Poslanec František Laudát: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, plynule bych navázal na svého předřečníka. Myslím si, že tak jak byl obohacen slovník v 90. letech a v minulé dekádě našeho století, je slabý odvar toho, čím nás soudruzi oblažili předchozích 40 let před listopadem 89. Jenom bych připomněl: dělníci výrobní, dělníci nevýrobní a ti ostatní, či dělníci, rolníci a pracující inteligence atd., atd. Poručíme větru, dešti a nevím kde co. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Já přece jenom, protože nemám pocit, že bychom tady dneska jednali o zákonu, o služebním zákonu, ale skutečně o nepřímé novele a paralyzaci lustračního zákona, tak přece jenom znova bych se vrátil k této problematice. Většina výhrad opozičních stran zde již zazněla a z důvodů redundance vás nebudu zdržovat.

V rozsáhlé diskusi se možná trochu ztrácejí některé mravní, ale i věcné důvody. Trváme na tom, že tento stát by neměli řídit estébáci. Dovolím si připomenout citát Margaret Thatcherové, která kdysi pronesla, byť to bylo k jedné válce: Nepotrestané zlo plodí další zlo. A to se v českých podmínkách myslím potvrdilo měrou vrchovatou. Zlo z éry reálného socialismu nebylo potrestáno. Hlavní protagonisté listopadu 89 se mylně domnívali, že levicové utopie všech odstínů včetně té extrémní jsou minulostí. Odpouštěli za oběti, aniž se těchto obětí ptali na jejich názor. Existuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Je mně líto, že dnes už existuje aritmetická většina ve Sněmovně, které nebude vadit to, že nám budou vládnout nejhorší služebníci předlistopadového režimu.

Druhá poznámka se týká roviny zcela věcné. Lustrační zákon nebyl jenom o svědomí těch, kteří sloužili způsobem zvláště zavrženíhodným předlistopadovému režimu. Ono to má i zcela praktické dopady. A tomu se říká vydírání. Pokud by v prosinci 1989, lednu, únoru, březnu, možná dubnu, ne úplně si to pamatuju, nehořely tuny dokumentů Státní bezpečnosti, neztrácely se záhadně do vytvářených fondů, zvláštních, a neztrácely se materiály při stěhování archivů, bylo by možná docela dost objektivně možno stanovit, zda někdo v reálné rovině byl, či nebyl vinen. To však z výše uvedených důvodů není možné. Nikdo dneska nemůže říct, jakou kauzou následně, když ten člověk bude politicky zajímavý či exponovaný, někdo vytáhne, či horšího, nevytáhne a bude se snažit ho dotlačit do rozhodnutí podle svých představ.

Je mně líto, že dvě strany koalice a politické strany, kterých si jinak velice vážím a mají ve svém názvu slovo demokratické, si zahrávají s tímto ohněm. Sami můžete vidět, že nikdo není imunní. Můžeme si říct, že na rozdíl od Ukrajiny, kde dneska teče krev, se u nás nic podobného, že nějaké části společnosti dojde trpělivost, nemůže stát. Ale nikdo není prorokem.

Neobstojí podle mého ani tvrzení, že voliči zvolili do Poslanecké sněmovny a to, že koho sem poslali, je nejvyšší síla. Jestli se provalí nějaký skandál i následně, že se najednou někde něco dohledá, volič vám na to klidně řekne: Ale tohle jsme přeci nevěděli! Odpovědnost opět padne na vás.

Trochu nechápu proč ještě před vznikem vlády tady dochází ke kategorizaci. Jeden z kandidátů na ministra bude mít velké problémy, protože v nějaké fázi buď nedostal, nebo si přerušil žádost o prověrku, zatímco druhému projde asi úplně všechno. Je to myslím hlavně váš problém, budoucí koalice. Cokoliv uděláte, může to být zpochybněno i v případech, kdy budete rozhodovat fér. (V sále je velký neklid.)

My jsme si včera vzali volno na jednání poslaneckého klubu, abychom vám poskytli čas. ***

Keyboard shortcuts

j previous speech k next speech