom vláda.

Vláda se k tomu samozřejmě vrátí v rámci svých priorit a je docela možné, že priority tam, kde může, ve fakultativních výdajích přeskupí a navrhne některé výdaje posílit, některé naopak ponížit. Dokonce slyším, že se bude snažit něco ušetřit, a tím část provozních výdajů kdesi zaparkovat, zda ve vládní rozpočtové rezervě, či na jiné položce. Ale to neznamená, že je nemůže utratit. Jak je zaváže, tak je zase rozváže.

Jak máme my věřit tomu, že jakákoliv vláda, ještě nevíme jaká, přijde s nějakou novelou a řekne "my navrhujeme, že neutratíme 1 bil. 211 mld., my navrhujeme, že utratíme o 10 mld. méně"? Já to tomu nevěřím. Vláda bude měnit vnitřní strukturu, ale už nikdy nepřijde s tím, že utratí méně. Jestliže vládě dovolíme utratit 1 bil. 211 mld., tak je také utratí! ***

Keyboard shortcuts

j previous speech k next speech