• Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 6. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

    Mám na vás teď prosbu, abyste neodcházeli ze sálu, protože během několika málo okamžiků přijde do jednacího sálu pan prezident se svým projevem. Do té doby, prosím, vydržte na svých místech a potom budeme v našem jednání pokračovat. Děkuji.

    (Několikaminutové čekání na příchod pana prezidenta.)

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, oznamuji vám, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky pan Miloš Zeman.

    (Za zvuků slavnostní fanfáry přichází do sálu v doprovodu kancléře Poslanecké sněmovny prezident republiky. Usedá na místo po pravici předsedy Sněmovny.)

    Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych mezi námi uvítal prezidenta republiky pana Miloše Zemana a předal mu slovo.

    Pane prezidente, prosím.

    (Prezident přechází k řečnickému mikrofonu, cestou si podal ruku s poslancem Kalouskem.)

    Slovo má prezident republiky.

  • Prezident České republiky Miloš Zeman: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, domnívám se, že nejvhodnější příležitostí, jak má prezident republiky pozdravit novou Poslaneckou sněmovnu, je právě okamžik, kdy tato Sněmovna jedná o pravděpodobně nejdůležitějším programovém bodu a to je vyslovení důvěry této vládě.

    Jsem si vědom toho, že ve volební kampani zaznělo ze stran nejrůznějších politických subjektů mnoho slibů a že v případě vytvoření jakékoli koaliční vlády je nutné hledat racionální kompromis tak, aby se alespoň část těchto slibů či závazků promítla jak do koaliční smlouvy, tak do programového prohlášení.

    Na druhé straně bych chtěl říci, že programové prohlášení považuji za jakýsi kolektivní slib či závazek. Slib, který by měl být kontrolovatelný a k jehož porušování by nemělo docházet, jak jsme zažili v minulosti, kdy dané slovo neplatilo, kdy podaná ruka, ale i podepsaná smlouva byly znehodnocovány krátce po svém uskutečnění. A myslím si, že to byl jeden z faktorů, proč se rozpadla minulá vládní koalice. Nelze slibovat snížení daní před volbami a zvýšení daní po volbách.

    Ale dovolte mi, abych se dostal k tématu, které mně přísluší, a tímto tématem není hodnocení programového prohlášení vlády, protože to je povinnost předsedy vlády a členů vlády. Tímto tématem není ani kritika tohoto programového prohlášení, protože to je povinnost opozice. Ale tímto tématem je odpověď na otázku, kterou mně mnozí politici kladli zejména v souvislosti s mým vánočním poselstvím, když jsem mluvil především o potřebě dodržovat sliby a oni se ptali, kde je ta vize.

    Kolegyně a kolegové, napsal jsem sice několik knih o společenských vizích, ale nejsem tak autorsky ješitný, abych předpokládal, že jste je všichni četli. Proto mně dovolte, abych alespoň v pěti minutách se pokusil svoji vizi znovu vyjádřit a zasadit ji do kontextu programového prohlášení, protože toto prohlášení je zcela logicky prohlášením na čtyřleté volební období, zatímco skutečná vize hodná tohoto jména překračuje čtyři roky. Je nikoli udržováním současného stavu, ale pokusem o jeho dlouhodobou změnu. Mám-li použít poněkud patetického termínu, je to sen. Je to sen Martina Luthera Kinga, je to sen Johna Kennedyho o přistání Američanů na Měsíci. Je to sen, který nás může motivovat, ale také frustrovat, pokud se nesplní.

    Jsem velmi opatrný vůči používání termínu vize. Už jsme jich tady měli několik. Předpokládali jsme, že do sedmi let doženeme Rakousko. Nevšiml jsem si toho. Předpokládali jsme, že se staneme středoevropským ekonomickým tygrem. Nevšiml jsem si toho. Místo toho, abychom se poučili u západních demokracií, jak vypadá skutečná politická demokracie a skutečná tržní ekonomika, vytvářeli jsme jakési nové politické formace mimo strukturu standardních politických stran, které se ovšem postupem času rozpadly. Dospěli jsme k názoru, že umíme vyvinout originální novou metodu privatizace. A všichni víme, jak dopadla. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dámy a pánové, v tuto chvíli schůzi na 15 minut přerušuji. Děkuji.

    (Jednání přerušeno v 11. 58 hodin do 12.15 hodin.) ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím, abyste zaujali svá místa, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

    Náhradní karty mají tito poslanci: náhradní karta č. 1 - pan poslanec Vojtěch Adam, náhradní karta č. 3 - paní poslankyně Jana Lorencová, náhradní karta č. 2 - pan poslanec Ladislav Velebný, náhradní karta č. 5 - pan poslanec a premiér Bohuslav Sobotka.

    Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci: pan poslanec Ivan Gabal - zdravotní důvody, pan poslanec Radim Holeček - rodinné důvody, pan poslanec Rom Kostřica - zdravotní důvody, pan poslanec Michal Kučera - zdravotní důvody, pan Jaroslav Lobkowicz - pracovní důvody, paní poslankyně Nina Nováková - zahraniční cesta, paní poslankyně Pavlína Nytrová - zdravotní důvody, pan poslanec Milan Šarapatka - rodinné důvody a pan poslanec Pavel Volčík - zdravotní důvody.

    Nyní přistoupíme k bodu 60 našeho programu.

    Z omluv tímto tedy vyjmeme paní poslankyni Nytrovou, která je přítomna. Další, kdo bude vyjmut z omluv, je pan poslanec Radim Holeček, který je taky přítomen.

    Mám zde přihlášku s přednostním právem pana poslance, pana Stanďury. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Myslím, že se to skloňuje trošku jinak, to moje příjmení, ale budiž.

    Hezké dopoledne. Ještě než začneme projednávat bod 60, chtěl bych navrhnout pevné zařazení bodu v rámci programu této schůze.

    Když si otevřete servery, mnozí z vás mají před sebou tablety nebo notebooky, tak vidíte, že dneska znovu eskaluje situace na Ukrajině. (Nesouhlasné výkřiky z levé části sálu.) My jsme v debatě hodně pokročili...

    Možná byste nemuseli nesouhlasně křičet, vyjádříte se hlasováním. Dobře, jestli je vám to jedno, ta situace, chcete jít rychle domů nebo rychle na hokej, budiž. Já chci navrhnout pevné zařazení bodu 72 - Aktuální situace na Ukrajině a postoj vlády České republiky po skončení projednávání bodu 60. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Ještě někdo se chce přihlásit k programu? Není tomu tak.

    Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Stanjury o zařazení bodu 72 pevně po skončení projednávání bodu 60.

    Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Proti?

    Hlasování končím. V hlasování pořadové číslo 172 přihlášeno 190 poslanců, pro 50, proti 60. Návrh byl zamítnut.

    Nyní tedy přistoupíme k projednávání bodu

    Předseda vlády Bohuslav Sobotka dopisem ze dne 3. února 2014 informoval předsedu Sněmovny, že vláda jmenovaná prezidentem republiky dne 29. ledna 2014 je připravena předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat ji o vyslovení důvěry. Ústava České republiky předepisuje učinit tak do 30 dnů po jejím jmenování. Programové prohlášení této vlády vám bylo doručeno v pátek 14. února tohoto roku.

    Nyní prosím předsedu vlády pana Bohuslava Sobotku, aby se ujal slova.

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dovolte mi, abych před vás dnes předstoupil s žádostí o vyjádření důvěry Poslanecké sněmovny nově vzniklé vládě. Nová vláda předstupuje před Poslaneckou sněmovnu osm měsíců po pádu vlády, která měla jako poslední mandát vzniklý z voleb. Předstupujeme před Poslaneckou sněmovnu tři měsíce po volbách do Poslanecké sněmovny, které rozhodly o jejím aktuálním složení. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu premiérovi a zahajuji tímto rozpravu, do které se s přednostním právem nyní přihlásil pan poslanec Filip. Po něm se připraví pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k otázce důvěry vlády České republiky a půjčil si jedno téma, které jsem musel, chtě nechtě, tady přednášet v roce 2006.

    Volby v roce 2013 měly znamenat velkou naději pro Českou republiku a lidé se v těch volbách rozhodovali pro odmítnutí určitých postupů, které tady po roce 2006 byly zavedeny. V každém případě Komunistická strana Čech a Moravy po ustavení vlády je v tomto ohledu nejsilnějším opozičním klubem Poslanecké sněmovny. Ale otázka důvěry je otázka nejen ústavního institutu, to znamená důvěry více než 101 poslanců v Poslanecké sněmovně, ale je to také otázka důvěry občanů ve vládu, v parlament a ve stát nebo v jeho instituce. Pan předseda vlády řekl, že by stál o to, aby se obnovila důvěra občanů České republiky ve stát. To ovšem není otázka důvěry v tom ústavním smyslu, nebo chcete-li, smyslu parlamentním. Je to otázka důvěryhodnosti těch institucí, které představujeme před veřejností. Získat důvěru u občanů je přece jen něco složitějšího a také to má jiné parametry než vyjádření více než 101 poslance. Koalice má více než 101 poslanců a je nepochybné, že by tedy měla sama v sobě najít dostatek sil na to, aby důvěra ve vládu České republiky byla přijata. To ovšem znamená, že vláda by se měla vrátit nejen k programovému prohlášení, ale také k tomu, jak bude schopna jednotlivé sliby vyplnit.

    V tomto ohledu jsem trochu zklamán vládním prohlášením, protože zejména sociální demokracie, a KSČM je kritikem této vlády zleva, opustila řadu programových bodů a nechala si vnutit program, který posunuje vládu České republiky proti výsledku voleb výrazně do pravého středu nebo zcela napravo. Mohl bych vzpomenout to téma, které je zcela zásadní pro Českou republiku a které hýbalo předvolební kampaní a nepřestalo s ní hýbat ani po volbách, a to je otázka církevních restitucí, nebo takzvaných církevních restitucí, lépe řečeno daru České republiky církvím za něco, co lze snadno zpochybnit, že někdy těmto církvím patřilo. Nechtějte, abych vypočítával jednotlivé žádosti a spojoval je s daty vzniku těch církví nebo s daty vzniku těch staveb, o které je dnes žádáno, které nemají nic společného ani s rokem 1948, ani s rokem 1960, dokonce ani s rokem 1970 nebo 1980. A mluvím o odborných učilištích, o bytových domech a ostatním.

    Co mě zarazilo nejvíc a nechápu to, že se ve vládním prohlášení nijakým způsobem nevymezuje, a dokonce ani předseda vlády to nevzpomenul ve svém projevu, zákon o obecném referendu. Již jsem připomínal, že obecné referendum bylo součástí československého právního řádu do roku 1992 a teprve zákonem č. 4/1993 Sb., tzv. recepční normou, se tehdejší pravicové vlády vypořádaly s tím, aby lidé mohli do politiky vůbec mluvit. Ano, v roce 1993 skončila možnost občanů České republiky se vyjádřit v referendu, a to proto, že pravice omezila možnost vstupovat do politiky jenom na akt voleb. V tomto ohledu se divím nové vládě, že to není jedna z priorit jako vstřícný krok vůči občanům, aby případná korekce vládní politiky byla možná právě referendem, aby případná korekce mohla obnovit důvěryhodnost vlády před občany.

    Na druhou stranu musím říct, že mě příjemně překvapilo v projevu předsedy vlády, že přece jen posílil pozici majetkových přiznání proti tomu, co je v textu vládního prohlášení. Nic neříkající věta nebo půlvěta o prokazování původu majetku mi totiž připadá něco jako propuštění Ivo Rittiga z policejní cely. Znamená to, že se u prokazování majetku zůstaneme jenom před branami onoho soukromého sektoru, který se podílel na rozkrádání majetku státu, na podivných privatizacích, na ještě podivnějších veřejných zakázkách a nebudeme to hodnotit ani jako sousední Německo nebo Francie? Tomu opravdu nerozumím a rád bych věřil slovům předsedy vlády, že přece jen zákon o majetkových přiznáních spatří světlo světa a bude tímto parlamentem schválen.

    Stejně tak se nemohu spokojit s tím, co bylo řečeno o daních. Je evidentní, že daňová soustava, která byla přijímána v posledních sedmi letech, jasným způsobem prohlubovala ekonomickou, a tím i společenskou a politickou krizi v České republice. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi seznámit vás se stanoviskem poslaneckého klubu TOP 09, jak se zachováme při hlasování o důvěře, a odůvodnit tento postup. Především bych ale rád zdůraznil, že vítáme skutečnost, že se mandátu ujímá vláda, která vzešla z demokratických voleb, a že po osmi měsících bezčasí máme vládu, která je nepochybně legitimní, bude mít důvěru Poslanecké sněmovny a právo i povinnost vykonávat svůj mandát. Dovolte tedy, abych vládě popřál hodně úspěchů při správě země i při budování mezinárodní prestiže České republiky.

    Není automatické, že strana, která je opoziční, musí nutně vládě vyslovit nedůvěru nebo odmítnout vládě vyslovit důvěru. Dokážeme si představit, že přesto, že bychom se lišili s vládou v mnoha parametrech, že za předpokladu, že by to byla vláda práva a úcty k zákonům, vláda rozpočtově odpovědná a vláda, která by brala vážně systémový postup proti korupci, že bychom takové vládě mohli vyslovit i důvěru. Bohužel ani jedno z těchto tří kritérií, která jsem zmínil, vláda nenaplňuje. A dovolte mi teď, abych své tvrzení odůvodnil.

    Vláda práva a úcty k zákonům. Dovolím si tvrdit, že největší úctu před zákonem musí mít zákonodárce sám, tedy my jako Poslanecká sněmovna, a pochopitelně i vláda jako exekutivní výkonný výbor této Poslanecké sněmovny. Vláda vznikla na tom, že souhlasila a podpořila ignorování jednoho zákona. Můžeme mít různý názor na lustrační zákon, můžeme být pro jeho zrušení, můžeme trvat na jeho zachování, ale pravděpodobně bychom se napříč touto Poslaneckou sněmovnou měli shodnout na tom, že dokud jakékoliv zákony platí, musí být dodržovány bez výjimky, musí být dodržovány každým. Skutečnost, že v případě lustračního zákona platí, že někteří vyvolení tento zákon dodržovat nemusí, je neúcta k právu, neúcta k zákonu a velmi špatný signál, který vláda posílá do společnosti. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu TOP 09 Miroslavu Kalouskovi. Ještě přečtu přednostní práva, ale před přednostním právem jedna faktická poznámka pana předsedy Faltýnka. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

  • Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji. Hezké odpoledne, dámy a pánové, velmi stručně faktická poznámka.

    Pan bývalý ministr financí a neformální premiér minulé vlády tady hovořil o bezpečnosti potravin ve vztahu k dotacím. Strašně se omlouvám, ale je to už poněkolikáté, co si popletl pojmy. My, prostřednictvím pana předsedajícího pane kolego, máme ve svém programu potravinovou bezpečnost. To je o tom, že chceme, aby potraviny, které se u nás vyrábějí, ale i dovážejí, byly bezpečné pro naše občany. A potom potravinovou soběstačnost, to je to, o čem vy jste hovořil, a to má vazbu na dotace. A my víme, jak vlády, kde vy jste fungoval jako ministr financí a nebo jste v těch vládách seděl a měla za tento resort zodpovědnost vaše koaliční strana, kam ten resort dovedly. Dovedly ho tam, že z toho resortu odešlo, protože tam ty prostředky nešly, odešlo 40 tis. lidí, a to je velká škoda. Těžko budeme tento stav napravovat. Děkuju.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Faltýnkovi. Ještě s faktickou poznámkou pan Miroslav Kalousek a pak už snad přednostní práva a ostatní. Prosím, pane předsedo. (Potlesk poslanců ANO.)

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Ano, děkuji za upozornění, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího. Uvědomil jsem si, že jsem se přeřekl. To znamená, můj argument týká se termínu potravinové soběstačnosti, nikoliv bezpečnosti.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ocituji přednostní práva, tak jak jsou přihlášena. Paní místopředsedkyně Jermanová, pan místopředseda Gazdík, pan předseda Okamura, pan předseda klubu Radim Fiala, pan předseda ODS Petr Fiala, pan ministr Lubomír Zaorálek, pan ministr Dienstbier a pan místopředseda vlády Babiš, toto je pořadí přednostních práv, a poté pan předseda klubu ODS.

    Nyní paní místopředsedkyně Jaroslava Jermanová se svým vystoupením. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dámy a pánové, milí hosté, říká se, že důvěra dává rozmluvě víc než inteligence. Kladu si otázku, co je smyslem vyjadřování důvěry vládě. Pokud bychom si našli dost času a probrali se stenografickými záznamy projevů, které zazněly za posledních dvacet let tímto sálem, myslím, že bychom narazili vždy na stejný formát tohoto aktu. Probíhá podle neměnného vzorce: vláda a její poslanci chválí a obhajují se, opozice kritizuje a útočí.

    Nejsem v politice úplným nováčkem. Jako zastupitelka obce i krajská zastupitelka dobře znám obstrukce, boj o většinu, obhajobu i kritizování, které politiku provází. Ani dole to není selanka a ne vždy je to idyla. I tam často platí, že od soupeře uslyšíte: "Víš, já s vámi souhlasím, ale jsem v opozici, tak to přece nemohu říct." Je však svým způsobem zábavné i smutné zároveň pozorovat, jak jakoby mávnutím proutku se z obhájců stávající kritici, z obránců útočníci, a to vlastně jen z principu: když vládnou, je všechno dobře, když nevládnou, je všechno špatně. Není proto divu, že tato země vloni dospěla k předčasným volbám, že dnes tu na vaše ano či ne čeká nová vláda. Změna, kterou si voliči vynutili, nebyla dána jen aférami předních politiků, jak jsme od nich často slýchávali. Ty se staly pouze nevyhnutelným katalyzátorem, výbuchem přetopeného papiňáku. Domnívám se, že občané se vyslovili proti zaběhaným praktikám, proti ustáleným mechanismům moci, vládnutí a chování. Proto jsem si kladla otázku, jestli je reálné, aby skončilo a změnilo se alespoň něco z toho, co voliči chtějí, jestli je možné, aby opozice nenadávala jen z principu, že je opozice, aby se ve schizofrenním postavení neocitali lidé, když kritizují, co ještě přednedávnem sami obhajovali. A abychom neobhajovali najednou něco, co jsme ještě včera zavrhovali.

    Já nevolám po pověstném klidu na práci nechvalně známé opoziční smlouvy ani netvrdím, že ti, kteří dnes žádají Poslaneckou sněmovnu o důvěru k vládnutí, jsou lidé bezchybní, andělé a svatí na orloji se svatozáří. Já chci vyjádřit naději, že to, co se nám podařilo v tomto zákonodárném sboru za pár měsíců prosadit, se může stát malou sněhovou koulí, která se valí svahem a nabaluje na sebe další a další sníh. Uznávám, že v této mimořádně teplé zimě se v naší české kotlině jedná o přirovnání značně nadsazené. Nechci, aby se veřejnost dočkala po čase sněhové koule plné nabaleného bláta a bahna, která v sobě v posledních letech koncentrovala všechno negativní a destruktivní, co znechutilo i toho statisticky nejprůměrnějšího občana naší země.

    Ráda bych vám dnes připomněla, že jsme se tu nesešli kvůli osobním exhibicím a možnosti v přímém přenosu sehrávat zdánlivě jasné a rozdané role. I pro divadelní hru je vždy zajímavé a přínosné, když se ze svatouška stane zloduch a ze zlosyna Limonádový Joe. Chci jen podotknout, že sedmnáct žen a mužů, jimž tu dnes vyslovíme důvěru, nejsou partou hic, která si chce na základě krásných, do vět složených nesplnitelných slibů vynutit souhlas s vládnutím, jehož jediným cílem je udržet si čtyři roky místa v úřadech. Není to množina lidí, kteří se na sebe budou trvale usmívat. Vím, že i přes koaliční smlouvu půjdou často vzájemně do střetů, ale programové prohlášení dává jasná kritéria a měřítka jejich řešení. Vláda, která si dnes přišla říci o povolení realizovat svůj program, nás bezesporu ani za rok, ani za čtyři léta nepřivede do ráje a ani nic takového nenabízí. Vláda, která má i mou důvěru, od počátku nabízí změnu, říká, jak jí chce dosáhnout. Z toho, jaký pokřik v táboře oponentů vyvolává, jsem si jista, že vykročila správným směrem. Upoutávka v jednom z televizních kanálů připomíná Čapkův výrok: "Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí." Je opravdu tak nesnadné se k tomu přiblížit?

    Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní místopředsedkyni Jaroslavě Jermanové. Nyní dvě faktické poznámky ještě před kolegou Gazdíkem. Tu první má pan kolega Beznoska a druhou pan kolega Pavel Blažek. Nyní k faktické poznámce pan kolega Adolf Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, možná nikdo v tomhle sále nezná dlouhodobé politické názory paní místopředsedkyně Jermanové. Paní místopředsedkyně Jermanová je totiž, jak někteří bohužel nevíte, to jsem si ověřil přes víkend, dlouholetou bývalou členkou Občanské demokratické strany. Byla nominována do funkce starostky za Občanskou demokratickou stranu, byla jednou z vrcholných krajských představitelek Občanské demokratické strany, byla krajskou zastupitelkou za ODS. Vždy, a podívejte se na hlasování, hlasovala v souladu se stanoviskem klubu zastupitelů ODS vámi tolik kritizovaného hejtmana Petra Bendla. Byla a mezi ódéesáky je známa svou nenávistí k členům komunistické strany, k jejím obrovským kritikům a důrazným oponentům i sociální demokracie. To, co paní místopředsedkyně předvedla dnes, je neuvěřitelný názorový obrat, protože ji znám léta. Neuvěřitelný, který si vysvětluji jediným: zblbnutím z aktiv České národní banky. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Beznoskovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Blažek a potom s faktickou poznámkou paní místopředsedkyně Jaroslava Jermanová, poté pan kolega Chalupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Mě také zvedla kolegyně Jermanová, ale z jiného důvodu. Byl jsem ještě včera v Alpách, a proto mě zvedl ten sníh. Řeknu to velmi jednoduše. Tady nejde o to a obavy opozice nespočívají v tom, jestli na nějaké sněhové kouli zůstane bláto, ale v Rakousku sníh je, zatímco tady není, čili obava je spíš o to, aby tady ještě po této vládě nějaký sníh byl, když to volně dotlumočím.

    A jednu věc bych rád řekl. Prosím vás, už tady nevykládejme politická hesla o tom, že u nás je nějaká kdovíjaká krize. Vždyť to vůbec není pravda. Papiňáky a podobně. Politické názory občanů jsou zřejmé tím, že dali hlas ve volbách určitým subjektům, to je v pořádku, ale už nevykládejme o krizi. Važme si toho, v jakém světě žijeme. A běžte se podívat buďto do jiných států, anebo se podívejte na to, co byla opravdová krize třeba ve 20. letech, a už to nesrovnávejme. Protože je to strašně jednoduché, tak se dělají volby. Neustále občanům vykládáme, jaká je strašná krize a já tento stát z té krize vyvedu. Ale tady žádná krize není. Existuje určité rozpoložení nálad obyvatelstva a to vyjádřili ve volbách, ale už ty lidi nestrašme. V žádné krizi nežijí a já jim nepřeji, aby se v ní ocitli, protože z literatury člověk ví, co to bylo.

    A na závěr úplně totéž. A teď to říkám s plnou vážností. Gustáva Husáka si v Moskvě všimli tehdy, když řekl: "Já národ z této krize vyvedu." Ale to, že byl on jeden z těch, co do té krize ten národ dostal, o tom už nemluvil. My jsme tady všichni žili v 90. letech, v době, která je dnes popisovaná strašně dramaticky a tragicky, akorát někdo na té době vydělal více, protože v ní byl naprosto angažován, a někdo méně, protože normálně žil. A je naprosto pokrytecké stavět dnes politické body na tom, jaká to byla tragédie, když ti, kteří to říkají, byli vždy součástí politických elit ať již za předchozího režimu, nebo dnes.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil váš čas. Děkuji. Paní místopředsedkyně Jermanová k faktické poznámce, poté pan kolega Chalupa také s faktickou poznámkou. A pak už se možná dostane na kolegu Gazdíka. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Jenom vyjádření k panu Beznoskovi vaším prostřednictvím, pane předsedající. Když už mě tady napadá, tak by si tu moji historii opravdu měl přečíst, protože já jsem se starostkou stala jako nezávislá. Takže to je jedna z věcí. A druhá věc. Ano, byla jsem dlouholetou členkou ODS, všude jsem to říkala, nikde to neschovávám a v tuto chvíli musím říct, že jsem velmi ráda, že už v řadách ODS nejsem, a projevy obou mých předřečníků mě v tom jenom usvědčily. Děkuji. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan kolega Chalupa Bohuslav a poté pan kolega Gazdík. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

  • Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji. Dobré odpoledne, vážené kolegyně, kolegové. Prosím vás, my tady dneska nejsme proto, abychom hodnotili, co dělala paní Jermanová já nevím před kolika lety nebo měsíci. My jsme tady proto, abychom dneska hlasovali o důvěře vládě. Té vládě, která dostala v parlamentních volbách většinu. Takže nevím, proč se tady řeší personální profily. To sem vůbec nepatří podle mého názoru.

    Chtěl bych odpovědět panu Blažkovi prostřednictvím předsedajícího, že souhlasíme s tím, že tady možná není žádná materiální nebo ekonomická krize, ale rozhodně je tady morální krize v celé společnosti, které je způsobena dlouholetým působením těch vlivů a efektů, o kterých se tady mluví.

    A pokud jde o prohlášení vlády, tak to je ta stavba, uvnitř které by měla vzniknout ta dílna. Dílna koalice a konstruktivní opozice, kde by se tyto věci měly napravovat. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kolega Blažek stáhl faktickou poznámku a mohu tedy udělit slovo panu místopředsedovi Petru Gazdíkovi. Připraví se pan poslanec Tomio Okamura jako předseda politické strany, resp. hnutí. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážený pane místopředsedo, vážený pane vicepremiére, milá vládo, milé kolegyně, milí kolegové, já se to pokusím vrátit do těch správných vzorců, tj. k programovému prohlášení vlády, a budu se snažit být věcný, aby to nebylo o tom, jestli je někdo v koalici, nebo opozici, ale aby to sloužilo blahu této země, pro které jsme sem všichni kandidovali. Pevně věřím.

    Máme dnes hlasovat o důvěře vládě Bohuslava Sobotky. Důvěra je pro mě pojem, který nelze brát úplně na lehkou váhu. Důvěra je něco diametrálně odlišného, než jsou sympatie. Ačkoliv mi některé záměry vlády, tak jak je prezentuje ve vládním prohlášení, mohou být velmi sympatické a věřím, že alespoň část vládních poslanců to jistě myslí upřímně, nedůvěřuji ve schopnost této vlády vládní prohlášení naplnit. Tedy naplnit ho, aniž by naprosto zásadním způsobem poškodila výhledy České republiky do budoucnosti, prohloubila zadlužení země, jehož vývoj se nám podařilo teprve nedávno mírně zvrátit, a tedy ve snaze zalíbit se České republice de facto uškodila.

    Jak už jsem řekl, netajím se tím, že programové prohlášení vlády obsahuje věci, které by se mi jako občanovi velmi líbily: více peněz učitelům a lékařům, více peněz do zdravotnictví, státem subvencovaná podpora zaměstnanosti absolventů nebo kritických skupin, jako jsou ženy po mateřské dovolené či lidé před důchodem, státem subvencovaná podpora různých bohulibých aktivit a činností nebo snížení daně z přidané hodnoty, její nižší sazby, o které toho zaznělo mnoho v předvolebním boji a dnes už se o ní tolik nemluví. Jako politik se ale bohužel nemůžu spokojit jen s líbivými vidinami. Musím pokládat nepříjemné otázky a věcné otázky, na které bohužel v programovém prohlášení vlády Bohuslava Sobotky nenacházím odpovědi. A budu konkrétní.

    V některých pasážích je programové prohlášení vlády velmi vágní a obecné. Pak náhle, až nepochopitelně, zkonkrétní. Valorizace důchodů je např. popsaná až s technickou precizností. Dozvíme se, že důchody se budou valorizovat o 100 % inflace a o třetinu růstu reálné mzdy. Škoda, že podobně konkrétní třeba není vláda ve svém programovém prohlášení, když nás ujišťuje, že zajistí ekonomickou stabilitu. Jak? Že zvýší efektivitu a transparentnost systému veřejného zdravotnictví - opět není popsáno, bohužel, jak. Že se nedozvídáme, z jakých zdrojů bude zdravotnictví stabilizováno či jakými kroky se dosáhne té vyšší efektivity.

    Ani v mnoha dalších pasážích nejde programové prohlášení této vlády nad rámec předvolebních hesel. Není o nic přesvědčivější a o nic víc podložené fakty a čísly. Zatímco již zmíněnou valorizaci důchodů popisuje relativně přesně, byť opět bez uvedení, z jakých zdrojů bude financována, v případě učitelů vláda jen vágně slibuje, že bude usilovat o postupné zvyšování prostředků na mzdy pedagogických a nepedagogických pracovníků i na modernizaci škol. Jak? O kolik? Kdy? To se v programu vlády nedozvíme. Taková informace je pak zcela bezcenná, neboť jen málokterá vláda by tvrdila, že o postupné zvyšování prostředků na mzdy pedagogických nebo nepedagogických pracovníků či na modernizaci škol usilovat nebude. Alespoň si nepamatuji takovou vládu, kterou bychom tu měli. Tyto pasáže vládního prohlášení bohužel spadají do kategorie "slibem nezarmoutíš" a o skutečných záměrech vlády vypovídají neuvěřitelně málo.

    Budu opět konkrétní ze své praxe starosty a místostarosty. Vláda chce zavést povinnou docházku do mateřských škol pro poslední předškolní rok dítěte. Na některých přínosech tohoto opatření se zřejmě shodneme všichni napříč politickým spektrem. Toto opatření bude však velice nákladné a všichni víme, jaké problémy s kapacitou školek zažíváme už dnes. Vláda slibuje, že na toto opatření obcím dá peníze - a tady budu citovat - "z evropských fondů a nově vytvořeného národního fondu". Jako komunální politik pevně doufám, že se nedočkáme opakování scénáře, kdy vláda na obce bude delegovat povinnost, nikoliv však už prostředky a naplnění. To už jsme zažili mnohokrát u různých vlád z různých politických stran.

    Už dříve jsem totiž kritizoval především fakt, že výdaje, které si tyto obecně stanovené body vládního prohlášení vyžádají, zatím vláda Bohuslava Sobotky žádným způsobem neidentifikovala. Nedozvíme se, z čeho budou zřejmě tyto dobře míněné záměry financovány, tedy kromě vágních formulací, že vláda, tak jako všechny vlády před ní, provede audit ministerstev a bude hledat rezervy. To je jistě povinností každého odpovědného hospodáře. Nicméně nesdílím naivní představu vládní koalice, že rezervy jsou tak velké, aby z nich bylo možno financovat utopické plány nastíněné ve vládním prohlášení. Obávám se, že bude-li vláda chtít alespoň některé ze svých naddimenzovaných cílů splnit, bude to na úkor vyššího daňového zatížení, prohloubení státního dluhu nebo obojího. Stejný scénář tu nastínil už pan prezident.

    Děkuji tedy vládě za to, že nám v podobě vládního prohlášení předložila svou ideální, byť kusou představu o fungování naší země a naší společnosti. Jako každý ideál i tento pomíjí omezující faktory, jako jsou globální ekonomická rizika, demografická situace v České republice a její předpokládaný vývoj nebo také reálné možnosti státního rozpočtu. Tuto iluzorní představu o budoucnosti České republiky musím bohužel jako odpovědný politik odmítnout a vládě, která s ní předstupuje před Parlament s žádostí o důvěru, tu důvěru odepřít.

    Děkuji vám za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Petru Gazdíkovi. Nyní se s přednostním právem přihlásil pan poslanec Tomio Okamura, připraví se pan předseda klubu Radim Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych za naše hnutí přednesl pár slov k hlasování o důvěře vládě.

    My v hnutí Úsvit jsme slíbili voličům, za jakých přesných podmínek vládu podpoříme. V podstatě tou jedinou podmínkou a hlavní je funkční a realizovatelný zákon o referendu. A ten zákon není samoúčelný. To, že teď tady hlasujeme o nové vládě, je dané tím, že předchozí vláda, tak jako ta ještě před ní, nevládla v souladu s vůlí a zájmy občanů této země. My v hnutí Úsvit nejsme první ani poslední, kdo říkají a budou prosazovat, že k tomu, aby se tyhle problémy neopakovaly, je třeba změna systému, a to změna radikální. Poslední slovo, kontrolní pravomoc, musí v naší zemi mít její majitelé, tzn. občané České republiky. Chtěj nechtěj, jako to platí v soukromém sektoru, tak to platí i tady ve veřejné správě. Každý správce země musí mít přímou a vyvoditelnou odpovědnost za své konání. K tomu je nezbytný zákon o referendu, který umožní občanům v případě potřeby změnit, zrušit nebo vyhlásit potřebný zákon. V praxi jde o to, že nikdo tady nechce rušit parlamentní zastupitelskou demokracii, jen je povýšena na demokracii skutečnou, tedy že pokud zástupci lidu lid v určitém okamžiku zklamou, pak je výsostné právo občanů své zástupce přehlasovat.

    Během jediného roku se podařilo původně zdiskreditovanou myšlenku referenda prosadit do programu většiny parlamentních stran. To je nepochybně úspěch všech demokratů ve všech zúčastněných stranách. Požádali jsme koaliční strany, aby se vyjádřily a přijaly nebo odmítly základní principy všeobecného referenda, abychom se na základě toho v hnutí Úsvit rozhodli o důvěře vládě. Dovolte mi, abych je stručně shrnul.

    Chceme a žádáme, aby vyhlášení referenda nebylo v praxi znemožněno vysokým počtem podpisů potřebných pro iniciaci referenda nebo jinou formální kličkou. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomiu Okamurovi. Slova se ujme pan poslanec Radim Fiala, připraví se pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové. Během několika let jsem ve Sněmovně vyslechl řadu programových prohlášení vlád. Žádný premiér zde neříkal: dopadne to špatně, prohloubíme krizi, zvýšíme nezaměstnanost, zvýšíme daně, korupci a kriminalitu, zadlužíme zemi. Nikdo z nich neřekl pravdu o tom, jak to skončí. Vždy jsme zde poslouchali hezká slova o reformách, změnách a prosperitě, efektivitě a průhlednosti. Voliči a občané si to přece zaslouží slyšet.

    Po určité době se zde vystřídá vláda a opozice, nebo dojde ke kombinaci figur. Vládní prohlášení současné vlády je hezké. Je stejně a možná ještě víc hezké než prohlášení, která jsem zde slyšel dříve. Dokonce si myslím, že ho provází i upřímná snaha části kolegů skutečně něco změnit.

    Chtěl bych říct, kde v této zemi je vláda a kde opozice. V této zemi vládnou lidé, kteří přerozdělují cizí peníze. Opozicí jsou ve skutečnosti ti, kteří tyto peníze vydělávají, tedy občané. Protože se přerozděluje stále více a více, tak zmizel i rozdíl v politice mezi pravicí a levicí. Podstatné je rozdělovat, tedy vládnout. Ti v opozici to mají těžší a těžší: plať stále více a více! Poslanci hnutí Úsvit přímé demokracie přišli do Sněmovny hájit práva lidí v opozici - těch, co platí rizikem podnikání, daněmi nebo pocitem, že tahle země je posílá nefér ke dnu. Chceme více práv pro lidi v podhradí, chceme přímou demokracii. Zákon o obecném referendu je pro nás základem programu. Funkční zákon, a nikoliv legislativní kastrát ve stylu: vlk se nažral a koza zůstane celá. Pokud nepřijdou zásadní změny a politika se nezačne dělat v podhradí, budeme zde poslouchat programová prohlášení, která dobře zní, ale špatně končí.

    Písemná odpověď pana premiéra, kterou jsme před jednáním obdrželi, se hlásí k obecnému referendu, ale zároveň připravuje nástroje na kastraci tohoto zákona prostřednictvím parametrů a omezení. Proto se dnes nevyslovíme pro důvěru vládě, ale zároveň nebudeme opozicí za každou cenu, která se raduje z neúspěchů a problémů této země. Je to stejné jako v hokeji. Budeme mít různé názory na taktiku hry a sestavu týmu, ale chceme, aby vyhrávali Češi. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi a nyní s přednostním právem předseda ODS poslanec Petr Fiala, připraví se pan ministr Lubomír Zaorálek. Pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, já mám trošku usnadněnou roli, že zde mohu navázat na velmi komplexní projev pana prezidenta Miloše Zemana, který ve svým vystoupení před Poslaneckou sněmovnou chvíli hovořil jako prezident republiky, chvíli jako předseda vlády, který předkládá vlastní programové prohlášení, a chvíli také jako opoziční poslanec, který se nějakým způsobem vyrovnává s vládním prohlášením. A na to mohu rozhodně navázat.

    Miloš Zeman zde řekl, že úkolem opozice je kritizovat a já bych k tomu dodal: ale nejenom! My jsme jako Občanská demokratická strana opravdu rádi, že máme konečně politickou vládu, a respektujeme i to, že to je po několika letech vlády pravice vláda levicová. Je to mnohem lepší, když se střídá levice s pravicí, než když se střídají nepolitické vlády s politickými. Ale tato levicová vláda nemá a nemůže mít naši důvěru. Nedůvěryhodný je už způsob, jakým vznikla a jak dala občanům jasně najevo, že zákony se dají měnit ve prospěch jednoho člověka a že pro nás neplatí pro všechny stejná pravidla.

    Stejně nedůvěryhodný je ale i program a plány této vlády. My rozhodně chceme být, a hlásíme se k tomu, chceme být konstruktivní opozicí a chceme v některých věcech s vládou spolupracovat, ale zatím nám to bohužel příliš neusnadňuje, protože programové prohlášení, se kterým předstoupila před Poslaneckou sněmovnu, je velmi vágní, nekonkrétní a rozporuplné. Když si vzpomenete na projev Miloše Zemana, tak on zde hovořil o politických vizích a politických snech. Já se ale obávám, že toto programové prohlášení je také takovým snem, ale snem, ze kterého se vláda jednou probudí, a to probuzení bude mimořádně těžké.

    Rozpory nejsou jenom mezi koaliční smlouvou a vládním prohlášením, ale rozpory najdeme i v samotném vládním prohlášení. Například nevíme, z jakých zdrojů chce vláda financovat valorizaci důchodů, investiční pobídky, přijímání nových úředníků, když chce udržet současně schodek rozpočtu ve výši 3 % HDP a rušit řadu příjmů a rušit také například poplatky za návštěvu lékaře nebo recept. Jsou to vlastně typická levicová řešení, která nám tady vláda předkládá, levicová řešení, která nemohou vést k vyřešení skutečných problémů, jako je rekordní nezaměstnanost nebo jako je podpora české ekonomiky. Zdá se, že se pan premiér Sobotka nepoučil z minulosti a hodlá učinit stejnou chybu, kterou už jednou sociální demokracie učinila. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi ODS Petru Fialovi. Nyní máme ministerskou vložku - s přednostním právem pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a připraví se pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

  • Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já jsem tady teď, vážení kolegové, vyslechl vystoupení, ve kterém byla vláda nařčena z přílišné obecnosti ve svém programovém prohlášení. Já bych si tedy dovolil teď podobně vrátit ten míček na stranu opozice a jí také vytknout přílišnou obecnost její kritiky. Já vám to řeknu na jednom konkrétním příkladě.

    Pan poslanec Fiala teď ve svém vystoupení řekl takovou také poměrně obecnou větu. On řekl, že - bylo to formulováno naprosto kategoricky - že zvyšování minimální mzdy vede, nemůže vést, nebo vede naopak k nárůstu nezaměstnanosti. Takhle to tady bylo řečeno.

    Já jsem se před pár dny, týdny sešel s šéfem poradců Baracka Obamy, který tady pobýval v Praze. Je to poměrně známý profesor, jehož tématem je právě otázka práce. A on publikoval nejenom několik, ale nakonec celou rozsáhlou knihu, kdy dělal experimenty ve vybraných územích, na kterých došlo k tomu, že tam došlo ke zvýšení minimální mzdy. V té své práci poměrně významným způsobem prokázal, že neexistuje korelace mezi zvyšováním nezaměstnanosti a zvyšováním minimální mzdy. Dokonce v debatě, kterou jsem s ním vedl, mi řekl, ať mu někdo ukáže analýzu, ve které by se podobná korelace projevila. On říkal, že ji nezná. Ale práce tohoto profesora je poměrně světově známá.

    Takže my jsme slyšeli poměrně suverénní prohlášení, které tady zaznělo tak, jako že bychom tomu měli všichni věřit jako Písmu svatému. Prostě zvyšujete minimální mzdu, tak zvyšujete nezaměstnanost. A nebylo tohle obecné tvrzení doloženo samozřejmě vůbec ničím. Jediné, co já vím jistě, přátelé, je, že tady vládla pravice, že minimální mzdu držela, že ji vůbec nezvyšovala, a nezaměstnanost nám rekordně rostla. Tak to je něco, co jsme si experimentálně prověřili a to už teď víme. My víme, že když pravice vládne, nezvyšuje minimální mzdu, tak nám klidně nezaměstnanost roste na rekordní úroveň. A to není obecné, tohle je konkrétní zkušenost, kterou jsme udělali. Takže já bych chtěl apelovat na to, když říkáte, že byste chtěli mít vládu konkrétnější, tak i vaše kritika by měla být přesnější. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a prosím s faktickou pana poslance Petra Fialu.

  • Poslanec Petr Fiala: Pan ministr Zaorálek - ještě mu kolegové tleskají, to je správné. On je samozřejmě zdatný rétor, takže mluvil o mnoha věcech. Já bych na některé jenom krátce reagoval.

    Dovolil bych si připomenout, že to nebylo jenom teď, kdy politici odcházeli nedůstojně ze svých funkcí a kdy se začala vyšetřovat korupce politiků. Já si pamatuji, je to asi deset let, kdy byl odsouzen ministr financí za sociální demokracii. Pan Svoboda byl odsouzen za tunelování.

    Další věc. Moje kritika tedy byla velmi konkrétní. A díky tomu, že byla konkrétní, tak jste na ni mohl reagovat. My bohužel na řadu paušálních tvrzení v programovém prohlášení vlády reagovat nemůžeme.

    A když jste mluvil o tom, že minimální mzda podle nějaké knihy nezvyšuje nezaměstnanost, a jak my víme, že to je jinak, tak já vám na to odpovím. No víme to proto, že jenom nečteme teoretické knihy, i když je to součást mé akademické práce, ale my taky mluvíme s lidmi. A mluvíme s těmi lidmi, kteří vytvářejí pracovní místa, anebo jsme sami zřídili instituce, které patří k velkým zaměstnavatelům. Proto vám můžeme velmi kompetentně odpovědět, co způsobuje zvýšení minimální mzdy a jakou to má vazbu na zaměstnanost.

    A poslední poznámka k té obecnosti programového prohlášení. Já se na vás nezlobím, pane ministře, že jste četl tu svoji část, popřípadě ještě některé části ekonomické, ale podívejte se například do těch pasáží, které se věnují klíčové otázce pro naši společnost, a to je třeba výzkum a nebo vzdělávání. A tam uvidíte, o jaké obecnosti mluvím. Tam jsou některé fráze, některé cíle, vůbec tam nejsou nástroje, vůbec tam nejsou konkrétní věci, není tam cesta, jak k tomu dojdeme. To je obecnost, která je pro programové prohlášení vlády podle mě nepřijatelná.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Další s faktickou přihlášený, pan poslanec Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče. ***

  • Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Jen stručně a zcela smířlivě vaším prostřednictvím panu ministru zahraničních věcí. Já jsem to s tou krizí myslel trochu jinak, ono to bylo malinko posunuto, ale to nevadí. Ale chtěl jsem souhlasit v jedné věci, protože si s tím sám dlouho lámu hlavu a ne úplně úspěšně: Je pravda, ono je to možná trochu jednodušší, než se zdá, že se podařilo za posledních 23 let vybudovat stát, který inklinuje k tomu být slabý tam, kde má být silný, a obráceně. To je pravda a je velmi těžké vybalancovat tuto základní záležitost. Myslím si, že když se toto vládě bude dařit, tzn. přijímat taková opatření, která nebudou stát posilovat tam, kde se posilovat nemá, a naopak ho posílí tam, kde je slabý, tak si myslím, že to bude zcela podporovatelná záležitost. To si myslím, že je hlavní otázka, která opravdu není úplně jednoduchá, a těžko hledat jednoduchá řešení, ale jen varuji, abychom nezůstali u obecných jakoby jednoduchých řešení. To je těžká otázka.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou paní poslankyně Němcová. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo.Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, chtěla bych reagovat na dvě věci, které zde zmínil pan ministr zahraničí. Abychom se tedy bavili o faktech.

    První se týká otázky nezaměstnanosti. Jestliže s ním budu souhlasit a vy spolu se mnou, že to je jev, který neprospívá žádné společnosti a rozkládá ji a je velmi nebezpečný z krátkodobého i z dlouhodobého pohledu. Ale jestliže tu zmiňuje, jak nezaměstnanost vypadala v době pravicové vlády a jak chce, aby vypadala nyní, poté kdy se ujímá vláda tato, musí říkat čísla taková, jaká byla. Tedy musím říci, že za doby socialistických vlád až do roku 2006, a to v době hospodářského růstu nejen České republiky, ale růstu evropského, dosahovala hranice nezaměstnaných půl milionu lidí v žebříčku zemí evropské "27", to bylo pro pro Českou republiku 15. až 17. místo. V době hospodářské krize, kdy rostla nezaměstnanost ve všech zemích Evropy do katastrofálních rozměrů, Česká republika udržela v tomto momentu 5. až 7. místo. Neříkám to s tím, že bych jásala. Každý člověk, který je bez práce, cítí, že přichází o velkou životní šanci, ale čísla jsou jednoznačná.

    Druhá věc, kterou chci říci panu ministrovi prostřednictvím paní místopředsedkyně, je ona otázka našeho okolí, tedy to, jak se dívám na Východ nebo Západ. Proč jste dnes zamítli debatu o Ukrajině, když dnešní zprávy ukazují, že jsou tam další mrtví, že hoří barikády a že země je ve varu? A vy jste na naše návrhy o tom se bavit a říci si, jaká je pozice České republiky, jak se k ní staví český parlament, jaký vzkaz má pro své okolí, vy jste tuto debatu zamítli přesto, že pan ministr zahraničních věcí osobně slíbil paní poslankyni Fischerové minulý pátek, že tato věc bude doprojednána. (Potlesk některých poslanců.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Táži se pana ministra, jestli je s faktickou? Omlouvám se, ale jste druhý v pořadí, ještě pan poslanec Chalupa. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji, já budu velmi stručný. Tady bylo naznačeno naším kolegou z opozice, že čteme teoretické knihy. Já vás chci ujistit, že poslanecký klub ANO má 47 poslanců, kteří se živili vlastní prací, mají zkušenosti s podnikáním a v podstatě neřídili instituce, které byly placeny z peněz daňových poplatníků. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím pana ministra k faktické.

  • Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek: Abych nevypadal jako nějaký pokrytec, tak chci jen reagovat na paní poslankyni Němcovou, že bod je pořád na pořadu schůze jako přerušený. My jsme ho nevyřadili, on tam opravdu pořád je. To je jedna věc.

    Druhá věc, co mi dovolí čas. Myslím, že nemá cenu si úplně jen tak říkat: Vy jste měli tolik zavřených a my tolik a vy jste měli tolik nezaměstnaných a my tolik, to je příliš zjednodušené. Všichni víte, že v době, kdy se i nastartuje ekonomický růst, tak ekonomické knihy říkají, že to trvá rok, dva roky, než se to projeví také na zvyšování nezaměstnanosti. Nejdřív vyšší produktivita způsobí, že naopak lidí se moc nepotřebuje. Takže tyhle věci jsou složité. Jestli jsem něco vyčítal, tak jsem vyčítal to, že v dobách, kdy bylo třeba pracovat a lidem pomáhat aktivně něco dělat proti rostoucí nezaměstnanosti, tak prostě přišla Drábkova reforma úřadu práce, o které já jsem naprosto přesvědčen, že vlastně znemožnila pomoc, která v sousedním Německu byla velice významná, protože Německo dokázalo, samozřejmě s většími prostředky, investovat právě do této aktivní politiky nemalé částky a nezaměstnanost významně snížilo. To znamená tehdy, kdy vláda měla tohle jako první úkol, tak v tom selhala.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou mám přihlášeného pana poslance Opálku. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Chtěl bych jen vaším prostřednictvím sdělit kolegyni Němcové to, co jsem říkal už mnohokrát v této Poslanecké sněmovně. Ono se to nerado slyší. Srovnávat nezaměstnanost před rokem 2004, před rokem 2013 a současnou je určitý nonsens, protože došlo ke změně při výpočtu jak absolutního čísla, tak procenta. Samozřejmě procento se vypočítává z absolutního čísla, tudíž pokud bychom chtěli srovnávat to, co srovnávat nejde, tak nemůžeme ani argumentovat a porovnávat tato čísla. Metodika od roku 2004 do roku 2013 nám udělala rozdíl více než 2 % v nezaměstnanosti, čili 2 % bychom museli přepočítat a odečíst z toho půl milionu, o kterém hovořila bývalá paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Tento problém jsem zdůrazňoval při každé změně metodiky, ale bohužel, někdy čísla jsou využívána k podpoře toho, co chceme slyšet. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Někdy je to jako dialog hluchých. Pan poslanec Opálka přece jasně ví, že my nezpochybňujeme to, že byla změněna metodika. Paní bývalá předsedkyně přece porovnávala umístění České republiky v jedné či druhé metodice mezi státy Evropské unie. Metodika byla jiná v roce 2004 a v roce 2013. O to se vůbec nepřeme. Ale tehdy jsme byli o deset míst na tom hůře než dneska. Takže my s vámi souhlasíme, že je jiná metodika, nesrovnáváme hrušky a jablka, jen srovnáváme relativní postavení České republiky v rámci evropské sedmadvacítky. A to prostě korektní je. Možná že je jiná metodika, ale když to srovnáváme se svými partnery a sousedy, tak je jedno, jaká je metodika. Používáme srovnání. Tak neříkejme a neobviňujme se z toho, že je to špatně. My se s vámi nechceme přít, že je jiná metodika, my s tím souhlasíme, my se nechceme přít a porovnávat už vůbec ne procenta nezaměstnanosti, protože na tom extrémně záleží, jaká je metodika, bavíme se o mezinárodním kontextu v rámci Evropské unie. Jestli v té době v České republice byl ekonomický růst a jestli byl ekonomický růst v celé Evropě a kolem nás, anebo nebyl. To bylo jediné, co ve vystoupení paní poslankyně Němcové zaznělo, a na tom se přece podle mě můžeme shodnout. My uznáváme to, že metodiky se prostě změnily.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou prosím pana poslance Opálku.

  • Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji za vstřícnost, ale v tom případě se držme eurostatu metodiky, tzn. Mezinárodní organizace práce, která je podstatně nižší a v té době nečinila půl milionu podle této srovnávací metodiky, jak to tu zaznělo. Takže možná se už konečně domluvíme. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu s přednostním právem pana ministra Dienstbiera. Prosím, pane ministře.

  • Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, vidím, že přednostní právo má velmi relativní hodnotu po té předchozí smršti faktických poznámek. Já jsem se původně v podstatě hlásil také s faktickou poznámkou, protože už v úvodním dnešním proslovu, ale v některých dalších, a dokonce i v novinových článcích se často porovnává koaliční smlouva s prohlášením vlády a hledají se rozpory. Je jedno, jestli těch rozporů je patnáct, nebo jestli někdo najde jen jediný. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře, a s faktickou prosím pana poslance Kalouska. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Prosím, nepřekrucujte mě, pane ministře. Já jsem nekritizoval vládu za jakékoli korupce, já jsem pouze konstatoval, a myslím na zcela jasných argumentech, že vláda vstupuje do naprosto jasného korupčního prostředí, kdy konflikt zájmů nebude možné ověřit, nebude možné kontrolovat. To, co není možné ověřit, co není možné zkontrolovat, je prostě trvalé korupční prostředí systémového charakteru, což ani tak nelze vyčítat panu ministru financí, ale premiérovi, který jako jediný měl rozestavit své ministry tak, aby takový konflikt zájmů nepřipustil. Kdyby pan ministr Babiš byl například první místopředseda vlády a ministr zahraničí, tak to riziko tady neexistuje. Protože je vlastník Agrofertu a ministr financí, tak tady bude trvalé korupční riziko. Trvalé a nezkontrolovatelné. A o tom prostě není pochyb. To se na jednotlivých příkladech dá doložit.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní prosím k mikrofonu s přednostním právem pana ministra financí Andreje Babiše. Prosím, pane ministře.

  • Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, skutečně jsem si nikdy nemyslel, že by pro každého podnikatele v této zemi symbol korupce pan poslanec Kalousek tady mluvil o korupci. To je skutečně něco neuvěřitelného.

    Já bych rád reagoval na střety zájmů. Konkrétně střet zájmů ohledně bankovních úvěrů.

    Moje firma vyrostla na bankovních úvěrech a v časech, kdy tady pan prof. Klaus s Junkem ovládali všechny české státní banky a my jsme nemohli dostat úvěr, začali jsme se City Bank, americká banka, v roce 1994, která má přísná antikorupční pravidla. Takže vyrostli jsme na bankách a je pravda, dneska máme 25 mld. korun úvěry při obratu 220 mld. Koncem roku jsme měli na zásobách 26 mld., na účtech 6 mld. Takže kdyby Agrofert zbankrotoval, tak má na účtě 6 mld. na celý majetek. To znamená, je to samozřejmě nesmysl, protože banky nás rády úvěrují, máme tam velké volné limity, 15 mld., a dokonce se financujeme levněji než český stát. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já se ještě jednou omlouvám a prosím, aby kolegové a kolegyně, jestli mají něco důležitého, co nepočká, si to řekli před jednacím sálem, ať se tady nepřekřikujeme. Děkuji.

  • Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Takže já bych se vrátil ještě k panu prezidentovi. U toho Singapuru bych si dovolil nesouhlasit, protože tam mají skvělý systém - ministry vybírají na inzerát. Dá se inzerát do novin, a kdo chce být ministr, tak se přihlásí. Taky zajímavý.

    A ohledně toho zdanění. Ano, super, Švédsko. Ale tam určitě neměli, ani v Dánsku, takovou korupci jak tady. A my jsme principiálně řekli: Proč by tady někdo měl platit vyšší daně, pokud neskončí plýtvání a korupce? Proč? Ano, bohatí mají být solidární. A já jsem taky připraven být solidární. A všichni bohatí v této zemi by měli být rádi, že tady podnikali, a měli by to společnosti vrátit. Všichni ti miliardáři. Měli by tady platit daně. Byla taková anketa v časopisu Týden - sto největších - nevím, jak dělají ty žebříčky. A ptali se, kolik platí daně. A odpověděl jen pan Schwarzenberg a já. Takže oni by se měli také podílet. Proč ne? Ale nejdřív ať ten stát přestane plýtvat a krást a ať vidíme, kam ty prachy jdou!

    Když nemáme tu dopravní infrastrukturu. Tady každý mluví o zaměstnanosti. Úžasné. Skutečně zaměstnanost, velké téma. A kdy se nějak projeví ta zaměstnanost, pokud nastartujeme ty procesy? Možná za rok, možná za dva. Protože základní předpoklady pro podnikání jsou co? Dopravní infrastruktura... Nemáme žádnou dálniční síť! Děs. Rychlovlaky? Nemáme. Sto miliard šlo do koridoru! A naše vlaky jezdí 40 až 70, v průměru! Takže kde jsou ty prachy? Dluh stoupá, investice žádné.

    A my jsme řekli, že 2014 rozpočet, který jsme museli přijmout, aby nebylo provizorium, tak začneme jít po penězích, které jsou nejrychlejší. A to je boj proti karuselovým obchodům, refinancování ropných produktů, státních hmotných rezerv, likvidita státních firem, o které se de facto nikdo nestará. A zatím připravíme zásadní zlepšení podmínek pro finanční správu, aby od roku 2015 mohla zásadním způsobem za lepších podmínek vybírat daně. A 2016 je v plánu, že bychom konečně mohli začít stavět masivně dálnice a aby byly na to peníze.

    Takže já můžu jenom říct, že solidarita ano, ale určitě by bylo ideální, kdyby v naší zemi přestala být atmosféra, kdy se říká: Když nahoře se krade a podvádí, tak my budeme všichni podvádět a krást. A že se dožijeme dne, kdy vlastně i ti podnikatelé si řeknou: Tak já ty daně tedy zaplatím, protože je to ve prospěch všech. A to nevím, jestli se dožijeme, protože samozřejmě krize a morálka je u nás taková, jaká je.

    Ještě k těm investicím. Včera mi říkal jeden zaměstnanec Ministerstva průmyslu, že byl jednou na poradě CzechInvestu a bavili se o těch pobídkách. A tam normálně na té poradě před všemi ředitel řekl: No ještě se zeptáme Ivoše. Takže Ivoš Rittig - on vlastně všechno tady řídí de facto, celou ODS (smích poslanců ANO), Klasu 170 mil. Klasu - pračka na peníze. A to všechno víme. Ale nejsou důkazy. Protože ve finále se nic nevyšetří, protože tady samozřejmě ještě máme stále GIBS, který nám tady ustanovila ODS. Takže i ti policajti, kteří chtěli občas něco vyšetřit, tak dostali po čuni (smích některých poslanců), protože proč by se snažili jako? (Bouchání do stolu vpravo, ozývá se pískot.) A ještě máme samozřejmě tady systém, že policie funguje, jak funguje.

    Já jsem chtěl jen říct za naše hnutí, že my nejsme ti politici... Ale už jsme tedy... Ale budeme se snažit jednat jiným způsobem. A určitě ty sliby, které jsme dali, budeme plnit. A já za to můžu ručit. Děkuji za pozornost. (Velký potlesk a podpůrné volání poslanců ANO.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. A dříve, než budeme pokračovat v řádné rozpravě, mám tady smršť faktických poznámek. První přichází na řadu pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče. (Velký hluk v sále.)

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře -

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pardon, já se omlouvám. Znovu vás žádám, abyste byli potichu. Protože opravdu se to těžko překřikuje a jsme tady proto, abychom si vyslechli faktické a veškeré příspěvky do diskuse. Děkuji.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, už není volební kampaň. Takže já na bulvární drby, pomluvy a zjevné lži reagovat nebudu. Já jsem chtěl pouze podotknout, že váš projev byl zcela signifikantní tím, že jste tady z tohoto místa v první části říkal "my Agrofert" a ve druhé části říkáte "my vláda". Máte-li s touto schizofrenií vy sám zjevný problém, pak se nemůžete divit, že se nad tím zamýšlí i veřejnost i přemýšlející poslanci.

    Já vám rád věřím, že máte úvěrové linky a že vás banky rády úvěrovaly, protože vaše podnikání bylo úspěšné. O to víc budu věřit tomu, že teď vás budou úvěrovat ještě raději a ještě výhodněji, protože z pozice ministra financí jim prostě máte co nabídnout. A nikdo není schopen zkontrolovat, zda se to stalo, nebo nestalo, protože úvěrové smlouvy podléhají bankovnímu tajemství. To, že tady budete křičet, že to je nesmysl, ještě neznamená, že to riziko tady reálně neexistuje, tudíž že nemůže být realizováno. To prostě nikdo není schopen zkontrolovat. Transparentní to nebude. A je primárně chyba premiéra, že vás nepostavil do jiné funkce než do této, kde v tom zjevném konfliktu zájmů prostě jste, i když budete tisíckrát říkat, že je to nesmysl. Můžeme vám věřit asi stejně, jako že jste nikdy nepodepsal spolupráci Státní bezpečnosti. Někdo prostě věřit bude, někdo nebude. Ale doopravdy to zkontrolovat nejde. (Potlesk poslanců TOP 09.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Další s faktickou je přihlášený pan poslanec Blažek.

  • Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Pan prezident Zeman tu dnes řekl slovo sen. Já ho zopakuji. Pan ministr financí mi splnil sen. Já jsem onehdy chtěl, aby na protikorupční konferenci řekl, jak některé věci byly. On dnes právě začíná, což je dobře a je to chvályhodné. A myslím si, že i ten slovník - vypalovači a některé další termíny, které se dnes objevily - svědčí, že na ministerstvu je konečně, a možná je to dobře a nyní bez urážky, kozel zahradníkem. Takže dost možná ti lumpové, se kterými pan Babiš obchodoval v 90. a pozdějších letech, se dnes možná opravdu bojí, protože mají někoho s absolutně přesnou znalostí věci.

    Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou je přihlášený pan poslanec Stanjura. Stahuje. Takže další přihlášený s faktickou pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, já jsem se snažil také pana ministra financí pečlivě poslouchat. Musím říct, že vnáší jistý nový duch. Slova jako hyperprůser nebo že někdo dostane po čuni jsme tady nebyli zvyklí slýchat. (Šum v sále.) Nevím, jestli si chceme zvykat. To je první poznámka.

    Druhá poznámka. Bylo řečeno, že pan exministr Kalousek někoho ještě začátkem 90. let vypaloval, a bylo zjevné, že to pan stávající ministr financí myslí na sebe. Ptám se, kolikrát takové výpalné zaplatil, případně kolikrát ho odmítl zaplatit a kde o tom podal trestní oznámení. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou prosím paní poslankyni Černochovou. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Dobré odpoledne. Neustále tady slýcháme romantické představy o finanční policii, spekulace, báchorky o důvodech jejího zrušení. Dokonce už jsme i slyšeli v České televizi v nedělním vysílání, že už máme pro ni název stejný jako na Slovensku - Kobra, pro latiníky naja naja. Opravdu pěkné, takové akční! Ale to je asi tak všechno. A předpokládám, že ani kolegové na levici, ani kolegové na pravici, ani kolegové za mnou netrpí ztrátou paměti, aby si nevzpomněli na to, proč byla finanční policie zrušena. Byla zrušena proto, protože měla abnormálně slabé výsledky na rozdíl od současné doby... (přerušena hlasitou reakcí poslanců ČSSD a ANO), kdy výnosy z trestné činnosti jsou desetinásobně ve srovnání s výsledky účelově oplakávané finanční policie! Dokonce za současného stavu, páni ministři, se podaří zajistit policii - ne té finanční, jiné - nějaký pěkný šperk od Cartiera, pár tun zlata. To se vám prosím nelíbí? Naopak! To, co se dělo, když tady fungovalo FIPO, vzpomeňte si: zabavovala se letadla, ukládali se žraloci do cel předběžného zadržení. Několik desítek policistů z FIPO nechalo uniknout z vily Radovana Krejčíře - i když neříkám, že to nebyl až tak špatný počin. Takže FIPO, díky! Jestli se tímto způsobem chceme vrátit k něčemu, co tady totálně zkrachovalo a nefungovalo, tak přemýšlejme o tom, že se vrátíme k FIPO. Ostatně lidí typu Radovana Krejčíře určitě v ČR máme ještě dost! (Potlesk poslanců ODS.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. A s faktickou prosím pana ministra financí pana poslance Andreje Babiše. Prosím, pane ministře.

  • Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Dámy a pánové, já fakt neumím být takový demagog jak pan Benda, který to celé převrátil. My máme dneska 1 680 miliard dluh! Já jen říkám, že jsme se mohli mít lépe, kdybychom neměli Klause od kuponky po amnestii a ODS, co tu všechno nechala. Mohli jsme mít dálniční sítě možná hotové! Nemáme ani jednu na Rakousko! A rychlovlaky. Takže to není o tom. Já jsem tady nemluvil o minulém režimu. Já jsem mluvil o tom, že pokud by tuhle zemi někdo řídil řádně, tak jsme se mohli mít podstatně lépe.

    Ohledně FIPO. Já nejsem příznivcem žádného FIPO. Já si myslím, že je velká rezerva ve spolupráci v rámci Ministerstva financí, celníků, FAÚ a finančního úřadu, a nemyslím si, že je potřeba vlastně dělat nějaké nové struktury.

    A panu poslanci Kalouskovi bych rád zopakoval prostřednictvím paní předsedkyně, že znovu opakuji, na Ministerstvu financí banky bude mít na starosti náměstek ČSSD. Takže snad to je záruka, že si to pan premiér pohlídá, abych si já nedělal nějaké kšefty, což je absolutně absurdní. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Jeroným Tejc: Vážené poslankyně, vážení poslanci, padlo tady téma finanční policie. Já bych i uvěřil paní poslankyni Černochové, že šlo o nějakou analýzu, která vyhodnotila to, jak ten útvar funguje, nebo nefunguje. Ale chtěl bych připomenout, že k tomu rozhodnutí došlo hned několik dní po nástupu Ivana Langera do funkce bez jakékoliv analýzy a tehdy to rozhodnutí učinil ještě ministr, aniž tušil, zda jeho vláda dostane důvěru - a první vláda Mirka Topolánka žádnou důvěru nedostala! Nevědělo se, kdo bude vládnout, kdo bude mít důvěru. Jediné, co se vědělo: musíme zrušit finanční policii! (Potlesk poslanců ČSSD a ANO.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně poslankyně, milí kolegové poslanci. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

  • Poslankyně Jana Černochová: Vidíte to, pane poslanče Tejci prostřednictvím pana místopředsedy Gazdíka, a něco podobného se děje právě v těchto dnech ve Vězeňské službě, kde ministryně vlády, která ještě nemá důvěru, již vyzývá generála Dohnala k tomu, aby se vzdal pozice ředitele Vězeňské služby, a dokonce i podle informací z porady, na které byla, mu zakazuje - prosím pěkně, poslouchejte mě teď všichni - zakazuje mu, aby činil personální rozhodnutí, aby někoho jmenoval nebo někoho odvolával. Jestli vám toto přijde jako standardní postup vůči jakémukoliv řediteli jakéhokoliv bezpečnostního sboru, pak je něco v naší demokracii špatně! (Potlesk poslanců ODS.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, paní poslankyně. S další faktickou poznámkou pan poslanec Laudát, připraví se paní ministryně Válková. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

  • Poslanec František Laudát: Pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem tady jenom zaznamenal - pan Babiš, a slyšeli jste to všichni, říkal něco o tom, jak létaly někde peníze, a zmínil projekt KLASA. Tady jsme v pátek přerušili projednávání bodu, kdy má jít čtvrt miliardy korun na PR PGRLF. Takže já doufám, až se k tomu bodu dostaneme, a myslím si, že pan kolega Kováčik tady říkal, jaké jsou tam výborné projekty typu KLASA, tak že vylezete s pravdou ven. Já neviem, ako to chodí v KLASA. Však to všetci viete, tady padlo. Já to neviem, takže mě to bude zajímat při projednávání toho bodu, ako to tam chodí! Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Prosím paní ministryni Válkovou s faktickou poznámkou. Pan poslanec Hašek je gentleman. (Dával přednost.) Prosím, paní ministryně.

  • Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci pokračovat v té žensky emotivní diskusi, kterou zde kolegyně Černochová nastartovala, a někteří pánové se k ní přidali. Já myslím, že stačí fakta.

    Byla jsem konfrontována s nestandardní situací a s klidem, doufám pro mě příznačným, jsem na ni reagovala a budu reagovat. Konkrétně to, co jste slyšeli i v té stručné tiskové zprávě, na kterou v podstatě zareagoval hystericky současný generální ředitel svoláním tiskové konference, že jsem zahájila první úkon v řízení o jeho odvolání z funkce, jsem chtěla jenom demonstrovat takovou žlutou kartou: Takto si nepředstavuji plnění úkolů, které má každý služební funkcionář v určité hodnosti, když jeho nadřízený žádá ke kontrole dokumentaci nezbytně nutnou k provedení ekonomické hloubkové kontroly a auditu. Na tom si trvám, stojím a nějaké tvrzení o tom, že toto moje tvrzení je neprůkazné, odmítám naprosto a věřím svým pracovníkům v oddělení kontroly a i externímu auditorovi, který to též může potvrdit. To je bod jedna.

    Bod dva. Nevím, jestli je standardní v naší zemi, aby někdo, kdo je podřízený a je na postu v podstatě šéfa vězeňského sboru, svolal mimořádnou pracovní poradu, jejímž jediným bodem je obhájení stanoviska a vysvětlení svých postojů vůči mému prvotnímu úkonu, čili zahájení řízení o jeho odvolání, v pracovní době. Čtu: "Vážení, svolávám mimořádnou celorepublikovou poradu ředitelů vazebních věznic a věznic Akademie Vězeňské služby, středních odborných učilišť a ředitelů odborů." (Upozornění na čas.) "Účast nezastupitelná. Ústroj reprezentační služební stejnokroj." Toto se konalo 17. února ve 12.30 na Květnici a jediným programem bylo zpochybnění mého jednání, které jsem tady už několikrát uvedla.

    Já vím, že jsem překročila čas, takže děkuji za strpění. Mám toho samozřejmě na srdci mnohem více a přihlásím se potom do řádné diskuse. Děkuji. (Potlesk z lavic hnutí ANO.) ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Paní ministryně je už přihlášena do řádné diskuse. Děkuji.

    Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Hašek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jsem původně vůbec samozřejmě nechtěl teď v té rozpravě reagovat. Máme se bavit o důvěře této vládě. Nicméně když tady vaším prostřednictvím kolegyně Černochová sdělila, že to, co se nyní děje z hlediska Vězeňské služby a jejího ředitele, odpovídá "fipu", tak si srovnejme fakta. Pan Langer pár dnů po jmenování do funkce zrušil FIPO jako takové. (Zvýšeným hlasem.) Tam nešlo o odvolání jeho ředitele pana Zimmela. To je moment číslo jedna.

    A moment číslo dva? To, co tady řekla teď paní ministryně. Prostě Vězeňská služba je přece vojensky organizovaný sbor České republiky, který má fungovat podle zákona. Jestli její velitel, kterému hrozí odvolání, si svolá v pracovní době na svoji obhajobu všechny podřízené vedoucí věznic - umíte si představit, do by dělal Ivan Langer, kdyby tehdy pan Zimmel svolal všechny příslušníky FIPO a začali sepisovat petice na to, aby FIPO zůstalo zachováno? Já myslím, že s těmi lidmi už bychom se tady neshledali. Děkuji. (Potlesk z lavic ČSSD a ANO.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Haškovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Jana Černochová: Děkuji za hezkou pohádku o klidné ministryni a hysterickém generálovi. Myslím si, že už jsme takových příběhů tady hodně slyšeli a ještě uslyšíme.

    Reagovala bych na pana poslance Haška prostřednictvím pana místopředsedy. Já nevím, já jsem tam nebyla a nevím, jakým způsobem to pondělní jednání pan generální ředitel svolával. Ale zarážející na tom jednání je to, že v rozporu s právními předpisy, které vy, pane doktore, znáte, tak je řediteli orgánu, který se jmenuje Vězeňská služba, který je bezpečnostním sborem, něco naři-zo-váno z pozice ministryně, prosím pěkně. Když to přeložím do jiného případu, je to asi stejné, jako kdyby ministr vnitra nařizoval některému z krajských ředitelů, z policejních prezidentů, z ředitelů jednotlivých útvarů, že nesmí udělat žádné personální změny. Přeloženo - analogie Vězeňská služba versus Policie České republiky.

    Já bych využila toho, že mě paní ministryně tady obvinila z hysterie, a zeptala bych se, prosím pěkně, jestli je přítomný pan ministr pro lidská práva Dienstbier, protože mě zaujalo - abych vrátila tu debatu zpátky do důvěry vládě a do programového prohlášení, tak se mi tady moc líbí věta, kterou bych potřebovala přeložit. "Vláda bude důsledně uplatňovat princip rovnosti žen a mužů." Rozumím - ale pozor! "Vláda se zaměří na potlačování genderově podmíněného násilí." Znamená to, že muže my ženy bít můžeme? Muži nás ne? Nebo že se nesmíme hádat my ženy jako s paní ministryní? Nebo vy mužové mezi sebou? Prosím, Jirko Dienstbiere, milý pane ministře, o přeložení této věty. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. S další faktickou poznámkou paní ministryně Válková. Prosím, paní ministryně. Prosím, vaše dvě minuty, paní ministryně.

  • Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková: Ano, já se budu tentokráte snažit, aby mě paní poslankyně Němcová nemusela napomínat. Děkuji jí za to upozornění a bude to ještě kratší, než si myslela, co do obsahu, právě proto, že nemám důvěru, že současné vedení Vězeňské služby všechna výběrová řízení, která probíhají, vyhlásilo transparentním způsobem. Ale protože nemám ani důvod nahrazovat tato rozhodnutí jinými rozhodnutími, rozhodla jsem se, že výběrová řízení stopnu a veškeré personální změny, nejenom tedy v oblasti vězeňství, ale i v resortu spravedlnosti, chci mít v současné době pod naprostou kontrolou. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni za faktickou poznámku. A pakliže není další faktická poznámka, mám pro vás dobrou zprávu. Už jenom čtyři s přednostním právem a pak už jenom 30 přihlášených řádně. (Veselí v lavicích.)

    První s přednostním právem přihlášený je pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

    Prosím kolegy a kolegyně, zejména pana premiéra prosím o klid. Děkuji.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Ještě tak sto faktických připomínek, než skončíme. Na rozdíl od jiných řeknu, že jsem chtěl vystoupit dneska a chtěl jsem vyjádřit svůj názor.

    Celý týden se mě ptali kolegové z vládních lavic i novináři, jestli nebudeme náhodou pořádat nějaké obstrukce. A tak se toho báli, až si je zorganizovali sami. Je 15.45, schůze trvá čtyři hodiny 45 minut, z toho opozice mluvila asi tak třicet minut, něco vzali záložní vládní hlasy komunistů a Úsvitu a zbytek si promluvila vláda. Nic proti. (Premiér Sobotka reaguje na svém místě hlasitým smíchem a potleskáváním.) Nic proti, jenom zas až příště budou říkat, že dlouho mluvíme, aby si vzpomněli, jak se tady stačili vychválit, případně v takové mediální řeči všechno smotat dohromady. A až můj ctěný pan kolega Komárek opět bude mluvit o tom, ať se nevracíme do minulosti, tak už ho fakt nebudu poslouchat, když jeho šéf to jako první vždycky poruší.

    K tomu programovému dokumentu, proč jsme se sešli. Vím, že se to panu ministrovi zahraničí nelíbilo a nelíbí, ale je opravdu mimořádně obecný, bez konkrétních řešení a konkrétních kroků. A já tomu rozumím, protože pak nemůžeme vládu kontrolovat a nemůžeme říkat: "Tohle jste slíbili za rok, za dva, za tři a to jste neudělali." A oni řeknou: "My jsme jenom řekli, že chceme, aby se u nás žilo lépe, no a to se prostě daří."

    Chtěl bych říct pár konkrétních případů, kde si myslím, že se vláda mýlí nebo kde chystá chybu, případně na co vláda úplně zapomněla. Je fakt, že zase inovace - kromě toho, že vláda obstruuje při jednání o vyslovení důvěry - je, že kromě programového prohlášení dostaneme my koaliční smlouvu pěkně v jednom dokumentu s tím státním znakem vpředu - a co s tím? Platí, že to je dodatek? Doplněk? Programové prohlášení je výňatek? Těžko říct. No tak jsem si z toho vzal, co jsem potřeboval za vhodné. Když se vám to nebude líbit, je to vaše vina, měl tam být jeden dokument. Pak bych nerad slyšel, že v tom druhém jsme to mysleli jinak.

    Chci ukázat na věci, které já nazývám politickým pokrytectvím a kterých bychom se měli vyvarovat, ať jsme v kterékoliv vládě, ať jsme v koalici, nebo v opozici, a nazývat věci pravým jménem a nemuset se za to stydět. Tak vláda říká a teď to čím dál urychluje, jak rychle podepíšeme ten fiskální kompakt, nebo fiskální pakt, jak chcete. Ale úplně stejně říká, že nebudeme dodržovat ty podmínky, protože ještě nemusíme. Tak chci říct, že už jsme v hlavním evropském proudu tímto přístupem - něco jednou hlásat a něco jiného dělat.

    Vzpomínám si, když jste nás přesvědčovali - nakonec úspěšně, že i mí kolegové pro to hlasovali v tehdejší Poslanecké sněmovně - o Lisabonské smlouvě, tak možná ta největší výhoda, která byla prezentována, že jeden stát nebude ručit za dluhy druhých. A to bylo v roce 2008. A podívejme se v roce 2012, 2013, 2014, jak to dopadlo. Takže platí to samé, co platilo už v roce 2011, 2012, když jsme o tom jednali v minulém volebním období. Sociální demokraté chtějí, aby je v Evropě poplácali takoví ti sběrači počtu ratifikujících zemí. Víte stejně, když je referendum a nepovede se, tak Evropská unie donutí tu zemi to zopakovat. Takže my budeme mít čárku, podepsali jsme fiskální kompakt, ale ty věci, které jsou uvnitř, prostě dodržovat nemusíme. Pan prezident to podporuje obojí, jak podpis, tak to, že to dodržovat nemusíme. Kdybyste to mysleli vážně s tím obsahem, tak jsme mohli projednávat finanční ústavu a jednat o tom, jakou dluhovou brzdu nastavit, co to je strukturální saldo. Já vám garantuji, že v okamžiku, kdy to těm rozhodujícím hráčům v Evropské unii nebude vyhovovat, tak se změní definice strukturálního schodku, která už dneska je velmi gumová a velmi vágní.

    Tím, že říkáme, že jsme konstruktivní opozice, znamená to mimo jiné to, že si myslím, že můžeme vládu či jednotlivé ministry pochválit za něco, co si myslíme, že je dobře a s čím souhlasíme.

    Vicepremiér vlády a ministr financí prohlásil, že podporuje přijetí eura, ale že nesmíme platit dluhy Řecka a Španělska. A já chci říct, že to je správný názor a že to podporuji já i moje politická strana. A teď přijde to ale. Mám dotaz na pana premiéra: Kdo to vyjedná? Premiér? Ministr financí nebo ministr zahraničí? Chtěl bych slyšet odpověď. Ale úplně vážně. Myslím, že to je správný přístup, který ochrání peníze českých daňových poplatníků, kteří nebudou muset tím pádem platit za dluhy jiných a mnohdy bohatších zemí. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Hašek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

  • Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nechci zdržovat ctěnou Sněmovnu, nicméně z úst kolegy Stanjury zaznělo, že snad na straně jižní Moravy jsou nějaké resty, které znemožní plnit vládní programové prohlášení. Pane kolego, není to tak. Není potřeba zásad územního rozvoje kraje na to. Je několik právních stanovisek na to, aby se stavby mohly připravovat. Nové zásady územního rozvoje jsou už rok připravovány. Mimochodem ty minulé připravovala náměstkyně hejtmana za ODS a odvedla na tom kus práce. Já si její práce nesmírně vážím. Podpořilo je celé zastupitelstvo a poprvé v historii Nejvyšší správní soud udělal to, že zrušil celé zásady územního rozvoje. Kdo chce, ať přečte to odůvodnění. Řada lidí nad tím kroutila hlavou.

    Jižní Morava si svoji práci zvládne, nové zásady územního rozvoje budou v době funkčního období této vlády. Já nepochybuji, že vláda bude moci naplnit to, co se váš premiér Topolánek prostřednictvím pana předsedajícího zavázal už v roce 2008. To znamená, že se propojí dálniční síť České republiky a Rakouska, že se propojí v Mikulově směrem na Drasenhofen, problém je, že vaše vlády a vy taky, tehdy jako ministr dopravy, jste pro to fakt neudělali vůbec nic. Děkuju. (Potlesk převážně ze středu sálu.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Haškovi. S další faktickou poznámkou pan předseda Sněmovny. Prosím, pane předsedo.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji za slovo. Já samozřejmě, pokud budu řídit schůzi, tak ozřejmím postup hlasování v době, která k tomu bude vhodná. Ale jenom abych reagoval na podnět pana předsedy Stanjury. Zdržet se hlasování možné je. Jakýkoliv projev mimo pro návrh, proti návrhu, je pokládán za zdržení se hlasování a své by o tom mohl vyprávět bývalý poslanec pan Petr Wolf. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S další faktickou poznámkou pan předseda Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak já jsem věděl, že se potrefená husa ozve, že jo? Takže milý pane hejtmane prostřednictvím pana předsedajícího, fakt jsem se pokoušel pomoci. Stavební úřady, které vedou stavební řízení k R52, je zastavovaly s odůvodněním, nebo přerušovaly, že nejsou platné zásady územního rozvoje. Já z toho nemám žádnou radost. Nemám z toho žádnou radost a říkal jsem, že to nikomu nepřeju. A myslím, že jste měli smůlu jako kraj. To já ale férově říkám. Na druhé straně, pokud to nebude, a já se obávám, že ti aktivisté, kterým jdete tedy ohromně na ruku v tom programovém prohlášení, přečtěte si to, co všecko jim slibujete, že když se jim to povedlo poprvé, že to budou zkoušet podruhé. A nevím, jak budou úspěšní. Takže můžete říkat, že jsem neudělal nic. Nemá cenu, abych se tady obhajoval. Můžu vám konkrétně doložit, kde jsem se ptal, s kým jsem jednal, který stavební úřad to přerušil. Já jsem jenom říkal, že to prostě není možné, pokud to nebude platné. Nejste jediní, v tom pražském okruhu je podobný problém na některých úsecích. Na R35 je podobný problém na úsecích. Ale nejsme to my, kteří tak velkoryse slibují v tom programovém prohlášení jakoby ty otevřené dveře těmto aktivistům, kteří prý z dobrých důvodů brání tomu, abychom dopravu vytáhli z měst a měli to mimo města, měli jsme rychlé napojení. Takže až zas budete navrhovat takovéto otevření se těmto, tak si vzpomeňme na ty negativní případy. A to, že to dělala kolegyně z ODS, no tak to dělala. Ale výsledek je - to je úplně jedno. Prostě výsledek je takový, že váš kraj to prostě nemá, a tudíž tam ta vláda investovat nemůže. Stavby se mohou připravovat, ale nejsou schopny získat stavební povolení. To přece víme oba dva.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak, děkuji panu poslanci. Dostáváme se k další řádné přihlášce. Teď už jenom 33. Prosím, pan předseda poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Roman Sklenák: Ano, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, započali jsme šestou hodinu našeho dnešního jednání a ještě se nedostalo na řádně přihlášené. Proto si dovoluji jménem poslaneckých klubů ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL přijít s procedurálním návrhem na to, aby Poslanecká sněmovna dnes jednala a hlasovala o všech návrzích i po 21. a pro jistotu i pro 24. hodině.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, děkuji. To je návrh, o kterém dám hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí. Mám tady žádost o odhlášení.

    Zahajuji hlasování o tom, abychom dnes jednali i po 19., po 21. i po 24. - Omlouvám se, prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Znovu všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. ***

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně a poslanci, asi příliš nepotěším předsedu poslaneckého klubu ODS pana Stanjuru, protože se hodlám této diskuse aktivně zúčastnit. Jedná se přece o programové prohlášení vlády - a kdo jiný by měl vystupovat než předseda vlády a kdo jiný by měl vystupovat než ministři vlády, kteří předstupují před Poslaneckou sněmovnu, aby obhájili to, že Sněmovna jim nakonec může vyjádřit důvěru? Pamatuji si situace, kdy se tu v Poslanecké sněmovně jednalo, opozice vystupovala, ministři mlčeli a neříkali vůbec nic, nereagovali vůbec na nic, a já nevím, jestli taková diskuse má úplně smysl. Je zřejmé, že pokud členové vlády aktivně vystupují a budou vystupovat, tak to diskusi o něco prodlouží, nicméně toto je důležité hlasování. My jsme Poslanecká sněmovna v demokratickém režimu a myslím si, že takovéto diskuse jsou běžnou záležitostí demokratického chodu Poslanecké sněmovny. Šetřil bych se slovem obstrukce a myslím si, že bychom neměli každé druhé vystoupení podřazovat pod nějaké obstrukční tabulky a vést tu debatu, co je a co není obstrukce. V minulé Poslanecké sněmovně, v minulých letech, jsme si to zažili, i já jsem obstrukce jako poslanec dělal, protože jsem nesouhlasil s tím, jak postupovala vládní koalice. Přiznávám právo opozici, když se rozhodne a vyhlásí obstrukci, aby v rámci platného zákona, jednacího řádu, i s tímto nástrojem pracovala. Doufejme, že vztahy mezi vládou a opozicí nebudou tak špatné, aby opozice musela k obstrukcím přistupovat příliš často. Ale je to legitimní nástroj pro práci opozice tady v Poslanecké sněmovně.

    Možná kolegy z ODS nepotěším i z druhého důvodu. Protože jsem se snažil, vážené kolegyně a vážení kolegové, opravdu jsem se snažil své vystoupení k programovému prohlášení vlády orientovat do budoucna. Nevracel jsem se k tomu, co tady bylo, a mluvil jsem skutečně o cílech, které vláda má v jednotlivých klíčových oblastech. Mluvil jsem o prioritách, o tom, co chceme udělat. Neztrácel jsem čas tím, že bych se vracel do minulosti, co tady bylo minulých 10, 15, 20 let. Ale vzhledem k tomu, jaká tu byla vystoupení ze strany představitelů opozičních stran, ať už ze strany pana předsedy Fialy, nebo pana předsedy Kalouska, prostě není možné se tvářit, že trpíme kolektivní ztrátou paměti nebo že snad všem byla provedena lobotomie a že si nikdo nic nepamatuje z toho, co se tu odehrávalo v minulých letech. Odmítám přístup, který tu byl předveden ze strany některých poslanců pravicové opozice v tom smyslu, že my jsme to vlastně dělali všechno perfektně, vlastně všechno funguje, krize je jen takový mýtus, něco, co je tu šířeno, blbá nálada, vlastně všechno je perfektní a vláda se teď chystá i to málo perfektní, co funguje, prostě zničit svou novou politikou.

    Myslím si, že ODS ve skutečnosti buď měla obrovskou smůlu, anebo její vlády byly silně neschopné, protože pokaždé, když ODS vládla několik let po sobě, tak to dopadlo špatně. Chci připomenout krizi z roku 1997, po které skončila první vláda ODS, a chci připomenout také tu minulou vládu ODS, která rovněž nedopadla slavně. Myslím si, že pokud se, kolegové a kolegyně z pravicové opozice, odvoláváte na minulost, tak byste také měli říci, co se vám osobně a vašim politickým stranám v minulých sedmi letech povedlo a nepovedlo, protože minulých sedm let vy jste byli u vlády. Měli jste většinu a mohli jste realizovat svou politiku. V zásadě sedm let prostor pro realizaci pravicové politiky, nejprve v režii ODS, lidovců, zelených, pak v režii ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Sedm let. A pokud dnes kritizujete plány vlády na to, abychom některé oblasti zlepšili, abychom s něčím pohnuli, tak bych poprosil, abyste v každém tomto vystoupení poctivě zmínili, co jste udělali vy, čeho jste dosáhli vy a jak jste v těchto věcech byli ve skutečnosti úspěšní. Myslím si, že bilance by byla velmi smutná. Na vašem místě, kolegové z ODS a z TOP 09, já bych se do minulosti tolik nevracel. Skutečně bych se do ní tolik nevracel, protože dospějeme ke strašným zjištěním a budeme připomínat naprosté katastrofy a tragédie, které se tu během vašeho vládnutí odehrávaly.

    Nechci mluvit příliš dlouho, ale skutečně po vystoupeních, která tu byla, musím zmínit několik málo skutečností.

    Bylo řečeno, že vláda nemá žádný konkrétní plán boje s nezaměstnaností. Ačkoliv už jsme tu v Poslanecké sněmovně o tom mluvili tento týden, ačkoliv jsme Poslanecké sněmovně představili první rychlé záměry vlády na to, abychom s nezaměstnaností něco udělali, ačkoliv velká část programu vlády a nové koalice je zaměřena na tuto oblast, tak opozice neustále opakuje, že nemáme žádný konkrétní plán. Přesto vysoká nezaměstnanost, těch 629 tisíc lidí bez práce, je pozůstatek práce minulé vlády. A co vám se povedlo? Jak vám fungovaly úřady práce, jak fungovala aktivní politika zaměstnanosti? Jedna velká katastrofa! Vy nám vyčítáte, že chceme udržet deficit veřejných rozpočtů pod 3 % hrubého domácího produktu. Dokonce pan Stanjura říkal, že by to mohlo být méně, že ta 3 %, že to je malá ambice, že by to mělo být méně. Já se ptám, jak to dopadlo s veřejným dluhem za vaší vlády? Vy jste ho snad snížili, ten veřejný dluh? Nikdo si toho nevšiml. Veřejný dluh se zvýšil na 48 % hrubého domácího produktu. Začínali jste na 28 % HDP, když přišla pravicová vláda - 28 %. Když jste skončili, tak po vás přebíráme veřejný dluh 48 % hrubého domácího produktu. A ještě nás tady budete poučovat, že 3 %, že to je moc, že by to mělo být méně a že jsme málo ambiciózní vláda.

    Prosím vás - Evropská unie, čerpání z fondů Evropské unie. Opět. Slyšeli jsme tu řadu doporučení, jak by se to mělo dělat. Ale vám se to absolutně nepovedlo. To, že jsme loni přišli o 10 miliard korun - 10 miliard korun, to je přece obrovská částka z hlediska veřejných rozpočtů -, to je důsledek toho, že za vaší vlády bylo na několik měsíců zastaveno čerpání téměř ze všech operačních programů, které Česká republika má. Vám se to skutečně nepovedlo a budeme za to platit. A bohužel, možná i v letošním roce. Pokud se nepodaří této vládě tomu zabránit, tak přijdeme o další evropské peníze. Ale loňských 10 miliard korun můžeme odepsat a už, bohužel, s tím zpětně nemůžeme udělat vůbec nic. A je to důsledek vašich chyb v čerpání evropských peněz.

    Vy nám říkáte a děláte si legraci z nějakých minulých výroků v tom smyslu, že zdroje jsou, že se daně ve skutečnosti zvyšují. Jak to dopadlo, když jste to dělali vy v minulých sedmi letech? Když ODS a TOP 09 polepily republiku billboardy a všude byli vaši politici a všichni jste slibovali "nebudeme zvyšovat daně"? Jak to naposledy skončilo, když ODS a TOP 09 slibovaly, že nebudou zvyšovat daně? No, z 5 % DPH na sociálně citlivé položky jsme se dostali na 15 %. To bylo to nezvyšování daní, které Občanská demokratická strana slibovala. Opět se to jaksi nepovedlo, splnit tento slib. A nakonec jste se na tom sami rozhádali a to byl také počátek kauzy s trafikami, kdy část vašich poslanců nechtěla hlasovat pro vaše vlastní návrhy na zvyšování daní, protože jste předtím tvrdili, že nic takového dělat nebudete. Takže se vzdali mandátu a byla tu kauza trafiky, která koneckonců rozložila vaši poslední vládu. Tak to dopadlo, když jste naposledy slibovali, že nebudete zvyšovat daně. A teď to chcete nové vládě vyčítat? Že nechce pokračovat ve vaší politice? Že skutečně nebudeme zvyšovat daň z přidané hodnoty? Že se střední vrstvy nemusí bát, že by jim tato vláda jakkoli zvyšovala daně? To je prostě realita. Realita - a bude to takto v těch příštích letech fungovat. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. S faktickou poznámkou předseda Občanské demokratické strany pan poslanec Fiala. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Petr Fiala: Pane premiére, já samozřejmě vítám to, že zde vedeme diskusi a že diskutují i členové vlády, a určitě to není nic, co by vám opozice vyčítala. Nicméně bych si dovolil vás upozornit na to, že volební kampaň je za námi. Možná v koalici s hnutím ANO a s různými křídly ve své straně počítáte s tím, že volby budou brzy, ale dnes se tady nebavíme jako ve volební kampani. My jsme se ze svého vládnutí odpovídali a musím skutečně konstatovat, že jsme část našich voličů nepřesvědčili o tom, že jsme všechno dělali dobře. Budiž, za to jsme zaplatili a to je za námi. To, co zde probíhá dnes, je diskuse o tom, jak vy chcete vést tuto zemi a jaká řešení vy nabízíte. A těžko na naši kritiku toho, že vaše řešení nebudou fungovat, odpovíte tím, že budete poukazovat, a opět velmi obecně, na to, co se údajně nepovedlo nám.

    Já vám to ukážu na jednom příkladě. Vy jste tady sugestivně řekl, že se našim vládám nepodařilo vyčerpat prostředky z evropských strukturálních fondů a že v tom je nepořádek. Ale položte si otázku, kdo připravoval operační programy. Kdo má podíl nebo vinu na tom, že jsme měli nesmyslných 24 operačních programů? Kdo má vinu na tom, že už na začátku se zpozdila veškerá příprava a naše vlády měly obrovské potíže s tím, aby vámi nachystané čerpání operačních programů bylo vůbec možno realizovat? Takže když se budeme bavit o jednotlivých a konkrétních věcech, tak uvidíte, že bilance vlád, na kterých se podílela Občanská demokratická strana, není zdaleka tak špatná, jak vy jste se to tady paušálně pokusil ukázat, a že mnohé věci, o kterých mluvíte, má na svědomí vláda, na které jste se jako sociální demokracie a vy osobně také podílel.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou přihláškou pan poslanec Laudát a připraví se s faktickou poznámkou pan premiér a pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

  • Poslanec František Laudát: Pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom velice krátce dvě poznámky. Já mám pocit, že tady se nechal vyprovokovat anebo šel a vrátil se dlouhou přednáškou do minulosti pan Babiš. To za prvé.

    Za druhé, panu předsedovi vlády bych rád řekl, že když říká některé negativní věci, tak se přitom usmívá. Tak bych mu doporučil, aby se zeptal psychologa nebo psychiatra, co to znamená.

    A za další, skutečně, pojďte se obrátit do budoucna. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, s další faktickou poznámkou pan premiér.

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Já děkuji, protože alespoň mé vystoupení mělo nějaký smysl. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane místopředsedo, zdá se, že jsem alespoň přesvědčil jednoho opozičního poslance, pana Laudáta z TOP 09, že má smysl diskutovat o budoucnosti a že nemá smysl se vracet k té bídné minulosti minulých sedmi let, kdy tady ODS a TOP 09 vládly.

    Ale k tomu argumentu pana předsedy Fialy o tom, že sociální demokracie může za to velké množství operačních programů, tak jak to tady uvedl. No promiňte, ale já si pamatuji přesně, jak to bylo. V době, kdy se připravovala struktura operačních programů, a to byla vláda sociální demokracie u moci - tehdy byl tuším ministrem pro místní rozvoj Jiří Paroubek, pozdější premiér -, tak v té době ještě sociální demokracie neměla hejtmany. My jsme byli téměř ve všech krajích v opozici a já si velmi dobře pamatuji společná prohlášení a usnesení hejtmanů za Občanskou demokratickou stranu, kteří samozřejmě požadovali samostatné operační programy, samozřejmě že chtěli tu maximální možnou míru autonomie pro regiony a pro kraje. To je věc, po které tehdy hejtmani za ODS volali.

    Ale problém nedočerpání peněz a ztráty peněz z Evropské unie není problém krajských operačních programů, těch regionálních operačních programů. Podívejte se na letošní rok. Riziko je 24 mld. Můžeme letos přijít až o 24 mld. korun z Evropské unie. Největší riziko leží v operačním programu Životní prostředí, který spravuje Ministerstvo životního prostředí. Druhé největší riziko je v operačním programu Věda a výzkum pro inovace, který spravuje Ministerstvo školství. To znamená, ta největší rizika jsou identifikována v centrálních programech. Čili není to problém krajů, krajských operačních programů. Ale to, že jsme měli tak velké množství regionálních operačních programů, je mimo jiné zásluha systematického působení hejtmanů za Občanskou demokratickou stranu. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška.

  • Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, k tomu, co se ptal pan předseda ODS, bych řekl, že se dají připomenout taková jména jako Vitula nebo Kopicová, víceméně lidé, které může považovat do jisté míry i za své kamarády. A připomněl bych také i to, že to, co je jako problém čerpání z operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, tak ať se podívá na poslední obsazení Rady pro výzkum, vývoj a inovace, vezme si jedno jméno za druhým a dá si otázku, proč v době, kdy byl pan předseda ODS šéfporadcem pro vědu a paní Kopicová hlavním poradcem premiéra Nečase, proč se tam tato jména dostala, co je společným jmenovatelem a co je společným jmenovatelem toho, že tam byl porušen zákon. A premiér i další se tváří, že neumí napočítat do tří v okamžiku, kdy zákon říká maximálně dvě funkční období.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. S další faktickou poznámkou pan předseda Občanské demokratické strany poslanec Fiala. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

  • Poslanec Petr Fiala: Jedna poznámka, jedna rada. Poznámka: vždyť přece to není tak, že by Rada pro výzkum, vývoj a inovace měla jakýkoli vliv na čerpání operačních programů. Podívejte se do kompetenčního zákona. Ale podívejte se hlavně na to, kdo spravuje jednotlivé operační programy. Do toho vůbec Rada pro výzkum nezasahuje.

    A druhá rada, pane premiére. Podívejte se na příčiny toho, proč nejsou některé finanční částky v operačním programu pro výzkum dočerpávány. Zjistíte například to, že při stavbě velkých infrastruktur se díky veřejným soutěžím ušetřily finanční prostředky, a to je ten důvod a to je důvod pozitivní. Takže ne všechno nedočerpání finančních prostředků z evropských strukturálních fondů je špatné. Ale je potřeba dobře rozumět materii a zjistit, proč k té situaci dochází, a pak se na tu věc budete třeba dívat jinak.***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

  • Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych chtěl, pane předsedající, pokud budete mít příležitost vysvětlovat kolem RVVI, co má za pravomoci, tak bych zdůraznil, že tam se připravují programy, které poté zajišťují další provozní financování těch projektů, kde se nedaří splňovat původní naslibované cíle. A tam v okamžiku, kdy se podíváte na jednotlivá jména, ten klíč je jasný. Tam, kde se plánovaly nové bombastické, megalomanské investice bez řádného rozumného zabezpečení komerčními příjmy, tam je zase klíč další.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

  • Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem k tomu původně vystupovat nechtěl. Myslím, že se trochu točíme v kruhu, ale přesto neodolám. Ona je to teď už i moje odpovědnost a musím bohužel, pane předsedající, respektive panu kolegovi Fialovi vaším prostřednictvím, pane předsedající, říct, že nemá pravdu v tom, kde ten problém byl. Bohužel teď z těch auditů, které si nechávám dělat, je už jasné, že z těch 10 miliard, které Česká republika teď už za 2013 nenávratně ztratila, je šest miliard v oblasti operačního programu Životního prostředí. A ten důvod, proč dneska už neúspěšně chytáme kočku za ocas, je právě ten, že ta sekera vznikla v roce 2010, v roce 2011, v době, kdy ministrem životního prostředí byl tuším pan Drobil, později pan Chalupa. A protože se nečerpaly, vůbec se nevyhlašovaly výzvy, tak ty stovky projektů, které už jsou teď v časové ztrátě a některé nenávratné, vznikly bohužel tam. To je neoddiskutovatelný fakt a i v roce 2014 s tím budeme velmi tvrdě bojovat, tak jak říkal pan premiér.

    Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuju panu ministrovi. S další faktickou poznámkou paní ministryně Věra Jourová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

  • Ministryně pro místní rozvoj ČR Věra Jourová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vystříhám se toho, abych popisovala, kdo za co může, a koukala se zpětně. Ráda bych se dívala do budoucna. Ráda bych vás informovala, že těch 10 mld. sice vypadá, že jsou nenávratně ztraceny, ale že ještě jednáme s Evropskou komisí o možnosti využití článku 95 a 96 obecného nařízení k fondům, kde by se ještě uplatnily některé naše námitky a analýzy. Například že některé nedočerpání bylo způsobeno vyšší mocí, povodní nebo ekonomickou krizí. Brusel čeká na naše argumenty. Takže vůči těm 10 mld. ještě děláme, co můžeme. Určitě to ale nebudou moc velké částky, které ještě zachráníme. A samozřejmě to, co říkal pan premiér, prognóza na těch 24 mld. pro letošní rok je reálná a i tam budeme podnikat veškeré možné kroky, které by vedly k maximálnímu čerpání. Nikoliv ovšem za cenu toho, že budeme financovat riskantní nebo extrémně provozně náročné projekty. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni. Protože zde nevidím s přednostním právem přihlášenou paní ministryni Válkovou, není zde přítomna, odmazávám ji. A přestože to dnes večer asi na hokej nebude, tak se konečně dostáváme k řádným přihláškám a já poprosím paní poslankyni Olgu Havlovou o její řádnou přihlášku. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Olga Havlová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já to vezmu z jiného soudku a začnu konečně hovořit o současné vládě, která čeká na vyjádření důvěry či nedůvěry.

    Pozorně jsem si vyslechla proslov pana premiéra, jakým směrem má jeho vláda vést tuto zemi a jaké chystá změny, na které občané netrpělivě už dlouho čekají. Začala bych ale tím, co mi v jeho proslovu chybělo. Předně jsou to velmi zdrženlivá slova o zavedení majetkových přiznání. V programovém prohlášení se píše: "Vláda podnikne nezbytné kroky v oblasti prokazování původu nabytého majetku a v této souvislosti přijme přiměřená opatření v daňových a trestněprávních předpisech." Co to je přiměřené opatření? Upřímně řečeno, tato slova nelze chápat tak, že bude zpracován přísný zákon o prokázání původu majetku, který by se musel prokazovat například i zpětně, což je pro mě docela zklamáním.

    Také se mi nelíbilo, když koalice zamítla veškeré návrhy na zvýšení výdajů na platy učitelů, mezi kterými byl i náš návrh při projednávání rozpočtu. A to přesto, že s tím podle mého mínění většina poslanců souhlasila. Nechci nad nikým lámat hůl a snažím se to vnímat tak, že vláda v podstatě převzala už připravený rozpočet a potřebuje čas na to, aby se nadechla a připravila na příští rok rozpočet kvalitnější, kde se i na vyšší platy pro učitele peníze najdou. Počínání vlády budu sledovat velmi bedlivě, a to také ve vztahu k důchodcům. Zejména v otázce valorizace penzí a obnovení slevy na dani pro pracující důchodce, tak jak o tom mluvil pan premiér. A zde do budoucna v jejich nesplněných slibech jim nic neodpustím.

    Za 14 dní, co je nová vláda jmenována, jsme měli jen malou možnost poznat, jakým směrem se bude ubírat a jak by se mohla v budoucnu prezentovat. Co však naopak hodnotím pozitivně, jsou její některé kroky, například personální změny, které se provádějí na Ředitelství silnic a dálnic. Pan ministr dopravy Prachař vytáhl exředitelku kontroly kvality staveb přímo do svého týmu na ministerstvo a nezbývá než doufat, že zde bude pokračovat ve své práci. Protože jestli chceme ušetřit peníze ve státním rozpočtu, tak jsou to právě peníze na Ministerstvu dopravy.

    Velmi dobrou osobní zkušenost jsem zatím udělala i s ministrem životního prostředí panem Brabcem, s nímž jsem jednala, aby podrobně prošetřil podvody, které se dějí při projektu vybudování kanalizace a čističky odpadních vod v obci Jindřichov ve Slezsku, kde jsem zastupitelkou, a proti kterému už roky vystupuji. Je to snad první člověk na tak významné funkci, který projevil zájem s tím něco dělat.

    Vzhledem k situaci v Moravskoslezském kraji a OKD se snažím prosadit možnost předčasného odchodu do důchodu u zvláště náročných profesí, zejména pak u horníků. Jejich průměrná délka života jim mnohdy ani neumožní dožít se reálného odchodu do důchodu. V této věci připravuji novelu zákona a jsem velmi ráda, že nová paní ministryně sociálních věcí tento problém nejen vnímá, ale že je ochotná dál jednat o řešení této napjaté situace.

    Velmi povzbudivá byla také slova pana ministra zemědělství Jurečky, když jsem ho interpelovala ve věci hospodaření podniku Lesy České republiky. Pokud bude opravdu naplňovat svá slova o řešení situace ředitele Lesů České republiky, slova o změně hospodaření a zejména pak změně těžby a prodeje dřeva, budu spokojená.

    A ještě je tu jedna věc, o které mám potřebu se zmínit. Je to osoba pana ministra financí, pana Babiše. Sněmovna je zákonodárný orgán a velice mě zaráží, že přestože probíhá soudní proces pana ministra, sami zákonodárci nectí presumpci neviny.

    Dámy a pánové, říci ne jakékoliv vládě jen proto, že ještě neměla možnost svou prací přesvědčit, je jednoduché, pokrytecké a krátkozraké. Přestože členové vlády a koalice mají dost hlasů a setkávám se z jejich strany s pozitivním přístupem a ochotou spolupracovat na řešení problémů, které lidi opravdu trápí, nenašla koalice cestu, aby s námi o podpoře vlády komunikovala. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Havlové. S další řádnou přihláškou je pan poslanec David Kádner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec David Kádner: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, čeká mě již několikáté hlasování o důvěře vládě, které jako poslanec absolvuji. Nechci nijak znevažovat dokument programového prohlášení vlády, nicméně pravda je ta, že nejde jen o to, k čemu se nám vláda písemně zavazuje, ale o mnoho důležitější je skutečné plnění slibů. I já mám dnes potřebu zde odůvodnit svoje rozhodování o tom, zda projevit důvěru vládě, na kterou jsme všichni čekali dlouhých osm měsíců.

    Jako starosta malé obce jsem zvyklý na konstruktivní politiku a tou se řídím i zde v Poslanecké sněmovně. Politikaření patří do předvolebních bojů, nikoliv sem na plénum Poslanecké sněmovny. Tady by to mělo být o názorech a ne o tom, kdo je v koalici či opozici. V této souvislosti jsem opravdu rád, že se zde objevila spousta nových poslanců a poslankyň, a připadá mi, že politická kultura je zde opravdu lepší než v minulém volebním období.

    Já sám bych v tomto volebním období rád konečně prosadil některé pro mě zásadní zákony. Jedním z nich je rozhodně novela o hmotné nouzi, kterou ministr Dienstbier přislíbil předložit v rámci legislativního procesu do dvou měsíců, a mou osobní prioritou je takzvaná nutná obrana, tedy aby se mohl každý občan bránit proti přepadení ve svém vlastním době nebo bytě bez toho, aby mu hrozilo, že ho za to odsoudí soud. Těší mě, že si tuto novelu již vyžádalo ke konzultaci Ministerstvo vnitra. Zároveň jsem velmi zvědav, jak se nový ministr financí postaví k problému zpackaného RUDu, ve kterém se panu Kalouskovi podařilo vyčlenit 57 obcí, které jsou nyní ve vážných problémech. Ale bohužel mi od trojkoalice chybí příslib přímé volby starostů a dalších důležitých legislativních věcí, které byly předjednány již v minulém volebním období, a jedná se o zásadní legislativní plány důležité nejen pro občany, ale i pro starosty.

    Přesto chci dát vládě možnost začít pracovat a plnit sliby, které voličům koalice dala, a proto dnes při hlasování společně s klubem hnutí Úsvit přímé demokracie opustím sál. Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Davidu Kádnerovi. S další řádnou přihláškou pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, uvědomuji si, že jsem jeden z 28, který bude určitě toto jednání prodlužovat, nicméně už jsem přihlášen, takže se toho zhostím. (Hlas z pravé strany sálu.) Ne, pane kolego, neodhlásím se.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím pány kolegy, aby na sebe nepokřikovali. Děkuji.

  • Poslanec Václav Votava: Omlouvám se.

    Přes kritické reakce, které samozřejmě vyvolává návrh programového prohlášení vlády v řadách opozice, přesněji řečeno především u členů bývalé vládní koalice, je naprosto evidentní, že je to teprve současná vládní koalice, která po dlouhých sedmi letech předkládá - a já se domnívám realistický - program nápravy veřejných financí a jejich dlouhodobé udržitelnosti, program, který je nutno považovat vedle naprosto nezbytné podpory ekonomického růstu za jeden ze základních úkolů hospodářské politiky státu. Můžeme tady převracet jednotlivá opatření obsažená v pasážích programového prohlášení vlády, můžeme se přít o to, zda vládou navržená opatření jdou, či nejdou správným směrem, zda by měla být razantní, či méně razantní a tak dále. Nemůžeme však popřít fakt, že nás přichází požádat o důvěru první vláda, jejíž programové prohlášení je postaveno na velmi jednoduchém a pro někoho možná až primitivním záměru nastolit v České republice pořádek. Už bylo na čase. Je to právě stát, jeho fungování a hospodaření a především jeho rozpočtová politika, která potřebuje nastolení pořádku, jak se říká, jako koza drbání. Není to nic objevného, určitě.

    Stačí se podívat několik let pozpátku na to, s jakými záměry byly sestavovány státní veřejné rozpočty a jak při konfrontaci s výsledky státních závěrečných účtů také dopadly. Takovéto porovnání nám v plné nahotě ukáže fakt, že rozpočtový proces v České republice byl nekvalitně řízen, plánován, ale i kontrolován. Místo koncepční dlouhodobé rozpočtové politiky, která je samozřejmě klíčová pro stabilitu, chování a rozhodování všech subjektů, se veřejné finance takzvaně řídily ze dne na den, řídily se ad hoc rozpočtovými balíčky, často kombinovanými s průběžnými škrty na výdajové straně rozpočtu. Ty ve většině případů také neznamenaly nic jiného než zahnání české ekonomiky do recese a nárůst skrytých dluhů. Těmi je dnes poznamenaná celá infrastruktura českého státu, ať se jedná o obranu a bezpečnost, ať se jedná o zdravotnictví, školství, kulturu, ochranu životního prostředí, ale samozřejmě i dopravu. Návrhy programového prohlášení vlády jsou podle mého názoru tedy jasným příslibem toho, že se něco podobného již nebude opakovat.

    Jedním ze základních předpokladů nápravy veřejných rozpočtů je zavedení pořádku na příjmové straně rozpočtu a nastolení elementární daňové spravedlnosti. Je naprosto nezbytné odstranit z našeho daňového systému privilegia určená pro nejrůznější zájmové skupiny a jednotlivce, spočívající v privilegiu být zdaněn méně, než jsou zdaněni ostatní. Stejně tak je nutno rázně bojovat i proti daňovým únikům. Daňový únik není činem, který by nikoho nepoškozoval. Poškozuje nejen stát, ale ve svém důsledku poškozuje všechny občany. O to více jsou pak zdaňováni ti, na které stát snadněji dosáhne, především zaměstnanci. Pokud by byly výrazně sníženy daňové úniky, mohly by při nejmírnějším odhadu vzrůst daňové výnosy o více než 100 mld. korun ročně bez toho, aniž bychom museli výraznějším způsobem zvyšovat nominální sazby daní. Nelze nevidět, že programové prohlášení v tomto ohledu znamená nesporný průlom. Obsahuje zavedení kontrolních pokladen druhé generace, takzvanou elektronickou evidenci tržeb, obsahuje zavedení majetkových přiznání či omezení hotovostních plateb, tedy opatření, jejichž zavedení strany bývalých pravicových koalic dlouhodobě odmítaly a také blokovaly. Obsahuje však i řadu dalších opatření, která výrazně zvýší míru rizika odhalení a potrestání tohoto zavrženíhodného jednání.

    Je sympatické, že se stejnou logikou přistupuje programové prohlášení i k výdajové straně veřejných rozpočtů. Je evidentní, že na rozdíl od předcházející koalice chápe naprosto jasně, že je ve veřejných výdajích nezbytné nastolit pořádek a elementární pravidla efektivity, že se musí začít šetřit, a to ve všech částech veřejných rozpočtů. Tento postup je podle mého názoru také zásadním odmítnutím dosavadní pohodlné logiky, že nejvíce se musí šetřit na sociálních výdajích, především na důchodech, protože tam rozpočet nejvíce vydává. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Votavovi. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dnes před nás předstoupila se žádostí o důvěru koaliční vláda, která chce být jiná, než byla vláda Nečasova, a je potěšující to slyšet, neboť Česká republika a její správa nutně potřebuje změnu.

    Ne, neupírám předsedovi vlády deklarovanou snahu a odhodlání vládnout jinak, odpovědněji a blíže principům právního státu a nepopírám, že samotné programové prohlášení slibuje mnohé a mohlo by se stát nikoliv snad základem zásadní změny, ale přinejmenším prvním krokem k efektivnějšímu a demokratičtějšímu stylu vládnutí a ke kvalifikovanějšímu, alespoň poněkud sociálně odpovědnějšímu řízení státu. Problémy minulých let, které se vyhrotily v roce 2012, ovšem pokračují. Setrvačnost ekonomiky se přece nedá zlomit přes noc. Sociálně ekonomická situace je natolik vážná, že žádné krátkodobé opatření ji nemůže zvrátit. Bude to mít nepříjemné důsledky nejen v letošním, ale pravděpodobně i v příštím roce. Mnozí odborníci dokonce připouštějí, že dědictví destrukční hospodářské politiky předchozích pravicových vlád může u nás přetrvávat dalších pět let.

    Ano, šetřilo se na investicích, čímž jsme ztráceli budoucnost. Koordinace vládní a měnové politiky byla prakticky nulová. Když se zamyslíme nad směřováním státního rozpočtu a nad tím, co dělá Česká národní banka, tak je zjevné, že rozpočtová a měnová politika jdou dokonce proti sobě. Předpoklady pro změnu musí tedy vytvořit dosud zcela absentující hospodářská politika vlády a pochopitelně i rozumně koncipovaný státní rozpočet. Mimo jiné i proto, že naše hospodářství dlouhodobě žije s nezanedbatelnou, či dokonce hrozivou nezaměstnaností. Je na tom bohužel přímo postaveno.

    Souhlasím s těmi, kteří za klíčový impuls pro oživení ekonomiky považují především vývoj vnitřní poptávky, růst spotřeby a růst investic. Vládní koalici pak připomínám, že každým rokem z české ekonomiky odchází přibližně 250 mld. dividend do zahraničí, které zde nejsou produktivně užity či investovány do posílení výrobního potenciálu.

    Ne, nemohu souhlasit s těmi, kteří s patřičnou nadsázkou prohlašují: Nečaska oponou trhla a změněn svět. Nic, vůbec nic se zatím nezměnilo.

    Jistě, Sobotkova vláda ve svém programovém prohlášení slibuje občanům téměř vše. Nebylo by ovšem prozíravé tomu bezezbytku uvěřit. Jak máme vašim závěrům věřit, když vy sami si nevěříte a vy sami se na jedné straně občanům k něčemu zavazujete a na straně druhé už nyní jste začali své sliby porušovat, navzájem se vydírat a kvalitu nahrazovat provizoriem? Jedním z nich je polotovar služebního zákona a spolu s ním už zase pozoruhodná tahanice o místa politických náměstků a rozdělování trafik. A co horšího, konkrétní členové vládní koalice už v uplynulých týdnech stačili porušit i to základní. Mám tu na mysli závazek ústavních činitelů respektovat principy právního státu, hájit ústavní práva občanů a dbát i na mezinárodní úmluvy o lidských právech, kterými je naše republika vázána. Ano, vaše údajná podpora demokracie a základních lidských práv se již nyní, poměřováno dosavadním průběhem jednání Poslanecké sněmovny, stala v konkrétních případech bezobsažnou floskulí.

    A tak se ptám: Čím se vlastně vaše závazky a jejich mechanismus liší od onoho válcování opozice a koaličních kšeftů, které nynější předseda vlády tak ostře a nesmlouvavě kritizoval na svých předchůdcích? Vše nasvědčuje tomu, že vládní koalice působí jako deklaratorní slepenec dobrých úmyslů, který je však zatížený starými nectnostnostmi. Je ale dobré připomenout, že i Nečasova koalice začínala s úctyhodnou většinou, dokonce s počtem 118 mandátů, a na rozdíl od té současné ještě s mimořádnou podporou servilních médií, která ji prezentovala jako údajnou vládu rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další do debaty je přihlášen pan poslanec Jiří Dolejš a připraví se pan poslanec Laudát František.

  • Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Milí kolegové a kolegyně, zejména ti, kteří se nechystají přepnout na nadcházející hokejový mač mezi Českem a Slovenskou republikou, tak si dovolím několik stručných poznámek, které si vybraly z balíčku programového prohlášení zejména oblast hospodářské politiky, protože podobně jako kdysi v kampani na amerického prezidenta Bill Clinton upozorňoval své voliče, že je to v ekonomii, blbče! Já si myslím, že skutečně když nebudeme mít na uhrazení vládních slibů, tak se sliby prostě z naděje přemění na iluze. A myslím si, že je velmi důležité tomuto, zejména tomuto se věnovat.

    Ale ještě než se do toho dám, tak bych rád rozklíčoval ani ne možná tak pro kolegy a kolegyně, ti už se možná naučili nuancím jednacího řádu, ale těm několika málo, kteří snad ještě sledují přenos z Poslanecké sněmovny a z hlasování o důvěře vládě, abych jim ozřejmil, že hlasování o vládě je buď podporující vládu, to je zjevně stojedenáctka naší trojkoalice, anebo vládu nepodpoříme. A ta nepodpora může mít dvojí podobu: prostě buď ne, a to je naše vyhraněná pravicová opozice, která na vládě nenechala nit suchou - ale z pravicových pozic, anebo je to zdržení se, které je také nepodporou, a to předkládá jako jistý postoj vůči vládě KSČM. Ten význam je jednoduchý. My si myslíme, že vládní sliby jsou hodny pozornosti, ale bohužel se obáváme, že ty sliby nemusí být naplněny. A nejsme přitom žádná poloopozice, která strká do vládních dveří nohu, i když ji tam nechtějí. My neodejdeme z hlasování a nesnížíme tím kvorum, byť si myslím, že 111 hlasů by bohatě stačilo. Takováhle gesta nemáme zapotřebí dělat. My se snažíme věcně vysvětlit, co nám v programu vlády chybí a co je tam nedostatečně vysvětleno, jak to vláda chce realizovat. Zkrátka opozice může být i věcná. Nemusí dělat takovou tu tchoří politiku, že když nejsem ve vládě, nemohu uškodit, tak aspoň zasmradím. Já si myslím, že věcnost opoziční politiky je velmi důležitá, protože svým způsobem - a poslouchejte, pánové a dámy v koalici - opoziční kritika může být i rozumem zadarmo, kdy vám třeba z nějaké stranické či jiné loajality někdy schází artikulovat dostatečně tyto problémy.

    A nyní se vracím k problému ekonomického jádra vládního programu, či chcete-li, nové ekonomické politiky, jak to tady nazval pan premiér Sobotka, čímž nenarážím na jinou novou ekonomickou politiku, spíš se chci dostat k závěru, že ona zase až tak nová není. Je tady dost problém ujasnit si, jestli to, co je předloženo, je pouze určitou korekcí stavu, kdy země byla, jak říkal pan ministr zahraničí, jak jsem pozorně poslouchal, zasažena entropií, chaosem a turbulencí, a tedy vláda vnese do toho chaosu určitý řád, zda je to korekcí chyb předcházejících vlád pánů Nečase, Topolánka atd., anebo zda je to skutečnou podstatnou změnou, což slibovali před volbami voličům.

    Mně z toho vychází, že změny skutečně jsou velmi dílčí, že se jedná jenom o korekci, a že tudíž na hlubší změnu si budeme muset počkat. Přesto si myslím, že dílčí cíle v oblasti ekonomiky mohou být některé zajímavé, ale to ekonomické nebo finanční zabezpečení jaksi se nedá vyčíst z programu a samozřejmě že je jasné, že tam nemohou být detailní rozbory, analýzy, čísla; to není funkcí vládního programu, ale mělo by být aspoň z toho zřejmé, kde a jak na to chceme vzít. A já se obávám, že seberychlejší Kobra nevybere během jednoho roku tolik peněz navíc, aby zbilancovala některé věci, které budou požadovány v návrhu rozpočtu na rok 2015. Já se obávám, že dokonce vize nových, nejmodernějších registračních pokladen nevynese takový balík peněz do rozpočtu, aby podobně zafungovala a pánové ve vládě se nemuseli bát, že na jejich požadavky a volební sliby nebudou peníze.

    Naopak některé systémové věci se řeší polovičatě. Tady bych zmínil chronickou záležitost této Sněmovny, skoro prakticky 20 let se tady objevující, a to je majetkové přiznání. Nakonec z majetkového přiznání zbyl jakýsi polovičatý tvar, a tedy přiznání pouze osob veřejných, a to ještě v režimu, který, zdá se, že to, oč především šlo, tedy o plošnost a postih osob, které se neoprávněně dostaly k majetku, ať už momentálně, aktuálně v politice jsou, či nejsou, tak to tam řešeno nebude. ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášený do diskuse je poslanec František Laudát a připraví se Jiří Koubek.

  • Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové a pane ministře. Zbytek vlády zřejmě poté, co se vybil na potyčkách, tak už mu nestojí za to poslouchat skutečně přihlášené do diskuse. Je mně líto.

    Začal bych tím, že bych poděkoval dvěma předřečníkům za to, že důsledně oddělili pravicovou opozici od levicové, protože skutečně my nepodpoříme, TOP 09 nepodpoří tuto vládu, ale docela bych se ohradil proti tomu označovat Úsvit za pravicovou stranu. Já si myslím, že je to spolek lidí, kteří dávají jednoznačný návod k tomu, jak tuto zemi vyhodit do povětří.

    Zkusím své vystoupení, které bude tentokrát delší, rozdělit na dvě části. V jedné se budu věnovat dopravě a zkusím se přidržet pouze toho, co jsme dostali do svých schránek, a ve druhé budu mít jakýsi širší pohled na celý programový dokument. Podobně jako pan prezident mám problém s tím, a nepamatuji to tady, že je to rozděleno na dvě části: jednak programové prohlášení vlády a jednak koaliční smlouvu. Já se tady budu vyjadřovat ke koaliční smlouvě - samozřejmě nemůžu kritizovat pana ministra, protože ten text byl známý ještě před Vánocemi a Babiš přemluvil pana budoucího ministra o Vánocích - a budu odskakovat do programového prohlášení vlády, což si myslím, že zřejmě udělala nějaká PR agentura, protože se jí povedlo nejenom v této kapitole víceméně vytahat fráze z koaliční smlouvy, kde přece jenom aspoň je o něco málo více reálných věcí, právě do programového prohlášení.

    Takže ke koaliční smlouvě. Celá kapitola je formulována ve stylu slibem nezarmoutíš. Postrádá logický sled jednotlivých dopravních agend. Ty se průběžně prolínají. Podobně jako celému dokumentu chybí kapitola ekonomická rozvaha o reálnosti programu. Realizace všech slibů uvedených v programu by znamenala vynaložení prostředků v řádu nejméně deseti a více celých státních rozpočtů země. Tomu se autoři textu vyhýbají nekonkrétními formulacemi. Najdete tam mnohokrát: budeme podporovat, zvýšíme objem prostředků, podpoříme rozvoj, budeme klást důraz. V dokumentu se vyskytuje nápadně málo konkrétních čísel.

    V koaliční smlouvě zvýšení podílu z výnosů spotřební daně pro rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na minimálně 25 %. Tak jak je v tradici spíše, co pamatuju, sociálních demokratů, není samozřejmě uvedeno, na úkor které jiné kapitoly, protože veřejné peníze, ať se to komu líbí, nebo nelíbí, jsou jeden ranec. Zavedení expertiz nákladů u stavebních investic nad 50 mil. korun, dohled nad řádným průběhem veřejných soutěží a kvalitní projektová příprava by vyšly levněji, byly by výrazně efektivnější. Spolupodílím se nějakou činností na akci, kde je 11 pater kontrol, a nejsem si tak jistý, že to funguje.

    Ekonomické postavení dopravy je v textu zastřešeno cílem dosažení podílu zdrojů na dopravní infrastrukturu až 2 % hrubého domácího produktu, což je na tak rozsáhlé plány, které jsem zmiňoval na začátku, málo. To je něco přes 70 miliard korun. Před krizí v roce 2008 byla částka výrazně vyšší. Již dokonce jednou byl rekord s evropskými dotacemi asi 110 miliard korun. Výše uvedenými třemi údaji ekonomická kvantifikace kapitoly končí.

    Na rozdíl od toho v programovém dokumentu, už to tady bylo zmíněno, přibylo R52, R6, R35, R43, R49, D3, D8, D11, R1 - pražský okruh. K tomu bych řekl, když tady pan ministr financí volá po propojení s Rakouskem přes jižní Čechy, tak tam chybí R3. D11 končí u Jaroměře, tak co R11? Hodně bolavé místo s notorickou nezaměstnaností je Mostecko, pak se ptám, když už tedy chceme bojovat s nezaměstnaností, proč tam není krvavá silnice, kterou bezesporu je R7. A tak bych mohl pokračovat.

    Podobně jako ekonomická rozvaha chybí v kapitole specifikace konkrétních priorit. V dokumentu lze identifikovat tyto konkrétní priority: Rychlostní silnice R35, zřejmě se jedná o úsek Opatovice-Mohelnice, protože pokud to je priorita v celé délce, tak v téhle ekonomické situaci a z hlediska připravenosti by se stát prohnul, protože R35 není jenom v krizově potřebném místě mezi dejme tomu Hradcem Králové a Olomoucí. Pak je tam dostavba třetího a čtvrtého železničního koridoru, o tom už není řeč v programovém prohlášení, studie kanálu Dunaj-Odra-Labe, také v programovém prohlášení už není, zaplať pánbůh říkám. Zřízení regulačního úřadu pro železniční dopravce, to si myslím, že už tam taky není. O kvantifikaci ostatních priorit uvedených v koaliční smlouvě lze spekulovat.

    Text kapitoly moderní doprava je zmatečný z hlediska rozdělení kompetencí obec, kraj, stát. I v současné situaci státního zadlužení má program ambici ingerovat do pravomocí obcí a krajů, to je zajištění provázanosti integrovaných dopravních systémů. V několika dalších záležitostech slibuje podporu cyklodopravě, pěší dopravě. Není specifikováno, komu bude stát pomáhat při pořizování ekologicky šetrnějších vozidel. Nabízí se paralela podpory kamionů formou slev na mýtném.

    V kapitole životní prostředí 4.4. Ovzduší a kvalita života si dokonce koalice troufá na úplnou koordinaci - cituji doslova: "Podpoříme rozvoj pěší a cyklistické dopravy v obcích a městech, koordinovaně na celém území (plánování uliční sítě, průchody, pěší zóny, cyklostezky)."

    Přesun nákladů ze silnic na železnici je obecně dobrý cíl. Program koalice však touto základní deklarací končí. Není to nic nového, ani náznak toho, jak toho chtějí dosáhnout. Chybí snad kromě pokusů rovnat zpoplatnění dopravní cesty, opět nic nového, silnice versus železnice. Zmínka o přípravě rychlých spojení je pozitivní. V koaliční dohodě už to není, pan Babiš to tady ale zmiňuje jako prioritu, tím chce říct rychlé železnice, tomu říká. Ale text nerespektuje souslednost jednotlivých kroků při přípravě projektu, zase je to tam zmatečné. Výstavbu dopravní infrastruktury dnes již nebrzdí ani tolik legislativa, po které se naléhavě volá jako po spásném mléku jak v koaliční smlouvě, tak i v programovém prohlášení, ale neefektivní výkon státních institucí při veřejnoprávním projednání staveb, výkupu pozemků a při formulování územně plánovací dokumentace. Dokument sice mluví o potřebnosti přípravy velkých staveb, ale nezmiňuje se o prvotním problému - kvalitě projektu a zodpovědnosti projektantů.

    Část o letecké dopravě nereflektuje skutečné priority letecké dopravy a neodpovídá prakticky na žádnou z důležitých otázek.

    Co se týká programového prohlášení, dovolím si dopravní veřejnost upozornit, a to mě přesvědčilo o tom, že to musela dělat, tu závěrečnou recenzi, PR agentura, nikoliv pan ministr dopravy - je tam věta: Vláda dokončí úseky s napojením na sítě TEN-T. To tam skutečně je. ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde čtyři faktické poznámky, takže vyčkejte v pořadí. K první faktické poznámce je přihlášen pan Vladimír Koníček.

  • Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych vás upozornit na text platných usnesení Poslanecké sněmovny, který jste dostali distribuovaný v tomto útlém sešitku. A na straně 10 je usnesení Poslanecké sněmovny k účasti členů vlády na schůzích Poslanecké sněmovny a tam se praví, že Poslanecká sněmovna stanoví, že všichni členové vlády se zúčastní úvodního jednání schůze Poslanecké sněmovny až do schválení jejího pořadu a celého projednávání bodu pořadu schůze, kterým je žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry.

    Vážený pane předsedající, já bych vás požádal, abyste přerušil schůzi do doby než uvedete stav do souladu s tímto usnesením. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. V tento moment bych měl dát hlasovat, protože se jedná o procedurální záležitost. (Z lavic KSČM se ozývá, že ne.) V tom případě poprosím předsedy poslaneckých klubů, aby přišli za mnou a domluvili jsme se, jak budeme pokračovat dál. Do té doby přerušuji na deset minut jednání Poslanecké sněmovny.

    (Jednání přerušeno v 18.05 do 18.15 hodin.) ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Dámy a pánové, já vás poprosím, abyste znovu zaujali svá místa v sále. Budeme pokračovat. Seznámím vás se závěry porady vedení Sněmovny s předsedy poslaneckých klubů. Pan poslanec Koníček odkazoval na usnesení č. 31 ze 3. schůze z 23. července 1996, které ve svém bodě I stanoví, že všichni členové vlády se zúčastní úvodního jednání schůze Poslanecké sněmovny až do schválení jejího pořadu a celého projednávání bodu pořadu schůze, kterým je žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. My jsme tuto věc prodebatovali. Já jsem požádal vládu, aby se zúčastnila jednání Poslanecké sněmovny v počtu větším než jeden, tudíž to bylo asi cílem žádosti nebo snah a návrhů pana poslance Koníčka. Takže docházka vláda se zcela jistě zlepší a jsem přesvědčen, že můžeme pokračovat, pokud pan navrhovatel s tímto takto souhlasí.

    Takže děkuji. Předám znovu řízení panu místopředsedovi Bartoškovi.

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, budeme pokračovat v diskusi. Každopádně zde mám čtyři přihlášené s faktickými poznámkami. Další v pořadí je přihlášen pan Zbyněk Stanjura. Máte slovo.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Nechci se přít s panem předsedou Poslanecké sněmovny, ale všichni není víc než jeden. To jsou dva různé pojmy. Možná že ministři, kteří jsou v restauracích, by se mohli dostavit. To si myslím, že by mohli. Pokud je někdo mimo Sněmovnu, tak to můžeme tolerovat. My jsme na to neupozorňovali, my jsme s tím nepřišli, nicméně si myslím, že jsou to možná ministři z té strany, která nejvíc protestovala proti tomu, že tady jsou otevřené restaurace, tak by tady mohli být přítomni. Jenom matematicky pro přesnost. Víc než jeden není všichni. To je prostě úplně jiná kategorie. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S další faktickou poznámkou je zde přihlášen pan poslanec Martin Kolovratník. Máte slovo, pane poslanče.

  • Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Dobrý podvečer. Ona už je ta nit trochu přetržená, tak jen navážu pro ty, kteří teď přišli. Faktická poznámka míří na pana poslance Laudáta, který tak hezky rozebral kapitolu Ministerstva dopravy. Chci pana kolegu ubezpečit, že nebyla chystána s marketingovou agenturou, ale byla chystána panem ministrem společně s námi a i já jsem se na některých větách v té kapitole podílel.

    A tím zároveň odpovídám panu kolegovi Stanjurovi. Ony ty silnice, které jsou v prioritách - R52, R6, R35 a další - skutečně jsou priority a je potřeba na nich pracovat. A nerozumím tomu, když jsme tu zpovídáni, jestli R35 je myšlena od Opatovic po Mohelnici. Samozřejmě je myšleno to, co stojí, a to, co se neděje. A bohužel se nedělo i díky předchozím vládám. To si myslím, že je jasné.

    Snad ještě jedna věta. Jako nováček jsem získal informace o tom, že hospodářský výbor, kde se právě finance do dopravních staveb řeší, pracoval v relativně slušné a gentlemanské shodě a dohodě, kde se skutečně fungovalo, tak věřím, že hospodářský výbor, který bude zasedat příští týden, právě tyto věci bude řešit konkrétně a že se nebudeme muset zdržovat, a odpusťte mi ten výraz, takovýmito podle mého názoru zbytečnými projevy. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další je přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný.

  • Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, ono v té bouři ve sklenici vody trošku zanikly kritiky vládního prohlášení, které byly sesumarizované v minulém příspěvku, který byl věcný.

    Chtěl bych říct, že nemůžeme od programového prohlášení očekávat, že je to implementační manuál. To, co tady zaznělo od pana poslance Laudáta, tam je celá řada velmi dobrých faktických připomínek, ale nelze je očekávat v programovém prohlášení, protože to není implementační plán a mělo by to 400 stránek. Nepochybuji, že vláda celou řadu z těch věcí splní a bude je postupně implementovat.

    Druhá věc. Snáší se tady kritika na programové prohlášení a skloňuje se slovo investice. Trošku mi to připomíná výrok jednoho mého kamaráda, který prohlásil: "Kudy teče, tudy léčí." Mluvil ovšem o plzeňském pivu. Proto vítám příspěvek pana ministra financí Babiše, který se nejdřív chce podívat, jestli v těch hrncích vůbec je dno a kudy to teče ven.

    A třetí poznámka. Zaznělo tady také, že některé projekty a jejich měřitelnost nestihneme během čtyřletého období této vlády. Já říkám konečně. Nemluvím teď o tom, že se to období zkracuje předčasnými volbami a slepováním koalic a nakonec se už rozpoutává předvolební boj, ale na práci je opravdu málo času a měli bychom konečně začít aspoň v těch zásadních věcech přemýšlet ve více než čtyřletém horizontu vlády, a to nejenom proto, abychom se nechávali znovu zvolit.

    Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka. Mám poznamenaného pana poslance Radima Fialu.

  • Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Já bych se také chtěl vrátit k projevu pana kolegy Laudáta, který strašil hnutím Úsvit. Koneckonců můžu říct, že v začátcích jeho projevů už se z toho stává takový obyčej. Prostřednictvím pana předsedajícího pane kolego, není větší ocenění práce hnutí Úsvit než vaše slova a já vám za ně děkuji. (Potlesk z řad poslanců Úsvitu.)

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vracíme se do řádné diskuse. Dalším přihlášeným v pořadí je pan poslanec Jiří Koubek. Připraví se pan poslanec Grospič. Máte slovo, pane poslanče. ***

  • Poslanec Jiří Koubek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové, budu trošku svižnější.

    Vláda se dnes uchází o důvěru na základě programového prohlášení vlády. S chutí jsem se do něho stejně jako vy začetl. Cíle a prostředky mohou být různé, mohou být třeba levicové, mohou být třeba středové, což mně jako členovi konzervativní strany nemusí třeba úplně vonět. Ale na čem bychom se asi měli shodnout, že ty cíle a prostředky, kterými chcete k těmto cílům dojít, by měly být srozumitelné. A jestli je něco, co mi opravdu v programovém prohlášení vlády vadí na první pohled, je to, že je málo srozumitelné.

    Dovolte mi, abych uvedl jeden příklad za všechny. Kdybyste chtěli sledovat tok mých myšlenek, tak vás odkazuji na tuto brožuru na stranu 49, kde máme kapitolu 11.3 Boj s korupcí a organizovaným zločinem.

    Boj s korupcí a organizovaným zločinem. Všichni víme, co si asi pod tímto tématem máme představit a jak by si vládní koalice mohla představovat tento boj. Zarazila mě šestá odrážka, pro lepší orientaci je to druhá odspodu, kterou mi dovolte, abych odcitoval: "Legislativně a organizačně dořešíme zapojování dobrovolníků do širšího spektra aktivit v bezpečnostní oblasti (dobrovolní hasiči) tak, aby na tuto aktivitu nedoplácel ani zaměstnanec-dobrovolník, ani jeho zaměstnavatel."

    Nevím, jestli jste tomu porozuměli vy, když jste to četli, ale já tomu nerozumím. Co mají dobrovolní hasiči co společného s korupcí nebo co mají dobrovolní hasiči co společného s organizovaným zločinem? Vy tomu rozumíte? (Smích zprava.) S jistou nadsázkou - mám tomu rozumět tak, že dobrovolní hasiči, kteří se po své práci angažují ve své obci, nasazují svůj čas, někdy zdraví, bohužel i životy, a dobrovolně se organizují, jsou touto vládou považováni za organizované zločince? Mám tomu rozumět tak, že zaměstnavatelé, kteří v době živelních katastrof uvolní své zaměstnance, kteří jsou také členy dobrovolných spolku hasičů, že když poté požadují po obcích, příp. po státu refundaci mezd za tyto zaměstnance, že jsou korupčníci a jejich požadavek je korupčním jednáním? Nebo snad s jistou nadsázkou mám se domnívat, že ty desetitisíce dobrovolníků organizovaných ve sborech dobrovolných hasičů chce tato vláda nasadit do boje nikoliv s živly, ale do boje s korupcí nebo s organizovaným zločinem? Já vím, je to jistá nadsázka, ale toto je programové prohlášení vlády, kterým se tato vláda uchází o naši důvěru. Byl bych rád, kdyby to někdo z vlády osvětlil. Jako starosta mám totiž pod sebou dvě jednotky sboru dobrovolných hasičů, tak bych jim rád vysvětlil, jak mám tomuto odstavci rozumět.

    Nepodezírám samozřejmě tuto vládu, že by si o dobrovolných hasičích myslela, že jsou to organizovaní zločinci. Nepodezírám tuto vládu, že by si o zaměstnavatelích, kteří si nárokují oprávněnou refundaci mezd, myslela, že jsou to korupčníci. A ani nepodezírám vládu z toho, že by tyto hasiče chtěla zapojit do boje s organizovaným zločinem. Byť připouštím, že někteří mí ostřílení hoši v mých jednotkách jsou dostatečně akční a velice by se na to těšili. Já vás, členové vlády a vážený pane premiére, podezírám úplně z něčeho jiného. Že této vládě předkládáte programové prohlášení, které jste si vlastně po sobě ani nepřečetli. A nejsem první, kdo tady na to upozorňuje.

    A bohužel se toto asi začíná stávat jakýmsi znakem této vlády. Ministr financí a vicepremiér této vlády před nástupem do funkce veřejně prohlásí, že nebude číst rozpočet. Proč taky? Vždyť je to jenom balík peněz, podle kterého bude hospodařit tato země příští rok. Premiér této vlády si utrhne veřejnou ostudu, když odešle dopis panu prezidentovi s návrhy na jmenování členů vlády, dopis, který podepíše, ale evidentně jej nečetl. Proč taky? Vždyť jsou to pouze kandidáti na funkce ministrů. A konečně, dnes se vláda České republiky uchází o důvěru před Poslaneckou sněmovnou, předkládá programové prohlášení, na kterém se sice shodla, ale nečetla jej. Vždyť je to přece jenom jízdní řád, podle kterého chce řídit tuto zemi, tak proč to číst?

    Musím jenom konstatovat s jistou lítostí, že mi tam chybí ta srozumitelnost. Nevadily by mi jiné cíle, než které má naše strana. Bylo by to naprosto logické. Ale vadí mi, že vláda se neuchází o podporu a nespoléhá se přitom na sílu slova, na sílu argumentů, že se nespoléhá na sílu přesvědčivého a srozumitelného programového prohlášení. Vláda se spoléhá na většinu 111 hlasů v této sněmovně. Toto je pro ni jenom cár papíru.

    Sto jedenáct poslanců a poslankyň. Vážený pane premiére, dámy a pánové, a jak dlouho? Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09 a ODS.)

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dalším přihlášeným do diskuse je pan poslanec Stanislav Grospič a připraví se paní poslankyně Jana Černochová.

  • Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážení kolegové, já bych chtěl říci, že po té diskusi, po tom, co jsme obdrželi v podobě vládního prohlášení i nezvykle oficiálně předaného textu koaliční smlouvy, si myslím, že vláda příliš šťastně nezačíná. Ale koneckonců je to její věc, je to věc koalice. A rozumím tomu, že také nezačíná v sociálně lehkém období, protože po sedmi letech vlády pravice zde máme 629 tisíc nezaměstnaných, kterých ve skutečnosti je možná více než přes 800 tisíc, a velká část lidí zdaleka nedosahuje ve svých příjmech na průměr toho, co se oficiálně uvádí ve statistikách. A také rozumím tomu, že velká část lidí žije ve výrazné nejistotě a stále se propadá více na hranici chudoby, která je v České republice alarmující, a zvlášť její nárůst, protože jestli se někdy hovoří o tom, že se blíží hranice počtu chudých lidí včetně rodin k jednomu milionu, tak ta realita může být výrazně složitější. A zvláště vezmeme-li, že k tomu také padá ona tzv. lichva, která se také dnes stává oficiálním nástrojem ve společnosti a která se také tolik mediálně skloňuje ve vztahu k soukromoprávní exekutorské komoře a k polemikám o tom, jestli by soukromé exekuce měly nadále zůstat v platném právním řádu České republiky, zda jsou nahraditelné, anebo zda se mohou a musí vrátit zase do roviny výrazně kontrolované státem a neměly by být doménou soukromoprávní komory. ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem se do diskuse přihlásil pan poslanec Karel Schwarzenberg. Máte slovo, pane poslanče.

  • Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, pane ministerský předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovoluji si teprve tak pozdě se přihlásit ke slovu, neboť jsem zaznamenal, ve vládním programu je zahraniční politika na posledním místě a je také obsažena pouze v půlstránce tohoto malého sešitku (ukazuje), z čehož odvozuji, jakou důležitost přikládá tato vláda zahraniční politice, tak jsem si řekl, tak se uskromním taktéž.

    Nicméně i v tomto krátkém odstavci je několik zajímavých míst. Začíná to větou: Za zahraniční politiku je primárně odpovědná vláda ČR. Tak bych rád věděl, kdo je sekundárně, kdo je terciárně odpovědný za zahraniční politiku ČR. Snad by bylo dobré k vládnímu prohlášení přidat malý seznam všech, kteří v budoucnosti budou odpovídat za českou zahraniční politiku, abychom my ubozí opoziční poslanci se v tom vyznali, koho na co se můžou zeptati.

    Za druhé. Od roku 1990, od prezidenta Václava Havla, ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera, byl v nejlepší tradici české zahraniční politiky boj za lidská práva všude na světě. Toto stanovisko jsme hájili proti bohatým i chudým státům, proti mocným i méně významným státům. Tudíž mě zajímalo, co bude státi o lidských právem v tomto programu: "Budeme podporovat dodržování lidských práv ve světě." To je hezké, že to budeme podporovat, nebudeme je potlačovat. "Zvláštní důraz budeme klást na úctu k jednotlivci." Já bych prosím rád věděl definici úcty k jednotlivci v lidských právech na světě, co tato věta znamená, co znamená úcta k jednotlivci.

    Pak jsou pouze zmíněna tzv. sekundární lidská práva jako ekonomická, životní prostředí a práva sociální. Všechno to jsou důležité věci, ale přece jenom v první řadě jsou primární lidská práva. Je tady otázka potlačovaných menšin na celém světě, potlačování žen atd. Já bych velice rád měl tady opravdu trošku rozšířený seznam lidských práv a obzvláště důraz na primární lidská práva, která bychom měli podporovat. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dále je přihlášen s přednostním právem pan poslanec ministr Zaorálek. Máte slovo.

  • Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek: Děkuji. Pokusím se být stručný. Jenom bych rád řekl, že přiznám jednu věc - že jsem byl na posledním jednání vlády, které se zabývalo programovým prohlášením, některými kolegy dost kritizovaný za to, že prostor zahraniční politiky, když se připočítá i ta evropská, je neúměrně velký v programovém prohlášení. Takže jakkoliv tady bylo řečeno, že zahraniční politika tam má malý prostor, musel jsem hájit, že prostor, který je tam pro evropskou i zahraniční politiku, je takový, že dominuje jako kdyby z hlediska velikosti celému textu. Takže tím jenom říkám, že ten spor je složitější. A upozorňuji na to, že skutečně evropská politika je tam v poměrně velké kapitole a že tam není pouze ta zahraniční, o které jste mluvil vy, která se věnuje těm věcem, které jsou mimo Evropu.

    Já si tedy ale stojím za tou formulací, kterou jsem tam vědomě dal, a to je to, že vláda odpovídá jako celek za zahraniční politiku státu. A to jsem tam dal úmyslně. Je to vlastně narážka na to, že tady v minulosti za Českou republiku mluvil jednou prezident Klaus, jednou premiér, jednou ministr zahraničí, a shodou okolností každý říkal něco jiného. Takže je to opravdu reakce na to, jak ten stav vypadal - že ty názory byly rozmanité a že samozřejmě pokud země jako Česká republika s deseti miliony obyvatel mluví třemi hlasy, tak se stává nezajímavou a vlastně postupem času nevýznamnou. Právě proto jsem stál o tu formulaci, že vláda odpovídá jako celek a nikdo se nemůže vymlouvat na druhého, nebo nemůže to být tak, že jeden mluví za sebe a druhý také. Takže vysvětluji smysl té formulace, že se tím vůbec nezbavuji toho, že samozřejmě Ministerstvo zahraničí má zásadní úlohu při formulaci, při vytváření koncepce zahraniční politiky. To rozhodně není žádné uhýbání. Ale zároveň tím chci dát jasně najevo, že vláda musí mít jeden hlas. A když jde o problém, který se řeší ve světě, v Evropě, tak Česká republika musí mít jeden názor. A za to je odpovědná celá vláda jako celek. To je tím řečeno.

    Zároveň musím trochu zase polemizovat, což asi tak v životě je, že nemáme názory totožné. Já prostě chápání lidských práv v tom širším smyslu beru nesmírně vážně. Řeknu vám jeden příklad, aby to nebyla jenom taková akademická debata. V této Sněmovně jsem se setkal s čínským premiérem Wen Ťia-paem a dokonce polovina rozhovoru se týkala lidských práv, protože ten rozhovor začal tím, že jsem mu řekl, že jestliže chceme obchodovat Čína - Evropa, Čína - Česká republika, tak není možné, abychom měli různé standardy na práci, vykonávání práce, na to, aby se zneužívala třeba práce dětí, na to, aby ta práce se odehrávala v naprosto nemožných bezpečnostních podmínkách - vezměme třeba práci v dolech a podobně, s nasazením života a obrovskou úrazovostí. Že není možné akceptovat, aby čínské výrobky měly takovéto zvýhodnění tím, že není žádná ochrana těch, kteří pracují, není zajištěna elementární bezpečnost, že se to odehrává ve špatném životním prostředí, a že by nám tím pádem Čína posílala velmi laciné výrobky, které jsou dány právě tím, že se nerespektují základní pravidla hygienická, bezpečnostní při práci, že se nedodržují základní standardy z hlediska životního prostředí.

    Je to debata skutečně o právech lidí. A troufne si někdo říci, že tato práva jsou něčím méně významným? Rozumíte? Práva, která vlastně znamenají vydírání lidí. To je přesně to, o čem psal už Marx před 150 lety, že to je prostě zacházení s lidmi jako s materiálem. To přece nejsou méně významná lidská práva. A samozřejmě že s vámi souhlasím, že práva vyjadřování, práva shromažďování apod. jsou stejně významnou součástí. Ale nemohu souhlasit s tím, že debata o sociálních právech, debata o životním prostředí, elementární zásady, které bohužel v těchto zemích jsou velmi vážné problémy, které zkracují život lidí - a co může být zásadnějšího?

    Takže já si trvám na tom, že rozšíření problematiky lidských práv je věc, na které bych trval. Já prostě nedokážu to hierarchizovat tak, že tohle jsou práva méně významná. A dokonce si myslím, že mě ani nikdo nemusí nutit, abych v tomto širším slova smyslu zvlášť je činil standardní součástí, protože si opravdu nedovedu představit obchod se zemí, která tyto věci nebere vážně, protože pak jsme my vystaveni konkurenci, které nemůžeme skoro čelit. Je to přesně způsob, jak tu problematiku zvednout v těch debatách. Na tom se dá ukázat, že není možné spolu žít, spolu obchodovat a zároveň se k těmto standardům stavět lhostejně. To je to, na co jsem chtěl ještě zareagovat.

    Větší částka na rozvojovou politiku. Nechci být takový nepříjemný, ale vy, pane ministře, sám víte, že v době, kdy jste, pane poslanče byl ministr, tak rozpočet ministerstva se snížil poměrně dost radikálním způsobem. Vy jste propustil 350 zaměstnanců v diplomacii a vedlo to k tomu, že rozpočet klesl asi o 30 až 40 %. To znamená, když říkáte, že máme dát dneska větší částku na rozvojovou pomoc - no, kde brát a nekrást? Nebo kde brát, rozumíte, když na ruce nenajdete chlup. Takže bych si také samozřejmě přál masivnější účast České republiky, jenom najít ty peníze na to. To je samozřejmě problém a to bude problém.

    Jinak za připomínky děkuji a jsem rád, že můžeme vést takovouto konkrétní debatu.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Schwarzenberg. Potom snad řádná přihláška paní poslankyně Černochové.

  • Poslanec Karel Schwarzenberg: Snad pouze k objasnění. Nezpochybňuji v nejmenším sociální práva. Jenom dějinná zkušenost nás poučuje o tom, že sociální a jiná práva nikdy nedobudete bez těch základních práv. Dokavad není svoboda slova, není svoboda shromažďování, tak nemůžete ani uspořádat stávku pro prosazení svých sociálních práv. Takže sociální práva jsou výsledkem těch prioritních práv, nikoliv že je tady konkurence, což je důležité. Ale jeden je předpoklad druhého. To bych rád podtrhl.

    Když jsem se ptal na formulaci v první větě, tak ta formulace spíše napovídá, že jsou tady ještě jiné odpovědné zdroje zahraniční politiky mimo vládu. Že vláda je zodpovědná, o tom nemůže být pochyby, to stojí v Ústavě. Ale tak jak je to zde formulované, to napovídá, že by byly ještě jiné zdroje. A o tom by stálo za to se jednou pobavit.

    Děkuji mnohokrát.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Černochová. Připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda.

  • Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, programové prohlášení vlády, která dnes žádá o důvěru, je bohužel všechno, jen ne programem. Proč? Protože nic neříká. Neříká nic konkrétního, neříká nic měřitelného, neříká nic hodnotitelného a je dokumentem, který neobsahuje žádné termíny ani konkrétní úkoly. Programové prohlášení otázky pokládá, místo aby na otázky odpovídalo a navrhovalo řešení. Takže je namístě klást otázky také. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan ministr Babiš.

  • Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Kolegyně, kolegové, já bych velice stručně reagoval. Já fakticky ten rozpočet 2013 už nebudu číst, to po mně nechtějte, těch 900 stran, není to možné. 2014, pardon, omlouvám se. Ale já aktivně budu sestavovat ten 2015. A když jsem včera náměstkům říkal, že bych chtěl top 40 nákladů jednotlivých ministerstev, tak mi vůbec nerozuměli, nevěděli, co to je. Každá ta firma, nebo podnik, nebo resort má nějaké náklady a já bych to rád viděl až do detailů. Marketingové náklady, PR agentury, reklamy, sponzoring sportu a všechno možné. Takže já určitě slibuji, že rok 2015 budu aktivně dělat, ten rozpočet, takže ho budu sestavovat s mým kolektivem, takže určitě ho budu taky číst. Takže se omlouvám, že ten 2014, který vlastně nikdo nedělal, ten rozpočet, tak jsme ho schválili, protože jsme neměli jinou možnost.

    Ohledně imigrace. Není to samozřejmě moje téma, ale určitě paní poslankyně má pravdu, že proč na Moravě je zaměstnaných tolik Slováků a proč pracují v restauracích a v maloobchodu a proč všude ve stavebních firmách jsou samí Ukrajinci. To je určitě velké téma v souvislosti s tou zaměstnaností. A to by bylo zajímavé vlastně o tom si promluvit, proč to tak je, a tak dále. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Bohuslav Svoboda. Připraví se paní poslankyně Soňa Marková.

  • Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedo, vážený nepřítomný pane premiére, vážená nekompletní vládo, dámy a pánové. Když jsem dnes ráno vycházel sem do Poslanecké sněmovny, uvědomoval jsem si, že jdu dělat zvláštní činnost. Jdu vyslovovat někomu důvěru. To slovo důvěra v sobě implicitně obsahuje to, že se budu rozhodovat, že někomu věřím. Když jsem tady poslouchal dneska celý den všecko, co tu zaznělo, slyšel jsem celou řadu věcí. Velmi málo se hovořilo o důvěře. Já jsem si pochopitelně vědom toho, že vládní program obsahuje celou řadu velmi zajímavých a dobře znějících věcí, ale to mně navodilo otázku, jestli v tomto případě to slovo důvěra nesouvisí také se slovem důvěryhodnost. Jestli to všechno, co tam je, je důvěryhodné. Jestli vláda bude schopná to zrealizovat. Jestli tedy ta její důvěra se nerozplyne v tom, že to, co slibuje, není důvěryhodné.

    Veškerá má životní činnost, odborná, manažerská, politická, mě poučila o tom, že v každém systému je rozhodující ten, který je tím hlavním, tím rozhodujícím. V případě vlády je to tedy premiér. A proto se dál budu zabývat otázkou, jestli jeho osoba ve mně vzbuzuje takovou důvěru, abych ji mohl dát celé vládě.

    Před čtyřmi lety jsem vstoupil do politiky, protože jsem měl potřebu pokusit se o změnu poměrů, které panovaly na pražské radnici. Můžete si myslet, že jsem nebyl úspěšný, ale vždy jsem se snažil o to, aby politika byla čistější, férovější, aby se nezapomínalo na etický rozměr politiky. Snažil jsem se v Praze ODS očistit od podivných politických podnikatelů a zákulisních hráčů a myslím si, že se mi to celkem podařilo. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášenou do diskuse je paní poslankyně Soňa Marková, připraví se pan poslanec Alexander Černý.

  • Poslankyně Soňa Marková: Hezký večer, dámy a pánové, vážený pane předsedo, vážená vládo. Dovolte mi, abych zde krátce přednesla stanovisko Komunistické strany Čech a Moravy k prohlášení vlády a abych se dotkla oblasti zdravotnictví.

    V úvodu svého programového prohlášení se vládní koalice hlásí ke konci poplatků. Při schvalování návrhu na zrušení poplatků z dílny KSČM v rámci projednávání sněmovního tisku číslo 10 však ministr zdravotnictví vyslovil důrazný nesouhlas s tímto návrhem a celá vládní koalice hlasovala proti. Vypadá to, že poplatky zatím byly využity spíše jako populismus pro získávání voličů před volbami. Zároveň tím také vládní koalice dala jasně najevo, že zřejmě nebude podporovat návrhy KSČM, i když budou a jsou v souladu s jejich programem.

    Přesto lze konstatovat, že priority Ministerstva zdravotnictví odpovídají některým bodům programu KSČM. Oproti koaliční smlouvě se již neobjevuje věta o ochraně života od početí až po přirozený konec, která ve svém důsledku popírala jednu ze základních lidských svobod. Znamenala by také snahu o nežádoucí změnu postoje České republiky k problematice umělého přerušení těhotenství a popření práva ženy rozhodovat o svém těle. Zároveň ale oproti koaliční smlouvě chybí v programovém prohlášení vlády tolik potřebné navyšování platů zdravotníků, především u sester, záchrana panem Hegerem zdevastovaného českého lázeňství a bonusové programy za prevenci. Chápu ale, že se do programového prohlášení vlády nevejde vše. Vláda sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL ale bohužel neřeší ani tolik potřebný odkup pohledávek zdravotních pojišťoven, především VZP. To bylo ministrem financí dokonce přímo odmítnuto. Stejně tak nemluví o nutných opatřeních ke zrovnoprávnění podmínek pro všechny zdravotní pojišťovny. VZP, která dlouhodobě platí za péči o své pojištěnce více než ostatní oborové zdravotní pojišťovny, dlouhodobě také doplácí na nerovnoprávně nastavené podmínky.

    V programu pak úplně postrádám snahu řešit již mnoho let bolavý problém rozvoje koncepce dlouhodobé péče a koordinace sociálních a zdravotních služeb. Úplně tak chybí závazek k vypracování zákona o dlouhodobé péči ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí tak, aby zdravotnictví již konečně přestalo suplovat sociální systém. Nová vláda také, aspoň podle předloženého vládního prohlášení, nepamatuje na realizaci velmi potřebné koncepce hygienické služby, ale také na výraznější podporu primární prevence. Stále totiž platí, že jedna koruna vložená do prevence znamená úsporu tří korun.

    Je také škoda, že nová koaliční vláda neklade velký důraz na prospěšnou a pravicovými vládami přerušenou debatu Ministerstva zdravotnictví se stavovskými organizacemi, odbory, odbornými společnostmi a hlavně také pacientskými organizacemi. KSČM nicméně vítá deklarovaný princip solidarity zdravých s nemocnými i úsilí o vytvoření předvídatelného, stabilního a průměrným nákladům odpovídajícího systému úhrad zdravotní péče. Zde mi chybí jen jasný názor na nákladnou léčbu, např. biologickou nebo protonovou.

    Zcela správně se mluví o velké bolesti let minulých, tedy o nutnosti zavedení principu za stejnou péči stejná úhrada. Pravidelná valorizace plateb za státní pojištěnce zcela jistě přispěje ke stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění a vrátí odpovědnost státu za oblast zdravotnictví, která je dána Ústavou České republiky. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným je pan poslanec Alexander Černý, připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná.

  • Poslanec Alexander Černý: Vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové, projednáváme bod 60, který se jmenuje Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry, nicméně vesměs se bavíme i o tomhle padesátistránkovém sešitku, kde tři pětiny jsou koaliční smlouva a dvě pětiny programové prohlášení vlády. Nikdo nás nenutí, abychom se bavili o programovém prohlášení vlády, je to jakýsi zvyk, úzus, že vláda něco předkládá, i když si myslím, že ne všechny zvyky je nezbytně nutné vždycky dodržovat. Asi by dnes bylo lepší, kdyby nic takového nebylo. Ale už se stalo, programové prohlášení máme před sebou, tak nám nezbývá, než se k tomu aspoň trochu vyjádřit.

    Já bych chtěl učinit několik poznámek na adresu Ministerstva obrany. Je trošičku, řekl bych, příznačné pro tento resort, že ve chvíli, kdy jsme si našeho kolegu pana Hamáčka téměř jednomyslně zvolili předsedou Sněmovny, a tím pádem už se logicky nemohl stát ministrem obrany, na což se dlouhou dobu připravoval, tak jako kdyby ztratili koaliční partneři o ten resort zájem. Bylo docela patrné, ač je to s podivem, protože silová ministerstva obvykle bývají v centru pozornosti při koaličních vyjednáváních, tak resort obrany jako kdyby zůstal někde na konci a ten zájem prostě nebyl. Tím, že jste se tak chovali k tomuto resortu, tak jsem si kladl otázku, jestli je to jenom tím, že horký adept na ministra obrany zastává jinou funkci a není tím pádem k dispozici, anebo jestli je v tom ještě něco.

    Resort obrany nemá nejlepší pověst, to je bezesporu všem známo. Nikdo ho nechtěl asi proto, že si uvědomuje, že to, co všechno by se tam mělo řešit, bude vyžadovat obrovské nasazení. Navíc tento resort měl docela smůlu na některé ministry, kteří stáli v minulosti v jeho čele, tedy v nedávné minulosti v jeho čele. Nebudu vzpomínat na všechny, ale jen si vzpomeňte např. na pana exministra Tvrdíka, který přišel s projektem několika M a chtěl armádu menší, potom ještě menší, a jeho následující kolegové to dotáhli do takové dokonalosti, že dnes už máme armádu prakticky nejmenší na počet obyvatel v rámci Severoatlantické aliance, už to snad méně ani nejde. Další ministr, nebo ministryně, chcete-li, ať to prostřídám, ať mně kolegyně nevytýkají, že nedodržuji genderový přístup, ta netroufám si tvrdit, jak dobře zpívala, ale vím, že se např. jednání výboru pro obranu raději vyhýbala. A jak to skončilo, pravděpodobně všichni máme ještě docela v paměti. Další ministr, pro změnu z ODS - tedy tím chci naznačit, že je úplně jedno, z jaké byl ten předchozí ministr strany -, pan kolega Barták, ten projevil zas tak ohromné obchodní nadání, až to skončilo zase, jak to skončilo. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášenou je paní poslankyně Kateřina Konečná. Připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

  • Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedo. Vážení ministři, ministryně, kolegové, kolegyně, na počátku mi dovolte konstatovat: Nic se nemění. A tato vláda navazuje na řadu svých předchůdců. Na počátku svého programového prohlášení sice vláda bombasticky uvedla, že povede Českou republiku na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství, jenže o pár řádek níže mezi hlavními prioritami vlády neuvedla vůbec nic, co by se životního prostředí týkalo. Současná vláda tak ukazuje jediné, že jde ve stopách svých předchůdců, a tím bylo a bohužel i je ignorování zlepšování životního prostředí minimálně mezi hlavními prioritami vlády.

    Nyní si vezměme programové prohlášení v části, kde jsou konkrétní resortní priority Ministerstva životního prostředí. Jistěže mezi resortní priority v novém vládním období patří novela zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Ono totiž vládě nic jiného nezbývá, neboť nám Evropská komise vyhrožuje infringementem, který může skončit až zastavením čerpání evropských fondů. Takže toto v programovém prohlášení být muselo, ať by nyní za mnou seděl téměř kdokoliv. A hlavně je nutné velmi rychle učinit kroky, které povedou k realizaci slíbeného opatření. Příprava zákona občas může trvat i tři čtyři roky a ty vážně jako republika nemáme.

    Také Nová zelená úsporám jistě správně patří mezi vládní priority. Ovšem to není nic nového a objevného. To měli v programu i předchozí ministři životního prostředí. Zde jsem spíše zvědavá, jak si nové vedení ministerstva poradí s administrativou programu, protože to byla jeho největší slabina v letech minulých. Stejně tak pokud vláda mluví o zjednodušení administrativní náročnosti pro operační program Životní prostředí, lze konstatovat snad jen tolik, že po zkušenosti z minulosti by zde možná daleko více jako první krok prospělo, aby dopisy adresované ať už Státním fondem životního prostředí či Ministerstvem životního prostředí sobě navzájem nešly po Praze až tři měsíce a aby návrhy na nové výzvy z operačního programu Životní prostředí neležely na stolech náměstků či ministrů životního prostředí půl roku a více. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Prosím k řečnickému pultíku pana poslance Jana Zahradníka. Prosím, aby se připravil pan poslanec Jiří Pospíšil.

  • Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já se chci vyjádřit podobně jako paní poslankyně Konečná ke kapitole, která v programovém prohlášení vlády hovoří o životním prostředí. Jako starý učitel jsem tam našel některé chyby, na většinu z nich už tady bylo upozorněno. Jednu z nich, pro nás Jihočechy velmi významnou, zmínil kolega František Laudát - vynechání rychlostní komunikace R3 ze seznamu priorit považuji za pouhé nedopatření, protože, jak dobře víme, dálnice D3 bez tohoto napojení na naše rakouské sousedy z velké části pozbývá smyslu.

    Našel jsem tam ještě jeden takový logický rozpor a podle mne je velmi nebezpečný. V kapitole Ministerstva dopravy se objevuje jako první priorita zpracování a předložení zákona o liniových stavbách. To je velmi ušlechtilý záměr a tento nástroj může být velmi účinný. Samozřejmě může pomoci s problémy při výkupech pozemků, ale také by měl pomoci celé řadě ekologických aktivistů blokovat významné liniové stavby. Naproti tomu ale v kapitole životní prostředí nacházím jako poslední prioritu zachování úrovně legislativních práv občanských aktivit týkajících se životního prostředí. Zdá se mi, že to je dokonce v přímém rozporu.

    Já bych se ale chtěl zmínit ještě o jednom velmi významném fenoménu. Pan prezident tady mluvil o vizích do budoucna a já bych se chtěl vyjádřit možná k něčemu, co bych nazval odpovědnost, která vyplývá z minulosti.

    Vláda České republiky 20. března 1991 svým nařízením vyhlásila Národní park Šumava a vetkla mu do vínku takové poslání, které si dovolím ocitovat: " Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídicích funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí." ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Můžete se na členy vlády obracet přímo.

    Prosím k mikrofonu pana poslance Jiřího Pospíšila, který je přihlášen do rozpravy, a prosím, aby se připravila paní poslankyně Markéta Adamová. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych také uvedl několik poznámek k probíhající diskusi nad vládním prohlášením.

    V zásadě debatujeme už téměř půl dne a já tady nebudu opakovat obecné politické námitky proti této vládě a proti vládnímu prohlášení, které tato vláda předložila. Souhlasím s tím, co zde říkali moji kolegové z opoziční pravice, že tato vláda jen obtížně může splnit sliby, které jsou v daném dokumentu obsaženy. Zkrátka není možné naplnit sliby obsažené ve vládním prohlášení - nezvyšovat daně a současně nezvedat státní dluh. To je zkrátka základní věc, základní faktor, který se vine celou dnešní debatou. Stejně tak není možné zavírat oči nad tím, že jeden z klíčových členů vlády je v mimořádném střetu zájmů, a to bude pravděpodobně po celou dobu výkonu své funkce.

    Abych do této debaty něčím přispěl, něčím, co zde dosud nebylo řečeno, tak své vystoupení zaměřím na jednu konkrétní kapitolu, která by zde měla být podle mého názoru také debatována, neboť nejen ekonomikou člověk je živ, ale též právo a justice patří ke klíčovým fenoménům funkční společnosti a bez funkční justice a demokratického právního státu zkrátka nelze budovat prosperující společnost. Proto mi dovolte, abych se ve svém krátkém vystoupení zaměřil na jednu kapitolu, a to kapitolu číslo 3.11, která obsahuje sliby této vlády ve vztahu k justici a nese název Ministerstvo spravedlnosti. Bohužel zde není paní ministryně spravedlnosti, ale já doufám, že si mé vystoupení přečte ve stenozáznamu a třeba některé moje názory a pohledy a hlavně v druhé části mé rady při výkonu své funkce využije.

    Kapitola, která se jmenuje Ministerstvo spravedlnosti, je bohužel velmi krátká. Je to půl stránky a obsahuje šest velmi obecných tezí. V zásadě tak na této jedné kapitole lze demonstrovat celkový problém vládního prohlášení: vládní prohlášení velmi obecné, chybí zde konkrétní návrhy řešení. Tedy těžko lze polemizovat s obecným, řekněme, ustanovením, s obecnou tezí, která má spíše proklamativní charakter. Všichni chceme zkracovat délku soudního řízení. Debata ovšem je, jakými konkrétními prostředky toho dosáhneme. A to je problém, který já zde vidím. Zkrátka a dobře text vládního prohlášení třeba ve vztahu k tomuto resortu, k resortu Ministerstva spravedlnosti, je velmi obecný.

    Dovolte mi tedy nejprve stručný komentář k tomu, co v materiálu je, k justici, a pak několik vět, co tam není, ale podle mého subjektivního názoru, názoru člověka, který ve dvou vládách odpovídal za resort spravedlnosti, by býti mělo nebo alespoň mohlo. Tedy budou to jakési rady a doporučení.

    Kapitola 3.11 začíná odstavcem, který se týká exekutorů. Je to dneska módní, je to dneska častá věc. Všichni exekutory kritizují. Já si myslím, že je dobře, pokud se tato vláda bude exekutorům věnovat. Nicméně by bylo fajn, aby se tomu opravdu věnovala zodpovědně, tedy aby se opravdu vyhodnotilo to, jak vypadá současná právní úprava práva, která upravuje postavení a pravomoci exekutorů, a abychom zde pouze populisticky proti exekutorům nebojovali ve snaze získat politické body a výsledkem nebylo to, že se sníží vymahatelnost práva v této zemi.

    Dámy a pánové, já zde nechci v žádném případě obhajovat exekutory. Je s nimi spojena celá řada problémů. Ale oni před několika lety, za vlády sociální demokracie v roce 2001, nevznikli náhodně. Vznikli proto, že vymahatelnost práva v této zemi byla velmi nízká. Tedy je třeba kultivovat prostředí exekutorů, kultivovat právní předpisy, které upravují jejich pravomoci a působnost, nicméně jejich rušení bych považoval za věc, která by se dlouhodobě této zemi vymstila.

    Vláda přímo píše - cituji: "Vláda posílí dozor nad činností exekutorů." Zde bych doporučoval, aby byl obnoven a znovu posílen odbor státního dohledu, který za vlády ODS na Ministerstvu spravedlnosti působil, a ve své době jsme podali celou řadu kárných žalob na exekutory. Bohužel v posledním roce tento obor nefunguje, a je třeba tedy podle mého názoru se zabývat tím, kdo a v jaké podobě bude kárné žaloby na exekutory znovu podávat.

    Vláda ve svém materiálu v bodě dva - budu těch šest bodů velmi stručně komentovat - hovoří o nutnosti udělat analýzu občanského zákoníku. S tím souhlasím a myslím si, že je velmi dobré, že vláda toto vnímá jako jeden z důležitých bodů v oblasti justice, že nebudeme svědky toho, že se občanský zákoník zde na koleni bude skrze různé poslanecké novely upravovat, vylepšovat a napravovat. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou mám přihlášenou paní ministryni spravedlnosti, paní poslankyni Válkovou. Prosím, paní ministryně.

  • Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane poslanče Pospíšile, velmi děkuji za provedenou analýzu, která podle mého názoru i představuje takový konstruktivní krok a konstruktivní způsob, jak opozice upozorňuje na buď skutečné, nebo domnělé mezery programového prohlášení.

    Musím souhlasit s tím, že působí oblast, která je označená jako Ministerstvo spravedlnosti, kuse a neúplně. Částečně je to tím, že jsme měli každý omezený prostor na těch pět šest priorit. Částečně je to ještě tím, že některé resorty potřebovaly dejme tomu trošku větší rozsah, aby prezentovaly své priority. I já jsem vycházela z toho, že když napíšeme "přijmeme nový občanský soudní řád", a to také nezpochybňuji, protože jsem váš projev bedlivě celý sledovala, akorát s výjimkou té minuty, co jsem sem přebíhala, takže velmi ambiciózní projekt v rámci jednoho volebního období přijmout nový občanský soudní řád, a nejenom ten, ta ambice jde ještě dál, zvážit i sjednocení s ostatními procesními civilními předpisy. Jistě trestní řád, jehož některé verze už jsou také připraveny, také patří mezi projekty, které by si zasloužily více rozvést. Ale stejně si myslím, že těm, kteří rozumějí problematice, stačí tato kusá informace, za kterou se skrývá spousta práce a úsilí, které si pan bývalý ministr spravedlnosti sám dobře vyzkoušel na několika kodexech, naposledy na trestním zákoníku, který se mu podařilo prosadit a který bude jistě spojen vždy s jeho jménem.

    Pokud jde o oběti trestných činů, abych nebyla zase napomínána, že -

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní ministryně, já se omlouvám. Vaše dvě minuty uplynuly.

  • Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková: Už uplynuly? Tak v tom případě se nedá nic dělat, abych zase nebyla špatným příkladem jako ministryně spravedlnosti, která ten limit nedodržuje. A sama řeknu panu Pospíšilovi osobně své připomínky.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k řečnickému pultíku paní poslankyni Markétu Adamovou, která je řádně přihlášená do rozpravy. Prosím, aby se připravil pan poslanec Pavera. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, hezký dobrý večer. Já už nebudu opakovat mnohé, co tady zaznělo, ačkoliv i mě napadalo při čtení programového prohlášení vlády několik otázek. Ty základní byly asi tyto: Jak to vlastně hodlají všechno splnit a kde na to vezmou? Pak je ještě spousta otázek, které mě napadaly ke konkrétním bodům, ty by byly ale příliš konkrétní. Pak mi ale došlo, že vlastně nemám v rukách klasické programové, ale marketingové prohlášení. Vždyť nejsilnějšími stranami této vlády jsou ČSSD a hnutí ANO. A ti první jmenovaní nám již na krajích svým hospodařením ukázali, že na to, aby splnili své často nesmyslné předvolební sliby, jsou připraveni se bezhlavě zadlužovat. V krajských volbách svého času to byl slib o zrušení zdravotnických poplatků. Takže sociálně demokratičtí hejtmani následně vesele propláceli poplatky, místo aby investovali do skutečně potřebných projektů a věcí. A zadlužení rostlo a dále roste. Takže tohle je asi model fungování podle ČSSD. Slíbíme cokoliv - a jak to udělat, budeme řešit až potom. To je dosti špatný přístup, myslím si.

    Pak tu máme ještě jednu naději, a to je, že ve vládě je i hnutí ANO. Jenže to by zástupci akce nespokojených občanů museli umět koncepčně - a také jak jinak by měli než koncepčně - přistupovat k tomuto programu. Oni jsou totiž zvyklí z byznysu, jak nám tady často říkají, že nejsou politici, přistupovat k tomu opravdu marketingově. A jsou zvyklí z byznysu, že je potřeba především ten produkt umět prodat. Tam je přece také důležité především to, že produkt hezky zabalíme, navoníme, dobře jej vystavíme. Vědí však jeho zástupci, myslím zástupci hnutí ANO, co jsou skutečně důležitá témata? Odkud čerpají svou znalost toho, co je třeba řešit? Patrně pouze z médií. Jak jinak si vysvětlit například to, že v programovém prohlášení sice najdeme snahu snížit počty závislých na hracích přístrojích, což nepopírám, že určitě je potřebné a chvályhodné, ale již zde není ani zmínka o boji proti závislostem na drogách a alkoholu, které jsou v české populaci bohužel ještě násobně rozšířenější než tyto závislosti na hracích přístrojích. Prostě to teď tolik nerezonuje médii, není to tak populární. A tomu já neříkám koncepční přístup.

    Podobných a líbivých věcí bychom nalezli ještě mnohem více. Tak například zvýšení soběstačnosti České republiky v základních zemědělských komoditách. Ono už to tady tedy zaznělo - ale je to opravdu něco, co českého spotřebitele tolik pálí? A takto bych samozřejmě mohla pokračovat.

    Takže to máme marketingové prohlášení vlády - snůšku slibů a proklamací. Tomu se vyslovit důvěra prostě nedá. Programové prohlášení totiž nemá být navoněným a hezky zabaleným produktem, ale vizí směřování České republiky a realistickým návodem správy země. Protože každý produkt, když ho zbavíte hezkého a příjemného obalu, rozbalíte, může brzy vyčichnout a časem může dokonce i zapáchat. To bych byla velice nerada.

    Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic TOP 09.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Prosím k mikrofonu pana poslance Herberta Paveru. Prosím, aby se připravila další v pořadí paní poslankyně Putnová. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Herbert Pavera: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, programové prohlášení vlády je takové, jaké je - hodně všeobecné, tak jak to tady už všichni řekli. Chápu, že do programového prohlášení vlády nelze napsat podrobně vše, co má v plánu udělat. Ony všeobecné věci se nedají tak moc kritizovat. I možná z tohoto důvodu tam nejsou tak odborně popsány. Přesto si dovolím upozornit na některé chybějící věci, kterých jsem si všiml.

    Co si neodpustím vládě vytknout, to je to, že v celém prohlášení není žádná zmínka směrem k obcím a městům. V koaliční smlouvě je alespoň jedna věta týkající se rozvoje obcí a měst. Obce a města jsou stejně jako rodina základní stavební jednotky dobře fungujícího státu. V programovém prohlášení jsem nenašel žádnou významnou zmínku o tom, jak by chtěla vláda pomoci obcím a městům v jejich rozvoji nebo v jejich boji za omezení byrokracie nebo že by chtěla jakkoliv posílit jejich pravomoci například i tím, že by navýšila jejich rozpočty. Nic neříká -

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se omlouvám a prosím kolegy, aby se ztišili, abychom vás všichni slyšeli. Děkuji.

  • Poslanec Herbert Pavera: Já také děkuji.

    Nic neříká ani informace v kapitole Ministerstva pro místní rozvoj, kde se mluví právě o podpoře regionálního rozvoje. V kapitole Ministerstva zemědělství se zase hovoří o venkovu v souvislosti s rozvojem zemědělství v podmínkách společné zemědělské politiky a Programu rozvoje venkova. Snad ještě něco málo se týká obcí v kapitole školství, kde nalezneme zmínku o podpoře výstavby mateřských a základních škol. A přitom zkušenosti z vyspělých evropských regionů, například z Jižního Tyrolska v severní Itálii nebo z Bavorska jasně ukazují, že obce a města, které mají dostatek financí pro svůj rozvoj, se daleko lépe starají o své občany, životní prostředí i podporu podnikání. Jako příklad uvedu obec, která tam má 4 000 obyvatel, má v rozpočtu 250 milionů korun. Obce u nás podobného typu mají zhruba 70 milionů korun ročně.

    A teď jenom pár postřehů k Ministerstvu práce a sociálních věcí a k dalším ministerstvům, kterých jsem si všiml. Mluvilo se tady, že úřady práce mají konečně dělat takovou funkci, jakou mají dělat. Vytýkalo se tady předchozí vládě Topolánkově i Nečasově, že úřady práce nepracovaly tak, jak měly. A já si vzpomínám, protože dělám starostu od roku 1998, jak už jsem to tady říkal, že ani od roku 1998 do roku 2006 nefungovaly úřady práce tak, že by hledaly zaměstnání pro nezaměstnané. Takže jenom pro upozornění - ony nepracují, ani tehdy nepracovaly. Jsou to pouze úřady, které evidují nezaměstnané a evidují volná místa pro zaměstnávání nezaměstnaných. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a k řečnickému pultíku zvu paní poslankyni Putnovou. Prosím, aby se připravil pan poslanec Radim Holeček. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Anna Putnová: Dobrý večer. Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, páni poslanci, nepřekvapuje mě dlouhý a místy dramatický průběh dnešního projednávání. Rituály patří k životě člověka i k celospolečenskému životu naprosto samozřejmě. Vytvářejí totiž emoční rámec pro přijetí změny. A změna politické garnitury nepochybně celospolečenskou změnou je.

    My se dnes budeme rozhodovat mimo jiné také na základě předloženého programového prohlášení vlády. Programové prohlášení by měl být strategický dokument, který sděluje, jak dál zemi vést. A vést znamená vzbuzovat naději pro budoucnost. Bohužel musím říct, že toto programové prohlášení ve mně žádnou naději nevzbuzuje. To, čím bych charakterizovala tento text, je bezradnost. Bezradnost, jak dál řídit tuto zemi, k čemu jako země chceme směřovat, čeho chceme dosáhnout a jak a z čeho případné změny také financovat. Uvedu to na několika příkladech ze vzdělávací a vědní politiky.

    V programovém prohlášení se uvádí, že vláda bude postupně navyšovat platy pedagogických i nepedagogických pracovníků, podporovat modernizaci a vybavení škol. To je nepochybně chvályhodná snaha. Skutečně regionální, speciálně základní školství je klíčem ke vzdělávací politice. Chceme-li dosáhnout lepší kvality vzdělání, je nutné začít na základních školách. Kvalitní základní vzdělání je prevence před sociálním vyloučením a je to vstupenka do života. Je to podmínka nutná pro rozvoj dalších vzdělávacích stupňů. Očekávala bych tedy, že se v programovém prohlášení uvede, z jakých zdrojů se bude tato priorita financovat, a především, že to bude také rozpočtová priorita. Nic takového v programovém prohlášení nenajdete.

    Na dalším příkladu z vysokoškolské politiky si dovolím demonstrovat a zpochybnit to, že programové prohlášení je skutečně strategickým dokumentem. Uvádí se v něm, že vláda provede analýzu vysokoškolské legislativy a navrhne případné změny. Nezdvořile se ptám - a co bude dělat vláda zítra? To má být program na čtyři roky? Vždyť vysokoškolský zákon se za posledních šest let zásadně nezměnil. A když se provede taková analýza, co s těmi výsledky budeme dělat? Jaká je vzdělávací politika této budoucí vlády?

    Pokud se začtete do kapitoly věda, výzkum a inovace, dozvíme se, že vláda chce rozšířit počet programů, které podporují aplikovaný výzkum. Do dneška jsem se domnívala, že panuje všeobecná shoda, a to jak mezi politiky, tak mezi odbornou veřejností, na tom, že budeme podporovat excelenci a že budeme koncentrovat zdroje. Už to neplatí?

    Na jiném místě se zase můžeme dočíst, že vláda chce vytvářet podmínky pro změnu hodnocení a financování výzkumných projektů a výzkumných institucí. Vláda chce vytvářet podmínky? Vláda je přece nositelem změn. Ví vláda, jak chce měnit hodnocení financování, s jakými kritérii? Pokud ano, proč nám to neřekne? Nemá na to odvahu, anebo to neví?

    Koncentrovaným výrazem bezradnosti je deklarování zřízení Národní rady pro vzdělávání. Má to být instituce s dosud nejasnou kompetencí a možnostmi ovlivňovat vývoj. Má to být instituce, která má zastírat bezradnost a přinášet alibi pro nejasnou politiku současné vlády.

    První krok se příliš nepovedl. Bezradnosti a alibismu nemohu dát svoji podporu. Děkuji za pozornost.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni a prosím k mikrofonu pana poslance Radima Holečka. Prosím, aby se připravil pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče. ***

  • Poslanec Radim Holeček: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, několikrát v průběhu dnešního velmi dlouhého projednávání a jednání mi vytanul film Jima Jarmusche Mrtvý muž. Jestli jste ten film viděli, tak je tam, nebo kdo jste neviděli, tak je tam indián, který má velký strach, že dostane indiánské jméno Skibiči, což je ten, kdo hodně mluví, a málo říká. Takhle mi to tu občas připadalo, a já se pokusím nebýt Skibiči.

    Byl jsem do Poslanecké sněmovny zvolen za kraj, který s krajem Severomoravským bojuje o jakýsi nelichotivý titul "kraj, ve kterém se nejhůře žije". Řečeno ústy klasika, furt dva metry od maléru, když není máslo, jíme heru, tak se žije u nás na severu. A pravda, i náš Ústecký kraj je pěkně rázovitý. Kraj s největší nezaměstnaností, druhou nejnižší vzdělanostní strukturou, kraj s nejnižší kupní silou obyvatelstva i firem.

    Nevím, jak ve vašich regionech, ale u nás je to teď pěkně vidět na billboardech. Ti z nás, kteří vyvěsili svou mordu u dálnice na billboardu, budou na mnohých místech viset ještě dlouho a dlouho, než omoknou, neboť není firmy, která by si plochu s naší maličkostí pronajala. Když jedu do práce na univerzitu, míjím jeden obzvlášť zajímavý billboard. Je na něm krásně vystajlované duo Andreje Babiše a Richarda Brabce, kteří slibují Urbi et orbi: Umíme dát lidem práci. V Ústeckém kraji středopravicově vnímané hnutí ANO se ale v koaličním kompromisu pouští do zvyšování minimální mzdy. Byl jsem v kampani ještě více mezi lidmi než obvykle, takže mohu na praktických příkladech ukázat, co u nás v Ústeckém kraji udělá zvýšení minimální mzdy v praxi. Takže i pro pana ministra Zaorálka, který nechtěl obecnosti, ale chtěl příklady, řeknu tři, které mě napadly.

    Josef, žijící v horách, když jsem tak jel po kampani, 25 km od Ústí, automechanik, a řekne: No, proč bych já za tu minimální mzdu nastupoval, vždyť mně se vyplatí být na dávkách. Teď se zvýší minimální mzda, on bude namotivován, ejhle, uděláme si čárku. Jenomže to místo už nebude volné, protože majitel autoservisu nebude ochoten zvyšovat své náklady. Další člověk, kterého mohu jmenovat, Jana od nás z domu, prodavačka u řezníka, dlouhodobě nezaměstnaná, po návratu z mateřské dovolené šťastná, že je jednou z pěti prodavaček u řezníka. Co to přinese, když se zvýší minimální mzda? No poslední přijatý půjde ze hry ven, protože ten řezník si řekne, proč bych držel pět prodavaček, budu si držet jenom čtyři. Co lidé z vyloučených lokalit? Těch my tam máme požehnaně. Ty už nikdo nezaměstná za současnou minimální mzdu, takže za vyšší ani omylem.

    Vůbec malý exkurz k těm vyloučeným lokalitám. Tady v Praze mě šokovala dáma zajímavou hláškou: Hele, na Žižkově vždycky bylo tolik nepřizpůsobivých a teď v posledních letech je to fajn. Oni někam úplně zmizeli. Pro všechny, kteří si to tady myslí taky, odpovídám: Oni nikam nezmizeli. Jejich bydlištěm je nyní Janov, Chánov, Předlice, Šluknovský výběžek a další místa u nás na severu. To náš kraj se tak stává republikovým odkladištěm těch, které já nazývám lidé v sociální hibernaci, takzvané sociální spáče, které je potřeba nějakým způsobem probudit.

    Zpátky ke hnutí ANO, které je hnacím motorem této jasně levicové koalice, které slíbilo mnohé, doleva i doprava. Opět v kampani v ulicích jsem viděl mnoho lidí s knírkem pod nosem. Nejednalo se o ten olympijský, který je teď tak populární - velká gratulace našim olympionikům. Knírek, o kterém mluvím, byl bílý od cukru. Od cukru z předvolebních koblih, na které lidi skočili. Lidé, kteří podle mého budou velmi, velmi zklamáni.

    Nemám důvěru v to, že by vláda uměla, a kroky, které naznačila v programovém prohlášení, uměla dát lidem z mého kraje práci, pokud by je tedy všechny nezaměstnala v agrofertské Lovochemii, v což nevěřím. A já vládě nesplnitelných slibům a střetů zájmů prostě důvěru nedám.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Bendla a prosím, aby se připravil pan poslanec Ondráček. A ještě dřív, než dám slovo panu poslanci Bendlovi, je tady faktická paní poslankyně Peckové. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Gabriela Pecková: Dobrý večer, vážená paní předsedající, vážený zbytku vlády, dámy a pánové. Já jenom ve faktické navážu na své dva předřečníky.

    Jediným skutečně účinným nástrojem v boji se sociálním vyloučením a jediným bojem účinným s integrací je vzdělávání, a tím zlepšení šance uplatnění na trhu práce. Přesto jsem v programovém prohlášení vlády o tomto problému nenašla ani půl slova. Mám na mysli nejen specifické vzdělávací potřeby sociálně vyloučených a znevýhodněných dětí, ale i dospělých, kteří nemají často ani ukončené základní vzdělání. A bez toho, aby jim bylo umožněno aspoň toto základní vzdělání doplnit, bude jakákoliv aktivní politika zaměstnanosti a všechny pokusy o integraci bezzubé a sociální sítě přeplněné. Očekávala jsem, že tímto směrem se vláda vydá. Nestalo se tak, a tak jí nezbude, než rozdávat, rozdávat a rozdávat. Děkuju.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně, a prosím pana poslance Bendla. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Petr Bendl: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, já v tento pozdní čas nebudu invektiva sama, ale budu vstřícnost sama. Chci mluvit o zemědělství samozřejmě, a nikoliv o soběstačnosti, o té přestřelce, která tady byla, o míře soběstačnosti České republiky, protože pochybuji, že většina v sále, při vší úctě ke všem, ví, o čem se bavíme, bavíme-li se o bezpečnosti potravin. Co se týká soběstačnosti, možná ani někteří nevědí, že v řadě opravdu těch základních komodit Česká republika je více než soběstačná. A jsou to komodity jako maso, mléko a podobně. Takže to nemá smysl tady rozebírat.

    Nicméně pokusím se k té kapitole Ministerstva zemědělství říci pár vstřícných a možná i nevstřícných vět, ale myšlených dobře. Když jsem četl tu kapitolu, tak jsem si říkal, že přece úplně stačilo vzít pár zásadních priorit, které jsou obsaženy v koncepci českého zemědělství a potravinářství, které sice vzala na vědomí Nečasova vláda, ale byly projednávány komplet s nevládními organizacemi na různých fórech, řeknu tam, kam ta diskuse patřila. A myslím si, že téměř všechny nevládní organizace vyjádřily podporu tomuto materiálu. Stačilo ministrovi zemědělství nebo panu premiérovi, který tady nás odpoledne vyzýval k tomu, abychom řekli, co jsme vlastně udělali, stačilo tenhle materiál vzít, možná trošku pokrátit, aby nemusel být tak dlouhý, a říci půjdeme tudy, protože to je cesta, která byla poměrně dlouhodobě vydiskutovávána a při těch složitých kompromisech, které v zemědělském sektoru jsou, nakonec nevládní organizace tento nevládní materiál podpořily. Je škoda, že se o něj tato vláda nechce opírat. Tím jenom říkám, že by bylo dobře, pane ministře prostřednictvím paní předsedající, abyste se toho materiálu držel. Tam je psáno hodně z toho, co tady říkáte, byť jsou tam i odpovědi na to, jak s tou třeba konkurenceschopností českého zemědělství a potravinářství naložit.

    Já chci říct, že píšete-li tady o tom, že stát a vláda podpoří investice do prvovýroby a následného zpracování především v oblasti živočišné výroby, ovocnářství, zelinářství a zahradnictví, což jsou priority, které jsme popsali v minulosti společně, se kterými velmi souhlasím, pak ale zase obráceně říkám, že chcete-li řešit konkurenceschopnost českého zemědělství tím, že do něj budete více a více pumpovat dotací, vězte, že to je spíš jed hospodaření českých zemědělců a návyková látka, která za sebou nenechá do budoucna dobré vazby. Dotace jsou jedem, který narušuje konkurenceschopnost, který znerovnovážuje podmínky uvnitř celoevropského zemědělství, a myslím si, že by vláda jako celek spíše měla tlačit na té evropské úrovni, což jsem tady tedy nezachytil ve vládním prohlášení, na to, aby se méně přerozdělovalo, aby bylo méně dotací v zemědělském sektoru, protože já jsem hluboce přesvědčený o tom, že v některých tradičních plodinách, které Česká republika má jako tradiční, budeme více než konkurenceschopní a nepotřebujeme ty evropské zásahy, kterých jsme byli svědky v minulosti, které se týkaly například cukru a podobně. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a s přednostním právem se do rozpravy přihlásil pan ministr zemědělství, pan poslanec Jurečka. Prosím, pane ministře.

  • Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, budu mluvit opravdu velice krátce a stručně. Jen několik faktů, které tu zazněly.

    Pokud jde o soběstačnost, tak je to oblast např. masa, o které hovořil pan poslanec Bendl, kde nejsme soběstační např. ve výrobách vepřového masa.

    Pokud jde o strategii pro růst, tak samozřejmě i já jsem několikrát veřejně deklaroval, že jsou dokumenty a jsou věci, na které nelze pohlížet podle toho, za kterého ministra vznikly, ale je důležité s nimi nadále pracovat a já se strategií pro růst rozhodně dále pracovat chci. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a s faktickou mám přihlášeného pana poslance Bendla. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Petr Bendl: Děkuji za ta slova. Já jsem chtěl jenom připomenout, že jsem tady důrazně mluvil o tom, že některé komodity nebo v některých komoditách jsme soběstační. Co se masa týká, tak se to týká hovězího. Vepřové, o tom víme, jak jsme na tom, proto také vznikl nákazový fond a všechno, co s tím souvisí. Proto také zaplať pánbůh se ta křivka produkce vepřového v České republice už v loňském roce začala měnit a začalo množství vepřového stoupat. Ale to je jedno. Děkuju za ta slova, pane ministře.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, aby se připravil pan poslanec Leoš Heger. Prosím.

  • Poslanec Zdeněk Ondráček: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, mnohé už bylo dneska řečeno, takže se budu snažit být maximálně stručný, abych zbytečně nezdržoval.

    Každá vláda předstupuje před Poslaneckou sněmovnu se svým programovým prohlášením, v němž uvádí, čeho chce při svém vládnutí dosáhnout a jaké jsou její priority. Já se mimo jiné dlouhodobě zabývám otázkami vnitřní bezpečnosti, a tak mě zajímaly zejména priority v této oblasti. Všichni totiž víme, jak na tom s vnitřní bezpečností jsme a že změny, nejen dílčí a kosmetické, jsou potřeba. Po prostudování programového prohlášení vlády jsem však zjistil, že otázky vnitřní bezpečnosti nemají u této vznikající vlády žádnou prioritu. Policie, hasiči a další složky integrovaného záchranného systému skoro jako kdyby ani neexistovaly. Dověděli jsme se jen obecnou formulaci, že vláda povede nesmlouvavý boj proti všem formám korupce, závažné hospodářské kriminalitě, lichvě, zneužívání exekucí a neférovým insolvencím.

    Korupce a boj s ní - jak dlouho již toto naši občané slyší? I předchozí politická vláda, Nečasova-Kalouskova vláda, chtěla s korupcí bojovat a byla to historicky nejzkorumpovanější vláda této země. Proč vláda jasně nesdělí našim občanům, že bude její prioritou zavedení zákona o majetkovém přiznání politiků a úředních osob a v případě neschopnosti prokázání nabytí majetku, legálnosti nabytí toho majetku, jeho zabavení, propadnutí, nebo chcete-li stoprocentní zdanění? V předvolebních slibech některých politických stran toto psáno bylo, ale nyní se to nějakým způsobem vytrácí.

    A co lichva, exekuce? Jestli chce vláda a její poslanci s lichvou a exekucemi bojovat tak, jak to zatím předvedli zde v Poslanecké sněmovně, tak to asi nesmlouvavý boj nebude, nebo to bude boj takzvaně naoko. Situace v těchto oblastech je již tak vážná, že vzdát se nebo nezahájit tento boj jen proto, že se to pokouší zahájit jiný politický subjekt, mi přijde přinejmenším dětinské. A upřímně, nečekal jsem to od poslanců nových politických subjektů. Mnoho občanů voličů se oprávněně ptá, proč doposud nedokázala politická reprezentace definovat lichvu, stanovení procentuální odchylky od průměrných tržních úroků, jako je tomu v mnoha jiných zemích v Evropě i ve světě, např. Švýcarsku. To je to tak těžké? Ne, není. Chybí vůle. Vůle dělat něco pro obyčejné lidi.

    Chce-li nová vláda bojovat proti závažné hospodářské kriminalitě, tak ať nám i občanům sdělí, jak bude bojovat. Zasadí se např. o prosazení zákona zakazujícího anonymní akcie, aby zprůhlednili vlastnickou strukturu podniků? Prohlášení, že pro stát zakáže obchodovat s takovými firmami, je nedostatečné a může být soudy vnímáno jako diskriminující. A co finanční policie? Před třemi týdny jsme od ministra financí slyšeli, že vznikne, resp. bude obnovena. Obdobné v neděli vyřkl i pan premiér, ale týž den znovu ministr financí při jiném rozhovoru řekl, že nový útvar není potřeba, že postačí posílení stávajícího stavu v rámci ÚOKFK, tedy protikorupční policie.

    Jak máme také vnímat prioritu vlády spočívající v rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, když poslanci jedné ze stran vznikající vládní koalice již stačili připodepsat novelu Ústavy a na ni navazující novelu zákona o NKÚ, které v navrhované podobě tyto pravomoci spíše zužují. Proč se nesnaží definovat, koho by měl NKÚ kontrolovat, místo logického, co by měl kontrolovat?

    Takto bych mohl pokračovat dále, ale nebudu dále zatěžovat, protože v programovém prohlášení vlády toho chybí daleko více nebo je to zmíněno pouze okrajově. Místo toho se můžeme dočíst jen obecná prohlášení, že vláda bude prosazovat vymahatelnost práva. Ještě aby to ne! Vymahatelnost práva je u nás jedna z nejhorších ze zemí Evropské unie. Není výjimkou, že délka soudního sporu se u nás vleče deset a více let. Jsou případy starší i dvaceti let. Jenže i toto slibovaly všechny předchozí vlády, a jak se říká, skutek utek. Nic se nezměnilo, naopak. Délka soudních sporů se protahuje a naši občané se stále častěji obracejí na evropské soudní instituce.

    Ne, tato vláda, která nás tu dnes nyní žádá o důvěru, mě alespoň v otázkách vnitřní bezpečnosti zatím nepřesvědčila, že bude vládou lepší a úspěšnější, než byly ty vlády předchozí. Děkuji za pozornost.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu pana poslance Leoše Hegera. Prosím, aby se připravila paní poslankyně Hubáčková. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, programové prohlášení vlády je dobrou příležitostí zamyslet se nejen nad osudem naší země a nad jejím dlouhodobým směřováním, ale také nad směřováním jednotlivých resortů ve smyslu jejich dlouhodobé činnosti a v mém případě samozřejmě budu mluvit o resortu zdravotnictví.

    Pohled na zdravotnictví lze rozdělit na tři oblasti, z nichž první dvě, poskytování zdravotních služeb a financování a úhrady systémů, lomcují naší společností a jsou ve středu zájmu médií. Třetí oblast, o které však chci mluvit nejvíce, je oblast veřejného zdravotnictví, která přispívá ke zdraví populace největším dílem, a tato oblast je naopak doslova na okraji společenského vnímání i na okraji zájmů vlády, která dnes před nás předstupuje. První oblast, fungování systému veřejného zdravotního pojištění a systému poskytování zdravotních služeb, zmíním opravdu krátce, přestože přináší dlouhodobě hodně nervozity zejména mezi lékaře a zdravotníky a je nejobsáhlejší částí programového prohlášení vlády. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu paní poslankyni Hubáčkovou. Prosím, aby se připravila paní poslankyně Chalánková. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Gabriela Hubáčková: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, zaznělo zde mnohé z kritik, proto já se chci dotknout jedné jediné oblasti, a to je Ústecký kraj. Ústecký kraj je dlouhodobě opomíjenou periférií České republiky a já jsem proto hledala cokoliv pozitivního na programovém prohlášení vlády směrem ke krajům, respektive k našemu Ústeckému kraji. A bohužel, opět žádná změna. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Prosím k řečnickému pultíku paní poslankyni Chalánkovou. Prosím, aby se připravil pan poslanec Adamec. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, předstupuji před vás za opoziční stranu TOP 09, která se chystá býti vám konstruktivní opozicí. Přesto bych ještě ze začátku připomněla dnešní ranní tiskovou konferenci, kdy prostřednictvím paní předsedající si dovoluji oslovit pana předsedu klubu ANO pana Faltýnka. Dovolím si ho citovat. Zaznělo na této tiskové konferenci: "Kritika, která má sloužit pouze ke zviditelnění některých politiků a některých umírajících stran, tu nebudu brát vážně. Kdo kritizuje, měl by si uvědomit, v jakém stavu zemi zanechal. Přijmu konstruktivní kritiku od těch, kteří to myslí stejně jako my." Vážený pane předsedo prostřednictvím paní předsedající, dovoluji si určitě předkládat konstruktivní návrhy ze strany opozice, ale možná nebudu myslet stejně jako vy.

    Nyní již k vlastnímu vystoupení. Strany, které vytvářejí novou vládní koalici, uspěly ve volbách na základě negace politiky minulé vládní koalice a z tohoto důvodu upozorním na několik aspektů. Mám zde vedle sebe dvě programová prohlášení: programové prohlášení vlády z roku 2010, které když si přečtu, je z mnoha bodů splněno. A musím říci, nebylo to jednoduché. Mám zde také programové prohlášení nové vlády, která žádá o důvěru, a zde bych se dotkla bodů, které se týkají oblasti sociální.

    Když je minulé vládě vytýkáno, jak fungovala v rámci úspor a v rámci sociálního systému, dovolte, abych vás upozornila, že národní program reforem byl pravidelně také hodnocen na úrovni Evropské unie, a to Radou Evropské unie. Při vyhodnocení úspěšnosti pravidelného evropského semestru bylo vydáváno doporučení Rady k národnímu programu reforem, a to jak v letech 2012, tak v roce 2013. Doporučení Rady č. 1, a zde můžete do kontextu dávat to, jakým způsobem jsme uspěli, zní: Zabezpečit naplánovaný pokrok směrem k včasné nápravě nadměrného schodku. Za tímto účelem v plném rozsahu splnit rozpočet za rok 2012 a upřesnit opatření trvalé povahy nezbytná pro rok 2013, aby se dosáhlo ročního průměrného strukturálního přizpůsobení stanoveného v doporučení Rady v rámci postupu při řízení o nadměrném schodku. V průběhu roku 2012 se vládě České republiky podařilo pokročit v konsolidaci veřejných rozpočtů a podpořit splnění cíle pro rok 2013 se záměrem dospět k ukončení procedury při nadměrném schodku. Součástí konsolidace je i postupné snižování strukturálního deficitu. Obávám se, že teď již tomu tak jednoduše nebude.

    Proč to říkám? Chci hovořit o oblasti sociální, a to klidně a otevřeně i o tak nepopulárních opatřeních, která se týkají vyplácení důchodů. Doporučení Rady č. 2 zní: Zavést další změny ve veřejném důchodovém systému k zajištění jeho dlouhodobé udržitelnosti. Přehodnotit plány umožňující předčasný odchod z trhu práce. Zajistit širokou účast mladších ročníků pracovníků v plánovaném fondovém systému ke zlepšení přiměřenosti důchodů. A zde se již dostáváme k redukci valorizace. Já vím, že je to téma, které zde bylo často citováno, ale dovolte, abych vás upozornila, že ve vládním prohlášení ve vašem slibu zní: Budeme usilovat o vytváření důstojných životních podmínek pro seniory. Souhlas. Prosadíme návrh k pravidelnému zvyšování důchodů o inflaci a třetinu růstu reálných mezd, a to od roku 2015. Také naše redukční opatření bylo plánováno do konce roku 2015. My bychom rádi plně valorizovali stejně jako vy, ale šlo o deficit státního rozpočtu. Podle našeho názoru je váš návrh nereálný, protože jednoprocentní nárůst důchodů představuje navýšení mandatorních výdajů státu o zhruba 3,5 mld. ročně. Pokud by tedy průměrná inflace byla jako doposud zhruba 2 % a jedna třetina nárůst průměrné mzdy ve výši půl procenta, tak by se muselo ze státního rozpočtu vyplatit každoročně pouze na navýšení důchodů o téměř 9 mld. korun více. A zde si ještě dovoluji upozornit, že výběr na důchodovém pojištění činí v průměru 330 mld. korun a vyplácí se minimálně 378, nyní již více miliard korun. Loňský deficit důchodového účtu činil 47 mld. korun, letošní již 54. Když k tomu přičtete tuto valorizaci, tak chci vědět, kde na to všechno budete mít peníze.

    Další bod, kterého jsem se chtěla dotknout, je otázka programového prohlášení v oblasti daňové politiky rodin a rodinné politiky. Rodina je ohrožena ze všech stran. Zde skutečně také nabízím svou pomoc a spolupráci, protože rodinná politika je nesmírně obtížné téma. Ale dovolte, abych vyslovila nesouhlas s tím, že chcete posunout povinnost, nebo dá se říci přání a následně povinnost, vystavět velkokapacitní předškolní zařízení typu jeslí a mateřských školek až na obce. Obce se tomuto zatím brání, takže uvidíme. Domnívám se, že lepší cestou je možnost volby a možnost umožnění také alternativních forem hlídání. Jako představitelka konzervativní strany nemohu souhlasit s větou, že poslední rok mateřské školy bude v zásadě povinný. Myslím si, že by zde měla být možnost volby pro rodiny. Je to jistě vhodné, ale nemělo by to být povinné. Pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí existují jiné možnosti.

    S čím zásadně nesouhlasíme jako TOP 09, je takzvané zálohové výživné. Znamená to přebírání odpovědnosti, kterou by měli mít partneři mezi sebou, na stát. Věřím tomu, že mnohé maminky se ocitají v nepříjemné situaci, ale jsou k tomu i jiné dávky z oblasti sociální.

    Z důvodů ideových, ale též z důvodů nejasností finančních zdrojů pro vaše sliby nevyslovím vládě důvěru. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Dále se slova ujme pan poslanec Ivan Adamec. Připraví se paní kolegyně Marta Semelová.

  • Poslanec Ivan Adamec: To jsem si taky myslel, že mi nemůžete přijít na jméno, pane místopředsedo. Dobrý večer, dámy a pánové.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Myslím, že jsem ho řekl správně, pane kolego, ale máte slovo. ***

  • Poslanec Ivan Adamec: Pardon, já se omlouvám, pane místopředsedo. Jsem rád, že jsme se domluvili.

    Vážené kolegyně, vážení kolegové, je pozdní hodina. Možná vás překvapím, nebudu dlouhý.

    Docela mě tady pobavila taková dvě prohlášení. Někdo je tu zklamaný z vládního prohlášení. Já jsem připraven v této místnosti na všechno, takže zklamaný rozhodně nejsem, jako opoziční poslanec rozhodně ne. A pak, když tady někdo řekne, že na základě vládního usnesení se bude rozhodovat pro důvěru vládě. Já si myslím, že jsou jiné parametry, proč se rozhodujeme pro to, zda vládě udělíme dnes důvěru, či neudělíme. Nalijme si čistého vína. Prostě vládní prohlášení samozřejmě není jenom to jediné, proč tomu takto bude a ne jinak.

    Já možná bych se věnoval pouze jedné kapitole a to je kapitola 3.5 Ministerstvo průmyslu a obchodu, protože je mi to vlastní. A zas musím říct, že ten materiál, ač tady bylo řečeno, vágní, neurčitý, bez lhůt, tak si myslím, že tato část vládního programového prohlášení je zpracována relativně dobře. Já bych ji chtěl pouze doplnit, protože jsou to důležitá témata. A nakonec i pan premiér s tím začal dnes v úvodu při obhajobě tohoto vládního prohlášení. A já si myslím, že je potřeba se tam na některé body soustředit a trošku si je rozebrat.

    Já bych začal trošku odzadu. Tady se říká, že vláda podpoří modernizaci průmyslu, aby docházelo ke snižování energetické náročnosti, zajistí aktualizaci státní energetické koncepce a státní surovinové politiky. To je docela zajímavé téma. Já si myslím, že je dobře, že bude energetická koncepce, protože není to tak dávno, kdy jsme tady slyšeli dotazy novinářů i veřejnosti, zda jsme pro prolomení limitu těžby v hnědouhelných pánvích v severních Čechách. A já si myslím, že by bylo velmi poctivé, kdyby v prohlášení byl jasný vzkaz obyvatelům těchto obcí. Protože ta nejistota, která tam trvá už řadu let, podle mě není dobrá. Rozumím tomu, že energetická koncepce je jasná věc, že to spolu úzce souvisí. Nicméně mělo by to padnout. Protože je to nepopulární rozhodnutí, pokud bude pro prolomení limitu. A samozřejmě pokud nebude pro prolomení limitu, je potřeba najít alternativu.

    Naopak jsem přivítal tady velmi to, že vláda říká, že bude podporovat výstavbu jaderných bloků v našich jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. To si myslím, že je velmi důležitá věc. Nicméně stavba takového bloku v jaderné elektrárně trvá cca deset, možná více let. Pokud mě paměť neklame, elektrárna dvacet let od prvního nápadu. Takže je tady samozřejmě určité mezidobí, kdy je potřeba zajistit dodávku energie tak, aby jí bylo dostatek.

    Co se týká těžby nerostů, tak mě velmi překvapilo, že na tomto místě se říká, že samozřejmě budeme hájit zájmy státu při stanovení podmínek těžby a užití nerostů, a na druhé straně v kapitole Životní prostředí se najednou objevuje to, že nebudeme těžit zlato a nebudeme dělat průzkum ani těžbu břidličných plynů. Ne že bych byl nějakým zastáncem těžby břidličných plynů, to v žádném případě nejsem. Ani těch metod, jak se těží zlato. Ale já se zeptám, proč tam není třeba těžba uranu, těžba cínu, těžba jiných nerostů. Já si myslím, že tímto způsobem to není úplně vhodně nastaveno. Že je potřeba spíše se zabývat tím, zda horní zákon je ten správný zákon, podle kterého jsme schopni tyto zájmy uhájit před zahraničními investory. A hájit zájmy státu tak, aby samozřejmě výtěžek patřil co nejvíce státu a zároveň nebylo poškozeno životní prostředí.

    Také jsem přivítal další věci, které tam jsou. Je to proexportní politika. Z vlastní zkušenosti v zahraniční ekonomické diplomacii musím říct, že tak jak je to tady napsáno, je to napsáno velmi správně. Je tady několik institucí, které se zabývají touto činností, jako CzechInvest, CzechTrade, Česká exportní banka, Exportní garanční a pojišťovací společnost nebo CzechTourism. Já musím říct jednu věc na základě svých zkušeností. Bylo by dobré, kdyby se uvažovalo v tom duchu, že se sjednotí propagace a zájmy České republiky v zahraničí v souvislosti s těmito institucemi. Zažil jsem, že ony kolikrát v dobré víře hájily zájmy České republiky sice dobře, ale každá jinak. A to nepovažuji za dobré. Jako vzor jsme vždycky udávali Kanadu a myslím si, že tímto směrem bychom se měli ubírat.

    Co se týká CzechInvestu, to tady dneska také padlo. Je potřeba říct jednu věc. Není úplně pravda, že vláda obnoví systém pobídek. Vláda samozřejmě asi vrátí ty hodnoty na to, jak to bylo před tou úpravou. A tady bych varoval před jednou věcí - abychom nedávali investiční pobídky společnostem, které si tady za peníze našich daňových poplatníků postaví továrnu, vyrobí něco a zároveň po skončení období, kdy vyúčtovávají tyto investiční podmínky, zmizí z České republiky. To si myslím, že je velmi důležité si pohlídat.

    Podpora malého a rozvoj středního a malého podnikání. Není to tak dávno, měli jsme tady zprávu z roku 2012. Já si myslím, že spousta věcí vychází z těchto zpráv. A myslím si, že tady je otázka samozřejmě to, jak budou probíhat procesy, které se týkají snižování administrativní zátěže pro tuto skupinu podnikatelů, protože už ve stávající době uvádí statistiky v těchto zprávách, že se snižuje administrativní zátěž, a když se zeptáte jakéhokoli drobného a středního podnikatele, tak vám řekne, že ho trápí právě tento problém.

    Jsem rád, že se tam objevilo, že bude nový zákon o zadávání veřejných zakázek, a doufám, že to bude podle pravidla jiného, než tomu bylo doposud, protože každá novela, každý nový zákon o zadávání veřejných zakázek byl horší než ten starý. Takže věřím tomu, že to bude tentokrát jinak a že budeme moct soutěžit tak, abychom ty peníze byli také schopni utratit a nebyli jsme nařčeni z toho, že jsme podvodníci.

    A na úplný závěr mám ještě jednu poznámku k přijetí eura. Já si myslím, že jsme se zavázali k přijetí eura v přístupových smlouvách k Evropské unii. Myslím, že samozřejmě jedna věc je plnění maastrichtských kritérií tak, abychom dosáhli na podmínku, abychom euro mohli přijmout. Na druhé straně si myslím, že je tady ještě jedna podmínka, o které se tady příliš nemluví: Je potřeba euro přijmout tehdy, až to bude pro občany České republiky výhodné.

    Děkuji vám za pozornost a přeji vám šťastnou ruku při hlasování.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Adamcovi. Slova se ujme paní poslankyně Marta Semelová, připraví se pan poslanec Daniel Korte. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Marta Semelová: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte i mně pár slov k vládě a k jejímu prohlášení, s nímž před Sněmovnu dnes předstupuje.

    S mnohými body ve vládním prohlášení lze určitě souhlasit: zvyšování a valorizace důchodů, zvyšování minimální mzdy, stabilizace a personální posílení úřadů práce, kde je potřeba 1 200 nových zaměstnanců - s tím vším lze souhlasit a podporovat to. Při této příležitosti bych ještě doplnila potřebu změnit současnou praxi, kdy soukromá agentura zajišťuje za úplatu to, co by měl zabezpečovat úřad práce, či to, že zaměstnavatelé nemusí hlásit na úřad práce volná pracovní místa.

    Takže opakuji, jsou zde body hodné podpory, jenže problém je v tom, že text je příliš obecný, bez konkrétního nástinu řešení, bez termínů plnění, chybí představa finančního zabezpečení. Podstatné také není ani to, co v textu obsaženo je, ale spíš to, co tam obsaženo není, čemu se vládní koalice pro jistotu raději vyhýbá. Nyní k některým bodům.

    Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému atd., což vláda zařadila mezi své priority. To je v pořádku. Pochybnosti však ve mně budí skutečnost, že při projednávání státního rozpočtu odmítli poslanci vládních stran náš pozměňovací návrh, který směřoval právě k dostupnosti veřejných služeb v sociální oblasti. Mám na mysli navýšení financí pro sociální služby, z nichž mnohým hrozí krach. Finance, které měly posílit nízké platy sociálních pracovnic, které berou 14 až 16 tisíc hrubého. Stejně tak náš návrh na zrušení zdravotnických poplatků se nedočkal vládní podpory. Ukazuje se, že něco jiného jsou obecná prohlášení, něco jiného konkrétní naplňování. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Dalším vystupujícím je pan poslanec Daniel Korte a připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Daniel Korte: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dámy a pánové, když jsem slyšel pana premiéra Sobotku hovořit o tom, že vláda pod jeho vedením hodlá rozšířit nebo obnovit systém investičních pobídek pro zahraniční firmy, přepadl mě poměrně dosti nepříjemný a znepokojivý pocit déjà vu. Bylo to za socialistické vlády, kterou vedl Miloš Zeman, která skloňovala slova investiční pobídky ve všech pádech a ve všech číslech. Plodem této politiky byla mimo jiné na přelomu let 1999 a 2000 kauza firmy Philips v Hranicích na Moravě. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kortemu. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec a předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Pak řádně přihlášená paní Věra Kovářová. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Možná jenom krátká odpověď panu poslanci Kortemu. Možná je to i na nějakou interpelaci, abychom dostali přesné informace z MPO a z CzechInvestu. Tak ta firma zkrachovala velmi rychle. Velmi rychle odešla z České republiky a nesplnila své závazky, které vůči České republice měla. Už to velikášství, ty haly, které do dneška zejí prázdnotou, ty se jmenují Jumb 1 a Jumbo 2. No tak máme tam dvě Jumba a naše daňové poplatníky to stálo poměrně dost peněz a skutek a utek.

    A kromě toho, co jste říkal o tom nátlaku na tu dámu, tak také byla skandalizována. To si řekněme. Veřejně pranýřovaná, co si dovolila - neprodat své majetky! A myslím si, že v minulém volebním období mnoho poslanců napříč politickým spektrem tady hlasovalo o zákonu, který měl usnadnit vyvlastňování. Já jsem tehdy hlasoval proti a výsledek je úplně stejný, protože to usnadnění znamenalo, že nenabídneme vlastníkům férovou cenu. A teď se hrozně divíme, že vlastníci nechtějí prodávat své pozemky za tyto směšné ceny.

    Takže možná je to na přesnou interpelaci, abychom ta čísla dostali dohromady. Ale vzpomínám si na slib těch tisíců a tisíců pracovních míst. Zaplatili jsme to a pracovní místa nejsou, už pěkně dávno.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. A nyní řádně přihlášená paní poslankyně Věra Kovářová. Připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Věra Kovářová: Vážené dámy, vážení pánové, když jsem se před deseti hodinami přihlásila do rozpravy, myslela jsem si, že vám sdělím spoustu objevných myšlenek, kterými vás vzhledem k jejich intelektuální neotřelosti možná i potěším. Po vyslechnutí příspěvků mých předřečníků je mi jasné, že argumenty, kterými jsem chtěla zpochybnit kvality vládního programového prohlášení, se už nezdají být moc originální.

    Při pohledu na vaše unavené obličeje je mi jasné i to, že vás nejvíc potěším, když svoje vystoupení bez zbytečného prodlužování ukončím, a to třeba citací čínského přísloví: Kdo snadno slibuje, tomu příliš nedůvěřuj. (Potlesk v pravé části sálu.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Věře Kovářové. Slova se ujme pan poslanec Simeon Karamazov. Připraví se pan poslanec František Vácha. Pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Simeon Karamazov: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi několik poznámek k programovému prohlášení vlády z pozice akademického pracovníka, z pozice vysokoškolského učitele a z pozice ještě stále vědeckého pracovníka.

    Podpora vzdělávání, školství, vědy a výzkumu je cíl každé vlády. Není pochyb o tom, že vzdělaní lidé jsou schopni aplikovat výsledky vědy do praxe a jsou základem prosperity společnosti. Na tom se jistě shodneme napříč politickým spektrem. Programové prohlášení tyto cíle obsahuje a je to v pořádku. Není to však žádné překvapení, je to samozřejmě nutnost. Překvapení by bylo, kdybychom v programovém prohlášení vedle formulace cílů, které už stejně formuloval někdo jiný v minulosti, nalezli také konkrétní a funkční návod, jak se ke zmíněným cílům dostat. Není to samozřejmě jednoduché, toho jsem si vědom. Přesto bych čekal, že programové prohlášení alespoň náznak řešení obsahovat bude. Neobsahuje.

    Jako opoziční poslanec ale budu rád a přeji vládě, aby se alespoň něco ze zmíněných cílů vlády splnilo. Ne proto, že bych levicové vládě tak fandil, ale proto, že vzdělání, věda a výzkum jsou naše společné priority. Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karamazovi. Slova se ujme pan poslanec František Vácha a připraví se poslední přihlášený do rozpravy, pan poslanec Karel Fiedler. Pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec František Vácha: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, jsem na tom podobně jako kolegyně poslankyně Kovářová. Mám tu zkušenost, že když dost dlouho sedím na schůzi, tak většinou to, co mě napadne, někdo během té schůze řekne. A jelikož jsem jeden z posledních, tak se to stalo i v tomto případě a já se tím pádem zříkám práva vystoupit. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Františku Váchovi. Teď se ptám pana předsedy Miholy, jestli uplatňuje přednostní právo. Ano, prosím. Takže nejdříve pan poslanec Jiří Mihola, předseda klubu KDU-ČSL. Pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, jako předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL cítím povinnost vystoupit na podporu koaliční vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL, která dnes v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou přichází se žádostí o vaši důvěru.

    Od říjnových předčasných voleb uplynulo déle než čtvrt roku, což dokládá, že se tato vláda nerodila úplně jednoduše. Dle mínění mnohých je pro někoho koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL nejlepším z možných řešení, pro jiného nejméně špatným řešením povolební situace a zdá se, že také jedním z mála reálných řešení povolební situace. Vždyť o dalších alternativách se v podstatě ani mnoho nediskutovalo.

    Jsem rád, že se vláda v koaliční smlouvě i v programovém prohlášení jednoznačně přihlásila k sociálně a ekonomicky orientovanému tržnímu hospodářství. Pro občany je jistě dobrou zprávou, že se též přihlásila k nesmlouvavému boji proti všem formám korupce, závažné hospodářské kriminalitě, lichvě, že odmítá, aby stát obchodoval s firmami s nejasným vlastníkem, a že za jednu ze svých hlavních priorit označila přijetí zákona o státní službě, jehož cílem je zajištění odpolitizování státní správy, definování kritérií pro přijímání, odměňování a kariérní postup úředníků včetně kladení důrazu na jejich vzdělanost a odbornost. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vás na chvilku přeruším a požádám Sněmovnu o klid, abyste mohl v pořádku, za pozornosti ostatních kolegů a kolegyň dokončit svůj projev. Prosím, pokračujte.

  • Poslanec Jiří Mihola: Bylo zde podrobně kritizováno a připomínkováno mnohé z programového prohlášení, ale ne vždy plně právem. Uvedu dva příklady, protože jsem byl při závěrečné redakci tohoto programového prohlášení, a ačkoliv ani já ho nepovažuji za dokonalou záležitost, tak například výtka na téma obecné referendum nebo zvyšování finanční gramotnosti občanů je lichá a je v programovém prohlášení obsažena dokonce v prioritách vlády.

    Novopečená koalice nemá před sebou snadný úkol a bude na ní dokázat, zda na jeho splnění má, nebo nemá. Po pádu Nečasovy vlády a až příliš dlouhé vládě bez důvěry si občané této země zaslouží mít v čele silnou a stabilní formaci, která to dotáhne dál než k dalším předčasným volbám. V této naději a při absenci jiné reálné a přijatelné alternativy tuto vládu podpořím a společně se mnou také celý poslanecký klub KDU-ČSL.

    Děkuji vám za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Jiřímu Miholovi za jeho vystoupení a poslední přihlášený do rozpravy je pan poslanec Karel Fiedler. Udělím mu slovo. Budu mít ambici poté ukončit rozpravu, pokud se ještě někdo další nepřihlásí. Pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Karel Fiedler: Dobrý večer pane předsedající, děkuji, zdravím všechny poslankyně a poslance. Původně jsem nepředpokládal, že bych tady v té diskusi vystoupil, protože dnešní den byl velmi obsáhlý a řeklo se tady hodně. Ale přece jen na základě průběhu dnešního dne bych se chtěl vyjádřit k tomu, co tady také zaznělo. Bylo to odmítavé stanovisko předsedy sociální demokracie a premiéra vlády k našemu požadavku k jasnému vyjádření ohledně obecného referenda a hovořil před chvílí o tom i můj předřečník. Dostali jsme odpovědi vlastně ve dvou cestách. Jednak to byla cesta písemného dopisu, který nám tady dnes koloval v našem poslaneckém klubu v lavicích, a jednak částečně přes elektronická média, kde bylo premiérem Sobotkou sděleno, že prostě občané se nebudou moci vyjadřovat ke všem otázkám.

    Chtěl bych zareagovat na to, co už zde také zaznělo od jedné z mých předřečnic, že takovým předvolebním hitem sociální demokracie byly právě ty zmiňované takzvané církevní restituce, a v určitém okamžiku zapomnění na tento předvolební bod. Kladu si tedy otázku, jestli to omezení otázek, ke kterým by se občané mohli případně v referendu vyjadřovat, náhodou nemá souvislost s hlasováním o důvěře vládě, protože jeden z těch koaličních partnerů, KDU konkrétně, tento bod pokládá za stěžejní a odmítá o něm diskutovat.

    Odvolávali se zde i předřečníci i premiér vlády na to, že sice není jasně řečeno v programovém prohlášení vlády o tom, jak by měla vypadat obecná referenda, ke kterým se i ostatní strany hlásí, a odvolávají se na koaliční smlouvu. V té koaliční smlouvě je doslova napsáno: Ústavním zákonem bude zároveň stanoven výčet otázek, k nimž nelze referendum vyhlásit. Já bych zde položil jednoduchou otázku, na kterou lze velmi jednoduše odpovědět: Ano, nebo ne. A myslím si, že občany této země by ta odpověď velmi zajímala, protože by jasně naznačila, jak si ta vláda nebo premiér představují vymezení těch otázek, o kterých by občané nemohli hlasovat. A protože z volebních mítinku a debat s občany a reakcí vím, že otázka takzvaných církevních restitucí je pro ně velmi palčivá a chtěli by se k ní vyjádřit, tak já kladu otázku, na kterou se dá jednoduše odpovědět ano, nebo ne.

    Prostřednictvím pana předsedajícího se ptám pana premiéra. Pane premiére, mezi ty otázky, které by byly vyloučeny z referenda, patřily by církevní restituce? Děkuji za odpověď.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Nyní se ještě hlásí z místa pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Jinou přihlášku nevidím. Pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Možná před hlasováním by nám pan premiér mohl říct, jestli nám odpoví na ty otázky, které tady dneska padaly, nebo jestli to jenom vyletí komínem a čeká, že je máme zopakovat při interpelacích, nebo jak. Protože jestli má být dialog, tak když se někdo ptá, tak si myslím, že je slušné mu na otázku odpovědět, případně říct: odpovím do tehdy a tehdy. Dotazů zaznělo hodně, já bych řekl, že desítky, z mnoha vystoupení kolegů. Nebylo to jenom z naší strany, ale i z jiných stran.

    Dovolte, abych položil otázky ještě ze dvou oblastí, o kterých se příliš dneska nedebatovalo, a to je oblast programového prohlášení Ministerstva práce a sociálních věcí. Nám tam tedy chybí absolutně zmínka o veřejné službě. Jestli se bavíme o nezaměstnanosti, o tom, že si lidé mají pokud možno si zachovat pracovní návyky, tak si myslím, že je třeba tento institut znovu zavést. A jsme připraveni debatovat o parametrech, způsobech odměňování, kdo na to má jít, kdo nemá jít, tak aby to bylo motivační. To znamená, ten, kdo bude chtít, aby byl nějakým způsobem motivován a k tomu přiměřeně odměněn. To si myslím, že v tom programovém prohlášení chybí.

    Pak bych chtěl možná slyšet konkrétnější odpověď na záměr vlády, který zní velmi dobře: Dočasné osvobození od plateb na sociální pojištění po dobu 12 měsíců u těch zaměstnavatelů, kteří zaměstnají občany zvláště ohrožené na trhu práce. Za tyto zaměstnance bude pojistné hradit stát. Pak je tam tak obecná, že to jsou lidi nad padesát, absolventi vysokých, možná i středních škol a rodiče, kteří se vracejí z rodičovské dovolené, ať už to jsou maminky, či otcové. Z jiných vystoupení jsem zaznamenal snahu tuto hranici definovat do třiceti let. Jestli si vezmeme aktivní věk lidí, kteří chodí do práce, tak v zásadě definujeme ohroženou skupinu už padesátiprocentní skupinou. Jestli budeme pracovat s průměrným věkem odchodu do důchodu, když se to postupně zvyšuje na 65, tak od 50 do 65 je 15 let. Jestliže řekneme, že vysoká škola končí mezi 23 a 25, tak do těch 30 let je to dalších sedm. V tom okamžiku, pokud budeme podporovat tuto skupinu, tak se stane ohroženou skupinou mezi 30 a 50 zcela logicky. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Tak, to byla poslední přihláška do rozpravy. Vzhledem k tomu, že žádné další přihlášky nevidím, rozpravu končím. Zeptám se, zda je zde zájem o závěrečné slovo ze strany pana premiéra? Je tomu tak. Prosím, pane premiére, máte slovo.

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážené poslankyně, vážení poslanci. Nebojte se, nemám hodinové závěrečné vystoupení, ve kterém bych teď poctivě rekapituloval všechny dotazy, které zazněly v diskusi, a snažil se na ně vyčerpávajícím způsobem odpovědět. Asi by to hodinu až hodinu a půl zabralo.

    Nabízím alternativu. Myslím si, že to je novinka, já jsem se s tím zatím při takovýchto debatách o důvěře vládě nesetkal. Chci ji nabídnout kolegům, kteří položili konkrétní dotazy, které bude možno určitým způsobem identifikovat. Vše je ve stenozáznamu. Já stenozáznam nechám zanalyzovat, připravím konkrétní odpovědi na vaše dotazy i ve spolupráci s jednotlivými resorty tak, abyste je obdrželi v písemné podobě. A pokud s těmi odpověďmi nebudete spokojeni, přirozeně je zde možnost využít interpelace, je zde možno využít i písemné interpelace a položit doplňující otázky. Takže navrhuji, abychom se vypořádali s konkrétními dotazy touto formou.

    Obraceli se na mě někteří členové vlády, kteří chtěli reagovat. Já si myslím, že z hlediska už pozdní hodiny, ve které se dnes nacházíme, bychom mohli pomalu, říkám pomalu, nechci nijak uspěchávat diskusi - víte, že jsem se na začátku zastal opozice a jejího práva dělat i třeba obstrukci -, ale pomalu už bychom mohli směřovat k finálnímu hlasování, aby bylo zřejmé, zdali vláda jmenovaná prezidentem Zemanem má, či nemá důvěru této Poslanecké sněmovny.

    A jenom možná ještě dvě poznámky na závěr, kterých se nemohu zdržet. První věc. Já myslím, že je určitě možné na jednu stranu kritizovat vládu za to, že nemá ve svém programu vůbec nic, čím by chtěla řešit nezaměstnanost, ale myslím si, že není možné současně se ptát na podrobnosti konkrétního plánu, který je v tom návrhu obsažen a který má nezaměstnanost řešit. Čili chtěl bych požádat kolegy z ODS, aby si tu věc ujasnili. Čili buď budete vládu kritizovat za to, že tam není vůbec nic napsáno o tom, čím bychom nezaměstnanost měli řešit, anebo se budete podobně, jako to teď učinil pan předseda Stanjura, ptát na to, koho se budou týkat slevy na sociálním pojištění, které vláda navrhuje v rámci svého programu.

    A druhá poznámka, spíš námět pro diskusi, a teď nevím, jestli na plénu Sněmovny, nebo na hospodářském výboru Poslanecké sněmovny. Investiční pobídky - já jsem zjistil během dnešní debaty, že to je stálé téma, které traumatizuje řadu členů a členek Poslanecké sněmovny. Protože si myslím, že by bylo dobře, abychom se v klidu podívali na fakta, to znamená, kolik bylo poskytnuto pobídek, kolik bylo vytvořeno pracovních míst, kolik pracovních míst trvá do dnešního dne, kolik jich bylo vytvořeno pro lidi, kteří jsou tady z České republiky, a kolik třeba pro agenturní zaměstnance z třetích zemí nebo z jiných zemí Evropské unie. Dejme prosím na stůl fakta. Já požádám ministra průmyslu a obchodu, aby zpracoval analýzu, a požádám ho, aby přišel například do hospodářského výboru a zorganizoval seminář, kde se objeví čísla týkající se investičních pobídek. Protože mluvit tady o tom, že příchod TPCA do Kolína byla chyba nebo že Hyundai na severní Moravě je chyba, ignorovat desítky tisíc míst, která se vytvořila u subdodavatelů těchto firem, které provádějí konečnou montáž, vůbec to tady nezmínit a pak mluvit o Philipsu...

    Vzpomeňte si, že Philips a Flextronics v Brně byly fakticky dva jediné výrazné případy toho, kdy politika investičních pobídek selhala. V Brně halu Flextronicsu koupila jiná firma, která tam dneska zaměstnává zaměstnance a postavila vedle toho některé haly další. Čili tam to problém nebyl. Skutečně hala po Philipsu tady zůstala jako pomníček a je to dáno rozsahem investice, která byla realizována. Ale byly stovky dalších případů, kdy vlády poskytly investiční pobídky nejenom zahraničním, ale i domácím subjektům. Poprosil bych, nemluvte o investičních pobídkách pro zahraniční subjekty, protože legislativa už velmi dlouho, řadu let dává stejné podmínky pro všechny bez ohledu na to, jestli se jedná o český kapitál, nebo zahraniční kapitál. Čili byly stovky případů, kdy investiční pobídky vyšly, dodneška jsou tam pracovní místa, a já jsem rád, že se podařilo zvýšit zájem o ČR z hlediska přímých investic. A i díky tomu tady byl hospodářský růst, nad kterým se tady někteří zaráželi, že to snad bylo moc - těch šest procent, o která ČR rostla. Čili tolik jenom ještě druhá poznámka na margo diskuse o investičních pobídkách. Ale nechci tady teď přetlačovat ty kritické názory v rámci závěrečného vystoupení. Rád bych požádal ministra průmyslu a obchodu, aby připravil seminář ve spolupráci například s hospodářským výborem Poslanecké sněmovny. Dejme na stůl čísla, zveřejněme je, ať je zřejmé, zdali politika investičních pobídek byla, či nebyla pro české daňové poplatníky přínosná. Na jednu stranu náklady a na druhou stranu si dejme výnosy v podobě nových pracovních míst a daňových a sociálních odvodů do systému České republiky.***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Dámy a pánové, děkuji panu premiérovi za závěrečné slovo a nyní přistoupíme k hlasování. Připomínám, že podle § 85 odst. 1 a 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se o návrhu na vyslovení důvěry vládě hlasuje po jménech. K přijetí usnesení o vyslovení důvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

    Žádám určené ověřovatele této schůze, kterými jsou pan poslanec Pavel Čihák a pan poslanec Jiří Mihola, aby zaujali místa u stolku zpravodajů.

    Nejdříve přistoupíme podle § 74 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny k vylosování jména poslance, od něhož se bude v abecedním pořadí hlasovat. Byl jsem informován, že kontrola lístků se jmény poslanců byla provedena.

    Vylosován byl poslanec číslo 54, kterým je Jan Hamáček. (Smích a potlesk v sále.)

    Mám zde minimálně 200 svědků, že jsem se nedíval. Dobrá.

    Připomínám, že podle § 74 odst. 4 jednacího řádu se vyvolaný poslanec vysloví "pro návrh", nebo "proti návrhu". Jestliže se zdržuje hlasování, řekne "zdržuji se". Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování.

    Prosím, aby každý vyvolaný poslanec své stanovisko řekl dostatečně hlasitě, abych je v souladu s jednacím řádem mohl opakovat.

    Přikročíme tedy k hlasování. Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje vládě důvěru."

    Nyní vás budu vyvolávat a prosím o vyslovení se.

    Zahajuji hlasování.

    Pan poslanec Jan Hamáček: Pro návrh. Pro návrh.

    Pan poslanec Michal Hašek: Pro návrh.

    Pan poslanec Pavel Havíř: Pro návrh.

    Paní poslankyně Olga Havlová: Nepřítomna.

    Pan poslanec Leoš Heger: Proti návrhu.

    Pan poslanec Daniel Herman: Pro návrh.

    Paní poslankyně Jana Hnyková: Nepřítomna.

    Pan poslanec Jiří Holeček: Pro návrh.

    Pan poslanec Radim Holeček: Proti návrhu.

    Pan poslanec Jaroslav Holík: Nepřítomen.

    Pan poslanec Pavel Holík: Pro návrh.

    Pan poslanec Václav Horáček: Proti návrhu.

    Pan poslanec Ludvík Hovorka: Pro návrh.

    Paní poslankyně Gabriela Hubáčková: Zdržuje se.

    Pan poslanec Stanislav Huml: Pro návrh.

    Paní poslankyně Jitka Chalánková: Proti návrhu.

    Pan poslanec Bohuslav Chalupa: Pro návrh.

    Pan poslanec Milan Chovanec: Pro návrh.

    Pan poslanec Jan Chvojka: Pro návrh.

    Pan poslanec Igor Jakubčík: Pro návrh.

    Pan poslanec Vítězslav Jandák: Pro návrh.

    Pan poslanec Miloslav Janulík: Pro návrh.

    Paní poslankyně Jaroslava Jermanová: Pro návrh.

    Paní poslankyně Věra Jourová: Pro návrh.

    Pan poslanec Jiří Junek: Pro návrh.

    Pan poslanec Marian Jurečka: Pro návrh.

    Pan poslanec David Kádner: Nepřítomen.

    Paní poslankyně Zuzana Kailová: Pro návrh.

    Pan poslanec Miroslav Kalousek: Proti návrhu.

    Pan poslanec Vít Kaňkovský: Pro návrh.

    Pan poslanec Simeon Karamazov: Proti návrhu.

    Pan poslanec David Kasal: Pro návrh.

    Pan poslanec Jan Klán: Zdržuje se.

    Pan poslanec Jaroslav Klaška: Pro návrh.

    Pan poslanec Václav Klučka: Pro návrh.

    Pan poslanec Martin Kolovratník: Pro návrh.

    Pan poslanec Martin Komárek: Pro návrh.

    Paní poslankyně Kateřina Konečná: Zdržuje se.

    Pan poslanec Vladimír Koníček: Zdržuje se.

    Pan poslanec Daniel Korte: Proti návrhu.

    Pan poslanec Petr Kořenek: Pro návrh.

    Pan poslanec Jiří Koskuba: Pro návrh.

    Pan poslanec Rom Kostřica: Nepřítomen.

    Pan poslanec Josef Kott: Pro návrh.

    Pan poslanec Jiří Koubek: Proti návrhu.

    Pan poslanec Pavel Kováčik: Zdržuje se.

    Paní poslankyně Věra Kovářová: Proti návrhu.

    Pan poslanec Jaroslav Krákora: Pro návrh.

    Pan poslanec Roman Kubíček: Pro návrh.

    Pan poslanec Michal Kučera: Nepřítomen.

    Pan poslanec Petr Kudela: Pro návrh.

    Paní poslankyně Helena Langšádlová: Proti návrhu.

    Pan poslanec Martin Lank: Nepřítomen.

    Pan poslanec František Laudát: Proti návrhu.

    Pan poslanec Jaroslav Lobkowicz: Nepřítomen.

    Paní poslankyně Jana Lorencová: Pro návrh.

    Pan poslanec Stanislav Mackovík. Zdržuje se.

    Paní poslankyně Soňa Marková: Zdržuje se.

    Paní poslankyně Květa Matušovská: Zdržuje se.

    Paní poslankyně Radka Maxová: Pro návrh.

    Pan poslanec Jiří Mihola: Pro návrh.

    Pan poslanec Jan Mládek: Pro návrh.

    Pan poslanec Josef Nekl: Zdržuje se.

    Paní poslankyně Miroslava Němcová: Proti návrhu.

    Paní poslankyně Alena Nohavová: Zdržuje se.

    Paní poslankyně Nina Nováková: Nepřítomna.

    Pan poslanec Josef Novotný: Pro návrh. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 22.50. Budeme pokračovat. Prosím, abyste zaujali svá místa v jednacím sále, a současně vás prosím, abyste věnovali pozornost vystoupení ověřovatelů, kteří velmi pečlivě sečetli jednotlivé hlasy a zcela jistě pro nás mají informaci o tom, jak hlasování dopadlo. Ještě chvíli vyčkám, než se všichni ztišíte. Ano, děkuji.

    Prosím o vystoupení pana poslance Miholu.

  • Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pro návrh se vyslovilo z celkového počtu 181 poslanců a poslankyň 110 poslanců, proti návrhu 38 poslanců a 33 poslanců se zdrželo hlasování. (Potlesk napříč sálem.)