Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, odpusťte prosím, že začnu notorietou, a tedy konstatováním, že zákon o státním rozpočtu je základním strategickým dokumentem pro výkon exekutivy v následujícím roce, kdy alespoň ve fakultativních výdajích, které jsou bohužel menší než ty ze zákona povinné, Poslanecká sněmovně stanovuje zásadní rozpočtové, a tedy i politické priority pro příští rok.

Je to materie nejenom rozsáhlá, je to materie i sofistikovaná. A já při vší úctě k intelektuálnímu potenciálu nás všech, kteří jsme byli zvoleni do této Poslanecké sněmovny, si dovolím tvrdit, že čtrnáctidenní harmonogram je nedostatečný čas přímo na prostudování každého z nás, ale na řádné projednávání už je to čas zcela absurdní. Pokud přijmeme tento harmonogram - a nepochybně ho přijmeme, protože jsme si vědomi politických postojů jednotlivých politických frakcí -, neříkáme nic jiného, než: My, Poslanecká sněmovna, suverén nad zákonem o státním rozpočtu, suverén nad veřejnými výdaji, který má vládě určit, co smí a co nesmí v následujícím roce utratit, my, Poslanecká sněmovna, na toto rezignujeme. My to neuděláme. My prostě učiníme jakési formální kroky ve lhůtách, které jsou ze zákona nejkratší, to znamená ve lhůtách na kritické cestě, ale rezignujeme na řádné a odpovědné projednávání státního rozpočtu.

Já jsem zaznamenal tlak na rychlost v celé řadě projednávání u různých bodů, ale intenzita projednávání a rezignace na projednávání, to jsou prosím dva různé pojmy. Nikdo z nás si nepředstavuje, že bude makat tak, že se na to vykašle, a tím pádem to uděláme rychle.

Není možné projednat státní rozpočet za čtrnáct dní. Je možné to odbýt. Je možné konstatovat, že to prošlo orgány Sněmovny, ale není možné to projednat při plném vědomí a poučení každého z nás, který o tom bude hlasovat. Až tady o tom budete hlasovat, budete o tom hlasovat s tím, že podepisujete bianco šek a nevíte, o čem hlasujete. To je zpráva, kterou schválením tohoto harmonogramu vydáte české veřejnosti.

Já si jsem vědom pokročilého data. Jsem si vědom toho, že nikdo z nás si nepřeje dlouhé rozpočtové provizorium, ale snaha uzavřít projednávání rozpočtu do Vánoc s odůvodňováním, že odvrátíme riziko rozpočtového provizoria, je argument falešný. Já myslím, že všichni, jak tu sedíme, dobře víme, že rozpočtové provizorium, které by bylo způsobeno technologickými projednávacími lhůtami a trvalo by dva až tři týdny, absolutně neznamená žádné riziko jak pro veřejné rozpočty, které čerpají, absolutně neznamená žádné riziko z hlediska důvěry kapitálových trhů, kde by samozřejmě jinak dlouhým a nejistým provizoriem byla podlomena důvěra. Ale dvou- až třítýdenní, nebo dokonce čtyřtýdenní rozpočtové provizorium neznamená absolutně žádné riziko jak pro fungování státu, tak pro fungování krajů, tak pro fungování obcí a ani pro důvěru kapitálových trhů. Já myslím, že to všichni víme, a tento argument neobstojí.

Obstojí možná jeden jediný argument: Ten rozpočet není náš, nelíbí se nikomu z nás, my zatím nevíme, co s tím chceme udělat. Když navrhneme jakoukoliv změnu, tak pak za ni budeme zodpovědní. ***

Keyboard shortcuts

j previous speech k next speech