• Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 6. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. Prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání karty náhradní. Zatím žádnou takovouto žádost nemám.

    Sděluji vám, že o omluvení své účasti na dnešním jednání požádali tito poslanci: Markéta Adamová - zdravotní důvody, Zuzka Bebarová-Rujbrová od 10.30 hod. - pracovní důvody, Jan Farský - zahraniční cesta, Ivan Gabal - zdravotní důvody, Martin Kolovratník - rodinné důvody, Martin Komárek do 11 hod. - rodinné důvody, Rom Kostřica -zdravotní důvody, Josef Kott - osobní důvody, Jiří Koubek od 16 hod. - pracovní důvody, Květa Matušovská - zdravotní důvody, Radka Maxová do 10 hod. - rodinné důvody, Pavlína Nytrová - zdravotní důvody, Miloš Petera od 12 hod. - osobní důvody, Lukáš Pleticha do 13 hod. - osobní důvody, Roman Procházka - zdravotní důvody, Miroslava Strnadlová - zdravotní důvody, Ladislav Šincl - zahraniční cesta, Pavel Volčík - zdravotní důvody, Jaroslav Zavadil - zdravotní důvody, Marek Ženíšek - pracovní důvody, Tomio Okamura - zdravotní důvody.

    Z členů vlády se omlouvají pan ministr Richard Brabec - pracovní důvody, Milan Chovanec - pracovní důvody, Věra Jourová - pracovní důvody, Marian Jurečka - osobní důvody, Svatopluk Němeček - pracovní důvody, Martin Stropnický od 10 do 12 hod. - pracovní důvody, Lubomír Zaorálek - pracovní důvody.

    Pan poslanec Jeroným Tejc hlasuje s náhradní kartou č. 1 a pan poslanec Michal Hašek s náhradní kartou č. 5. (Hluk v jednacím sále, předsedající zvoní.)

    Třeba to zabere. Poprosím vás o klid, abych vám mohl oznámit, že na dnešní odpolední jednání jsme si pevně zařadili bod č. 78, což je zpráva vlády o nezaměstnanosti, a bod č. 36, sněmovní tisk č. 92.

    Nyní bychom pokračovali dalšími body podle schváleného pořadu. Otevírám bod číslo

    Chci vás informovat, že stanovisko vlády jsme obdrželi jako tisk č. 40/1. Prosím, aby za navrhovatele tento návrh uvedl pan poslanec David Kádner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec David Kádner: Děkuji. Vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové, přeji všem dobré ráno a dovolím si předložit návrh zákona o hmotné nouzi, sněmovní tisk č. 40.

    Současnost prokázala, že ve vyloučených lokalitách, zejména na Mostecku a Šluknovsku, dochází ke zneužívání sociálně vyloučených jako příjemců dávek hmotné nouze, konkrétně na doplatku na bydlení podle § 33 a 35a zákona o pomoci v hmotné nouzi, kdy dlouhodobí klienti sociální sítě jsou zneužívání lichváři, kteří parazitují na problému se sociálním vyloučením a chudobě. Tato novela navrhuje řešení a stanovuje, že horní strop doplatku na bydlení bude poskytován podle cenové mapy nájemného, jak ji vytváří Státní fond rozvoje bydlení. Podmínkou je plnění hygienických a stavebně technických požadavků, jak vyplývá z § 122 stavebního zákona a provozního řádu podle § 21a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je-li například byt kolaudován pro 8 lidí, ale ve skutečnosti v něm bydlí 15 lidí, jedná se o přestupem podle § 178 odst. 1 písm. i) stavebního zákona, kdy fyzická osoba se dopouští přestupku tím, že užívá změnu stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, nebo podle písm. k), kde fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že zneužívá stavbu v rozporu s kolaudačním souhlasem.

    Jedná se o jediný návrh zákona řešící tento problém, který je předjednaný se starosty dotčených lokalit, a to ne jenom z Ústeckého kraje, a má jejich plnou podporu. Proto vás prosím za starosty dotčených území, abyste podpořili tuto novelu a propustili ji do výboru. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jitka Chalánková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Za zástupce předkladatelů tohoto návrhu zákona jsme slyšeli představení této novely. Chci k tomu říci, že stanovisko vlády, jak již bylo řečeno, jsme obdrželi a je v něm vyjádřen s tímto návrhem nesouhlas, a to především z těchto důvodů: Předložený návrh zákona se snaží řešit pouze úzce vymezenou problematiku a neaspiruje na komplexnější úpravu v dávkové oblasti. - Dále se přihlásím do obecné rozpravy a budu mít k tomu ještě delší vysvětlení.

    Nedostatek návrhu je také spojen s nedostatečnou provázaností předkládaného ustanovení do současného znění zákona, dá se tedy považovat za legislativně špatně připravený. Podmínka užívání bytu v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky je formulována neurčitě a vágně. Vláda se domnívá, že předmětné ustanovení by navíc nemělo být formulováno tak, aby oprávněná osoba byla postihována ztrátou nároku na dávku z toho důvodu, že příslušně technické a hygienické požadavky nejsou splněny ze strany poskytovatele bydlení. Dále vláda upozorňuje na skutečnost, že u této novely není žádná vazba na nový občanský zákoník, který je účinný od 1. ledna 2015.

    Pokud jsme slyšeli o zneužívání postavení těchto nešťastných lidí ze strany lichvářů, tak se domnívám, že jejich postavení může být po přijetí této novely ještě zhoršeno.

    Ztotožňuji se se stanoviskem vlády, která navrhuje nesouhlasné stanovisko.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní zpravodajko. Nyní bych otevřel obecnou rozpravu, do které zatím včetně paní zpravodajky je šest přihlášek. Zeptám se paní zpravodajky, zda chce vystoupit přednostně, nebo zda mohu umožnit vystoupení kolegům, kteří jsou řádně přihlášeni. Nechce přednostně vystoupit. Jako první tedy vystoupí paní poslankyně Zuzana Kailová a připraví se paní poslankyně Jana Hnyková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. ***

  • Poslankyně Zuzana Kailová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolím si vám přednést připomínky, které mám po důkladném prostudování k navrhované změně zákona o pomoci v hmotné nouzi předkládané poslanci Kádnerem, Okamurou a dalšími z Úsvitu.

    Plně se ztotožňuji s představením paní zpravodajky, která zde již zmiňovala důvody, proč Rusnokova vláda na své schůzi dne 18. prosince 2013 tento zákon projednala a vyslovila s tímto návrhem nesouhlas. (Značný hluk v sále.)

    Dovolte mi tedy ještě nad rámec stanoviska vlády uvést další důvody pro vyslovení nesouhlasu s předkládaným návrhem zákona. V odst. 9 písm. a) návrhu zákona je uvedeno, že dávku lze poskytnout pouze tehdy, jestliže osoba užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem, v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky. V rozporu s odůvodněním v důvodové zprávě je opomíjen soulad s hygienickými a stavebně technickými požadavky s jinými formami bydlení, pro které je dávka určena.

    V důvodové zprávě jsou dále zmiňována pro podporu návrhu zákona tvrzení, která na základě zkušeností jsou neúčinná, obtížně splnitelná pro nekomplexnost návrhu zákona bez dohlédnutí souvislosti problému.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně, já se velmi omlouvám, ale opravdu prosím, abyste snížili hladinu hluku v sále, protože již registruji stížnosti od poslanců, kteří poslouchají vystoupení paní poslankyně a nerozumějí jí. Takže prosím.

  • Poslankyně Zuzana Kailová: A moje poslední připomínka je ta, že návrh zákona nezohledňuje platnou legislativu.

    Na základě výše uvedených věcných nedostatků nemohu předkládaný návrh zákona podpořit, a proto navrhuji zamítnutí předkládaného sněmovního tisku v prvním čtení. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Hnyková, připraví se paní poslankyně Semelová.

  • Poslankyně Jana Hnyková: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, ráda bych se vyjádřila k novele zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, navržený poslaneckým klubem hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a prostřednictvím poslance Davida Kádnera, tisk 40.

    V novele tohoto zákona navrhl pan poslanec Kádner změnu v § 33, a to konkrétně doplnit odst. 9, že doplatek na bydlení lze poskytnout pouze tehdy, jestliže osoba žádající příspěvek užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem, v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky a zároveň doplatek poskytnout žádající osobě do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného.

    My všichni, tak jak tu sedíme, jsme se při volební kampani setkávali a setkáváme i nyní při různých příležitostech s občany, kteří nám líčí, za jakých podmínek, nebo jaké mají trable právě v okolí tzv. sociálních ubytoven. Není žádným tajemstvím, že takovýchto vyloučených lokalit je v České republice přes 400 a jejich počet se neustále zvyšuje. A s nimi narůstají problémy, které s sebou nese separace lidí, kteří se ocitli ve složité životní situaci.

    Co vede tyto spoluobčany k tomu, že se ocitnou v těchto lokalitách? Jsou to dluhy, ztráta zaměstnání a neschopnost splácet úvěry, ale také nemoc nebo platební neschopnost zaměstnavatele. V těchto ubytovnách žijí nejen rodiny se základním vzděláním, ale objevují se zde i středoškolsky vzdělaní lidé, kteří z nějakého důvodu přišli o práci a dostali se do dluhové pasti. Uvádím pro příklad, že například v Ostravě a v dalších větších městech vznikly za poslední léta desítky takovýchto ubytoven. Magistrát v Ostravě například vydal v roce 2011 87 mil. na doplatky na bydlení a o rok později už 172 mil. Není se čemu divit, jelikož výše nájemného na těchto ubytovnách se pohybuje od 15 do 24 tis. za místnost, přitom všichni víme, v jakých podmínkách musí žít obyvatelé těchto ubytoven. Jen například v Liberci žije ve čtyřech takových lokalitách, které tvoří dohromady 14 domů, skoro 1 100 lidí.

    Jakou budoucnost mají lidé na těchto ubytovnách, jak přemýšlejí, jakou mají vizi ve svém životě? Pocit sociálního vyloučení na okraji společnosti a nálepka, že pobírají a zneužívají sociální dávky, že pracují načerno a kradou - to jsou pocity, se kterými se musí vyrovnat ve chvíli, kdy se snaží z tohoto prostředí vymanit.

    A zde musím znovu připomenout, co to sociální vyloučení je. Je i příčinou, následkem omezování některých osob a lokalit plné účasti na společenském, ekonomickém, kulturním a politickém životě. Ve svých důsledcích zvyšuje sociální napětí, negativně ovlivňuje tvář měst a ohrožuje jejich udržitelný rozvoj. Sociálnímu vyloučení podléhají ekonomicky nebo sociálně slabí jedinci, nejčastěji příslušníci etnických, národnostních, náboženských, případně jiných menšin - cizinci, ekonomičtí a političtí migranti, osoby s nízkým vzděláním, dlouhodobě nezaměstnaní, osoby po výkonu trestu, bezdomovci, mladiství, nízkopříjmové rodiny a jednotlivci, senioři a tělesně nebo duševně hendikepovaní. Míra vyloučení a skladba vyloučených skupin obyvatel závisí na politickém systému, právním řádu, kultuře a zvycích většinové společnosti daného státu.

    V České republice neexistuje zvláštní právní úprava minimálních standardů pro bydlení. Schází také podrobná právní regulace sociálního bydlení. Lokální pokusy o řešení sociálního bydlení jsou často hluboko pod úrovní obvyklou ve středoevropském kulturním prostředí. V mnoha případech to znamená zásadní hygienické nedostatky, špatný stav vodoinstalace a elektroinstalace, nedostatečnou infrastrukturu a odříznutí od běžných služeb a ostatních osídlených lokalit. Tato extrémně nízká úroveň bydlení a služeb je často v křiklavém nepoměru k částkám, jež je ubytovaný nebo nájemce povinen hradit. Měsíční nájemné není často nižší než nájemné v běžných bytech, někdy je paradoxně i vyšší.

    Musím připomenout, že tato problematika na přiměřené bydlení a současné řešení sociálního začleňování je z velké části v rukou obcí a je zde velmi podstatné ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, který ve svém § 2 odst. 1 stanoví, že obec je veřejnoprávní korporací, a v odst. 2 uvádí, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů, při plnění úkolů chrání též veřejný zájem. Dle § 35 odst. 2 téhož zákona obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeb bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informace a výchovy.

    O těchto problémech se ví, píše se v médiích, ale nic se neděje. Ano, chybí tady komplexní řešení, tedy kvalitní zákon o sociálním bydlení, ale pokud má být kvalitní, je ho potřeba řádně připravit. Pan poslanec Kádner zde navrhuje řešení, díky němuž lidé, kteří se dostali do svízelné situace, budou moci důstojně bydlet a zároveň se sníží zatížení státního rozpočtu. To vše namísto nehorázného obohacování ze skupiny podnikatelů s lidskou bídou právě z peněz daňových poplatníků. V současnosti jsou sjednány takové platby nájemného, které neodpovídají obvyklé výši, takže lichvářům a rádoby podnikatelům přinášejí nepřiměřené zisky.***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášenou je paní poslankyně Marta Semelová a poté avizovala přání využít svého přednostního práva paní ministryně práce a sociálních věcí. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

  • Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

    Naprosto souhlasím se záměrem předkladatelů zabránit lichvářům a majitelům ubytoven zneužívat zoufalou ekonomickou situaci jednotlivců i celých rodin, které se dostaly do chudoby, nemají na základní životní potřeby, nemají na nájem a ocitají se na samém dnu. A že se na tom pomyslném dně může ocitnout kdokoliv, je snad zcela zřejmé. V České republice je zhruba 800 tisíc evidovaných i neevidovaných nezaměstnaných, z nichž pouhých 120 tisíc bere podporu v nezaměstnanosti. Jeden milion 600 tisíc těch, kteří žijí v chudobě, do tohoto údaje přitom spadá jedna pětina dětí. Bezdomovectví, v němž se ocitlo už víc jak 30 tisíc našich spoluobčanů, a reálně jich je ohroženo dalších 100 tisíc. Ve složité situaci se nacházejí i matky samoživitelky, které patří k nejvíc ohroženým skupinám chudobou. A nejde přitom o malé číslo. 256 tisíc neúplných rodin, respektive 22 % dětí, žije pouze s jedním rodičem. Chudobou ohroženou skupinou jsou pochopitelně senioři, tedy ti, kteří celý život pracovali, vytvářeli hodnoty a platili si na důchod a nyní nemají jak vyžít. Jak bylo zveřejněno v médiích, celých 71 % důchodců čelilo v loňském roce exekuci. Nejen oni jsou určitě štěstím celí bez sebe, že díky bývalé Nečasově vládě dostali v době, kdy se zdražuje, na co se podívám, v průměru přidáno 40 korun.

    Bezohlednost bývalé pravicové koalice se zřejmě stala vzorem pro všemožné lichváře, spekulanty a majitele ubytoven, již naprosto cynicky zneužívají chudoby lidí ve svůj vlastní prospěch, pro svůj zisk. Na mnoha místech, jak se dovídáme z krajů, skupují domy, aby dál a dál navyšovali své konto, a doslova zastrašují a vydírají ty, kteří mají strach, že přijdou o střechu nad hlavou. Přitom stav jimi spravovaných domů je mnohdy žalostný. Neodpovídají hygienické podmínky, chybějí sociální zařízení, neúměrné množství osob na malém prostoru, vytváření ghett. Není divu, že jsou to místa, kde se kumulují problémy, sociální konflikty i kriminalita.

    V žádném případě nechci všechny házet do jednoho pytle. Mezi majiteli je určitě řada slušných poctivých lidí, ale hyenismu těch, kteří kšeftují s lidským neštěstím a přispívají k rozdmýchávání nenávistných vášní, je nutno zabránit. V tom se určitě všichni shodneme.

    Z těchto důvodů pokládám úpravu legislativy a její nastavení tak, aby dávky na bydlení byly využívány výhradně na bydlení sociálně potřebných, nikoliv pro lichváře a nepoctivé majitele, za nanejvýš potřebné. Nesmírně důležitý je i požadavek, aby lidé žili ve slušných podmínkách v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky a za odpovídající dostupnou výši nájemného. Na druhou stranu, tak jak je návrh předložený, je to zcela nedostatečné, komplexně neřešící danou problematiku. Mimo to obsahuje i mnohá rizika a řadu nejasností. Konkrétně v návrhu na změnu zákona je například uváděn odkaz na cenové mapy nájemného. Tato cenová mapa existuje jen pro některé vybrané obce, a není tudíž možné údaje z ní použít pro všechny orgány pomoci v hmotné nouzi.

    Již v roce 2010 byl Ministerstvem práce a sociálních věcí vydán metodický pokyn číslo 4, v rámci kterého byl stanoven návod pro výpočet nájemného v místě a čase obvyklém z důvodu neexistence cenové mapy. Pro uvedený účel je doporučováno zjistit u příslušného odboru obecního úřadu, popřípadě u organizace, která spravovala bytový fond obce, výši nájemného stanoveného pro jednotlivé typy bytů, popřípadě výši nájemného stanoveného za jeden metr čtvereční bytu. Pokud byly v místě realitní kanceláře, které zprostředkovávaly nájem bytů v osobním vlastnictví, doporučovalo se i u nich zjistit dotazem průměrnou výši nájemného, případně nájemného počítaného z jednoho metru čtverečního plochy bytu. Zjištěné údaje posloužily orgánu pomoci v hmotné nouzi k porovnání nájemného, které uváděl nájemce po dohodě s vlastníkem bytu. Takto zjištěné údaje jsou mnohými orgány pomoci v hmotné nouzi využívány dodnes, a to i po přechodu dávek pomoci v hmotné nouzi ze struktury obce do struktur úřadů práce.

    V srpnu 2013 vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí normativní instrukci číslo 10 - postup v řízení o doplatek na bydlení podle zákona číslo 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, kde je přiznání této dávky detailně rozpracováno včetně celého postupu řízení, a to pro jednotlivé formy bydlení. Zde je počítáno i s jinou formou bydlení, jako jsou ubytovny apod. Problémem na úřadu práce však stále zůstává nedostatečné personální obsazení, které by mohlo účinně zhodnocovat, posuzovat a hlavně kontrolovat tuto jinou formu bydlení a využívání dávky doplatku na bydlení k účelu, ke kterému je určena.

    Nejasně je formulována i podmínka užívání bytu v souvislosti s hygienickými a stavebně technickými požadavky. Požadavek jako takový je jistě správný. Na druhou stranu je však třeba vnímat i riziko, že by oprávněná osoba mohla přijít o dávku kvůli tomu, že poskytovatel bydlení neplní své povinnosti. Získat doplatek by těžko mohli získat obyvatelé ubytoven, azylových domů apod. Paradoxně by nedošlo ani k zamezení lichvy, což je jeden ze stěžejních momentů zdůrazněných v důvodové zprávě. Pokud by majitelé ubytoven nedostali požadovanou výši doplatku na bydlení, budou osoby v hmotné nouzi nuceny dál si půjčovat peníze právě od lichvářů.

    Konečně co považuji za velmi nebezpečné, pokud bude tento zákon přijat, je riziko, že lidé budou muset opustit byty, domy či ubytovny, aniž by měli reálnou možnost bydlet někde jinde. Proto se ptám, jak bude tato situace podle předkladatelů řešena. Co s těmito občany bude, kam půjdou? Zůstanou i s dětmi na ulici? Připomínám, že zákon má nabýt účinnosti 1. ledna 2015, což je velmi krátká doba na to, aby se obce mohly na tuto situaci připravit. Novela tak vlastně nenaplňuje cíl, který si předkladatelé stanovili a který je určitě správný, ale naopak vytváří další nejistoty pro sociálně potřebné.

    Z tohoto důvodu předkládám návrh na vrácení zákona k přepracování s tím, aby k tomu došlo v co nejkratší době, protože problém je skutečně naléhavý a je třeba ho urychleně řešit.

    Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic poslanců KSČM.)

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní vystoupí paní ministryně práce a sociálních věcí. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

  • Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěla jsem vás jenom ujistit, že jako ministryně práce jsem si vědoma této naprosto neúnosné situace s doplatkem na bydlení a s celou tou situací na ubytovnách. Chtěla jsem jen tak pro zajímavost zopakovat statistický údaj, že vlastně vůči lednu 2013 za první tři čtvrtletí loňského roku stoupla výplata doplatků na bydlení téměř o 40 %. Také bych chtěla zdůraznit to, co tady vlastně už zmínily předřečnice, že polovina příjemců dávek hmotné nouze jsou senioři, a chtěla jsem vás ujistit, že proto co nejrychleji zrevidujeme a předložíme tu novelu zákona o hmotné nouzi, kterou vypracovala vláda premiéra Rusnoka, což je takový krátkodobý okamžitý horizont. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní ministryně. Nyní vystoupí paní poslankyně Olga Havlová, a... Ne, pardon, omlouvám se, je zde faktická poznámka pana poslance Plzáka. Ta má přednost, takže pan poslanec má své dvě minuty.

  • Poslanec Pavel Plzák: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych zareagovat na vystoupení paní ministryně, která uvedla pro mě údaj, který jsem nevěděl přesně, že velké procento příjemců této dávky jsou senioři. Já nejsem v této problematice úplně vzdělán, ale mám takový dojem, že ta dávka byla původně koncipována jako časově omezená myslím na pět let. (Ministryně napovídá na deset let.) Na deset dokonce. Ta lhůta byla daná pro to, aby si ti lidé eventuálně sehnali, pokud měli nadměrný byt, menší byt. Z mé zkušenosti z mého okolí to ti senioři nečiní. Takže i tady nevím, kdo by těm seniorům měl pomáhat ve výměnách těch bytů, ale i tady si myslím, že jsou nějaké rezervy, kde by se mohlo něco pro ty lidi udělat. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Fakticky pan poslanec a předseda klubu hnutí Úsvit, Radim Fiala. Prosím.

  • Poslanec Radim Fiala: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, velmi krátce prostřednictvím pana předsedajícího chci zareagovat na to, co tady řekla paní ministryně.

    Jsem rád, že se všichni shodujeme na tom, že je to problematika, která nás velmi tíží. Jsem rád, že všichni vnímáme to, že tady vznikají ghetta lidí, kteří svou kriminalitou obtěžují své okolí. Jsem rád, že vnímáme to, že je potřeba zlepšit sociální situaci lidí, kteří bydlí v takových bytech a ubytovnách. A také jsem rád, že tady padlo naprosto jasně a zřetelně od osoby nejkompetentnější, že nás to stojí víc a víc peněz, našich peněz, peněz daňových poplatníků. To znamená, že se myslím všichni shodneme na tom, že s touto situací musíme něco dělat a že ji musíme řešit. Jestli ten náš návrh přispěje k tomu, že se ta situace bude řešit, tak je to přesně to, co jsme chtěli.

    Jen chci v závěru svého vystoupení upozornit na jednu věc. Ten vládní návrh, který se tady skloňoval, vládní návrh minulé vlády pana premiéra Rusnoka, má v sobě jednu věc. Má v sobě jednu podmínku - že to bydlení bude časově omezeno, a já si teď přesně nepamatuji, jestli na půl roku, nebo na rok. Ono to vypadá velmi dobře. Ekonomicky velmi dobře. To znamená: Lidé, pozor, sežeňte si do určité doby nějaké bydlení, jinak budete mít problém. Ale těch lidí už jsou desítky tisíc a já si myslím, že to je věc, kterou takhle nemůžeme pojmout. Nemůžeme ji takhle brát, protože kam ti lidé potom půjdou? Půjdou pod most? Nebo kam půjdou? Já myslím, že bychom si zadělali na další problém. A na tuto podmínku, která v tom vládním návrhu byla, chci upozornit a chci upozornit paní ministryni prostřednictvím pana předsedajícího, že asi tohle není úplně to nejlepší řešení (upozornění na čas), a v návrhu zákona hnutí Úsvit taková podmínka vůbec není. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Jsou zde ještě některé faktické poznámky. Nejdřív pan poslanec Opálka, potom paní ministryně.

  • Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Pro upřesnění, kolegyně, kolegové. Ta lhůta na najití si nového bydlení byla pro seniory vyloučena, protože tehdy zákonodárce usoudil, že přesazení do jiného prostředí člověka, který má 70, 75 let, je v podstatě jeho konec.

    Ale chtěl bych říci, že problém se vyvrbil, když tehdejší pan ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas převedl výplatu dávek od klientů k majitelům bytů či domů. Tehdy nastal obrovský boom, kdy se vytvořila obrovská skupina - já říkám obrovská, ale finančně obrovská -, která skupovala podle mě skoro nevhodné domy a začala podnikat v této oblasti bez toho, aby byly stanoveny hygienické normy, tak jak jsou ve školách nebo ve věznicích, kdy na určitý počet kubíků může být jenom určitý počet žáků či vězňů. Vyplácely se dávky místo na domácnost na jednotlivce a ten problém se zřetězil natolik, že se ho konečně chytla média. Myslím si, že ho je třeba řešit rázně a rychle.

    Problém k řešení zadělaly obce, neboť se zbavily bytového fondu a nevytvořily si rezervu pro sociální bydlení, která ve vyspělejších zemích tvoří alespoň 30 % bytového fondu na každém území. Nevím, kdo bude platit náklady na nové sociální bydlení, protože je obce ve většině případů již nemají. Děkuji. (Potlesk zleva.)

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Nyní s faktickou paní ministryně. Potom faktická poznámka pana kolegy Plzáka.

  • Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová: Já jsem chtěla jenom jednu informaci, že předchozí Nečasova vláda řadu sociálních dávek zreformovala a zrušila. Takže ona zase ta výplata vylezla v té jiné oblasti. Ale to, že by se nám nějak prudce celkově zvyšovaly výdaje na sociální dávky, to, pokud vím, není pravda.

    A ještě druhá poznámka k seniorům, aby si našli malý byt. Já jsem z Prahy a vím, že tady i malinká garsonka pro toho seniora pořád stojí třeba devět tisíc, což často převyšuje jejich důchody nebo je to těsně na hranici. Takže ono to s tím stěhováním není tak jednoduché. A třeba o příslušnících romské komunity, kteří i normálně pracují a měli by na to si najmout normální byt, tak to, že v Ústeckém kraji nebo Moravskoslezském v podstatě nemají šanci si ten normální byt najít, to je taky známá situace. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Plzák s faktickou poznámkou. Po něm faktická poznámka pana předsedy Stanjury.

  • Poslanec Pavel Plzák: Děkuji ještě jednou za slovo. Mně přišlo úsměvné a chtěl bych polemizovat s argumentem, že přesazení seniora do jiného prostředí znamená jeho konec. Pan premiér tady souhlasně kýval, ale já se jako lékař setkávám s řadou důchodců, kteří ke mně chodí, kteří běžně během té doby, kdy já je s nějakým důvodem sleduji, znám je, změní bydliště, jdou do domu s pečovatelskou službou, jdou do domova důchodců, a neviděl jsem, že by to byl jejich konec. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní faktická poznámka pana předsedy klubu ODS, pana poslance Stanjury. Potom mám faktickou poznámku pana poslance Sedi a pana poslance Birkeho.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak jenom opravdu krátká faktická poznámka. I když paní ministryně neposlouchá, chci reagovat na její slova o tom, že romská rodina nemůže sehnat v Moravskoslezském kraji ubytování. Já bych prosil, aby takové věty neříkala. Neodpovídají realitě. Neodpovídají pravdě. A jsou radnice, kde jsou prostě malé projekty s neziskovkami, kde ta radnice stojí mezi majitelem bytu a tou romskou rodinou a zprostředkovává ubytování, případně nese garanci vůči majiteli bytu. Je to docela běžné - ale paní ministryně prostě na to nemá čas, aby to poslouchala. Příště nám zase bude vykládat něco o Moravskoslezském kraji. Nevím, kdy tam byla naposled.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Seďa s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Birke. ***

  • Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedo. Mám dvě poznámky. Ta první, že v uplynulém roce probíhala jednání mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem práce a sociálních věcí právě o politice sociálního bydlení. To je první věc.

    A druhá věc. Aby se vyřešil tento problém v dlouhodobém horizontu, tak je nutno přijmout zákon o sociálním bydlení. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Birke má slovo s faktickou, potom pan poslanec Foldyna.

  • Poslanec Jan Birke: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi pohled, abych vám řekl velmi krátce, starosty, aktuálně starosty města, které má 22 tisíc obyvatel, a počet, řekněme, nepřizpůsobivých osob se točí okolo 8 až 9 % populace v daném městě.

    Víte, kdy celý problém začal? V momentě, kdy Nečasova vláda převedla výplatu sociálních dávek na úřady práce. Za prvé paralyzovaly úřad práce, protože aktivní politika zaměstnanosti skončila, z toho se staly pokladny a my jako starostové dneska musíme posílat městskou policii na úřady práce, aby chránila úředníky při vyplácení dávek.

    A druhá věc. Všichni se děsíme, že jakákoli nemovitost v katastru jednotlivých měst a obcí, která je prázdná, přijde jakýkoli člověk, který dá tomu starostovi, zastupitelstvu nebo radě nabídku na koupi této nemovitosti, a je tak lukrativní, že si naplní rozpočet, protože nemají na chodníky atd.. Všichni víte, o čem hovořím. Zastupitelstva, pokud to udělají, samozřejmě si zadělají na obrovský problém. Jinými slovy, a pak už mluvíme o systému, o kterém hovořili mí předřečníci, protože je zbytečné o tom hovořit dvakrát nebo třikrát.

    Zkrátka a dobře, ten systém je špatný od samého začátku. My patříme k městu, které máme byty, máme kam ubytovávat sociálně slabší občany, ale máme i několik nemovitostí v majetku města, která jsou vylidněné, které jsou v tuto chvíli připraveny k demolici, protože mě nikdo nedonutí, abych to prodal spekulantovi, který mi tam nastěhuje, s prominutím, 250 nebo 500 nepřizpůsobivých osob, které nikdo neřídí. A když přijdete za ním jako za nájemcem nebo majitelem bytu - (Předsedající: Čas, pane poslanče.)

    Pardon, omlouvám se, pane předsedo, hned budu končit. Pokud za ním přijdete a požádáte ho, aby jeho nájemci udržovali klid v dané obci, tak se vám směje, protože řekne: to není můj problém.

    Děkuji za pozornost.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Foldyna - dvě minuty faktická poznámka. Po něm pan poslanec Chalupa.

  • Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. Mám takovou poznámku, na kterou bych chtěl slyšet dílčí odpověď od paní ministryně. Víte, protože jsem zastupitelem ve městě Děčín, a my jsme si dělali průzkum a u nás v padesátitisícovém městě je dva a půl tisíce lidí, jejichž životní příjem jsou jenom dávky. Když se podívám na Šluknovský výběžek, kde je v místech, jako je město Šluknov, 24% nezaměstnanost, tak tento problém tady řešíme nebo diskutujeme o něm i s předchozí vládou teď už čtvrtý rok.

    Slyšel jsem výhrady vůči tomuto návrhu. Prosím, vítám tu iniciativu, protože opravdu s tím něco musíme dělat. Chtěl bych tedy od paní ministryně slyšet, kdy předloží nová vláda, současná vláda, legislativní návrh svého řešení, kde budou zohledněny výtky, které tady zřejmě oprávněně byly vůči návrhu Úsvitu vzneseny. Pro mě je důležité slyšet, kdy se ty věci budou řešit, protože situace v mém volebním obvodu je už strašná. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Chalupa, po něm pan předseda Stanjura.

  • Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové. Prosím vás, já jednak vítám iniciativu Úsvitu, nicméně opravdu tak, jak to tady poslouchám, co se tady rozkrývá, to je opět věc, která tady asi patnáct nebo dvacet let narůstala, a nikdo to neřešil.

    Chci říct, že tady se mluvilo o sociálním napětí. Sociální napětí tady vzrůstá i proto, že minimální mzda je osm tisíc korun a minimální dávka sociální pomoci, co mám zjištěné od úřadů práce, není menší než dvanáct tisíc korun. To přece není normální. Lidi, kteří pracují, nemůžou mít méně než lidi, kteří nepracují.

    A pokud jde o stav bytového fondu, dělal jsem rok na úřadu MČ Brno-střed na odboru investic a správy bytových domů a byty těchto sociálně nepřizpůsobivých občanů jsem rok navštěvoval. Jestli budete chtít vědět, jak to tam vypadá, tak vám to klidně řeknu.

    A pokud jde o důchodce, asi by se nemělo zapomenout i na to, že důchodci měli příležitost privatizovat domy jak ve velkých městech za částky, které se pohybovaly od 90 do 200 tisíc korun, a tyto samé byty dneska jsou na trhu pro vysokoškoláky, kteří začínají pracovat, za ceny od 2,5 milionu výš. Takže na jednu stranu samozřejmě chápu těžkou sociální situaci důchodců, na druhou stranu vlastní majetky, které mají tržní hodnotu, a neumějí s tím nakládat. Ale s tím asi nikdo nic nenadělá. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Stanjura má své dvě minuty a po něm pan poslanec Černoch.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Omlouvám se panu kolegovi, ale nemáme tady vykládat pohádky, ale fakta. Taková vystoupení, že nejmenší dávka je dvanáct tisíc, to je prostě pohádka, absolutně nekvalifikovaný odhad nebo nekvalifikované tvrzení. To takhle není možné říkat.

    Ale přihlásil jsem se kvůli něčemu jinému. Není pravda, že všichni, kteří pobírají doplatek na bydlení, jsou ti nepřizpůsobiví nebo ti lumpové. To není žádná pravda. Musíme to v té debatě rozlišit.

    A pak je tady skupina těch, kteří si z toho udělali byznys. Těm, kteří jakoby to bydlení platí, je to jedno, protože peníze nedostanou do ruky. Úřad to pošle přímo majiteli té ubytovny a tomu sociálně slabému, nepřizpůsobivému, je to úplně jedno, jestli je to pět, patnáct nebo padesát tisíc měsíčně.

    Ale my podle mého už dneska máme nástroje. Každý starosta vám potvrdí, že když rekonstruuje školku, tak tam přijde šestkrát hygiena, přepočítá počet nových toalet na počet dětí a řekne, tady teď musíte snížit kapacitu, protože máte lepší toalety, než jste měli.

    Co dělá ta hygiena? Co dělá stavební úřad? To přece není možné, aby v bývalých kancelářských prostorách existovaly ubytovny. Na to už dneska stát a veřejná správa mají nástroje. Jenom se nesmí nikdo bát, musí tam přijít a musí to nechat zavřít. Je to docela jednoduché. U nás jsme taky ubytovnu měli, dokonce jsme jednali na radnici s tím majitelem. Nakonec ji zavřel sám pod tím tlakem, který jsme vytvářeli i tím, že jsme tam požádali tu živnostenský, tu stavební, tu hygienu, tu tohohle. Prostě bojovat se s tím dá. Není to úplně jednoduché. Myslím si ale, že nemůžeme v debatě zaměnit tyto podnikatele s těmi, kteří ty dávky pobírají oprávněně. To bychom udělali hroznou chybu.

    A vyčítat našim seniorům, že pobírají doplatek na bydlení s tím, že si kdysi koupili levně byty, to se, pane kolego, na mě nezlobte, prostřednictvím pana předsedy. To je prostě úplně mimo mísu.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Černoch, po něm paní ministryně a po ní pan poslanec Birke, všechno faktické poznámky.

  • Poslanec Marek Černoch: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, zaznívalo tady, že ta nebo ta vláda s tím chtěla něco dělat, co udělal kdo špatně a jak se vlastně na tom a kolik let se na tom pracuje. My jsme přišli s návrhem, a není to návrh, který by měl do čehokoli zasahovat. Je to návrh o tom, aby se zastavilo to šmelinářství, které v této kategorii bují, a myslím si, že velmi, velmi, velmi dobře. Poprosil bych vás tedy o podporu našeho návrhu s tím, že samozřejmě je potřeba na tom pracovat, a myslím si, že tento návrh má hlavu a patu a má hlavně smysl. Děkuji vám.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Než dám slovo paní ministryni, opravdu vás prosím, abyste opět snížili hladinu hluku v sále, protože už se tedy opravdu nedá rozumět řečníkovi a je to velmi i zdravotně závadné pro nás pro všechny.

    Paní ministryně, počkám, až má slova padnou na úrodnou půdu. Děkuji. Prosím, máte slovo.

  • Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová: Jenom technická poznámka k těm sociálním dávkám. Asi nemáme místo na to si je podrobně vysvětlit, ale jenom bych chtěla připomenout, že životní minimum ve své maximální výši pro osaměle žijícího dospělého je asi 3 400 korun a to je dávka, která vám má stačit měsíčně na jídlo, oblečení a nějaké základní hygienické potřeby. Potom lidé, kteří se propadnou do opravdové chudoby, mají minimum existenční a to je 2 200 na měsíc. Tak to jenom abychom všichni věděli, v jakých částkách se pohybujeme. Dvanáct tisíc - to nevím, kde kdo sebral. To jsou pak jiné druhy dávek, třeba svázané s péči o postižené lidi, ale to je úplně jiná kategorie.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Birke, pan poslanec Fiedler také faktická poznámka. ***

  • Poslanec Jan Birke: Děkuji, pane předsedo. Budu opravdu krátký a dovolím si vaším prostřednictvím zareagovat na předřečníka pana předsedu Stanjuru.

    Ano, máte pravdu, že města a obce mají dneska nástroje, jak danou situaci řešit. Ale ono to je mnohdy o osobní statečnosti starostů. O osobní statečnosti. A víte, kde je meritum věci? Meritum věci je v tom, že do jisté míry stát vytvořil problém těm starostům, takhle jim ho naložil na bedra - poraďte si. To je první věc. A druhá věc. Ti lidé, kteří žijí v těch městech, útočí na starosty a řvou na starosty: Něco s tím dělejte! A teď starostové jsou mezi mlýnskými koly a do jisté míry si s tím mnohdy nevědí rady. Ale souhlasím s tím, co říkáte.

    A druhá poznámka. Ano, je potřeba rozlišovat. Ten byznys, který dneska z toho je, a pak příjemce. Ale znovu se vracím k tomu, co jsem říkal. V momentě, pokud sociální dávky nám byly sebrány na úřady práce, nemá starosta žádnou kontrolu nad výplatami sociálních dávek. Žádnou. Jinými slovy, když jsme to měli u nás, tak jsme do jisté míry věděli, kdo je příjemce, jestli chodí do práce, jestli jejich děti chodí do školy a podobně.

    Takže zkrátka a dobře, souhlasím s tím, nechci kritizovat navrhovatele zákona. Zkrátka a dobře jenom popisuji praxi starosty města. Děkuji. (Potlesk z lavic ČSSD.)

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Tak za prvé bych znovu požádal o snížení hluku v sále. Chápu, že téma je velmi zajímavé a do jisté míry i výbušné, ale prosil bych, aby atmosféra byla důstojná. To za prvé.

    Za druhé, mám tady ještě čtyři faktické poznámky. Takže v pořadí, jak jsem přijal přihlášky, dám slovo. Takže nyní pan poslanec Fiedler s faktickou, potom pan poslanec Stanjura, potom pan poslanec Chalupa, potom pan poslanec Faltýnek.

  • Poslanec Karel Fiedler: Dobrý den, pane předsedo, dobrý den kolegové poslanci a poslankyně. Chtěl bych zareagovat na to, co tady zaznělo z úst kolegy Chalupy, paní ministryně - že tento zákon, nebo tato problematika se projednává, řeší 10 až 15 let. Paní ministryně říkala dlouhá léta.

    Čím déle řešení tohoto problému budeme odsouvat a odkládat, tím větší radost z toho budou mít ti ne podnikatelé s těmito nemovitostmi, ale spekulanti s těmito nemovitostmi. A občané, kteří jsou postiženi těmito problémy, kteří musí žít v těchto problémech, ti potřebují řešení rychle. Oni už na ně čekají dlouhou dobu. Samozřejmě uspěchaná záležitost přinese špatné řešení, ale vyzývám vás, abyste se přidali k našemu návrhu, abychom ten návrh diskutovali, abychom ho vyladili. Abychom neodkládali dobu, po kterou tito spekulanti budou pobírat v podstatě daně poplatníků, protože se jedná o přesun peněz, které my občané platíme na daních a tito spekulanti je inkasují. Děkuji. (Potlesk poslanců Úsvitu.)

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Stanjura.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Krátká reakce na pana kolegu Birkeho. Já jsem chtěl vyzvednout ty odvážné starosty. Nechtěl jsem útočit na samosprávu. A máte naprostou pravdu a já oceňuji tyto starosty a je jedno, za jakou politickou stranu stojí v čele, kteří se snaží problém řešit. Souhlasím, že je to o osobní odvaze nejenom starosty, ale i tajemníka a lidí, kteří jsou v denním kontaktu buď s majiteli, nebo s těmi, kteří si ty dávky někdy, řekl bych, až neurvalým způsobem vynucují a ohrožují někdy i ty dámy - protože většinou dělají dámy na sociálních odborech.

    Chci jenom jednu věc k převodu kompetencí. Sám jsem byl překvapený, protože jsem měl tu zkušenost, když se to projednávalo, tak za náš klub, tehdy největší vládní, jsem říkal tehdejšímu ministrovi, že to podpoříme jenom v takové variantě, se kterou bude souhlasit Svaz měst a obcí. A právě tyto argumenty byly, že podle mě nejhorší je to rozdělit. Umím si představit, že se to celé odvede na stát, celé zůstane na samosprávě, jak to bylo. Takhle se to rozdělilo a podle mého názoru to byla a je nejhorší varianta. Nicméně k mému překvapení tady jsme my jako poslanci dostali souhlas Svazu měst a obcí. Nakonec jsem přijal jako bývalý primátor to, že moji nástupci to prostě vědí, když se s tím chtějí takhle vypořádat, a umějí, tak proč já bych tady dělal chytrého a hlasoval proti tomu, co odsouhlasil Svaz měst a obcí. To je jediné vysvětlení. Jinak si myslím, že to řešení není šťastné. Nicméně pokud, řekl bych, stavovská organizace, která zastupuje mnoho měst a obcí, s tím vyjádří souhlas, tak já jsem pak neměl problém to podpořit a nechtěl jsem se svými bývalými kolegy takhle bojovat. Ale souhlasím s vámi v tom hodnocení. V tomhle se vůbec nelišíme, že tohle rozdělení je to nejhorší, že jeden vyplácí a druhý má tzv. dělat sociální šetření, sociální práci, a to se vůbec nepotká. A my jsme navrhovali minimálně tu věc (upozornění na čas), ať to klidně technicky vyplácí úřad práce, ale aby podklady, tu částku, stanovovaly obce. Pak by to podle mě fungovalo mnohem lépe.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Chalupa, potom pan poslanec Faltýnek, rovněž faktické poznámky.

  • Poslanec Bohuslav Chalupa: Možná jsem se nevyjádřil úplně přesně, nejsem tak zkušený jako někteří moji kolegové. Dávka dosahující 12 tis. je pro čtyřčlenné rodiny ve městech 50 až 100 tis. obyvatel. Ale měl jsem spíš na mysli to, že součet veškeré sociální pomoci státu lidem, kteří nepracují, přesahuje částku 12 tis. korun, což je o 4 tis.více, než je minimální mzda. Jestli tohle zůstane dál, tato nerovnováha, tak tady máte skutečně sociální napětí.

    A samozřejmě, budu mluvit sám za sebe, nerad vždycky, když někdo mluví za někoho, rozhodně jsem se nechtěl dotknout seniorů. Jde o to, že věc je natolik složitá a má tolik vstupních parametrů, že řešit to tím, že se budeme bavit jenom o tom, jestli důchodci privatizovali byty, nebo ne, nebo jestli je tady minimální mzda, to asi nic nevyřeší. Takže je to systémová věc a pravděpodobně návrh, tak jak jsem říkal, vítám iniciativu, ale to je daleko hlubší problém a bude potřeba pravděpodobně to vyřešit úplně nějakým systémovým způsobem a víc hlav víc ví. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Další faktická poznámka pan poslanec a předseda klubu ANO, pan poslanec Faltýnek. Prosím.

  • Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké dopoledne, dámy a pánové. Nechtěl jsem vůbec vystupovat a zdržovat. Nicméně za náš klub vystoupí pan poslanec Schwarz. A debata ukazuje, že je potřeba tento problém řešit. Ale zaznělo tady několikrát a já se omlouvám kolegům z Úsvitu a Radimovi, svému kolegovi z Prostějova, a říkám to záměrně, protože se k tomu dostanu v rámci krátké poznámky, jak jsme to vyřešili my, tento problém, v Prostějově. A je nás tady více. Je tady paní poslankyně Chalánková, pan kolega Holík a někteří další, kteří jsou z jednoho města. Ale paní kolegyně Chalánková je z Prostějova, čili dokáže říct, jak jsme vyřešili tento problém v Prostějově. A my jsme ho vyřešili tak, a bylo to o té odvaze, jak tady hovořil pan předseda Stanjura, že jsme tu lokalitu prostě zbourali a lidi jsme rozmístili, koupili jsme jim nemovitosti, dali jsme jim byty po městě, po okrese a tam dneska ten problém není. To je první věc.

    Druhá věc, kterou chci říct. Já jsem před patnácti lety v Prostějově jako zastupitel a radní prosadil, abychom kompletně v podstatě zprivatizovali bytový fond. A dneska, když se do toho města podíváte, a my jsme prodávali byty stávajícím nájemníkům za 50 až 80 tis. korun, což tehdy byla malá cena, ale dneska jsou nemovitosti všechny opraveny, mají nové fasády, stoupačky, balkony, soukromý vlastník se o to stará podstatně lépe než město, a nechali jsme si tisíc bytů pro sociální potřeby.

    Takže tolik jenom moje poznámka k tomu, co se tady teď diskutuje, že jsou lokality, kde to lze řešit. Určitě je potřeba tuto zákonnou normu posunout dál. Bohužel, v tomto stavu, jak to dneska je, to není kompatibilní se stávající legislativou, čili bylo by dobře, abychom co nejdříve na vládní úrovni tu věc posunuli dál. Děkuju.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní má slovo pan ministr Dienstbier, který chtěl právě odpovědět formou faktické poznámky na dotaz pana poslance Foldyny. Prosím, pane ministře.

  • Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, padl tady dotaz k termínu předložení některých norem, konkrétně novely zákona o hmotné nouzi. Chtěl bych vás informovat, že vláda schválila harmonogram zpracování legislativního plánu vlády s tím, že jednotlivé resorty by měly předložit do pondělí 17. února své návrhy včetně termínu do tohoto plánu. S tím, že konkrétně, co se týče zákona o hmotné nouzi, resp. jeho novely, předpokládáme, že nebudeme pokračovat v projednávání té novely, kterou zpracovávala Rusnokova vláda, a po konzultaci s ministryní práce jsme se shodli, že je záměrem vlády toto řešit jako jednu z klíčových priorit, a tedy co nejrychleji předložit novelu zákona o hmotné nouzi. Je otázka, jestli budeme muset v té souvislosti, abychom vyřešili nejpalčivější problémy, otevřít i některé další zákony. Ale jak jsem říkal, je to priorita a předpokládáme, že z resortu by to mělo jít do meziresortního připomínkového řízení nejpozději do dvou měsíců. ***

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Urban, potom pan poslanec Birke - všechno faktické poznámky.

  • Poslanec Milan Urban: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, udělám výjimku. Obvykle vystupuji k ekonomickým tématům, nicméně pan předseda Faltýnek tady řekl zkušenost z Prostějova. Takových statečných starostů je v České republice dost. My ho máme taky - v Čáslavi, jenže to není řešení pro Českou republiku. Protože když vyřešíte Prostějov, tak je problém v nějakém jiném městě České republiky. Takže ten problém jste nevyřešili, jenom jste ho posunuli ze svého města někam jinam. A já myslím, že je potřeba řešit situaci v rámci celé České republiky.

    Myslím, že je čas na to, abychom kolem této problematiky nechodili tak nějak po špičkách a nebyli farizejští. My něco říkáme, něco jiného si myslíme, nějaké jiné kroky v rámci parlamentu nebo vlády děláme. A tady je příležitost, protože tohle je velký problém, je to velký problém pro všechny demokratické strany v České republice, pro všechny občany v České republice, a myslím si, že tohle není téma koaličně-opoziční, tohle je téma vážné a je to téma, na jehož řešení by se měli podílet všichni. A já cítím, že tady je vůle všech politických stran se na nějakém řešení podílet, ale nesmí se jen mluvit, musí už přijít nějaké skutky. Takže městské zkušenosti se možná dají využít, ale není to řešení. Musí se to řešit na úrovni vlády a na úrovni Parlamentu České republiky. Děkuji. (Potlesk poslanců Úsvitu.)

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Birke stahuje svoji faktickou poznámku. Slovo má tedy pan poslanec Černoch a po něm paní poslankyně Černochová. (Veselost v sále.)

  • Poslanec Marek Černoch: My to máme takové trošku rodinné. Bude to úplně velmi krátce.

    Dámy a pánové, velmi bych chtěl za slova poděkovat panu Urbanovi, protože přesně tak to je. Absolutně nezpochybňuji odvahu zastupitelstva, starostů, ale ve chvíli, kdy je to pouze na této úrovni, tak tam, kde se problém vyřeší, jinde vyvstane. A ten náš návrh je přesně o tom, aby se to prostě řešilo koncepčně. Děkuji. (Potlesk poslanců Úsvitu.)

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Černochová.

  • Poslankyně Jana Černochová: Dobré dopoledne. Já tento návrh, který předkládá Úsvit, nepodpořím a nepodpořím ho z toho důvodu, že je příliš málo komplexní. Náš senátor za ODS Zeman buďto už v těchto, nebo minulých dnech předložil návrh, který také řeší to, co navrhujete vy, ale ten návrh skutečně řeší problémů trošku víc. Takže to není o tom, že bychom za klub ODS necítili potřebu tento problém řešit, cítíme ji stejně jako vy, ale budeme mít návrh vlastní.

    Já si myslím, že za úvahu stojí ale ještě jedna věc. Česká republika má primát v tom, že máme úplně největší počet obcí v celé Evropské unii. Teď to číslo přesně nevím, je to něco kolem 6 300. Další obce vznikají, ať už to bude slučováním, či rozdělováním vojenských újezdů, až přijdou na pořad této schůze, a myslím si, že je to problém.

    Já přeju starostům a přeju občanům obcí, ať mají práva na svoji samosprávu. Na druhou stranu: může si to Česká republika dovolit? Nejsou ty problémy i v tom? Není možné lépe koordinovat záležitosti ze strany nepřizpůsobivých osob, ze strany sociálních dávek v rámci krajů, v rámci hlavního města Prahy? Jsem starostkou městské části Praha 2, kde je 50 tis. obyvatel. Také tam máme ubytovnu, také tam máme problémy. Na druhou stranu odpovědně říkám, nemyslím si, že bych byla málo odvážná. Vy, co mě znáte, tak mi snad dáte za pravdu. Na druhou stranu vzhledem k tomu, jak se kriminalizuje politická scéna v České republice, a vidíme to všichni, tak je otázkou času, kdy někdo toho či onoho starostu napadne z toho, že zneužívá svoji pravomoc, protože úkoluje státní správu. Tady byla zmínka o tom, že se to v minulosti všechno odehrávalo na úřadech. Ano, sociální dávky se vyplácely na úřadech, ale opět, bylo to rozdělení státní správy a samosprávy, takže v tomhle se vlastně vůbec nic nezměnilo kromě toho, že se to přestěhovalo někam jinam. Ale je to pořád úředník, na kterého se vztahuje jiná legislativa než na nás, kteří jsme voleni, a úředníky, kteří podléhají nám jako samosprávě. (Předsedající upozorňuje na čas.)

    Takže prosím výbor pro veřejnou správu, aby se zabýval i počtem obcí v České republice, aby bylo možné efektivně tento problém řešit i z tohoto pohledu. Děkuji.

  • Předseda PSP Jan Hamáček: To byla poslední faktická poznámka. Žádné další nevidím, takže se vrátíme k řádným přihláškám. Po asi půl hodině se dočkala paní poslankyně Olga Havlová. Prosím, máte slovo. Byla tam přihláška paní zpravodajky Chalánkové, někde v této chvíli, takže po paní poslankyni Havlové dostane slovo paní zpravodajka a potom pan poslanec Rykala.

  • Poslankyně Olga Havlová: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, jsem ráda, že tady tato novela zákona vyvolala tolik emocí a že se to dotýká všech.

    Velice krátce chci z tohoto místa plně podpořit změnu zákona o pomoci v hmotné nouzi, kterou tady prezentoval můj kolega David Kádner. Jak již bylo řečeno, zákon je dlouhodobě připravován a byl projednáván se starosty nejvíce postižených oblastí. Já i kolega David Kádner jsme z oblastí, kde bohužel bují problémy se zneužíváním dávek pomoci v hmotné nouzi. Není to nic proti nikomu, ale skutečnou podstatu problému může jen stěží chápat ten, kdo se opravdu nepohybuje v takto postižené oblasti. Problémy ubytoven se sociálně nepřizpůsobivými občany mají obrovský negativní dopad na okolí. Představte si normálního slušného člověka, kterému je znenadání zřízena taková problémová ubytovna vedle jeho domu. Dopad na jeho život je hrozný, obklopuje ho špína, hluk a kriminalita. V Moravskoslezském kraji je neuvěřitelných 200 ubytoven pro sociálně slabé. U řady z nich navíc kontrola z úřadu práce zjistila, že fungují nelegálně. Ubytovny často nemají povolení stavebního úřadu. Mnoho objektů, za něž se inkasují miliony, jsou oficiálně kanceláře nebo obchodní prostory. Řada nemovitostí se užívá v rozporu s kolaudačním rozhodnutím.

    Zneužívání dávek přitom znamená i zátěž pro státní kasu. Majitelé ubytoven doslova vysávají stát. Náklady na výplatu podpory raketově rostou. Jen pro vaši informaci: v roce 2007 se vyplatilo 523 mil. korun a v roce 2012 už to byl trojnásobek, 1,6 mld. Opravdu to není o tom, že by vzrostl počet lidí v nouzi, ale někteří rádoby podnikavci se jen naučili dokonale zneužívat sociální dávky.

    Zneužívání sociálních dávek bylo jedním z velkých předvolebních témat a my zde přicházíme s konkrétním řešením. Doplatek na bydlení se má zastropovat mapou nájemného, kterou vydává Ministerstvo pro místní rozvoj, a vůbec se nemá vyplácet v případě, že je byt využíván v rozporu se stavebními nebo hygienickými potřebami.

    Vážení kolegové, chtěla bych vás upozornit, že pokud shodíte tuto předlohu pod stůl, budete se pouze schovávat před problémem, který v České republice reálně existuje. Pokud řeknete ne, měli byste zároveň ihned říci, co s tímto problémem chcete dělat. Jediná věc, na které se tu shodneme, totiž je, že tento problém existuje, je třeba ho řešit a nedovolit, aby se zbytečně čerpaly peníze ze státního rozpočtu. Chcete-li šetřit, podpořte náš návrh. Děkuji. (Potlesk poslanců Úsvitu.)

  • Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní vystoupí paní zpravodajka paní poslankyně Chalánková. Připraví se pan poslanec Rykala.

  • Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Jsem velice ráda, že se zde rozproudila tak bohatá a košatá debata o tomto velmi závažném problému. Všem je jasné, že bude třeba koordinovaného postupu. Tímto tématem jsme se zabývali také na jednání výboru pro sociální politiku letos 23. ledna, kde jsme se jednomyslně shodli, že bude třeba koordinovat postup a vyžádat si spolupráci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva pro místní rozvoj a také Ministerstva vnitra, což vysvětlím později. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Dříve než pozvu k mikrofonu pana poslance Rykalu, prosím pana poslance Kubíčka s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Roman Kubíček: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, já mám jenom dvě poznámky.

    Od první předřečnice, paní poslankyně Havlové jsem slyšel, že existují nezkolaudované ubytovny, ubytovny nevyhovující stavebnímu řádu a hygienickým podmínkám. Chtěl bych se prostřednictvím paní předsedající zeptat, proč se nekoná. Proč v tomto případě nezavíráme tyto ubytovny a neodstavujeme pryč.

    A pak bych měl druhou poznámku k paní poslankyni Chalánkové. Vytvářením sociálního bydlení zajisté řešíme krátkodobou situaci v této věci. Nicméně podpora vzniku pracovních míst a ekonomiky musí být nedílnou součástí, protože vyloučení a vznik nových ghett bude jenom tento problém prohlubovat. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím pana poslance Rykalu. Prosím.

  • Poslanec Adam Rykala: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já bych se také rád vyjádřil k této novele zákona, která nám přišla od skupiny poslanců na stůl. Je to novela zákona o pomoci v hmotné nouzi, která by měla řešit situaci nejenom lichvy, jak uvádíte, ale také situaci s ubytovnami. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím dalšího řádně přihlášeného do rozpravy a tím je pan poslanec Bronislav Schwarz. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý den vám všem. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, vládo, dneska vám předvedu, jak jsem to takticky nezvládl. Před hodinou jsem se přihlásil řádně a díky tomu, že to ještě neovládám, tak jsem seděl hodinu a všechno jste řekli, co jsem chtěl říct.

    Tak já bych jenom vás požádal, a hlavně tamhle kolegy (k poslancům hnutí Úsvit), aby se neurazili, protože za sebe nemohu, a doufám, že ani za náš klub, podpořit jejich návrh, ale děkuji za to, že to rozvířili. A jsem rád, že budu u toho, když už se nebudu svým kolegům, kamarádům, známým zpovídat z toho, že to nemohu změnit. Teď to mohu změnit, už za to mi dali mandát, a budu u toho s vámi společně se všemi, že to změníme velice rychle. A jsem rád, že i pan ministr Dienstbier o tom mluvil, i vy, paní ministryně, že to připravujete, a brzo nám předvede vláda, co navrhla, a že to doplníme a bude to všechno v pohodě. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a táži se, zda se chce ještě někdo přihlásit do obecné rozpravy. S faktickou pan poslanec Fiala.

  • Poslanec Radim Fiala: Protože už se nikdo nehlásí, tak mi dovolte ještě pár slov. Tak jak tady bylo řečeno kolegou Faltýnkem a Jitkou Chalánkovou o tom, jak se to řešilo v Prostějově, že je to na osobní odpovědnosti starostů, s tím já souhlasím. Ale to přece není koncepční řešení, protože přijde někdo další, kdo prostě se zhlédne v tomhle byznysu s lidskou bídou, koupí novou nemovitost a začne podnikat dál, a zase to budeme bourat, zase to budeme řešit. My potřebujeme komplexní řešení!

    Chci ještě jednou apelovat na to, chci říct, že je obdivuhodné, kolik času strávíme v této Poslanecké sněmovně obstrukcemi, kolik času strávíme okolo lustračního zákona, který dnes už téměř nikoho nezajímá, a jak málo jsme ochotni udělat pro řešení konkrétní situace v této zemi. Takže já říkám, jestli chceme dál posílat miliardy obchodníkům s lidskou bídou a těm, kteří tvoří tato ghetta, tak ten zákon zamítněte! Jestli chceme řešit konkrétní situaci, tak ho pusťme dál do dalších čtení. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Vzhledem k tomu, že již nikdo... Ještě do obecné rozpravy pan poslanec... (napovězeno:) Adamec a pan poslanec Beznoska. Je to faktická, nebo do obecné rozpravy?

  • Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Je to faktická, paní místopředsedkyně. Vidím, že mi nemůžete přijít na jméno, ale na to zvykneme.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Omlouvám se, ale je vás tady od A příliš.

  • Poslanec Ivan Adamec: Já možná bych zareagoval velmi krátce. Neustále tady slyším "řešme rychle". Já si myslím, že máme řešit kvalitně, protože já bych si přál tento zákon, navíc jsem jeden ze starostů, takže vím, o čem hovořím. Mohl jsem tady dneska diskutovat a rozporovat spoustu tvrzení, nicméně nepovažoval jsem to za nutné, protože chápu přístup k tomuto problému. Činí nám problémy všem, nejenom na Mostecku nebo na Ústecku a případně na Ostravsku, jak jsem tady zaslechl, ale prosil bych, abychom tady neříkali "řešme to rychle". Myslím si, že máme říkat "řešme to a řešme to tak, aby to fungovalo kvalitně, abychom se k tomu nemuseli neustále vracet". Říkal to už pan Werich: Veškeré kvaltování, víte, k čemu dobré jest. Díky.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím pana poslance Beznosku. Ještě jednou se ptám: faktická, nebo do obecné rozpravy? (Bude to v délce faktické.) Faktická. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Adolf Beznoska: Hezké dopoledne, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, ta debata - opravdu se točíme v kruhu: buďto podpořit, nebo nepodpořit. Já to v dobré víře ale nepodpořím, protože tak jak tady běžela debata, tak já zase řeknu takovou praktickou zkušenost. Mladá Boleslav - absolvovali jsme oboje. Nejprve jsme postupovali styl Prostějov, to znamená, že ti problémoví se dostali mimo katastry města, prostě jiné lokality atd. Tam to způsobilo problémy, které si dokážete představit. A posléze standardní příklad - ubytovna v sídlišti, 120 bytů, 120 nepřizpůsobivých rodin a na ně se nabalující sociální problémy. Obrovský problém. Takže tohle vnímám.

    Nicméně jediné správné řešení je opravdu připravit zákon o sociálním bydlení atd., věnovat se tomu. Tohle řeší jenom takový krátký výsek a není možné to v této podobě podpořit. Občanská demokratická strana přijde se svým vlastním návrhem, případně po debatě ve výboru pro sociální politiku, a debata o tom také byla, se připojíme k tomuto řešení, protože je to palčivé, stojí nás to miliardy. Ale je potřeba se na to dívat komplexně, nevytrhávat z kontextu tenhle složitý problém. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a další s faktickou pan poslanec Birke. Vaše dvě minuty. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát, paní místopředsedkyně. Já se velmi omlouvám, že vás zdržuji, už vystupuji potřetí. Ono to vypadá, že to je moje oblíbené téma, ale ono to moc oblíbené téma moje není, ale je pravda, že první rok svého mandátu jako starosty města jsem nic jiného neřešil. Víte, nechci vypadat jako schizofrenik, který tady hovoří o tom, že je potřeba to řešit, a pak nepodpořím návrh skupiny poslanců. I přestože máte veškerou moji úctu, protože jste přišli s tím návrhem, a já myslím, že nejenom starostové, kterých je šest tisíc v ČR, ale myslím, že 10 milionů lidí - nebo 10 milionů, při veškeré úctě obrovský počet českých obyvatel na to čeká. Ale vzhledem k tomu, že tam jsou opravdu drobné nuance, které je potřeba dopracovat, budu hlasovat tak, že předlohu nepodpořím, a počkám si na vládní novelu.***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným s faktickou poznámkou je pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Jiří Mihola: Vážená pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, už tady k tomu bylo řečeno dost, padaly nejrůznější argumenty. Chtěl bych se za klub KDU-ČSL vyjádřit také velmi krátce, aby to nevyznělo tak, že nás tato problematika nějak míjí nebo nás nezajímá. My jsme ji s kolegy samozřejmě debatovali, ceníme si sice aktivity Úsvitu, nicméně vnímáme, že je potřeba právě tuto významnou, složitou problematiku řešit komplexně, systémově. Přihlásil bych se k tomu, co už tady bylo řečeno. Kolega citoval pana Wericha. Už Jan Amos Komenský říkal, že veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest.

    Děkuji za pozornost. My tento návrh nepodpoříme.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A vzhledem k tomu, že už nemám nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, tímto obecnou rozpravu končím a táži se navrhovatele či zpravodaje, zda chtějí mít závěrečné slovo. Je tomu tak? Prosím, pane poslanče Kádnere.

  • Poslanec David Kádner: Děkuji. Ještě jednou, dámy a pánové. Jsem moc rád, že toto téma tady vyvolalo takto řádnou diskusi. Myslím si, že je to aspoň něco, co se dnes asi možná povedlo.

    Ale musím říct, že s touhle tou novelou jsem u tohoto pultíku podruhé a podruhé slyším to, co jsme slyšeli dnes, to znamená argumenty, jak je to strašně důležité, argumenty, že se s tím něco musí dělat. A ano, před rokem, když jsem tady stál na přelomu dubna a května, tak se to týkalo hlavně právě těch postižených krajů. A my jsme tady jasně říkali, že je otázkou času, kdy se to prostě rozleze na celé území České republiky. A stalo se tak.

    A padly tady samozřejmě věci toho typu těch starostů, kteří mají řekněme větší odvahu, nebo ne. Myslím si, že by to nemělo být o odvaze. Mělo by to být o jasných pravidlech, kterými by se měli starostové řídit, a jsem rád, že tady i promluvili starostové měst neboli obcí.

    Ale tenhle ten odstaveček, kdy tady bylo řečeno, že se to týká jenom takového odstavce, tak to hlavně pomůže těm obcím menším, které nemají na svém katastru nebo víceméně skoro na úřadě stavební úřad a kde my musíme dlouze dopisovat kvůli tomu, že máme nějaké podněty, že máme podezření pouze, že v těch bytech je mnohem víc lidí atd., nejsou tam přihlášeni, protože starosta sice v tuhle chvíli za všechno ručí, ale nikam nevidí. My se můžeme pouze domnívat nebo nějakým způsobem zjišťovat podle toho, jestli sousedé, kteří si přijdou za mnou stěžovat, mají pravdu, nebo nemají pravdu.

    Já vás opravdu prosím o to, abychom to pustili do výborů. Věřím tomu a jsem si jist, že tato novela může mít nějakým způsobem plno nedostatků, ale je tak kvalitním podvozkem k tomu, abychom se o tom ve výborech mohli bavit a abychom z toho mohli něco udělat a dát jasný podnět k tomu, že se tady o tom už jenom nebavíme, ale že něco děláme.

    Já nechci říkat, že nová vláda jenom slibuje, protože samozřejmě neměla možnost ještě něco udělat. Jenom podotýkám, že jsem tady stál skoro před rokem a tato slova, tyto sliby, jsem už jednou slyšel.

    Ještě jednou mockrát děkuji za pozornost.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu navrhovateli a prosím paní zpravodajku k závěrečnému slovu.

  • Poslankyně Jitka Chalánková: Já už se k tomu nebudu vracet, už tady zaznělo skutečně hodně, jenom tedy krátce.

    Je jasné po celé té košaté debatě, že by mělo přijít skutečně komplexní koordinované řešení.

    Kromě návrhu na vrácení k přepracování zde zazněl také návrh na zamítnutí v prvním čtení, se kterým se ztotožňuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě padly dva návrhy, budeme o nich hlasovat. První návrh byl na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování a druhý na zamítnutí předloženého návrhu.

    Přistupuji k hlasování o návrhu předložený návrh vrátit k dopracování navrhovateli.

    Zahajuji hlasování teď a táži se, kdo je pro. Kdo je proti?

    Tímto hlasování končím a konstatuji, že hlasování číslo 104 skončilo takto: přihlášeno 173 poslanců, pro 56, proti 71. Návrh byl zamítnut. (Velký hluk v sále.)

    Nyní tedy přikročíme k hlasování o návrhu zamítnout předložený návrh.

    Zahajuji hlasování teď a táži se, kdo je pro. Kdo je proti?

    Tímto hlasování končím a konstatuji, že hlasování číslo 105 skončilo takto: přihlášeno 174 poslanců z toho pro 101, proti 19. Návrh byl přijat. Tímto se předložený návrh zamítá.

    Dříve než přistoupíme k dalšímu bodu jednání... Poprosím vás o klid! Děkuji.

    Dříve než přijdeme k bod 25, sděluji omluvu pana ministra obrany Martina Stropnického z dnešního jednání, který z naléhavých pracovních důvodů musel odejít.

    Přikročme tedy k projednávání bodu číslo

    Dříve než pozvu pana navrhovatele Davida Kádnera k řečništi, znovu vás vyzývám, abyste zachovali klid! Pane poslanče Kubíčku, omlouvám se, ale probíhá jednání a já vás nemůžu překřikovat! Děkuji.

    Prosím, pane navrhovateli, ujměte se slova.

  • Poslanec David Kádner: Děkuji. Vážená paní předsedající, vládo, dámy a pánové, předkládám zde návrh zákona o spotřebitelském úvěru, sněmovní tisk č. 41.

    Navržená limitace roční procentní sazby nákladů RPSN si klade za cíl omezení negativního fenoménu lichvy, který je v České republice velmi rozšířený. Navržená změna je v jistém smyslu průlomem v dosavadní politice nevměšování státu do autonomie vůle smluvních stran při poskytování spotřebitelského úvěru a směřuje přímo proti velmi rozšířeným lichvářským praktikám řady nebankovních subjektů. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu navrhovateli, a dříve než předám slovo panu poslanci Laudátovi, zpravodaji tohoto zákona, táži se pana poslance Beznosky, zda chce faktickou. Přihlásil jste se k faktické. (Nechce vystoupit.)

    Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec František Laudát: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dostali jste poměrně jednoduchý tisk. Já jako pamětník bych řekl, že byť s nějakými změnami, parametrickými změnami, se tento tisk tady objevuje, dohledal jsem, již od roku 2008, kdy ho navrhovali tehdejší poslanci sociální demokracie. V minulém volebním období ho tady navrhoval poslanec Bárta. Tento tisk nereaguje na skutečnost, že v loňském roce byla na základě návrhu ministra financí schválena rozsáhlá novela zákona o spotřebitelských úvěrech.

    Teď k vlastnímu předmětu tisku. Krátké shrnutí. Návrh na změnu zákona není postaven na žádné seriózní analýze, není doprovázen hodnocením dopadů a především je v rozporu s míněním neziskových organizací a seriózních poskytovatelů úvěrů. Zastropování roční procentní sazby nákladů bude vytlačovat rizikovější klienty od poskytovatelů úvěrů dodržujících zákon na ochranu spotřebitele, vázaných navíc etickými pravidly příslušných zájmových sdružení, k poskytovatelům šedé a černé zóny s negativními dopady na jejich finanční a právní situaci. Predátorští poskytovatelé úvěrů, kteří již dnes postupují cíleně proti zájmům spotřebitele, dlužníka v tomto případě, a zákony často nedodržují, naleznou cesty, jak regulaci obejít, a bude tak neúčinná, protože dodržovat ji budou jen banky a velcí nebankovní poskytovatelé úvěrů, kteří ale žádné lichvářské praktiky neprovozují.

    Regulace RPSN omezí existenci úvěrových produktů s krátkodobou splatností. Evropská komise na základě výsledků studií německých konzultačních firem od záměru regulovat RPSN ustoupila. Nabízí se naopak možnost se systémově zamyslet nad zpřísněním dohledu a možnosti podnikání na trhu nebankovních poskytovatelů úvěrů.

    Teď k některým věcem blíže. Vůbec nezpochybňuji bohulibý záměr předkladatelů této novely, nicméně jedná se o případ, kdy se jim kouzlem nechtěného může podařit přesný opak, a před tím experti varují. Je trochu škoda, třeba se ještě dostaví ministr financí, protože pokud pustíte tento zákon do druhého čtení s tím, že ho možná opravíte, což mám tyto informace např. z kruhu sociálních demokratů, tak mu neskutečně zavaříte, protože bez seriózní analýzy tímto způsobem zasáhnout do trhu finančních služeb i vlastně do sociální oblasti - to ještě zpřesním a řeknu k tomu více - je velice riziková operace. Dnes platí, že návrh požadující zastropování RPSN je jednoznačně pomýlený a není způsobilý dosáhnout deklarovaných cílů na poli ochrany spotřebitele.

    Důvodová zpráva předkládaného materiálu vůbec nekvantifikuje a hlouběji se nezamýšlí nad dopady, a do jakých oblastí vůbec tento návrh bude mít dopad. Za návrhem tak nestojí žádná seriózní analýza, a je dokonce v rozporu s míněním neziskových organizací, které existenci obětem lichvy poskytují. Zastropováním roční procentní sazby nákladů by vznikl problém v případě balíčků souvisejících produktů, neboť roční procentní sazba nákladů musí zahrnovat i veškeré náklady na doplňkové služby sjednávané spolu se spotřebitelským úvěrem, například pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr sjednané jako podmínka poskytnutí tohoto úvěru. Stručně řečeno, jestliže v tomto případě nastavíme tento parametr, tak podvodníci si vždycky najdou cestu, jak toto přenést na jiné pole. Ocituji tady potom příběh ze Slovenska, který o tomto dokazuje.

    Navrhované omezení výše roční procentní sazby nákladů by vedlo k vyloučení části rizikových, a tedy zranitelnějších klientů z možnosti dostat úvěr u legálního, férově postupujícího poskytovatele úvěrů. Už jsem na to upozorňoval. Můžeme se bavit o tom, že zregulujeme v tomto případě touto novelou banky. Zregulujeme a znepříjemníme a zdražíme úvěry u takových těch drobných spotřebních úvěrů, které nabízejí firmy, to znamená, že najednou to může přeskočit do toho, že odtrhneme poptávku po různých produktech, které dneska poskytují prodejci. Sami to dobře víte. Tam, kde to cíleně zasáhne nejvíce, tak to budou malé úvěry do 5000 Kč, budou to spotřební úvěry poskytované v různých prodejnách apod. To znamená, otáčí se to i proti deklarované politice vlády zvýšit spotřebu.

    To, co považuji za velice rizikové, je, že lichva běží mimo zákony. Už dneska existují - a je to obráceně, než tady bylo již řečeno a dnes je i v tom materiálu - existují soudní rozhodnutí a u soudů jsou soudní precedenty, uzavřené pře, které jasně dokazují, že soud si umí poradit s tím, co je lichvářský úrok a co není. A to velice rizikové spatřuji v tom, že skutečně se přesune od legálních poskytovatelů, protože jestli se někdo dostane do obtížné situace finanční, tak bude hledat ten úvěr, půjčku, ber kde ber. A jestliže budou velice nevýhodné podmínky na legálním trhu, tak samozřejmě začne hledat právě v těch kruzích lichvářů.***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu zpravodaji a prosím ho, aby navržené návrhy přednesl potom ještě jednou v obecné rozpravě. Děkuji.

    Ještě než obecnou rozpravu otevřu, chci vás informovat, že stanovisko vlády jsme obdrželi k tomuto návrhu jako sněmovní tisk číslo 41/1.

    Tímto tedy otevírám obecnou rozpravu, do které jsou přihlášení paní poslankyně Havlová, pan poslanec Votava, pan poslanec Tejc, pan poslanec Klaška a pan poslanec Beznoska. Prosím tedy paní poslankyni Havlovou, aby se ujala slova, a prosím pana poslance Votavu, aby se připravil.

  • Poslankyně Olga Havlová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo.

    Znovu se dostáváme k ožehavému tématu. Je to zákon o spotřebitelském úvěru, který se nebojím nazvat lichvou. Zde bych chtěla vyjádřit plnou podporu tomuto zákonu. Myslím si, že se jedná o typ normy, kde bychom měli zapomenout na pravici nebo levici, na hašteření politických subjektů, a měli bychom nejvíce ze všeho myslet na to, jak hrozně tu lichva kvete a jaký ohromný počet lidí je podvodníky s půjčkami zasažen. Lichva se v Čechách bohužel stala velkým byznysem, byznysem s lidskou chudobou. A bohužel za stávající praxe je to skoro beztrestná lumpárna, a to přesto, že ji máme definovanou v trestním zákoníku. Bohužel lichva není českou justicí potírána.

    Tento návrh zákona má za sebou opět dlouhou historii a navazuje na snahy, které tu opakovaně probíhaly v minulém volebním období. Stejně jako u zneužívání doplatku na bydlení je, doufám, mezi námi všemi shoda, že lichva je zásadní problém. Lichva stojí na počátku tragických příběhů, které končí exekucemi a zničenými lidskými životy. Lichvářské společnosti jsou generátorem problému. Pokud máme rozetnout tento zásadní sociální problém, tak ho nerozetneme ani prioritně omezováním kompetencí exekutorů, ani debatou o tom, jestli se lichva začne vnímat jako věc nemravná, ale omezíme ji jedině rychlým legislativním opatřením.

    Všechny zákony, které tu byly přijímány v minulosti, chodily jen okolo horké kaše. Žádná schválená novela nešla na jádro problému, to je omezení celkové ceny za půjčku, ceny, která musí obrážet cenu služby, tedy půjčky, ale která nesmí klienta zničit. A jak jinak si vysvětlit půjčky, kde se úroky pohybují v desetitisících procentech? To není o ničem jiném než o tom, že lichvář chce někoho podvést a okrást. Není to vůbec o poctivém podnikání a o tom, že tato předloha omezuje poctivé podnikatele. Trestní zákon a současná justice neuznávají jasnou hranici toho, co je a co není už lichva. Tento zákon si klade za cíl jednou pro vždy určit, kde je hranice, kde se slušně podniká, a kde je to okrádání. Bohužel není jiné cesty, než to jasně stanovit zákonem, protože zvyk nějaké ustálené soudní praxe u nás v dohlednu není. Doufám, že nová Sněmovna bude podstatně vnímavější ke skutečným problémům našich občanů.

    Děkuji za pozornost.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Prosím pana poslance Votavu k mikrofonu. Prosím, aby se připravil pan poslanec Tejc. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Pokusím se mluvit tišeji, ne tak hlasitě jako včera - ano, paní kolegyně Černochová prostřednictvím předsedající.

    Jak už bylo řečeno, tato problematika se tady probírala už několikrát minulé volební období také. Určitě je třeba uvítat přístup předkladatelů, kteří mají snahu řešit problematiku spotřebitelských úvěrů, především poskytování těch lichvářských půjček, úvěrů, zamezit praktikám některých nebankovních institucí. Podotýkám některých, protože je řada samozřejmě seriózních a ty poskytují, myslím, spotřebitelské úvěry tak, jak by se poskytovat měly.

    Je třeba si říci, že žijeme v době, která má mnoho možností, jak si zkvalitnit a zpříjemnit život. Všichni vidíme, jak z médií, časopisů, letáků na nás doslova vyskakují různé lákavé nabídky a podmanivá reklama a - no, nekupte to. Tak možná uvažuje řada lidí a prostě si chce ten život zpříjemnit, aniž by domýšleli potom důsledky, že také musí jednou ten úvěr splatit. Často přeceňují svoji situaci životní a pak se samozřejmě dostávají do velkých neřešitelných problémů, vytloukají úvěr úvěrem atd. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A ještě než dám slovo panu poslanci Tejcovi, s faktickou je přihlášen pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych navázat na pana poslance Votavu. Tak jednak samozřejmě mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že mají nárok na všechny ty věci, které jim reklama nabízí. A když na to nemohou vydělat, tak že mají povinnost si ty peníze si na to půjčit.

    Ale on zmínil ještě jednu významnou věc a tou je vlastně to, že by se naše školství mělo ve zvýšené míře věnovat podpoře ekonomické a finanční gramotnosti, tedy vzdělávání lidí o tom, co to znamená vlastně vzít si úvěr, jaké to může mít následky. Myslím, že by tato výchova měla být významně posilována už od základních škol a měly by ji převzít samozřejmě i školy střední. Na vysokých školách už existují studijní programy pro přípravu učitelů, kteří by byli schopni kvalifikovaně učit ekonomickou gramotnost. Tyto programy si podle mého názoru zaslouží naší podpory. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou mám přihlášeného pana poslance Kořenka. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Petr Kořenek: Dobrý den, dámy a pánové. Já jenom na svého předřečníka navážu. Ano, v základních školách je program finanční gramotnosti. Ministerstvo školství zařadilo tuto problematiku do výuky. Napomohl tomu i program, který se jmenoval EU peníze školám. Byl to program z ESF 1.4. Ministerstva školství. Potvrzuji, že je potřeba na tuto problematiku klást daleko větší důraz ve vzdělávání, a myslím si, že Ministerstvo školství touto cestou půjde. Děkuju.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou pan poslanec Mihola.

  • Poslanec Jiří Mihola: Já jenom krátce navážu na své předřečníky. My jsme se velmi věnovali v předvolebním programu, a budeme se k tomu hlásit i nadále, věřím, že celá vláda, k tomu, co je obvyklé v sousedních zemích, ke kterým máme hodně blízko, to znamená v Německu a Rakousku. Jedná se o takzvané občanské vzdělávání, které právě velmi dbá. Není to pro prosím vás, nezaměňovat s občanskou výchovou, kterou samozřejmě známe ze základní či střední školy, ale je to celý systém, který vychovává člověka k občanství, ale k praktickému občanství, a zdůrazňuje tady ty ekonomické, finanční a další aspekty. Finanční gramotnost je tam samozřejmě důležitou složkou. Takže tomu se chceme velmi podrobně věnovat. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou pan poslanec Blažek a poté s faktickou pan poslanec Plzák.

  • Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Víte, já nemám nic proti tomu, aby se na školách učilo cokoliv, ale otázkou je moje víra v to, že to postačí k tomu, aby ten svět byl lepší. Musíme si uvědomit, ten zákon se jmenuje o spotřebitelském úvěru. To znamená, to není o tom, že si lidé půjčují na to, že nemají na živobytí, ale velmi často o tom, že si půjčují na věci, které vlastně de facto příliš mnoho nepotřebují, ale protože je má někdo jiný, typicky ve škole má nějaký žák nejlepší mobil, tak ho chtějí mít i ti ostatní. Tak se lidé zadlužují kvůli věcem, které tak potřebné nejsou. Problém je totiž v tom, že v podstatě, když ocituji Švejka, "to se nám to žije, když nám lidi půjčujou", tak prostě určitá část společnosti si na toto zvykla a líbí se jí to.

    Tragédie nastává tehdy, když vznikají politické subjekty, jako je v tomto případě třeba Úsvit, který vlastně, aby získal hlasy dlužníků, v podstatě jednak kritizuje vymáhání pohledávek, což je základní věc, která je nutná pro naprosto zdravou ekonomiku, ale současně se snaží omezit ty půjčovatele. To znamená, že vlastně ty lidi nahání k tomu: půjčky budou pro vás výhodnější, ale k tomu se ještě dost možná nebudou vymáhat, protože my naprosto omezíme vymáhání pohledávek.

    Hrabalovsky řečeno, to je inzerát na dům, ve kterém bych tedy fakt bydlet nechtěl. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím pana poslance Plzáka.

  • Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, paní předsedající, kolegové, moje poznámka bude velmi krátká, bude to spíš povzdech, že na tak jednoduchou věc, že když si půjčím, musím to vrátit, a že ani ta půjčka není zadarmo a že z toho je nějaký úrok, my musíme zavádět systém vzdělávání na školách, prostě to si člověk povzdechne, kam jsme to tedy dopracovali. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní prosím pana poslance Tejce k mikrofonu. Prosím, aby se připravil pan poslanec Klaška.

  • Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, už jsem nečekal, že se dostanu ke slovu, a za to tedy děkuji. Já bych se vrátil od toho vzdělávání k podstatě návrhu zákona, byť určit finanční gramotnost je podstatnou částí debaty, ale chtěl bych se vrátit k tomu, o čem ten zákon hovoří, ale také o tom, co v něm chybí.

    My jsme jako sociální demokraté dali návrh zákona, který upravoval maximální výši RPSN, tedy roční procentní sazby nákladů, už v roce 2009 a já jsem rád, že se autoři tentokrát z Úsvitu inspirovali naší novelou, byť ne v plném rozsahu, byť řeší problém možná trošku jinak, než bychom ho řešili my.

    První poznámka k výši. Myslím si, že není správné, byť jsme to tak již v prvním návrhu učinili a v dalších upravili, není podle mého názoru úplně vhodné dávat RPSN přímo do zákona, jednoduše proto, že pokud dochází k jednotlivým změnám, při každé změně musí dojít ke změně zákona a při každé změně zákona hrozí, že ten zákon bude buďto zrušen, anebo tak pozměněn v Poslanecké sněmovně a v Senátu, že nakonec ztratí svůj původní smysl. To je podle mého názoru řešení, které je samozřejmě možné, ale ne úplně vhodné, a doporučoval bych, tak jak už to tady zaznělo od pana poslance Votavy, abychom změnili ve druhém čtení úpravu tak, že maximální sazbu bude stanovovat např. vláda svým nařízením každý rok, případně ji bude moci v daném roce změnit, tak aby úprava nevyžadovala vždy změnu zákona. (V sále je rušno.)

    Co v zákoně chybí, je úprava sankcí. Myslím si, že dokonce tohle je větší problém než samotná sazba. Pokud někdo uzavírá smlouvu, řekne si, že chce platit úrok včetně poplatku za uzavření smlouvy ve výši 30 % nebo 15 %, tak to není tak škodlivé, jako když se rozhodne, že bude platit sazbu ve výši 5 % a následně z malicherných důvodů se dostaví sankce, které jsou ve výši 100, 200 nebo 300 % původní pohledávky. To je daleko škodlivější a mnohdy to znamená, že drobné půjčky ve výši 10 tisíc korun díky těmto sankcím vyšplhají na statisíce a s vymáháním, s náklady na právní zastoupení a exekuce jsou pro řadu lidí neřešitelné.

    Co v zákoně musí přibýt, je limitace sankcí, daleko více ještě, než je to podle současné úpravy, a tady si myslím, že shodu nalézt můžeme.

    No a třetí věci, která -

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se moc omlouvám a prosím kolegy na levé straně jednacího sálu, aby zachovali klid. Opravdu tady není slyšet vlastního slova.

  • Poslanec Jeroným Tejc: Omlouvám se, budu mluvit hlasitěji, je to zřejmě moje vina a budu se snažit být poutavější.

    To, co musíme do třetice podle mého názoru v návrhu upravit, je otázka toho, aby v případě, že se uzavírají obdobné smlouvy, nebylo možné využít rozhodčí doložky s přímou vykonatelností, nebudou-li naplněna určitá pravidla férovosti, tzn. bude-li např. uzavření smlouvy v rozporu právě s omezenými sankčními mechanismy. Jednoduše dnes se ocitáme v řadě případů v situaci, kdy za mnou jako za poslancem, který má právní vzdělání, přicházejí lidé, kteří mají uzavřenou smlouvu ne třeba s finanční institucí, ale s jednotlivci, kteří půjčují peníze. Smlouva je evidentně problematická, možná i neplatná, nicméně oni jsou již v exekuci a těžko mohou s ohledem na to, že neprobíhá soudní řízení, jakkoli napadat už uzavřenou doložku přímé vykonatelnosti, tedy buďto notářským, nebo dříve ještě exekutorským zápisem uzavřenou smlouvu.

    To jsou věci, kterými se musíme zabývat, a bylo by nepatřičné, aby Poslanecká sněmovna třeba hlasy sociálních demokratů odmítala myšlenku, se kterou sama přišla a kterou poprvé otevřela v této Poslanecké sněmovně. Proto tedy my budeme podporovat to, aby ten návrh byl posunut dál do druhého čtení. Ale jak říkám, je potřeba jej podle mého názoru zpřesnit a zpřísnit. Myslím si, že by bylo vhodné, aby v této věci poskytlo součinnosti i Ministerstvo financí, abychom společně třeba na půdě rozpočtového a ústavněprávního výboru našli polohu zákona, která bude přijatelná pro většinu ve Sněmovně a bude mít tedy i delší životnost než toto volební období, pokud se na něm shodneme.

    Děkuji za pozornost.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a nyní mám k faktické poznámce přihlášeny dva poslance, pana poslance Fiedlera a paní poslankyni Langšádlovou. Prosím pana poslance Fiedlera. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Karel Fiedler: Paní místopředsedkyně, vážení kolegové poslanci a poslankyně, já bych jen krátce chtěl zareagovat na slova, která tady zazněla od kolegy Jeronýma Tejce, kdy opět bylo v této Poslanecké sněmovny zmíněno, že daný zákon se v minulosti již projednával a že byl předložen v roce 2007 nebo 2009, jak bylo řečeno. Že byl předložen mým kolegou již v minulé Poslanecké sněmovně a opět se tento problém řeší.

    Chtěl bych na vás proto apelovat s tím, že občané očekávají, že se tyto problémy vyřeší, a ne že se budou řešit, že budeme mluvit o tom, že je řešíme. Je to dnes již podruhé, co tady slyšíme, že nějaký zákon byl předkládán již několikrát a že se bude řešit, že budeme slibovat jeho řešení. Opravdu na vás apeluji, abyste tento zákon podpořili. Děkuji za připomínky, které tady zazněly. Abyste ho poslali do druhého čtení, abychom k tomuto problému mohli přistoupit k jeho řešení, protože ti občané, kteří jsou postiženi tímto, ti nečekají na to, až bude nějaké řešení v budoucnu. Řada z nich to řešení potřebuje okamžitě. A ty lichvářské úroky, o kterých se tady jedná, uvědomte si, že to je jeden z prvních předstupňů do rukou exekutora. Na občany tady číhají pasti. Že je třeba je vzdělávat, no to je pěkné, ale řešení je poměrně jednoduché. Omezme tu lichvu. Občané očekávají, že budete zastupovat zájmy v prvé řadě jejich. Takže přimlouvám se za to, abychom tento zákon neřešili už v minulosti, abychom ho neřešili teď a možná v budoucnosti, ale vyzývám vás, abychom přistoupili k řešení tohoto problému. Děkuji.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím paní poslankyni Langšádlovou. Prosím.

  • Poslankyně Helena Langšádlová: Dobrý den, vážená paní předsedající, dámy a pánové. Návrh, který tady máme, ale vůbec nic neřeší. Protože řekněme si, co je to RPSN, co je to úrok. Úrok zohledňuje riziko, které vnímá ten, který peníze poskytuje, ve vztahu k tomu, komu je poskytuje. To znamená, pokud to riziko je vyšší než vámi stanovená RPSN sazba, tak co způsobíme? Způsobíme pouze to, že se náklady přesunou např. do vyššího pojištění úvěrů, anebo způsobíme to, že právě tyto nejohroženější skupiny zaženeme do šedé či černé zóny, která není vůbec regulována. Dopady přijetí podobného návrhu jsou opravdu mimořádně riskantní a je potřeba, abychom si uvědomili, že nic nevyřešíme a naopak toto prostředí ještě zhoršíme.

    Ano, musíme řešit otázku lichvy. Rozšíření lichvy i na trestný čin právnických osob. Musíme tlačit na to, aby lichva byla opravdu vymáhána. Musíme regulovat nebankovní poskytovatele finančních služeb, kterých nám tady řádí 34 tisíc. To bezpochyby. Ale to, co navrhujete, nese obrovské riziko, a právě proto to organizace, které právě pracují s těmito obyvateli, nepodporují. Proto to nepodporuje Člověk v tísni, proto to nepodporuje Poradna při finanční tísni. Protože rizika při přijetí tohoto zákona budou výrazně vyšší než stávající stav. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Langšádlové. Máme ještě jednu faktickou poznámku - pana poslance Jeronýma Tejce. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. ***

  • Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji. Dovolil bych si zareagovat na svého předřečníka pana poslance Fiedlera. Jednoduše prostřednictvím pana předsedajícího, nemusíte ani mě ani sociální demokracii vyzývat a apelovat na to, aby takový návrh podpořila, případně aby situaci řešila. Jak jsem říkal, my jsme ty návrhy předkládali v minulosti. Nebyly přijaty, přestože jsme pro ně hlasovali všichni. Nebyly přijaty, protože tady byla většina, která bránila přijetí tohoto návrhu zákona, této úpravy. My jsme připraveni o této věci jednat a rozhodně tady nechceme tento návrh odmítat proto, abychom připravili vlastní verzi, tak jak to často znělo ve Sněmovně, ale abychom využili tento návrh k řešení, které určitě bude ku prospěchu.

    A rozumím i výhradám paní poslankyně Langšádlové. Určitě ta úprava nesmí být taková, která nakonec ze zóny, která bude přeregulovaná, převede lidi do zóny, která je absolutně neregulovaná. A to je věc, na kterou si musíme dávat pozor a určitě o ní musíme hovořit, protože skutečně ten problém není černobílý. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jeronýmu Tejcovi a vrátíme se do řádných přihlášek do rozpravy. Prvním přihlášeným je pan poslanec Klaška. Připraví se kolega Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Jaroslav Klaška: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní členové vlády, kolegyně a kolegové, dobrý den. Chtěl bych ocenit návrh předkladatelů, který chápu jako příspěvek k řešení lichvy, ale považuji ho také za ne úplně domyšlený, protože by se mohlo také stát, že bychom paradoxně mohli schválením tohoto návrhu tak, jak je, vlastně lichvu jakýmsi způsobem také legalizovat. Chtěl bych své tvrzení opřít o několik argumentů.

    Za prvé. Existují již v České republice dva judikáty Nejvyššího soudu, které jasně konstatují, že úrok nad 65 %, resp. ve druhém případě nad 70 %, je hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními pachatele a poškozeného ve smyslu § 253 odst. 1 trestního zákoníku. Jinými slovy, nad 70 % jde o lichvu. Když se vrátíme do toho návrhu, tam ty horní hranice jsou 80, resp. 100 %, podle míry velikosti úvěru.

    Za druhé. Pokud si vezmeme inspirace z jiných zemí, tak je jasné, že tam jsou úrokové sazby, tedy RPSN, tedy roční procentní sazby nákladů, stanoveny podstatně níže. Mohu uvést Belgii, která má také více druhů výše půjček, a ty hranice jsou od 13 do 21 %. Nebo pokud navrhujete, aby to bylo ve výši 15- až 20násobku lombardní sazby, můžeme uvést příklad Polska, kde již roky platí tzv. protilichvářský zákon, a tam sazba byla maximálně čtyřnásobek této sazby. Mohu uvést další příklady. Bylo tady, pan poslanec Laudát tuším hovořil o Polsku. Mohu taky uvést třeba příklad Nizozemska, kde půjčky do 40 tis. eur jsou limitovány zákonným úrokem plus 17 %.

    Za další. Samotné omezení RPSN proti lichvě až tak nepomůže. Jednak je tu tedy judikát Nejvyššího sodu, jak jsem o něm hovořil, ale hlavně se do RPSN nepočítají smluvní pokuty a úroky z nich. Ty mohou v některém případě dosáhnout i několikanásobku půjčené částky. A dále je zde takový ten systém, že si člověk vezme půjčku relativně nižší hodnoty, třeba 50 až 200 tis., za kterou musí ručit nemovitostí. Tady bohužel dochází už ke spojení lichvářů, exekutorů a dražitelů. Podstatou tedy je půjčit klientovi, v obchodních podmínkách skrýt takové pokuty a podmínky, aby klient ani neměl možnost řádně splatit, a už se rozběhne systém pokut, úroků, exekucí, zabavení domu, dražba spřízněnou realitkou atd. Jsou známy příklady, kdy z půjčky 200 tis. korun narostl dluh tak, že byl zabaven dům v hodnotě dva miliony korun, dlužník byl stále zadlužen a bez domu.

    Takže bych chtěl, nebo bych byl rád, pokud by měl být tento návrh vůbec propuštěn dál, aby byl zásadně pozměněn a přepracován, aby do něj byly zabudovány všechny mechanismy tak, jak tady o tom mluvili kolegové. Jak sankce, tak nějakým způsobem dále regulovat to, že dobře, RPSN bude nějaká, potom se bude obcházet poplatky, smluvními pokutami, termíny k jejich splacení a tak podobně. Takže abychom potom nemuseli tady hořce litovat, že jsme vlastně lichvu legalizovali.

    Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Klaškovi za vystoupení, ale na rozdíl od ohlášeného pořadí ho trochu změním. Nejdříve přečtu omluvu. Paní ministryně spravedlnosti profesorka Helena Válková se omlouvá od 14 hodin z dnešního jednání.

    A nyní je čas pro faktickou poznámku pana poslance Martina Komárka. Poté řádně přihlášený kolega Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

  • Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych navázat na kolegu Klašku. Já si myslím, že nemá cenu tady povídat, jak se to někdy děje, srdceryvné příběhy o maminkách, kterým jsou zabavovány věci pro malé děti a tak podobně. Ale skutečně problém lichvy nebo přehnaných spotřebitelských úvěrů je jeden z největších problémů této země. Setkávám se s tím ve svém volebním obvodě dnes a denně. Čili si taky myslím, že tento zákon, tak jak je navržen, není úplně dokonalý. Ale vzhledem k tomu, jak přistupuji k tomu, co dělám, si myslím, že by měl být propuštěn dál a opraven. Podobně jako je to se služebním zákonem. Protože to, co říkal pan Klaška, je pravda. Podle mě ten ďábel je zakopán v dodatečných podmínkách, v tom, co je psáno malým písmem. V tom, že lidé, kteří si půjčují 10 tis., nevědí, že vrátí 200 tis., protože je to tam někde zamotáno tak, že tomu nerozumějí. Protože skutečně ne všichni jsme finančně gramotní a všichni chápeme lsti a pasti, co na nás dámy a pánové, kteří se nám snaží vnutit tyhle půjčky, chystají. Ale myslím si, že budeme mít dost času, abychom ten zákon dopracovali tak, aby začal platit co nejdřív, nebo tu novelu. Protože fakt si myslím, že to je strašně potřeba.

    Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. A nyní řádně přihlášený pan kolega Beznoska. Zatím poslední písemně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Adolf Beznoska: Pane předsedo, dámy a pánové, řečeno bylo mnohé. Já předesílám to, že tento návrh nemohu podpořit. Zastropováním RPSN bychom totiž vyřadili standardní tržní podmínky. Protože poskytovatel úvěru by měl být tím suverénem, který rozhoduje, za jakých podmínek je ochoten spotřebitelský úvěr poskytnout, a zvažuje přitom, na jakou je to komoditu, na jaký je to čas atd. V momentě, kdy zastropujete něco a uděláte regulaci a naše životy bychom neměli neustále regulovat, tak to vyvolá to, že právě pravděpodobně ti rizikovější klienti naletí těm, o kterých tady byla řeč. Lichvářům. My tím, že zastropujeme RPSN, budeme limitovat objem možnosti spotřebitelských úvěrů na trhu a vytlačí nám to klienty do černé zóny. A těch poskytovatelů, nebankovních poskytovatelů, tady máme více než 30 tis.

    Jediné, co podle mého názoru má smysl, je to, že bychom se měli zamyslet nad dozorem, dohledem a pravidly a sankcemi, jak o tom hovořil pan poslanec Tejc, v nebankovním sektoru. To je jediné, jak můžeme tyto klienty před lichvou ochránit. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Beznoskovi. Mám tady dvě faktické poznámky. Pan kolega Holík a pan kolega Plzák. Nyní pan kolega Jaroslav Holík s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***

  • Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, rád bych tady reagoval na slova svého předřečníka, popřípadě i na slova pana zpravodaje. V silniční dopravě máme přes obec padesátku. Je to tak? Je. A nikdo se nepohoršuje, jestli se může jet víc, nebo ne. Tady se bavíme o zastropování, že je to škodlivé. Ale vždyť jestli určíme nějakou míru, přes kterou tato hranice bude nepřekročitelná, to přece není nic proti ostatním spotřebitelům. Nevím, měl jsem za to, že jsme tady všichni zvoleni lidmi, a ne nějakými podnikateli v oblasti financí. Takže sám se přimlouvám nechte tento zákon jít do druhého čtení.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. A nyní tedy pan poslanec Pavel Plzák, také k faktické poznámce.

  • Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedo. Kolegové, kolegyně, chtěl bych jenom říct, že tady bylo řečeno, že ten, kdo půjčuje, by měl být suverénem a že žádné zastropování úroku by být nemělo. Chtěl bych jenom říct, že historicky, i ve středověku, se v podstatě půjčovalo maximálně do 6 %. To byl křesťanský úrok. Na větší úrok mohli půjčovat pouze Židé, a proto se říká nekřesťanský úrok. Takže i historicky tady nějaké zastropování bylo. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za krátkou poznámku. Ještě jsme rozpravu nevyčerpali, vidím pana kolegu Marka Černocha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Marek Černoch: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, děkuji za slovo. Jenom velmi krátce. Souhlasím s předřečníky, protože tady vůbec nejde o to bránit někomu v podnikání, regulovat to, co přináší něco dobrého, ale je pravda, že kolikrát instituce, nazvěme je takhle, tam už je to přehnané a vede to potom dál k problémům, ke kterým chceme přistoupit taky, a taky už zazněly, a to jsou exekuce a další a další problémy. Proto i já bych vás rád poprosil, a myslím si, že v debatách a rozpravách to tady padlo několikrát, abyste propustili tuto novelu do dalšího čtení. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Konstatuji, že nemám žádnou přihlášku do rozpravy. Ptám se, jestli se někdo ještě hlásí z místa. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova, nejdříve zástupce navrhovatelů, jestli má zájem. Kolega Kádner nemá zájem. Nyní tedy pan zpravodaj se závěrečným slovem. Prosím.

  • Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, z proběhlé diskuse pro sebe musím s politováním konstatovat, že se mi nepodařilo vám vysvětlit, v čem ten problém tkví. Proto trvám na tom a opakuji to, že vyzkouším celou kaskádu návrhů od návrhů na zamítnutí po vrácení k přepracování až po tedy prodloužení lhůty, to tady zaznělo, že k tomu bude ochota, a moc bych poprosil, až se bude hlasovat o návrzích na přikázání výborům, aby to vedle rozpočtového, což předkládám, že je asi gesční výbor, bylo dáno k projednání i výboru petičnímu. Tam doufám, že se potkáte s těmi nevládními organizacemi a budete slyšet v praxi dopady svého případného rozhodnutí.

    Tím, že jsem toto chtěl, jsem vůbec nezpochybňoval, že tam nemohou být problémy. Ale z materiálu, který zde předkladatelé dali k dispozici, nevidím čísla, nevidím tam analýzu toho, jak palčivý problém to je poté, co byla loni napříč politickým spektrem - tím chci zareagovat na paní poslankyni Havlovou - schválena novela zákona č. 43 o spotřebitelském úvěru. Na tom jsme se tady shodli naprosto všichni, protože všichni jsme cítili, nebo drtivá většina, nepamatuji si, jestli se někdo zdržel nebo hlasoval proti, že řadu patologických jevů zejména v Ústeckém, Moravskoslezském kraji, na Jesenicku a podobně je třeba zákonem napravovat, a ani dneska ještě nemáme zpětnou reakci na to, jak účinné tyto nástroje jsou, a jsou tam i finanční nástroje.

    Co se týká... Pan poslanec Votava, Zahradník, pan Kořenek, pan kolega Blažek, Plzák a další tady upozorňovali na finanční gramotnost. Nedělejme si iluze. Jestliže dneska máme, a dlouhodobě, takové školství, že neučí ani základní grify a neučí zejména sociálně vyloučené obyvatele, kam tato problematika padá zejména, ale nejenom tam, protože zahučet v nesplácení úvěru může kdokoliv, tak je to politováníhodné, ale já si nedělám iluze a asi nikdo z nás, že tam bude nějaká radikální náprava. Finanční gramotnost v České republice je katastrofální, je to jenom odrazem školství, které neučí měkké grify, měkké vědomosti, měkké znalosti, učí nějaká tvrdá data, často bezvýznamná, bez hluboké analýzy, a i prosté věci, jak si vzít úvěr, jak ho splácet, z čeho splácet, tak potom nemůžeme čekat, že to bude jinak.

    Proto se hodně obávám a znovu opakuji, touto možná dobrou motivací se můžete podílet na tom, že zvýšíte kriminalitu.

    A já jsem nechtěl nic jiného, než aby měl ministr financí a ministryně práce a sociálních věcí prostor, a to není o 60, 90 dnech, aby si skutečně k tomu nechali udělat seriózní a detailní analýzy, a pak přišli s tím, že tady to nefunguje, takže tady zákon o spotřebitelském úvěru opravíme, nebo nemáte pravdu, tady ten problém vůbec neleží. Nevím, jestli jste dneska schopni říct, že tam ten problém po schválení zákona o spotřebitelských úvěrech leží. A tím zároveň i trošku obhajuji motivaci sociálních demokratů, kteří tady od roku 2009 obdobné návrhy předkládali, protože ten patologický jev v podobě krachu, okrádání dlužníků nad rámec toho, co si půjčili, násobně, řádově existuje, tudíž chápu, že chodili s nějakými pokusy problém řešit. Ale v tuto chvíli si nejsem jistý, že zrovna tento segment. Tímto jenom uděláte jednu věc. Ztrestáte ty, kteří podnikají férově, v souladu se zákony, zhoršíte přístup k úvěrům, k finančním prostředkům a naženete lidi do šedé nebo černé zóny. Můžete posílit pozici lichvářů, nevím, protože ty analýzy neexistují, ale proto se toho obávám, a víceméně dosáhnete přesného opaku, než jste zamýšleli.

    Takže to je z mé strany, protože nemá smysl, abych tady znovu opakoval definici, co je lichva a že té se tento zákon netýká. Prosím, aby bylo tedy hlasováno o návrzích, které tady padly.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu. Eviduji tady přihlášku, které nemohu vyhovět, k faktické poznámce, protože jsem rozpravu ukončil. Takže kolegu Kořenka odmazávám.

    Budeme hlasovat o jednotlivých návrzích. Padl návrh na vrácení, padl návrh na zamítnutí, ty musíme hlasovat nejdříve, a potom budeme hlasovat o přikázání výborům a o lhůtách k projednání. Já jsem kolegy přivolal. Ještě vás všechny odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

    Teď jsem upozorněn na to, že návrhy na vrácení a zamítnutí padly jenom ve zpravodajské zprávě zpravodaje. Mám tady poznamenáno, že je předložil kolega Laudát. Nepadly v rozpravě. Takže teď nechci zpravodaji dát žádný důvod k tomu, aby zpochybňoval, že návrhy řekl, ale protože nebyly v rozpravě, tak jedině že by některý z ministrů otevřel rozpravu. Více poradit nemohu, pane zpravodaji.

    Pan místopředseda vlády se toho ujal a otevře rozpravu. Pan místopředseda vlády Pavel Bělobrádek se přihlásil. Prosím, pane místopředsedo.

  • Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych si dovolil opět otevřít rozpravu. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vidím přihlášku zpravodaje, který má přednost, a potom se hlásí pan kolega Votava. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. ***

  • Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Já se moc omlouvám za své pochybení. Dámy a pánové, dávám návrh na zamítnutí návrhu. Potom dávám návrh, v případě, že neprojde, na vrácení k přepracování. A pokud to neprojde, tak návrh na prodloužení lhůty k projednání o 30 dnů.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Pan Václav Votava... Ne, nehlásí se, už to bylo řečeno. Dobře. Ještě se musím zeptat pana zpravodaje, jestli to byl návrh podmíněný, protože jinak se hlasuje podle jednacího řádu - nejdřív vrácení a potom zamítnutí. Jestli to byl podmíněný návrh, nebo jestli to mohu hlasovat podle jednacího řádu, pane zpravodaji? Podle jednacího řádu, dobře.

    Odhlásil jsem vás, všichni jste se přihlásili.

    O návrhu na vrácení návrhu zákona k přepracování budeme hlasovat v hlasování číslo 106, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro vrácení návrhu k přepracování. Kdo je proti? Děkuji vám.

    Hlasování pořadové číslo 106, z přítomných 166 pro 32, proti 92. Návrh nebyl přijat.

    Nyní budeme hlasovat návrh na zamítnutí, a to v hlasování pořadové číslo 107, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro zamítnutí návrhu. Kdo je proti? Děkuji vám.

    Hlasování pořadové číslo 107, z přítomných 167 pro 34, proti 102. Návrh nebyl přijat.

    Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru. Zpravodaj předložil návrh k projednání petičnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Nevidím.

    Rozhodneme o přikázání rozpočtovému výboru v hlasování číslo 108, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

    Hlasování pořadové číslo 108, z přítomných 170 pro 165, proti 1. Návrh byl přijat.

    Budeme hlasovat o přikázání petičnímu výboru, a to v hlasování pořadové číslo 109, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přikázání petičnímu výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.

    Hlasování pořadové číslo 109, z přítomných 170 pro 154, proti 4. I tento návrh byl přijat.

    Nyní budeme hlasovat o prodloužení lhůty k projednání o 30 dnů, tedy na 90 dnů, a to v hlasování pořadové číslo 110, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro prodloužení lhůty k projednání. Kdo je proti? Děkuji vám.

    Hlasování pořadové číslo 110, z přítomných 170 pro 164, proti 1. I tento návrh byl přijat.

    Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání výboru rozpočtovému a výboru petičnímu. Lhůta k projednání byla stanovena na 90 dnů. Děkuji zástupci navrhovatelů, děkuji panu zpravodaji a končím bod číslo 25.

    Dalším bodem našeho jednání je bod

    Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 59/1. Než se ujme slova zástupce navrhovatelů paní poslankyně Kateřina Konečná, požádám paní poslankyni Martinu Berdychovou, která je zpravodajkou pro první čtení, aby zaujala místo u stolku zpravodajů. Prosím nyní paní poslankyni Kateřinu Konečnou o její úvodní slovo. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji vám. Krásný předobědový čas, vážení kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vám za skupinu předkladatelů předložila projednávaný sněmovní tisk číslo 59. Tento tisk je návrhem na doplnění zákona 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.

    Navrhujeme do § 1 za slova "17. listopad" vložit slova "Mezinárodní den studentstva", takže nové znění by bylo: "17. listopad, Mezinárodní den studentstva, Den boje za svobodu a demokracii".

    Sedmnáctý listopad jako státní svátek Mezinárodního dne studentstva byl v roce 1990 přejmenován na Den boje studentů za svobodu a demokracii a o devět let později, den před jeho 60. výročím, byl nově uveden mezi státní svátky coby Den boje za svobodu a demokracii, také v důsledku toho, že z povědomí veřejnosti, a to zejména té mladé, se znalosti o 17. listopadu 1939 vytrácejí, a tím bohužel i jeho význam. Předkladatelé proto navrhují ke státnímu svátku dne 17. listopadu doplnit označení Mezinárodní den studentstva a s ohledem na časovou posloupnost tento název předřadit před jmenováním pozdějším.

    Událostem 17. listopadu 1939 předcházela pražská manifestace ke vzniku Československé republiky 28. října, která byla krvavě potlačena. Zraněni byli dělník Václav Sedláček a student medicíny Jan Opletal, který na následky zranění zemřel. Jeho pohřeb 15. listopadu se stal spontánní masovou demonstrací proti německé okupaci. V důsledku toho proběhlo v noci z 16. na 17. listopad zatýkání vysokoškolských studentů v Praze a v Brně, kteří byli převezeni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Devět studentů funkcionářů bylo popraveno a byly uzavřeny české vysoké školy. Tyto události měly ve světě značný ohlas a 17. listopadu 1941 v Londýně na manifestačním shromáždění delegátů studentů z 26 národů světa byl právě 17. listopad vyhlášen coby Mezinárodní den studentstva.

    Je to jediný mezinárodní svátek mající původ v bývalém Československu, jehož pokračovatelem je Česká republika, a neměl by tedy ani dnes chybět v našem kalendáři jako odkaz mladých lidí, kteří byli ochotni upřednostňovat ideály nad své bezprostřední profesní a kariérní zájmy.

    Rusnokova vláda zaujala k návrhu neutrální stanovisko. Vyjádřím se k němu v rozpravě, do které se tímto přihlašuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné za její úvodní slovo a žádám paní poslankyni Martinu Berdychovou, aby se ujala své zpravodajské zprávy. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

  • Poslankyně Martina Berdychová: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, předkládaný návrh poslanců na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, je návrhem, který mění název státního svátku 17. listopadu a to tak, že před stávající název Den boje za svobodu a demokracii navrhuje zařadit název Mezinárodní den studentstva. Tento návrh není na půdě Sněmovny návrhem novým. Podobný návrh na změnu názvu státního svátku 17. listopadu předkládali poslanci klubu KSČM v minulém volebním období v roce 2013. Návrh nebyl Sněmovnou přijat.

    Sedmnáctý listopad byl Mezinárodním dnem studentstva, jak už bylo dnes řečeno, vyhlášen v roce 1941 a je jím dosud. Do roku 2000 nebyl 17. listopad státním svátkem. Chybně je v důvodové zprávě předkladatelů uvedeno, že 17. listopad jako státní svátek Mezinárodního dne studentstva byl v roce 1990 přejmenován. Tato informace je nepravdivá, protože teprve od roku 1990 je 17. listopad významným dnem, označován jako Den boje studentů za svobodu a demokracii. V roce 2000 byl 17. listopad vyhlášen státním svátkem a je označen jako Den boje za svobodu a demokracii.

    Důvodová zpráva mj. uváděla, že státní svátky mají vyjadřovat základní milníky, kterými se ubíral vývoj státu do jeho současné podoby. Mají připomínat tradice, ušlechtilé cíle a dějinné zvraty, na nichž je budována česká státnost. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce za její zpravodajskou zprávu a otevírám rozpravu k tomuto tisku. Jako první přihlášená do rozpravy je paní poslankyně Nina Nováková, připraví se kolega Grebeníček, ale samozřejmě s přednostním právem... Pardon, jenom zpravodaj má přednostní právo, navrhovatel je v pořadí. (K poslankyni K. Konečné.) Takže prosím paní Ninu Novákovou. (O slovo se hlásí posl. Mihola.) Já vám musím dát znovu poučení o tom, že písemné přihlášky do rozpravy jsou přednostní před přihláškou z místa. (Hlásí se s přednostním právem.) Já se omlouvám panu předsedovi klubu, že jsem to hned nezaregistroval, ale prosím. Předseda klubu KDU-ČSL. Prosím, pojďte. Omlouvám se. Pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážení kolegové, nejsem úplně malé postavy, ale doufám, že mě příště pan kolega Filip nepřehlédne.

    Já bych nejdříve poděkoval paní kolegyni Konečné za historický exkurz, který byl koneckonců součástí návrhu, který jste si mohli přečíst a připomenout si tím historii, kterou tolik pozapomínáme, přestože říkáme často historia magistra vitae.

    Nyní dovolte, abych se krátce vyjádřil ke komunistickému návrhu, kterým by se měnil zákon o státních svátcích, ostatních svátcích a významných dnech.

    Souhlasím s tím, že je špatně, pokud se z povědomí veřejnosti vytrácejí znalosti, historické vědomí a povědomí, které by lidé v naší zemi o svátcích či významných dnech měli mít. Někdy se právě jako učitel historie doslova lekám, když vidím různé ankety ať už v novinách, televizi nebo slyším z rozhlasu. Odpovědi bývají často přímo hrůzostrašné. Na druhé straně už tady bylo částečně naznačeno, že žádné přejmenování tuto záležitost, která je tam takto podtržena, určitě nevyřeší. Tady vidím především úkol škol, ale také rodin a další osvěty, podpory k vlastenectví, kterého se tolik dnes ostýcháme, abychom si prostě to historické vědomí a povědomí daleko více pěstovali.

    Osobně nevidím žádný důvod ke změně názvu státního svátku. 17. listopad se stal v našich dějinách mezníkem, svátek nazvaný v současnosti Den boje za svobodu a demokracii si myslím, že je adekvátní, a z historického hlediska se hlásí jak k roku 1939, tak k roku 1989. Svoboda a demokracie totiž byla narušena jak nacistickou, tak nepoměrně déle v našich končinách komunistickou totalitou.

    Na závěr bych chtěl konstatovat, že je obecně dobře, že se tady touto problematikou na půdě Poslanecké sněmovny zabýváme. Možná bychom se měli trošku poohlédnout po sousedních a dalších evropských zemích, jak to tam mají se svátky, zdali nám některé z těchto významných svátků, které úzce souvisejí s křesťanskou kulturou, která je základem evropské civilizace, v kalendáři náhodou nechybějí.

    Za poslanecký klub KDU-ČSL bych chtěl konstatovat, že tento návrh nepodpoříme. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi klubu KDU-ČSL Jiřímu Miholovi za jeho vystoupení. Nyní tedy paní poslankyně Nina Nováková, připraví se pan kolega Miroslav Grebeníček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. To je nevýhoda řadových poslanců.

    Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já se mohu jen ztotožnit s tím, co jsme tady slyšeli od paní zpravodajky i od předsedy klubu KDU-ČSL. Když jsem si tak zvažovala, co všechno mohu vyškrtnout, tedy vyškrtávám ze svého připraveného příspěvku vše, co říkala paní zpravodajka i pan předseda klubu, jen bych ještě chtěla dodat, že když se diskutovalo v roce 2000 o charakteristice, verbální charakteristice, ale samozřejmě také myšlenkové charakteristice dvou nových státních svátků, tak - reaguji na pana předřečníka - se nezdůrazňovalo, že Den české státnosti je ve skutečnosti také svátkem našeho patrona svatého knížete Václava. A můžeme se jistě ztotožnit s tím, že důležité je to, co nám odkázal, a to je řada kladných rysů našich ideálů naší státnosti. Stejně tak se přistupovalo k datu 17. listopad, tedy zase se zdůraznily hodnoty před sociální skupinou, byť je velmi důležité, že právě mladí lidé umožnili, aby pro nás byly spojeny dva pojmy, a to jsou studenti a statečnost.

    Já bych si dovolila říci, že jestliže 17. listopad je Dnem boje za svobodu a demokracii a zároveň ale v rámci mezinárodně uznávaných svátků je to tentýž den, kdy je Mezinárodní den studentstva, umožňuje nám to spojit pro naše dějiny hned tři momenty, a to je nejen jméno Opletala, které symbolizuje události října až listopadu 1939, ale dokonce také jméno člověka, dalšího studenta, a to je studenta Palacha, který sice sám sebe obětoval v lednu 1969, ale ve jménu stejných hodnot. A když potom k tomu přidáme události na Národní třídě, tak opět máme spojnici, a tou je - všichni tito mladí lidé dali příklad nám dospělým, že hodnoty demokracie a svobody nejsou mrtvé. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se pan poslanec Josef Šenfeld. Ještě se zeptám: pan kolega Simeon Karamazov se hlásí s faktickou poznámkou? Pokud ne...

    Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Každá společenskoekonomická formace vytváří svoje kolektivní hodnoty, které pak určují chování jednotlivce i celé společnosti. Jde například o kolektivní paměť, která zahrnuje mnohem víc než souhrn skutků a událostí. Oživuje i jejich ducha, jejich příčiny. Ne, není to jen nějaký strohý seznam, je to živoucí tkáň prozářená ušlechtilými myšlenkami a ještě tepající vírou těch, kteří usilovali o spravedlivější budoucnost.

    V České republice však nyní zaznamenáváme očividnou ztrátu kolektivní paměti. Ta ovšem není přirozená, nebo dílem náhody. Je to cíleně vysílaná tendence přímo propojená s politickou mocí. Dokonce i obrazy nacistické okupace a boje za národní osvobození Čechů a Slováků z nacistické nadvlády podivně blednou.

    Likvidaci a okupaci bývalého Československa odůvodnil Hitler nutností zabezpečit ve střední Evropě klid a mír, a tak 28. října 1939 jednotky SS za pomocí ostré střelby nemilosrdně rozehnaly shromáždění pražských vysokoškoláků, kteří si dovolili provolávat slávu symbolu naší svobody a samostatnosti. Vpodvečer klesl na křižovatce ulice Žitné a Mezibranské na dlažbu už vzpomínaný medik Jan Opletal. Přes všechnu péči lékařů - a vy to, dámy a pánové, nepochybně velmi dobře víte - svému zranění o několik dní později podlehl. Jeho pohřeb se stal tichou žalující manifestací studenstva. Po rozloučení s Janem Opletalem studenti na Karlově a na Václavském náměstí zpívali celou československou hymnu, nikoli jen povolenou část Kde domov můj. Provolávali slávu prezidentům Masarykovi a Benešovi, hanbu Adolfu Hitlerovi.

    Den po pohřbu Hitler rozhodl následovně: Uzavřít české vysoké školy na tři roky. Jakékoli demonstrace ihned potlačit. Neostýchat se do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, bude Praha srovnána se zemí.

    17. listopadu 1939 obsadilo gestapo a muži SS několik vysokoškolských kolejí. Stříleli do dveří, rozbíjeli je pažbami, studenty vyvlékali za vlasy a kopali je cestou k nákladním autům. 1200 vysokoškoláků bylo o něco později transportováno do koncentračních táborů v Sachsenhausenu a Oranienburgu. Před odjezdem jim bylo oznámeno, že jejich vůdcové byli zastřeleni pro údajné spojení s židem Benešem. Ano, skutečně probíhala poprava devíti funkcionářů studentských spolků. Bez viny, bez soudu, jen pro zastrašení ostatních.

    Perzekuce českého vysokoškolského studenstva, a bylo to zde již připomenuto, vyvolala v celém světě mimořádný, mimořádný ohlas. "My, studenti Velké Británie, všech jejích dominií a Indie, Severní a Jižní Ameriky, Sovětského svazu, Belgie, Československa, Francie, Řecka, Číny, Nizozemska, Norska, Polska, Jugoslávie a všech svobodných zemí," cituji z prohlášení Mezinárodní studenské rady z roku 1941, "abychom uctili památku popravených a umučených studentů, kteří jako první zvedli svůj hlas na znamení odporu proti nacistickým utlačovatelům roku 1939, prohlašujeme 17. listopad Mezinárodním dnem studenstva."

    Když nastoupil na Pražský hrad Reinhard Heydrich, oznámil českým představitelům, že české vysoké školy zůstanou uzavřeny již navždy. Vše, co bylo cenné - sbírky, přístroje, knihovny, laboratoře -, bylo konfiskováno pro německé školy a instituce. Zmizely i drahé kovy, insignie a zakládací listiny. Také nejvzácnější umělecké památky byly dílem zničeny, dílem se ztratily. Popraveno bylo nebo útrapám věznění podlehlo 62 univerzitních profesorů a docentů.

    Ne, smrt Jana Opletala není věc jednoho medika. Není to ani věc jen všeho studenstva. Je to věc celého národa. A to je hlavní důvod, proč jsem připojil svůj podpis nejen k petici Českého svazu bojovníků za svobodu, ale i k návrhu zákona, kterým by se Mezinárodní den studenstva opět vrátil do našeho kalendáře. Ne, nejde mi jen o pohled do tzv. mrtvé minulosti. Nelze přece žít, jako bychom neměli žádné závazky vůči těm, kteří už nejsou mezi námi, ani vůči těm, kteří přijdou po nás. Chci věřit, že můj přístup k dané věci nejenom pochopíte, ale i podpoříte.

    Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi za vystoupení. Mám tady před řádně přihlášenými poslanci tři faktické poznámky. První faktická poznámka pan poslanec Simeon Karamazov, připraví se pan poslanec Ivan Pilný. Prosím pane poslanče, máte slovo. ***

  • Poslanec Simeon Karamazov: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi několik věc, ve kterých bych chtěl zdůraznit, že snaha o změnu názvu Dne boje za svobodu a demokracii není nějakým technickým vylepšením tohoto názvu, nebo není to ani otázka toho, jak si pamatujeme nebo nepamatujeme historii, ale je to pouhá snaha komunistů o relativizaci komunistické historie. O relativizaci, o upozadění, o zmenšení povědomí, o tom, jak devastující byl jejich režim na naši společnost a na svobodu a demokracii v ní. Nakonec včera jsme byli svědky při rozsáhlé debatě o lustračním zákonu přesně této snahy.

    Ponechme tedy slova svoboda a demokracie jako první v názvu tohoto státního svátku, protože i naše příští generace si musí připomínat, že za demokracii a za svobodu, ať už proti komunistům, nebo proti komukoliv jinému, je třeba bojovat. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný, potom pan poslanec Zdeněk Bezecný a pak paní Kateřina Konečná. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího panu poslanci Grebeníčkovi za barvité vylíčení událostí z roku 1939. Nebudu tady říkat, jak vypadaly popravy na Pankráci nevinných lidí v padesátých letech ani jak vypadají interiéry lágrů nucených prací. Pro mě je totalitní ideologie, totalitní režim založený na jakékoliv ideologii, naprosto stejný. Proto si myslím, že název, který máme v současné době v tom státním svátku, je naprosto oprávněný, a budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Zdeněk Bezecný k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Zdeněk Bezecný: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, tady zaznělo slovo - nebo spojení - kolektivní paměť. To je termín, se kterým historie samozřejmě pracuje, a místa paměti mají velký význam ve vytváření kolektivní identity a přihlášení se ke společným hodnotám.

    Zazněla tady také připomínka oslavy 28. října 1939 v Praze, té demonstrace, která potom vyústila ve smrt Jana Opletala a v následující perzekuci vysokoškoláků. Já bych tady jenom připomněl, jak se s kolektivní pamětí zacházelo v padesátých letech a v letech následujících, v letech komunistické totality. Ten 28. říjen totiž od roku 1952 jako Den samostatnosti, jako vzniku samostatné republiky, slaven nebyl. Místo toho byl slaven Den znárodnění, a dokonce v roce 1975 i Den znárodnění byl vyškrtnut jako státní svátek, protože bylo nebezpečí, že si občané budou připomínat toho 28. října - vznik samostatné Československé republiky, která stála na hodnotách svobody a demokracie, kterou si připomínáme tím svátkem 17. listopadu. Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Bezecnému i za dodržení času a s faktickou poznámkou paní Kateřina Konečná. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi jenom krátkou faktickou. Možná snad abychom se vrátili do reality pro pana kolegu Karamazova prostřednictvím předsedajícího. Prosím, než budete tento tisk komentovat, přečtěte si ho. My neměníme název, my ho doplňujeme. To je podstatný rozdíl. Nikdo ho nechce změnit, nikdo nechce zrušit ty věci, které tam dneska jsou. A navíc, pokud je to vaše výsostné přání a tento návrh podpoříte, věřte, že to klidně obrátíme a dáme první Den boje za svobodu a demokracii a poté Mezinárodní den studenstva. Jestli je to pro vás tak důležité, pro nás je důležitý ten Mezinárodní den studenstva.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné za faktickou poznámku a nyní s faktickou poznámkou ještě paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

  • Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Když už tady byly exkurzy do historie, tak bych chtěla jenom připomenout, že 16. listopadu 1941 se uskutečnila mezinárodní studentská manifestace v Londýně, kde došlo ke slavnostnímu okamžiku, který se zapsal do českých dějin. V Town Hallu byly vzpomínkové akce, na kterých mluvil i ředitel Hlávkovy koleje, který mluvil o Opletalovi, o jeho pohřbu, přepadení vysokoškolských kolejí. Ve většině anglických univerzit přerušili 17. listopadu 1941 přednášky a konaly se tam vzpomínkové akce za účasti českých studentů. A za několik dnů se do Anglie dostaly zprávy, že na 17. listopad 1939 se vzpomínalo v řadě zemí - v Ekvádoru, na Novém Zélandu, v Uruguayi, Indii, Palestině, v Kanadě, v Číně, v USA i ve Švýcarsku, Mexiku, Švédsku a mnoha dalších zemích. Byly mezi nimi země, kterých se bytostně nedotkla válka, přesto se události z roku 1938 odrazily v povědomí široké veřejnosti.

    Já bych chtěla říci, že to, že byl Mezinárodní den studentstva v roce 1941 v Londýně vyhlášen, tak bychom na to měli být hrdi, a ne abychom se jako země, kde se tyto události konaly, za tento svátek, za tento název styděli.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové i za dodržení času. Nyní pan poslanec Leoš Heger s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já k těmto ideologickým sporům moc rád nevystupuji, ale myslím si, že toto je věc, která je opravdu principiální, a po včerejší diskusi nad lustračním zákonem že je tady potřeba opravdu říci, kdo si co myslí.

    Já nepochybuji o tom, že v klubu KSČM je mnoho schopných lidí, mnoho lidí, kteří mají k současnému dění někdy rozumné názory, někdy ne, ale to se děje v každém klubu. Ale to, co dneska KSČM předkládá jako návrh, který zasahuje hluboko do historie, je trošku facka všem lidem, kteří komunistickou ideologii neměli rádi a trpěli jí. Kdyby chtěla KSČM napravovat historii, tak by začala především u sebe a u svého názvu, který ji dodneška hendikepuje na politické scéně. Bez toho tento návrh, zasahující do principiálních pilířů našeho národa, je opravdu velmi nevěrohodný.

    Zakončím jenom konkrétní vzpomínkou na jednoho svého kamaráda, jehož otec byl mezi těmi studenty, které tady tak pateticky citoval pan kolega Grebeníček. Byl to skvělý muž, vynikající technik, přežil koncentrační tábor, přežil události říjnové v roce 1939, vrátil se, založil technickou skupinu, založil továrnu (upozornění na čas), potom mu ji komunisti sebrali. Tak to jenom... (Mluví oba řečníci najednou.) Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já se omlouvám, ale přihlásil jste se k faktické poznámce. Nijak neomezuji všechny ostatní, kdo se hlásili, ale čas pro technickou poznámku vypršel.

    S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení kolegové, kolegyně, máte před sebou notebooky. Najděte si ten tisk, je krátký, má jenom pár vět. To, co zde zaznívá o nějaké ideologii komunistické, to je úplně falešné. Vy jste ještě pořád v zajetí diskuse o lustračním zákonu. Tady se bavíme úplně o něčem jiném - o historii, kdy komunistická strana - tehdy Československa - ještě nevládla v této republice. Chceme se vrátit k tomu, k čemu se hlásí celý svět. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi a nyní se vrátíme do rozpravy. Pan poslanec Josef Šenfeld je řádně přihlášen a poté faktická poznámka paní Niny Novákové. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***

  • Poslanec Josef Šenfeld: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážení kolegové, komunisté ani Český svaz bojovníků za svobodu nechtějí odvádět pozornost od událostí roku 1989, jak někdy v souvislosti s návrhem na rozšíření názvu státního svátku 17. listopadu je podsouváno, ale vnímají potřebu nezapomínat a připomínat události roku 1939. Přihlásili se k tomu mnozí občané, kteří podepsali internetovou petici Mezinárodní den studentstva do kalendáře patří, i diskutující čtenáři u internetových novinových článků.

    V deníku Referendum 9. ledna 2014 napsal jeden čtenář z Litoměřic - cituji: "Za svobodu a demokracii bojovali studenti v roce 1939 i v roce 1989. Ti v roce 1939 nadto nasazovali a často i obětovali své životy. Ten, kdo to neví, je hloupý, nebo nevzdělaný, anebo má jiný záměr. Antikomunistická hloupost je podobná té komunistické, tedy odsuzovat něco jen proto, že se k tomu hlásí ti druzí." Jeho slova patřila reakci na článek, v němž Jana Časnochová Vrzalová reagovala na vyjádření spisovatele Jiřího Stránského, který v návrhu na obnovení státního svátku 17. listopadu Mezinárodního dne studentstva vidí pokus o odstranění toho, co se stalo v listopadu 1989.

    Těch, kteří nevidí v návrhu komunistický záměr snížit či upozadit události roku 1989 a chápou skutečné důvody, je víc. Uvedu alespoň jedno vyjádření z dopisu zveřejněného na webu www.zasvobodu.cz, zaslaného v lednu letošního roku na Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu. Cituji: "Jsme zneklidněni, že původní význam 17. listopadu 1939 je v dnešní době často opomíjen a do popředí se dostává 17. listopad 1989, i když nijak nesnižujeme jeho význam v boji za svobodu a demokracii. Tím dochází k znesvěcení obětí studentů z roku 1939 a k hrubému zásahu do českých dějin. Proto důrazně žádáme o opětovné zařazení Mezinárodního dne studentstva do kalendáře."

    Jsem rád, že mnoho lidí chápe projednávaný návrh novely zákona nikoliv z hlediska politické příslušnosti jeho předkladatelů, ale jejich zorný úhel vychází z obsahu návrhu. Možná že podobný postoj zaujmou i mnozí z vás, když budou o návrhu hlasovat. Děkuji vám za jeho podporu. (Potlesk z lavic KSČM.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Josefu Šenfeldovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Nina Nováková. Potom se vrátíme do rozpravy. Prosím.

  • Poslankyně Nina Nováková: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva existuje. Podívejte se prosím na významné dny a svátky mezinárodní, evropské, celostátní. Čili nikdo ho nijak nevygumoval, tento den tam je. Nic nebrání ani ve školách, ani médiím, ani subjektům občanské společnosti, aby tento den jako Mezinárodní den studentstva připomínali. Ale v charakteristice českého kalendáře, nebo řekněme svátků v českém kalendáři, které jsou zároveň státními svátky, není žádný státní svátek, který by byl vlastně mezinárodním dnem něčeho. Čili vůbec nejde bojovat o to, aby zůstal Mezinárodní den studentstva, ten tam je. Nedomnívám se, že těmito přesuny zvýšíme identifikaci mladé generace s tímto státem.

    Ve svém příspěvku jsem na začátku chtěla říct, že nechci předpokládat, že je snaha, aby zmizely jaksi některé akcenty sametové revoluce. Dnes jsem o tom po této debatě přesvědčena. (Potlesk poslanců z lavic úplně napravo.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové i za dodržení času. Nyní pan poslanec Martin Novotný, zatím poslední, a paní zástupkyně navrhovatelů v rozpravě. Poté pan poslanec Zbyněk Stanjura. Pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Martin Novotný: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, na úvod bych chtěl vytknout před závorku, že jako představitel jednoho ze statutárních měst v této zemi a shodou okolností zároveň města, které se nachází v regionu, v kterém student Jan Opletal strávil své mládí, studoval na střední škole apod., při každé příležitosti tohoto státního svátku připomínám obě důležitá období, která jsou s nimi spojená, to jest jak rok 1939 a následující uzavření českých vysokých škol, tak i listopad roku 1989. Zároveň musím říct na úvod, že mám jisté porozumění pro to, že někteří představitelé Svazu bojovníků za svobodu v tom kontextu, který v době druhé světové války ono mezinárodní uznání v souvislosti s bojem o mezinárodní uznání české státnosti a českého odboje to mezinárodní uznání tehdy mělo, že přemýšlejí nad touto záležitostí vztahu k dnešku.

    Chci vám ale jednoduše říct, proč pro tento návrh nebudu hlasovat. Souvisí to s paradoxy 20. století. Souvisí to také s tím, jaké schizma nastalo v mezinárodním studentském hnutí právě ve 20. století v souvislosti se vznikem Mezinárodního svazu studentstva, který - jak možná někteří v tomto sále vědí - měl léta a myslím, že má snad i dodnes své sídlo právě v České republice, v Praze, a v době komunistického režimu to byla organizace pozoruhodná, organizace, která velmi často sloužila ke krycím manévrům a k podpoře nejrůznějších gerilových režimů v zahraničí zároveň, podobně jako podobné organizace novinářů atd. atd. To byla organizace výrazně prorežimní, čehož symbolem možná nejflagrantnějším může být to, že v 70. a 80. letech v čele této organizace Mezinárodního svazu studentstva stál třeba pan Miroslav Štěpán, jehož jméno si mnozí ještě velmi dobře pamatujeme. Myslím, že tahle situace v tom studentském hnutí mezinárodním platí i dodnes. Dodnes jsou jeho levicové odnože velmi často organizující nejrůznější antiamerikanistické kampaně a podobně. A zároveň jsou i studenti, kteří mají jiné představy. Já bych byl nerad, aby se to, že se Mezinárodní den studentstva stane součástí názvu našeho státního svátku, stalo předmětem těchto levo-pravých politických her v budoucnosti, třeba i v tom mezinárodním studentském hnutí.

    Pro mě je 17. listopad svátek, který je rovnocenný ve svém významu s 28. říjnem. A důležité jsou pro mě tři základní hodnoty, se kterými je spojen. Svoboda v podobě státní samostatnosti. V roce '18 to byla státní samostatnost, v roce '89 poté odchod sovětských vojsk, vnitřní svoboda, to jest občanské svobody a demokracie jako politický režim. Obávám se, že kdyby ten název tam byl, tak bychom mohli být v budoucnosti předmětem politických her s tímto názvem právě v souvislosti s těmi paradoxními dějinami mezinárodního studentského hnutí ve 20. století, které jsem tady chtěl připomenout. (Potlesk z několika lavic úplně napravo.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Novotnému. S faktickou poznámkou pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Pro nás bude to hlasování velmi důležité, chtěli bychom se ho účastnit v plném počtu. Proto bych vás poprosil, kdybyste mohl vyhlásit přestávku ve 12.50, je to pouhých dvacet minut, je to opravdu jenom z organizačních důvodů. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, ptám se: Po skončení rozpravy mohu?

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Ano, po skončení rozpravy určitě. Není žádný problém, aby další ještě debatovali. Jenom se chceme účastnit toho hlasování. A bude nám stačit, když začneme hlasovat ve 12.50. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Měl jsem to v úmyslu. Vyhlásím přestávku po skončení rozpravy. Nyní tedy paní poslankyně Kateřina konečná a potom se hlásím do rozpravy já. Požádám paní místopředsedkyni Jermanovou, aby na chviličku převzala schůzi.

    Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Ještě jednou, pane místopředsedo, odůvodním stanovisko vlády České republiky k tomuto návrhu, se kterým vás zčásti seznámila už paní zpravodajka.

    Ale dovolte mi na začátek říct: Tohle není návrh, kromě toho, že ho podepsali poslanci za KSČM, který by vymysleli komunisté. Stejně jako paní Němcová, stejně jako v příštím roce pan Hamáček, stejně jako předsedové Senátu, předsedové vlády budou všichni 17. listopadu stát a uctívat památku Jana Opletala a budou tam stát lidi, kteří přežili fašistický režim a kteří budou žádat, aby tento svátek do kalendáře zařadili. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni a nyní s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny, pan poslanec Vojtěch Filip.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové. Velmi krátce, protože to paní zástupkyně předkladatelů řekla.

    Víte, my se někdy utápíme ve vlastních věcech České republiky, přitom se hrdíme, jak jsme vstoupili do té nebo oné mezinárodní organizace. A jediný svátek, státní svátek České republiky, který má původ v tom mezinárodním dění a také z České republiky vychází, a to je Mezinárodní den studentstva, v podstatě opomíjíme. Já bych prosil, aby ti, kteří tak vehementně mluví o Evropě, tak vehementně mluví o ostatních věcech, připomněli a byli hrdí na to, že to, co udělali občané tehdejší Československé republiky v boji proti fašismu a stalo se od roku 1941 tím vyhlášením v Londýně Mezinárodním dnem studentstva, abychom to neškrtali z kalendáře, abychom na to byli hrdí. Samozřejmě můžeme připomínat mistra Jana Husa, můžeme připomínat příchod Cyrila a Metoděje, to jsme si oslavili minulém roce. Devátý květen jsme vyměnili za osmý květen, takže v tomto ohledu jde skutečně i o jediný mezinárodní den, který je slaven na podnět událostí v bývalém Československu, potažmo v České republice. Prosím, berte to takto, nikoliv z pohledu jakéhosi ideologického náhledu na věc. Děkuji vám. (Potlesk zleva).

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným je paní zpravodajka, potom pan předseda klubu KDU-ČSL pan Mihola a pan ministr kultury.

  • Poslankyně Martina Berdychová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych jenom doplnila, že se určitě za Mezinárodní den studentstva nestydíme. Sedmnáctý listopad je Mezinárodní den studentstva stále a nic jsme z kalendáře nevyškrtli. Do roku 1990 nebyl státním svátkem 17. listopad, 17. listopad nebyl ani významným dnem. To se stalo teprve v roce 1990, a v roce 2000 byl 17. listopad vyhlášen státním svátkem. Označení státního svátku jako Den boje za svobodu a demokracii je plně vystihující obě dvě události, které se k tomuto datu vážou, a já proto navrhuji zamítnutí předkládaného sněmovního tisku. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce. Nyní pan předseda klubu KDU-ČSL Mihola a potom pan ministr Daniel Herman. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, nebudu dlouho zdržovat, to podstatné už jsem řekl ve svém předchozím příspěvku, ale musím reagovat na paní kolegyni Konečnou. Já jsem za tu diskusi tady vděčný. Pro mě byla osobně zajímavá. Možná že už někoho jiného naopak nebaví, protože už je poněkud dlouhá.

    Ale paní kolegyně, nechtěl bych, abyste byla tak rezignovaná, co se týká škol. Ty mají hodinové dotace teď přece jenom na tu moderní historii v rámci RVP daleko větší, mohou se věnovat. Pokud víte, že je někde špatně, je potřeba na to upozornit, a ne říct, že škola to nevyřeší. Prosím vás, už vůbec to nevyřeší nějaký název. Nechci být pesimista, jsem bytostný optimista, ale obávám se, že mnozí studenti, a to je špatně, a tady se shodujeme, že je potřeba udělat něco pro historické vědomí a povědomí, se na svátek těší, protože je volno. A to je chyba. To já říkám jako člověk, který se hlásí k tomu, ať vědí a ať se ohlédnou nejen za rokem 1989, ale také za rokem 1939. Tady se shodujeme.

    A prosil bych, protože komunisté mají ve svých řadách také historiky, jeden z nich tady vystoupil minimálně, pokud jsem zaregistroval, tak já jsem teď nedávno úplně náhodně se dostal na stránky www.komsomol.cz. Nevím, jak je úzký vztah mezi KSČM a mladými komunisty, ale z historického hlediska jsem se přímo lekl. Kdyby takto měla modernizace KSČM do budoucna vypadat, tak potěš nás pánbůh.

    Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan ministr Daniel Herman. Vidím, že je poslední přihlášený. Ještě vidím další přihlášku. Prosím, pane ministře, máte slovo.

  • Ministr kultury ČR Daniel Herman: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, původně jsem neplánoval vystoupit v této diskusi, ale přece jenom nemohu nevystoupit, protože některé příspěvky na toto téma, myslím, si zaslouží odpověď.

    Pokud je toto téma, které jistě pokládám za vážné, někým ideologizováno, tak je ideologizováno především některými příspěvky komunistických kolegyň. Jako člen vlády jsem byl poučen, že se nemusím obracet prostřednictvím předsedajícího, tak se obracím k vám, paní kolegyně, přímo. Myslím si, že to byla ukázka tvrdé ideologizace.

    Jsem absolventem jedné z fakult Karlovy univerzity, která je dokonce starší než univerzita sama. Teologická fakulta byla založena v roce 1347, tedy o rok dříve než Karlova univerzita, a právě díky komunistické straně byla tato fakulta vyakčněna ze svazku univerzity, byla vyhnána z Prahy a já jako student jsem stál před samopalem komunistické státní bezpečnosti. To znamená, jestliže tady zaznívají hlasy z řad komunistických kolegyň a kolegů, že mají zájem o to, aby památka studentů nebyla zapomenuta, s obsahem souhlasím, ale je to velmi nevěrohodné, a právě proto, že se každoročně setkávám u Hlávkových kolejí s těmi, kteří byli oběťmi těch děsivých represí nacistického režimu, a také se setkávám s těmi, kteří byli oběťmi děsivých represí komunistického režimu, tak se jim chci podívat do očí, a právě proto nemohu přistoupit na takovouto ideologizaci ze strany komunistů a budu samozřejmě hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu.

    Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Danielu Hermanovi. S faktickou poznámkou paní kolegyně Konečná, pan kolega Opálka a - to byla řádná přihláška, pane předsedo? Faktická. Tak to se omlouvám. V tom případě pan kolega Ondřej Benešík byl první fakticky přihlášený. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, já osobně vnímám 17. listopad jako svátek dvou historických událostí, které jsou naprosto jasně propojené. Studenti v roce 1989 byli napadeni bezpečnostními složkami, protože si připomínali represe z roku 1939. Ten současný název vnímám jako název, který objímá obě tyto události. A podle mého názoru, pokud bychom ten návrh schválili, tak toto oddělíme. To si myslím, že rozhodně není dobře.

    Zaznělo tady, že chceme vyřadit, nebo že jsme vyřadili státní svátek, který má mezinárodní původ. Jediný státní svátek. Ale zaznělo tady od paní zpravodajky, že do roku 1989, resp. do roku 1990, toto nebyl snad ani významný den, natož státní svátek. Čili možná by to chtělo trošku upřesnit. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní paní poslankyně Kateřina Konečná, poté pan Miroslav Opálka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího mi dovolte vzkázat panu ministrovi: Víte, já jsem ročník 1981. Můžete mě obviňovat ze spousty věcí, ale jestli to, co jsem tady četla, a citáty lidí typu profesora Pavlíčka či předsedy Svazu bojovníků za svobodu vám připadají jako ideologické, tak se trošku obávám, co se bude dít na Ministerstvu kultury. (Bouřlivý potlesk poslanců KSČM.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Miroslav Opálka s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Jednak chci poznamenat, že jde o významný den, čili není to svátek, kdy by bylo volno, a že tento významný den byl ve všech kalendářích, i v tom zavrženém režimu, vždy uveden. Nepleťme si pojmy s dojmy. Myslím, že pokud někdo sbírá staré kalendáře, může se o tom přesvědčit.

    Mohli jsme si ušetřit tuto debatu, kdybyste se chopili této iniciativy a vyšli vstříc účastníkům té doby, kteří to vnímají tak, jak to sdělili veřejně, a tak, jak to vyjádřili v petici. Nemuselo to být vůbec ideologicky sporné, mohl to být návrh napříč Poslaneckou sněmovnou a nemuseli jsme se osočovat, kdo má a kdo nemá nějaké postranní úmysly.

    Zkuste se nad tím ještě jednou zamyslet, a pokud to tedy neprojde, což je v této Sněmovně docela možná, možná že vaše iniciativa bude z naší strany podpořena a třeba tento významný den bude rozšířen o tento název z vaší iniciativy. Děkuji vám.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Miroslavu Opálkovi za dodržení času. Nevidím žádnou přihlášku do rozpravy, rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Paní zpravodajka nemá zájem. Paní Kateřina Konečná také nemá zájem.

    A protože jsem slíbil panu předsedovi klubu ODS, že k hlasování se dostaneme ve 12.50, využiji těch tří minut, nebudu vyhlašovat na tři minuty přestávku a sdělím, že budeme pokračovat ve 14.30, že po odhlasování ve 13 hodin začne organizační výbor Poslanecké sněmovny, myslím, že i výbor pro bezpečnost je svolán a další, takže nebudeme otevírat po hlasování žádný další bod jednání, s tím že by, pokud nepadne žádný jiný návrh odpoledne, dnešní den skončil v 19 hodin, což je proti včerejšku příjemná zpráva.

    Ve 12.50 začne hlasování o návrzích, které padly k tisku 59, to znamená návrh na zamítnutí, který byl jediný podán k tomuto návrhu, a potom bychom... Když návrh projde, tak není co řešit, když návrh neprojde, budeme se zabývat přikázáním výborům k projednání. Lhůty nemůžeme, protože v rozpravě žádná lhůta nepadla k prodloužení nebo na zkrácení, takže bude hlasování pouze o přikázání, pokud nebude přijat návrh na zamítnutí. Mám pravdu, paní zpravodajko? V rozpravě nepadl jiný návrh. Tak je tomu.

    Ještě zagonguji, protože za minutu bychom měli rozhodovat o tomto návrhu. ***

  • Poslanec František Laudát: Dámy a pánové, vážený pane předsedající, moc se omlouvám, ale vzhledem k té situaci si jménem klubu TOP 09 beru pět minut přestávku.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, já jsem ale na 13. hodinu ohlásil organizační výbor, takže nezbývá nic jiného, než že přeruším schůzi, a budeme hlasovat tento bod někdy jindy. Nepovažuji to za zcela korektní. Kdyby aspoň klub ODS vyhlásil, že jde na tiskovou konferenci, tak bych tomu rozuměl, bylo by to čestnější. Ta záchrana, která přišla od KDU-ČSL nebo TOP 09 je logická, ale nezlobte se na mě, nebudu měnit pro poslance jiných výborů... (Hlasy z pléna.)

    Ale já už jsem vyhlásil přestávku. Bude se hlasovat až po polední přestávce. Děkuji. Ve 13 hodin organizační výbor.

    (Jednání přerušeno ve 12.57 hodin.) ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Milé kolegyně poslankyně, milí kolegové poslanci, dovolte mi, abych vás pozdravil a přivítal na odpoledním jednání Poslanecké sněmovny.

    Na začátek prosím omluvy. Nejprve se omlouvá pan poslanec Tomio Okamura ve dnech 12. až 14. února z důvodu nemoci, dále se omlouvá z dnešního jednání pan poslanec Štěpán Stupčuk od 12.30 do 15.30 hodin a pan poslanec Josef Zahradníček na dnešní odpoledne od 17 hodin a na zítřejší dopoledne do 13 hodin. Tolik omluvy.

    Před sebou máme nyní pevně zařazený bod číslo

    Prosím pověřeného člena vlády, aby se nyní ujal slova. A bude to sám pan premiér. Prosím, pane premiére, máte slovo.

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem nikoho nepověřoval, ale ujal jsem se tohoto úkolu sám.

    Dovolte mi tedy konstatovat, že účast v tuto hodinu na schůzi Poslanecké sněmovny úplně neodpovídá naléhavosti problému, kterým se zde budeme na základě žádosti Poslanecké sněmovny zabývat. Bylo tady zdůrazněno, když Poslanecká sněmovna hlasovala o zařazení tohoto bodu, že je naprosto nezbytné, abychom velmi rychle tuto debatu na půdě Poslanecké sněmovny vedli. Vláda je k tomu připravena, já jsem připraven vás za malou chvíli informovat v duchu požadavku, který byl přednesen. Nicméně je mi docela líto, že účast v řadách našich lavic je tedy spíše skromná.

    Vážené poslankyně, vážení poslanci, chci za prvé konstatovat, že vláda pokládá situaci v oblasti nezaměstnanosti za alarmující. V žádném případě se nechceme nechávat uklidňovat srovnáními v rámci Evropské unie, která hovoří o tom, že Česká republika z dlouhodobého hlediska patří spíše mezi země, které mají podprůměrnou nezaměstnanost. Myslíme si, že nezaměstnanost je vážný sociální problém a že jedním z úkolů každé dobré vlády je aktivně s nezaměstnaností bojovat.

    Situace, ve které se nacházíme - a byla publikována statistická čísla i v uplynulých dnech, máme v naší zemi v evidenci úřadů práce více než 600 tisíc lidí bez práce -, nespadla z čistého nebe. Vláda je přesvědčena o tom, že stávající vysoká nezaměstnanost je důsledkem konkrétních kroků, které v naší zemi byly v uplynulých letech realizovány.

    Jsou tady podle mého názoru dva hlavní důvody. Za prvé vládní hospodářská politika přestala být v uplynulých letech zaměřena na podporu zaměstnanosti. Tím, že se vláda Mirka Topolánka a později také vláda Petra Nečase zaměřila pouze na jeden národohospodářský cíl, na snahu snižovat deficit ročního státního rozpočtu, zcela opustila sledování jiného cíle, který je významný v hospodářské politice všech vyspělých států, a tím je otázka zaměstnanosti, potažmo podpory hospodářského růstu. Vláda se rozhodla snížit deficit státního rozpočtu doslova za každou cenu, používala k tomu jak daňové nástroje, to znamená směřovala a zvyšovala daňové zatížení, zejména se dramaticky zvyšovala daň z přidané hodnoty, a současně s tím vláda realizovala plošné škrty ve veřejných výdajích. Problém je v tom, že tyto škrty byly skutečně plošné a zasáhly i ty oblasti veřejných výdajů, které tradičně přispívají k podpoře zaměstnanosti a hospodářského růstu. Chci připomenout, že se krátily peníze na investice, chci připomenout, že se krátily peníze na platy, chci připomenout, že některé konkrétní kroky ve vládní politice, např. ve fungování Ministerstva dopravy, Ředitelství silnic a dálnic, Státního fondu dopravní infrastruktury, vedly k tomu, že stát přestal být schopen investovat z veřejných zdrojů. Chyby, které se staly v oblasti řízení výdajů z operačních fondů Evropské unie vedly k tomu, že se zhoršily schopnosti České republiky využívat tyto peníze ve smyslu podpory hospodářského růstu.

    Prvotní příčinou stávajícího stavu v nezaměstnanosti je tedy chybná orientace hospodářské politiky země v minulých letech pouze na jediný parametr - na škrty ve veřejných rozpočtech.

    Druhou příčinou - a je to také příčina toho, proč dnes stát nemá k dispozici teď hned okamžitě všechny potřebné nástroje k tomu, aby s nezaměstnaností bojoval - jsou chaotické reformy, které zdestruovaly systém služeb zaměstnanosti v České republice. My jsme od 90. let v naší zemi disponovali relativně moderním systémem služeb v zaměstnanosti, měli jsme vybudovaný systém úřadů práce, který podléhal Ministerstvu práce a sociálních věcí, a v rámci tohoto systému úřadů práce vláda byla schopná reagovat na vývoj ekonomiky, to znamená na ekonomický cyklus, a byla schopna realizovat nástroje tzv. aktivní politiky zaměstnanosti. To co se stalo zejména po roce 2010 během funkčního období vlády Petra Nečase, v době, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí pan Drábek z TOP 09, přineslo celou sérii tzv. reforem, které ale zcela zničily schopnost úřadů práce realizovat jakoukoliv aktivní politiku zaměstnanosti. Problém těchto reforem je v tom, že za prvé nebyly promyšleny, za druhé nebyly vyzkoušeny, za třetí byly realizovány lidmi, kteří v nich velmi často viděli nástroj po své osobní obohacení. A za čtvrté, nepodléhaly a nebyly součástí žádného širšího společenského konsensu, naopak, staly se předmětem ostrého zápasu, a to nejenom mezi vládou a opozicí tady ve Sněmovně, ale i mezi jednotlivými sociálními skupinami a vládou, protože vláda tím, že destruovala aktivní politiku zaměstnanosti, tak přirozeně útočila i na ty skupiny obyvatel, které jsou reálně ohroženy nezaměstnaností nebo se nezaměstnanosti obávají.

    Tyto dva faktory dostaly Českou republiku do situace, ve které se nacházíme. A to není možné si odmyslet. Není možné teď mluvit jenom o tom, co chce udělat nová vláda - a já se k tomu určitě za chvíli dostanu -, která je tady čtrnáct dní, pro to, abychom se vypořádali se stávající vysokou nezaměstnaností, ale musíme se taky podívat na to, co nás do tohoto stavu dovedlo, především proto, abychom vyloučili opakování starých chyb jak v oblasti překotných nepromyšlených reforem, tak ale především v oblasti rozpočtové politiky státu, která by do budoucna neměla procházet takovým vývojem, který nás znovu dovede do hospodářské recese. A ta minulá hospodářská politika byla do té míry chybná, že se naše země 18 měsíců v hospodářské recesi potácela. Podle mého názoru zbytečně a podle mého názoru zbytečně dlouho, protože pokud se podíváme na okolní země, tak žádná z těchto zemí neprošla tak dlouhou hospodářskou recesí v uplynulém období jako Česká republika. Slovensko rostlo, Polsko rostlo, Rakousko i Německo v uplynulých letech zaznamenávaly, byť mírný, ale hospodářský růst. Jediná země v tomto regionu, kde ekonomika klesala, a to 18 měsíců po sobě, byla právě naše Česká republika. To jsou zdroje stávající vysoké nezaměstnanosti.

    Co se odehrávalo na Ministerstvu práce a sociálních věcí, které mělo s těmito trendy bojovat? Pan Drábek přišel se sérií reforem. V čem spočívaly? On centralizoval úřady práce. Měli jsme tady soustavu 77 samostatných úřadů práce a bez ohledu na klienty úřadů a na služby, které lidé od úřadu očekávají, byla provedena reforma.***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se jako první s přednostním právem přihlásil předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, já rovněž děkuji panu premiérovi za neotřelý příspěvek k politické kultuře, kdy na závěr svého proslovu řekl: Nyní bude potřeba slyšet názory opozice, akorát bych chtěl požádat, aby kolegové z ODS a TOP 09 drželi hubu. Myslím si, že za posledních 20 let si zatím žádný předseda vlády nedovolil, a myslím si, pane premiére, že - (Předsedající připomíná: Mým prostřednictvím prosím.) Myslím si, pane premiére Gazdíkovým prostřednictvím, že ani vy byste si to dovolovat neměl. Ale je to samozřejmě věcí vašeho vkusu, vaší politické kultury a vaší buranské výchovy.

    Pane předsedo vlády, já chápu, že toho máte hodně. Přesto prosím, abyste si povšiml, že už je přece jenom po volbách, že byla jmenována politická vláda, a že dokonce ta vláda příští týden požádá o důvěru a že už není volební kampaň. A že jste byl Poslaneckou sněmovnou požádán o to, jak chce vláda řešit otázku nezaměstnanosti. Já chápu, že to je mimořádně složité v liberální, otevřené tržní ekonomice - zatím ještě chvíli tržní, zatím ještě nevládnete tak dlouho - že to je mimořádně obtížné. Prostě konkrétní návody aktivní vládní politiky, které mohou nějakým zásadním způsobem zvrátit ten trend, který tady je, jsou malé. My, kteří se tomu věnujeme, víme, že manévrovací prostor vlády není samospasitelný, že je relativně velmi malý. Že samozřejmě vláda musí činit vše, co je v jejích silách v rámci relevantní hospodářské politiky. Ale ujišťuji vás, že pokud nesnížíte v příštích dvou letech nezaměstnanost o dvě procenta, jako že nesnížíte, pokud by evropská poptávka nezačala utíkat kvapíkem, tak my vás nebudeme lacině kritizovat za to, že se vám nepodařilo tu nezaměstnanost snížit, protože dobře víme, jaké jsou možnosti aktivních kroků vlády a o kolik mohou tu situaci zlepšit nebo zjednodušit.

    Mě ale zarazilo, že poměrně dominantní část toho vašeho projevu nesla jméno Drábek. To jméno padlo asi dvacetkrát. Já jsem přesvědčen, že za tím není možné učinit tlustou čáru. I já jsem přesvědčen, že účelové kampaně a novinové články nemohou být jediným vysvědčením práce, kterou pan ministr Drábek odvedl na Ministerstvu práce a sociálních věcí, a že s odstupem času budeme hodnotit efektivitu systému, míru nezaměstnaných a těch, kteří tu práci skutečně hledají, a skutečně relevantní objektivní čísla, kterých dosáhl pan ministr Drábek a kterých dosáhnou vlády budoucí. K tomu se dostaneme. A já jsem rovněž přesvědčen, že není možné nad tím udělat tlustou čáru.

    Ale nechápu, proč o tom hovoříte jako někdo, kdo to včera po panu ministru Drábkovi převzal, nebo paní ministryně Marksová-Tominová, omlouvám se. To přece nebylo včera. Pane předsedo vlády, já si vám dovoluji připomenout, že pan ministr Drábek odešel ze své pozice v říjnu 2012 a že už tam 15 měsíců není. A že tam mezitím byla vláda jmenovaná panem prezidentem Zemanem, které vy, vaše strana vyslovila důvěru, a převzala za ni politickou odpovědnost. Ta tam je zhruba stejnou dobu, jako tam byl předtím pan ministr Drábek. Já přebírám samozřejmě ochotně za TOP 09 politickou odpovědnost za všechny kroky, které se staly na Ministerstvu práce a sociálních věcí po dobu pana ministra Drábka. A znovu říkám, opět není možné nad tím udělat tlustou čáru. Ale je absurdní se domnívat, že vláda, která příští týden požádá o důvěru, si další dva roky vystačí s tím, že za všechno může Drábek. Ten Drábek už tam 15 měsíců není. Předtím tam byla rok vaše vláda, vaše politická odpovědnost, a já prosím, abyste se k tomu přihlásil, pane premiére.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. (Potlesk zprava.) Dále se s přednostním právem přihlásil pan premiér. Prosím, pane premiére, máte slovo.

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Dovolte mi poznamenat, že ačkoliv pan ministr Drábek už delší dobu ministrem není, je to tuším nějakých těch 15 měsíců, tak vás mohu, pane poslanče prostřednictvím předsedajícího, ujistit, že dodnes na něj všichni zaměstnanci úřadu vzpomínají. A v dobrém to není. A jestliže letos na jaře se nám znovu připomenul ten problém s nefunkčními systémy na úřadech práce, tak to není dědictví po Rusnokově vládě, to je dědictví po vládě Mirka Topolánka, respektive Petra Nečase. A já bych tady neříkal na závěr svého vystoupení to, co jsem říkal, kdybychom sem přišli, do Poslanecké sněmovny, všichni s čistým listem a nikdo z nás nenesl odpovědnost za to, co se odehrálo na úřadech práce po roce 2010. Ale já prostě o tom nemůžu mlčet.

    Máte pravdu, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího. Kdyby se vláda ještě za dva roky při debatě o nezaměstnanosti vymlouvala na pana Drábka, tak by to bylo ostudné. Ale máme plné právo teď, kdy vláda přišla, a je tam čtrnáct dní, máme plné právo říci, v jakém stavu přebíráme Českou republiku. Máme plné právo říci, v jakém stavu jsme nalezli úřady práce. Co se odehrává na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Máme plné právo to říci a já očekávám, že to každý ministr řekne. Že každý ministr udělá inventuru, že udělá audit toho, co na tom resortu našel, co našel funkčního, co našel nefunkčního, jaké tam hrozí státu žaloby a kde je pro fungování státu problém. Tohle nová vláda přece učinit musí. Ale nebude se za rok, za dva vymlouvat na pana Drábka. To už bude její odpovědnost, jestli si s nezaměstnaností poradí a jestli se jí podaří nastartovat aktivní politiku zaměstnanosti.

    Ale já jsem tady, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, za tímto pultem stál před nějakou dobou a doslova jsem vás prosil, i jménem těch zaměstnanců úřadu práce, kteří řešili kolaps informačního systému, i jménem těch lidí, kterým přestaly chodit sociální dávky, na které měli ze zákona nárok, tak jsem vás tady prosil, z tohoto místa, a prosil jsem i bývalého premiéra Nečase, abyste něco udělali, abyste zasáhli, abyste ukončili působení pana Drábka na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Vy jste to tehdy ignorovali. Ignorovali jste to, nechali jste to alibisticky svému vlastnímu vývoji, až pak zasáhla policie, tak pan ministr Drábek musel z vedení ministerstva odejít. Ale do té doby napáchal velké množství škod a my se z těch škod budeme přece jenom ještě nějakou dobu vzpamatovávat. Ano, nemůžeme udělat tlustou čáru, ano. Musíme ale pojmenovat ty problémy, které nová vláda přebírá po vládách předchozích. A i když tam byl pan ministr Koníček, i když se ministr Koníček snažil některé problémy řešit, tak za těch několik měsíců se to bohužel vyřešit nepodařilo. (Potlesk zleva.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dále tu máme dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Jaroslav Foldyna: Dobrý den. Já si dovolím jednu faktickou poznámku k tomu vystoupení pana poslance Kalouska. Já mám ohromný respekt, když pan Kalousek mluví, protože patří k osobnostem tohoto parlamentu. A můžeme se na něj dívat negativně nebo pozitivně, ale patří k těm osobnostem. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Rozhodně jsem nemyslel, že by to tam měl kdokoli opravit. Pan Drábek po dvaceti letech udělal zásadní krok k tomu, aby vybočil ze starých pořádků. Ať už pan ministr Koníček, nebo konkurenční finanční skupiny i kdokoli jiný se teď prostě bude snažit za každou cenu to do těch starých pořádků zase vrátit, což je bohužel to, co se stát nemělo. Pak si řekneme, jak efektivní byly a jsou ty staré pořádky a jakou efektivitu měly systémy, které se snažil zavést pan ministr Drábek. To je pouze reakce na pana poslance Foldynu.

    Nicméně, milý pane premiére, pokud dovolíte, já jsem měl jednu jedinou otázku. Jak dlouho se ještě chcete vymlouvat na pana ministra Drábka a mít ho jako klišé? Slyšel jsem že dva roky. Dobrá, tak ještě dva roky se budete vymlouvat na pana ministra Drábka a po dvou letech už nikoli. (Potlesk vpravo.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan kolega místopředseda sněmovny Jan Bartošek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedající, dámy a pánové, pěkné odpoledne.

    Ohledně kroků předchozí vlády, myslím tím pravicové vlády, můžeme polemizovat, zda byly ku prospěchu, anebo tuto zemi poškodily. Každopádně co se týká správy Ministerstva práce a sociálních věcí TOP 09, muži, kteří tam byli vysláni, což je ministr Drábek a náměstek Šiška, si dovoluji tvrdit, že to je skutečně obdivuhodné dílo, které tam předvedli. Myslím si, že předvedli destrukci takového rozsahu v sociálním systému, že skutečně ne půl roku, ne rok, to je opravdu velmi krátká doba, aby ten svinčík, co tam je, se podařilo napravit.

    Bohužel, byl jsem jeden z lidí, kteří dávali různá trestní oznámení atd., celou kauzou jsem se dlouhodobě zabýval a vím, že k informacím bylo velmi obtížné se dostat. Díky tomu, že jsme se vrátili do parlamentu, se touto kauzou budeme zabývat dál, protože jsem přesvědčen, že ještě ne všechny věci byly řádně došetřeny a o všem se dostatečně ví. A skutečně věřte tomu, že to není otázka toho, co jste předvedli a kolik jste ušetřili. Pro mě leží otázka, o kolik ještě tento stát díky vašemu působení na MPSV přijde. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já už si pomalu zvykám, že v tomto sále se ukazuje prstem na obě strany, kdo co zavinil. Pro nás je tady kontinuální volební kampaň a pronášejí se tady klišé. Ale jestliže máme řešit nějaké problémy, a tím určitě je zaměstnanost, tak pojďme být konkrétní. Příčin, proč to je, je několik a jsou opravitelné, i když možná ne dost rychle.

    To, co vychází ze škol, neodpovídá trhu práce. Je potřeba to tady nějakým způsobem změnit, bude to chvíli trvat, ale ti lidé nedostanou zaměstnání, protože je trh práce nepotřebuje. Potom, když se podíváme na další skupinu lidí, kterým je přes padesát, tak tam probíhají rekvalifikační programy, které nedávají žádný smysl. Podpora podnikání tady vypadá tak, že když přicházejí evropské fondy, tak nastává obrácená personalizace. To znamená - ne já si přijdu pro peníze, kdy je potřebuji a na co je potřebuji, ale musím se přizpůsobit výzvám a musím se přizpůsobit tomu, jak jsou vypsaná nějaké byrokratická kritéria, ať už pocházejí z Bruselu, nebo odsud. To je všechno špatně. Zvětšuje se počet lidí, kteří takzvaně nechtějí pracovat. Je to proto, že prostě ztrácejí pracovní návyky a my jsme je odehnali od veřejně prospěšných prací.

    Mluvil jsem tady o čtyřech konkrétních problémech, které nejsou klišé, které neukazují prstem a které bychom měli řešit, a velice se za to přimlouvám. Je to věc nejenom vlády, je to věc této Sněmovny. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, on to kolega Pilný vlastně řekl za mě. Já jsem chtěl říci, že ve všech učebnicích asertivity a partnerského soužití se učí, že věci z minulosti bychom si neměli vyčítat, pokud má mít vztah nebo partnerství nějakou budoucnost. Pokud se budeme stále vracet do minulosti, mohli bychom se možná vrátit i do třicetileté války, tak tady opravdu nic neuděláme. Já asi navrhnu do jednacího řádu změnu, že slovo minulost bude zakázané. Já vím, že to neprojde, ale bylo by to zajímavé.

    Prosím pěkně, moje zkušenost říká, že politická paměť obecenstva je půl roku. Pokud si myslíme, že tím děláme volební kampaň, děláme to zbytečně, naši voliči si to pamatovat nebudou ani v komunálních volbách. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další řádnou přihláškou pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Již naposledy v této debatě, slibuji. On to v podstatě pan poslanec Pilný již řekl daleko noblesnějším způsobem, než bych dokázal já.

    Já jsem se vaším prostřednictvím chtěl zeptat toho druhého místopředsedy Sněmovny, jestli si uvědomuje, v jakém bodu vystupuje. Že vystupuje k bodu řešení nezaměstnanosti. A je-li přesvědčen, že byl zvolen do Poslanecké sněmovny proto, aby při libovolném bodu plival na práci svých předchůdců, o kterých nic neví, tak ať se zeptá svých voličů, jestli ho opravdu kvůli tomu do té Sněmovny poslali. (Potlesk TOP 09.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou... s řádnou přihláškou pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, už to tady řekli pánové z hnutí ANO. Myslím si, že nezaměstnané teď nezajímá znovupřehrávání vinylových desek pana Sobotky, což je příběh už z minulého volebního období. Bod zní naprosto jasně. Vy nám máte říct, s jakými recepty přijdete. Nebo to bude v úterý příští týden, že přijdete? Vy jste tady opravdu strávil většinu toho času. Vy nevíte ty recepty?

    Jediné, co jsem tady zaznamenal, že budete podporovat zahraniční investice. Já se ptám, proč už konečně nezačneme podporovat ty domácí investory. Ono ještě zřejmě málo české ekonomiky, českého průmyslu, českého bankovnictví je v zahraničních rukou.

    Jinak tady nezaznělo nic. Vezměte si, že nelze pochybovat o tom, že státní správa, úřady práce, nebo jak se to jmenuje, ve všech západoevropských zemích jsou na špičkové úrovni, přitom tam mají v řadě případů, snad s výjimkou Německa, dramaticky vyšší nezaměstnanost. To znamená že tady asi klíč k receptu není.

    Nezaznělo tady nic, jak se budete chovat k našim podnikatelům, k těm, kteří vytvářejí pracovní místa. Ještě bych pochopil, a populisticky, když už, protože vy jste tady předváděli čtyři roky, ne-li víc, populismus, tak bych se zeptal, jestli tedy nezazní konkrétní číslo, kolik např. se pokusíte vytvořit za svoje funkční období pracovních míst. Ve Spojených státech vždycky prezident vykřikuje, kolik jich zajistí nebo kolik bude nových pracovních míst. Nic konkrétního. Proto chápu, že musíte žít v minulosti. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další řádnou přihláškou pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Myslím, že jste měl určit zpravodaje pro tento bod, a to bývá většinou první diskutující.

    Jinak, vážené kolegyně, kolegové, budeme se k problematice zaměstnanosti vracet pravděpodobně ještě na této schůzi v souvislosti se zdravotně postiženými, na příští schůzi v druhém čtení se zaměstnáváním cizinců a já věřím, že tam budou padat takové návrhy, které v té oblasti pomůžou zvrátit vztah k zaměstnávání, který byl vytvořen v minulých létech.

    Neřeknu asi nic nového, když uvedu, že nezaměstnanost je v tržní ekonomice přirozený stav a na trhu práce část občanů není schopna, v řadě případů i ochotna najít si placené zaměstnání. Tento přirozený stav nabobtnává svými průvodními jevy zejména v období krizí, kdy hovoříme o cyklické nezaměstnanosti jako vředu na kapitalistické společnosti, což je současný stav.

    Pravice argumentuje převážně tím, že srovnání České republiky v rámci Evropské unie není tak špatné. Jinak řečeno, že index mizérie, přeneseno z USA, tedy součet míry inflace a míry nezaměstnanosti, není nejhorší. Problém však vidím v tom, co vše se ukrývá v oněch statistikách i mimo ně. Chci hovořit o tom, že současný stav je horší, než je vykazován. Nebudu zde rozebírat kategorii dobrovolné, dočasné, strukturální, sezónní, skryté a cyklické nezaměstnanosti, ale zaměřím se na skutečnost, že ani citované statistiky nevykreslují skutečný stav věrně. Přesto ale upozorňují na nebezpečné trendy. Tak tedy dovolím si trošku edukace. Upozorňuji, že operujeme s různými statistickými údaji.

    Dle metodiky Mezinárodní organizace práce se za nezaměstnaného považuje osoba, která je starší patnácti let, aktivně hledá práci a je připravena k nástupu do práce během 14 dnů. Tato statistika však uvádí vždy nižší procento nezaměstnaných a používá se zejména v porovnání v jednotlivých zemích. V našich médiích se více pracuje s pojmem míra nezaměstnanosti, která je podílem nezaměstnaných ke všem osobám schopným pracovat, tedy zaměstnaných i nezaměstnaných. Ale například Český statistický úřad pracuje s kategorií obecná míra nezaměstnanosti, která vychází pouze z reprezentativního vzorku. Naproti tomu Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje s kategorií registrovaná míra nezaměstnanosti, která je vypočítávána z údajů spravovaných Úřadem práce České republiky. Metodika výpočtu však byla v uplynulém období již dvakrát změněna, a to v roce 2004 a následně v roce 2013. Rozumějte - změněna tak, že vždy došlo k snížení počtu nezaměstnaných pomocí statistiky. Je proto zavádějící bez přepočtu údaje srovnávat v časové řadě, přesto se tak často děje. Uvedu příklad: v roce 2004 podle staré metodiky byla nezaměstnanost 10,2, podle nové metodiky 9,2, podle současné metodiky někde na 8,3. Takže když srovnáme tu situaci v těchto číslech, tak jsme úplně v jiném srovnání.

    Proč o tom tak podrobně hovořím? Prostě proto, že ani jedna statistika neodhaluje skutečný stav věci, skutečný počet těch, kteří pracovat chtějí a nemohou. Ústavní právo na práci je pro ně jen deklarace. Neodhaluje ani ty, kteří získali práci jen na zkrácený úvazek, ale chtějí si náklady na živobytí svých domácností zajistit prací na celý úvazek. Žel, nejen oni, ale i řada zaměstnanců, kteří na plný úvazek pracují, mají tak nízké příjmy, že musí žádat o dávky ze státní sociální podpory. A tak nízká kupní síla většiny občanů nedokáže zvýšit poptávku a tím ani výrobu a tím ani snížit nezaměstnanost. Začarovaný kruh.

    Vážným sociálním, ale i ekonomickým problémem je především dlouhodobá nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný nemá práci déle než jeden rok. V takovém případě je velmi těžký návrat zpět do pracovního procesu a občan nezřídka rezignuje. Dostává se pak do koloběhu života klienta nepojistných sociálních dávek, v horším případě do sestupné trajektorie mimo tento koloběh. A pak už jen krůček ke krůčku ke zhoršení fyzického a psychického zdraví, k závislosti na hazardu a lichvě, k exekucím, bezdomovectví, alkoholismu či drogám, prostě k sociálnímu vyloučení, či dokonce k sebevraždě, kterých rok od roku přibývá. K období krizí reálného života se vracíme často i v mailové poště. Myslím si, že máme nemálo příkladů, kdy si občané stěžují nám poslancům na svoji životní situaci, na problémy, které mají, kde se sehnat práci, zejména tam, kde se vzdálenost od Prahy přece jenom v kilometrech zvětšuje.

    V období kritizovaného reálného socialismu nezaměstnanost nebyla a příživnictví bylo trestným činem. Pejorativně se však vyzvedává v té době takzvaná přezaměstnanost. Ale ptám se: Copak obrovský nárůst armády úředníků a instituty veřejně prospěšných prací či diskutované veřejné služby nejsou v současné době formou umělého zaměstnávání? Pokud to pomůže občanům, samozřejmě, i toto je vítáno, ale rozhodně to nezaměstnanost neřeší.

    Na náš pracovní trh vstupují na jedné straně i zahraniční pracovníci, studenti, starobní důchodci i takzvaná černá pracovní síla. Ne proto, aby ona konkrétně vykývala se sociálním systémem, ale protože je výhodná pro zaměstnavatele. Jde o statisíce pracujících, žádné desítky. Na druhé straně k 31. lednu 2014 hledalo práci v České republice celkem 629 274 lidí. To je o 32 441 nezaměstnaných více než v předchozím měsíci a o 43 465 osob více než před rokem. Z evidence naopak odešlo 49 005 klientů, to znamená, to je ta ukončená evidence, vyřazení z evidence, to jsou ti, kteří se nám hromadí mimo systém registrace a tvoří podle různých odhadů 150 až 300 tisíc občanů. Je to tedy o 20 780 více než v prosinci a o 5 998 více než v lednu roku 2013. Novou práci získalo jen 29 573 lidí, z toho pouze 2 050 prostřednictvím úřadu práce. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi. Dále panu poslanci děkuji za upozornění. Milé kolegyně, milí kolegové, omluvte prosím moji nezkušenost. Neurčil jsem jako prvního řečníka zpravodaje, ale první řečník tady bohužel není přítomen. Proto si dovoluji požádat pana poslance Laudáta - má nějakou faktickou poznámku. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, samozřejmě nechci pana kolegu Rykalu připravit o jeho vystoupení, nicméně vzhledem k tomu, co tady předvedl pan premiér, dávám procedurální návrh, aby se na tuto záležitost lépe připravil a aby tento bod byl přerušen do příští schůze a pak pokračoval, až bude na to řádně připraven a skutečně přijde s konkrétními racionálními návrhy, jak tento palčivý problém řešit.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Padl tady procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy. Dávám tedy hlasovat o návrhu pana poslance Laudáta na přerušení tohoto bodu. Odhlašuji vás všechny. Přivolám naše kolegy z předsálí. Prosím ještě pana kolegu Laudáta, aby zcela jasně stanovil, do které doby chce přerušit ten návrh. Až přijde pan premiér, to není úplně jasná doba.

  • Poslanec František Laudát: Prosím do příští schůze, tím myslím březnovou.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Takže do příští schůze. Do začátku příští schůze. Dávám hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Laudáta na přerušení tohoto bodu do začátku příští schůze.

    Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

    Je to hlasování číslo 111. Přihlášeno je 126 poslanců a poslankyň, pro 28, proti 66. Tento návrh nebyl přijat.

    Dále se hlásí do rozpravy pan ministr financí. Prosím, pane ministře, máte slovo.

  • Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dobrý den. Já jsem včera byl strašně překvapený, dneska kolik tady zaznělo příspěvků k zaměstnanosti. A já bych se pokusil odpovědět panu poslanci Laudátovi prostřednictvím pana předsedajícího, jak konkrétně bychom to chtěli udělat.

    Myslím, že je to relativně jednoduché. My jsme včera měli tripartitu, tam byli zaměstnavatelé a oni nám přesně říkali, co by se tady mělo změnit. A možná by bylo dobré se vlastně vžít do pozice investora, co investor vlastně zvažuje, když tady chce investovat a zaměstnávat lidi. A myslím, že je to stejné u českého investora nebo u zahraničního investora.

    Měl jsem před volbami setkání skoro se všemi smíšenými hospodářskými komorami, česko-americká, česko-německá, česko-francouzská atd., a většina investorů říká stejné věci. Takže nejdřív každý investor posuzuje asi daňovou atraktivitu státu. V tom si myslím, že jsme na tom celkem dobře, i když daňová kvóta je samozřejmě dneska vyšší než v Polsku a na Slovensku. Cena práce je relativně vysoká. Jsme skoro na 49 %, takže tam jsme na tom hůř a velký prostor tam není. No a samozřejmě posuzuje dopravní infrastrukturu. Já považuji za absolutně skandální, že 24 let od revoluce jezdíme po D1, kterou otevíral myslím že Lubomír Štrougal. Kde se údajně proinvestovalo 25 mld. úplně na nic. Nemáme spojení na Rakousko, nejsme schopni ani udělat Lovosice-Ústí, 11 kilometrů. Nemáme dálniční síť. A samozřejmě nemáme ani rychlovlaky, protože Češi nejsou pracovně mobilní. Mají problém jít z Pardubic do Brna. Kdybychom měli rychlovlaky, tak z Ostravy by možná jezdili do Brna. Kdyby ten vlak jezdil 260 aspoň, jako jezdí TGV.

    Administrativní zátěž. Stát otravuje podnikatele místo toho, aby byl vstřícný, aby vycházel vstříc. Dokonce ve Švédsku vám udělá úředník sám daňové přiznání a zeptá se, jestli to dobře vyplnil. No a v neposlední řadě je to korupce. Proto my klesáme v žebříčcích konkurenceschopnosti. Korupce je velký problém. To vám řekne většina zahraničních investorů. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Teď se s dovolením vrátím k určení zpravodaje. Vžitým pravidlem je, že požádáme prvého řečníka v rozpravě. Prvým řečníkem byl pan poslanec Kalousek. Pane poslanče, prosím, táži se vás, zda jste ochoten ujmout se funkce zpravodaje tohoto tisku.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedající, já si té důvěry velmi vážím a kdykoliv jindy skutečně velmi rád, ale tady vás teď všechny prosím o pochopení. Já jsem přesvědčen, že intelektuálně nedosahuji na většinu diskusních příspěvků, které zazněly, a prosím tedy, aby tím byl pověřen někdo flexibilnější, a prosím o pochopení svých vlastních mentálních limitů.

    Jinak zneužiji situace a odpovím prvnímu místopředsedovi vlády. On nikdo z racionálně uvažujících lidí žádné zázraky skutečně od vlády nečeká, pane první místopředsedo vlády prostřednictvím pana předsedajícího. Problém je, že vy jste zázraky slibovali, tak teď je na vás, abyste je předvedli. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Byť toto nebyla důvěra, to byl zvyk, o který se to opírá. Proto si dovoluji požádat paní místopředsedkyni Jermanovou o to, jestli by se ujmula funkce zpravodaje. Má proti tomuto postupu někdo nějakou námitku? Nemá, takže děkuji.

    Dám hlasovat o tom, aby se zpravodajkou tohoto bodu stala paní místopředsedkyně Jermanová. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

    Je to hlasování pořadové číslo 112. Přihlášeno je 142 poslankyň a poslanců, pro 126, proti žádný. Děkuji vám, určili jsme zpravodajkou tohoto bodu paní místopředsedkyni Jermanovou.

    Dále tu mám s faktickou poznámkou pana předsedu poslaneckého klubu ODS Zbyňka Stanjuru. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Patřím k těm, kteří neočekávají zázraky od kterékoliv vlády. Jak už jsem říkal včera, když jsme debatovali o zařazení tohoto bodu, tak to není vláda, která vytváří pracovní místa a pracovní příležitosti. I dnešní debata ukazuje podle mého názoru oprávněnost mého skeptického pohledu na to, že na každé schůzi bude tento bod zařazen a budeme takhle obecně mluvit o nezaměstnanosti.

    My plédujeme pro to, abychom tady měli konkrétní návrhy zákonů, které mohou zlepšit situaci pro ty, kteří pracovní místa skutečně vytvářejí. Nicméně bych chtěl říct, že vláda může udělat chybné kroky, kterými to zhorší. My považujeme za chybný krok to, co se objevilo v návrhu programového prohlášení - zvyšování minimální mzdy. Budeme opakovaně říkat, že to nepovede ke zvýšení počtu pracovních míst.

    A pak si myslím, že je třeba se poučit z chyb, které udělala Sněmovna, a neopakovat je. Když se kdysi hlasovalo o zákonu o podpoře obnovitelných zdrojů, tak má politická strana byla jediná, která byla proti. Můžete si přečíst vyjádření mých kolegů, kteří tady v té době vystupovali za Občanskou demokratickou stranu a kteří varovali před tím přístupem a postupem, který nastal. A chystá se opakování. Přestože premiér deklaruje, že chce zastavit zdražování, tak jeho straničtí kolegové podporují nový přístup Evropské unie, který bude nadále zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů, nadále zvyšovat účinnost a to znamená zhoršovat podmínky pro podnikatele i domácnosti, zhoršovat ceny energií. Ještě to můžeme zastavit! Stačí, aby se náš pan předseda vlády nemusel v březnu ukázat jako ten, který bude vždycky s hlavním proudem, a nepřistoupí na tyto podle mne fantasmagorické plány lidí, kteří nadále poženou Evropu jako celek do konkurenční nevýhody proti ostatním rychle se rozvíjejícím ekonomikám a tradičním ekonomikám, jako je americká. Ještě to můžeme zastavit. (Předsedající upozorňuje na čas.) Aby tady za pět, osm let neseděli jiní a neříkali: "Ježíšmarjá, k čemu se Česká republika zavázala? Jak my budeme brzdit soláry, a tisíce miliard, které končí bůhvíkde."

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Konečná. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, nebudu zdržovat. Jenom mě hrozně baví, jak si ODS neustále hraje na obhájce těch, kteří tady platí drahé ceny energií. Byli jste to vy, pane Stanjuro prostřednictvím pana předsedajícího, kteří jste tady v roce 2008 za vaší - tehdy Topolánkovy - vlády s panem ministrem Římanem jako ministrem průmyslu a obchodu o tom problému věděli. Stejně tak jste to byli vy, kteří tady tehdy implementovali na rok vládu, která byla spojením, koalicí ODS a ČSSD. Nevymlouvejte se na to, že jste to nevěděli, protože vy jste prostě jenom nic neudělali. Možná jste čekali, až si ty soláry všichni dostavíte. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. S další faktickou poznámkou nebo s přednostním právem pan ministr financí.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Já se nebudu obracet na kolegyni poslankyni prostřednictvím předsedajícího, prostě je to taková stará klasická finta. Viník není ten, kdo založil požár tím, že tady hlasoval. Viník je ten, kdo tady možná pomalu přijel hasit. A my vám budeme pořád dokola připomínat, že jste to byli vy a vy a vy, kteří jste hlasovali pro ten návrh zákona, a politické strany, které už dneska nejsou. A byla to naše vláda, která první začala brzdit, a vy jste před tím varovali. My jsme udělali přítrž, možná pozdě.

    Podívejte se na své složenky. Podívejte se každý z vás na podíl, který platíte ve své složence, a podívejte se v jednotlivých letech od roku 2005 do roku 2006. Ten problém vznikl v roce 2010 poté, co tady fungovala tak mimořádně populární Fischerova vláda. My jsme tady od března 2009... naše vláda to prostě nebyla. Tak se na to podívejte, na ty složenky, podívejte se, kde ten problém reálně vznikl. A hlavně - vy, kteří jste hlasovali pro, tak možná říkáte, že hasiči přijeli pozdě, ale vy jste založili požár.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dále s přednostním právem pan ministr financí. (Ze sálu se ozývá, že faktická poznámka má přednost.) Pardon. Pane ministře, byla to faktická, nebo přednostní právo? Faktická, takže fakticky 30 sekund. Prosím. Fakticky máte přednost. ***

  • Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Omlouvám se. Já ještě neumím ten parlament.

    Já bych jen rád odpověděl panu poslanci Kalouskovi prostřednictvím pana předsedajícího, že hnutí ANO vlastně ty sliby už splnilo tím, že se nenavyšují daně. To byl náš základní slib voličům. A druhý, který splníme, je, že lidé, kteří se zaměstnají, nad 50 a absolventi, nebudou platit sociální odvody. To byly dva zásadní programy.

    A co se týká pana poslance Stanjury. Já nevycházím z údivu. On se ptá, kam ty peníze šly. Vy to nevíte? Tak se zeptejte vašeho kmotra Iva Rittiga, Amun.Re. A ČEZ nakoupil za 10 mld. soláry. A kdo za tím byl? Kdybyste přijali zákon a věděli jsme, kdo je vlastník firem, které obchodují se státem a které stále dostávají dotace, tak byste to věděli. A určitě byste tam našli plno bývalých kolegů z Topolánkovy vlády. Takzvaná toskánská parta. (Potlesk poslanců ANO.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou paní poslankyně Konečná. Prosím, paní poslankyně.

  • Poslankyně Kateřina Konečná: Já se omlouvám, ale možná horší než přijet pozdě k požáru je odmítnout ho vůbec hasit. V roce 2008 tady tehdejší šéf Energetického regulačního úřadu nejenom výborům Poslanecké sněmovny, ale i panu ministru Římanovi jasně sděloval, jak ta čísla jdou nahoru. Vy jste prostě odmítli cokoli udělat. Takže nesvádějte tu vinu na jiné. Je to stejně tak vaše vina jako vina tehdejší vlády Mirka Topolánka a jako vina tehdejší vlády pana Fischera, kterou jste ale podporovali, pane kolego! Společně se sociální demokracií. (Potlesk poslanců KSČM.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, paní poslankyně. Jenom připomínám, že řešíme zprávu vlády o řešení nezaměstnanosti. Prosím, s faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: To je zajisté pravda, nicméně nepravdivá informace se musí uvádět na pravou míru. Například ta, co zazněla od pana ministra financí.

    Ani v té poznámce jste neměl pravdu, pane ministře, když jste hovořil o zvyšování daní. Součástí právního řádu je platná daňová legislativa. A jsem si jist, že v tomto roce vy osobně budete předkládat do Poslanecké sněmovny novely, které oproti této platné legislativě budou navrhovat zvýšení daní. Takže ani tady nemáte pravdu.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Já už jenom krátce. Pan poslanec Komárek není přítomen, ale když předtím prohovořil tak moudře o tom, jak se nemáme vracet do minulosti a řešit ty problémy, tak jste všichni tleskali. A když váš šéf, jak vy říkáte, promluvil a mluví jenom o minulosti, tak jste tleskali opět. Tak si vyberte. Nemůže platit obojí. Mně je to celkem jedno. (Potlesk zprava.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. A teď se konečně dostává s řádnou přihláškou na pana poslance Adama Rykalu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Adam Rykala: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, víte, my bychom měli řešit zprávu vlády o řešení nezaměstnanosti v České republice, okomentovat poslední čísla o nezaměstnanosti, která vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Já si myslím, že to je mnohem důležitější bod než lustrační zákon, který jsme tady probírali, zrušení lustračního zákona. Myslím, že to je mnohem důležitější než obstrukce a přestávky, které opozice využívá. Je dobře, že jsme se k němu dostali. A já bych poděkoval panu premiérovi a koalici, že hlasovali pro zařazení tohoto bodu a že pan premiér přistoupil na to, že se hlasovalo o opozičním návrhu, protože v minulosti, když sociální demokracie chtěla na půdě Sněmovny řešit nezaměstnanost a zařadit bod nový zpráva vlády o nezaměstnanosti, tak TOP 09 a ODS o takových věcech diskutovat nechtěly.

    Víte, já bych tady mohl útočit také na pana bývalého ministra financí Kalouska. Mohl bych tady útočit na zástupce TOP 09 tak, jako jsme byli svědky na začátku projednávání tohoto bodu, kdy dva poslanci TOP 09 zaútočili na premiéra. Mohl bych říkat o tom, že tady bývalý ministr financí Kalousek mystifikoval Sněmovnu i veřejnost, a to tím, že řekl, že naposledy před 15 měsíci měli odpovědnost za Ministerstvo práce a sociálních věcí. No to není pravda. Pan Drábek před 15 měsíci skončil. Ale za pana Drábka nastoupila takzvaná ministryně - Drábek v sukních, paní Müllerová. Poslední vláda Rusnokova nevládla 15 měsíců a nemohla vyřešit situaci s nezaměstnaností v této zemi a situaci, jak to říct, abych nikoho neurazil, s nepořádkem na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

    Já si myslím ale, opravdu se nevracejme k minulosti. Je namístě, abychom si řekli, co budeme dělat s budoucností, jak řešit situaci v naší zemi, a možná si říci, jak společně učinit kroky, abychom pomohli českému hospodářství a snížení nezaměstnanosti v České republice. 629 274 - to je aktuální číslo o nezaměstnanosti. Je to nejvyšší číslo v historii České republiky. A tuto rekordní míru nezaměstnanosti musíme okamžitě snížit, ať už aktivní politikou zaměstnanosti, tak samozřejmě nastartováním české ekonomiky. Otázkou zůstává, jak to udělat. Minulá vláda udělala první krok a to takový, že jmenovala zmocněnce pro Ústecký a Moravskoslezský kraj, který by měl i mj. řešit v těchto postižených regionech nezaměstnanost. Vládní zmocněnec však nestačí. Nezaměstnaní jsou všude. V souladu s koaliční smlouvou zde máme hned několik léků, které Sněmovna musí prosadit.

    Chyba, kterou nesmíme opakovat a kterou zde rok co rok předváděly bývalé pravicové vlády, je škrcení investic. Stát musí investovat do výstavby infrastruktury. V tomto vítám slova předsedy vlády pana Sobotky, který veřejně deklaroval podporu např. investovat do spojení průmyslové zóny na jižní Moravě se světem. Já věřím, že vláda nebude tedy podporovat pouze investice na jižní Moravě, ale ve všech krajích České republiky, v celé České republice. Je potřeba co nejefektivněji zmodernizovat dálnici D1, zahájit výstavbu severní spojky, opravit rychle železniční spojení mezi krajskými městy a v neposlední řadě motivovat kraje a města k investicím do svého vlastnictví.

    Dále je bezpochyby nutné, a možná pro některé z vás kontroverzní, pokračovat v realizaci dostavby Jaderné elektrárny Temelín, otevřít diskusi nad opravami a rozšířením Dukovan a také modernizovat tepelné elektrárny. Úkol samozřejmě máme i pro naše kraje a města, ať už je to podpora investic do rekonstrukce nemocnic, rekonstrukce škol, školek, výstavba dětských hřišť atd. To jsou věci ale, které my tady na úrovni Sněmovny nevyřešíme. Už tady v diskusi padlo, že je potřeba se navrátit k odbornému školství, že je potřeba se podívat na stav, kdy vychází z vysokých škol ročně tisíce a tisíce filozofů, tisíce a tisíce ekonomů a nejsou schopni se uplatnit na trhu práce.

    Musíme si také samozřejmě říct, kde na ty investice a opravy vezmeme peníze. Zdroje v současné době máme, jen je neumíme využívat: smysluplné získávání z evropských fondů, efektivní státní správa, podpora podnikatelského prostředí či aktivní zahraničně diplomatická politika státu. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Rykalovi. Mám zde ještě omluvu z dnešního jednání. Od 17 hodin se omlouvá pan poslanec Zimola.

    Ptám se, kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec František Laudát: Nebudu už zdržovat. Chci se jenom ohradit proti tomu, že bychom snad pana premiéra napadli. Myslím si, že s tím kontroverzním duchem začal on, neb nepochopil, že zadání - aspoň doufám, že zadání znělo: řekněte nám, jak budete řešit nezaměstnanost. Dneska ti lidé, kteří nemají práci a koukají se na nás, tak si samozřejmě řeknou: Ježíši Kriste, to nám nabízejí pěknou perspektivu!

    Takže já to zpřesním. Na příští schůzi v březnu vyjdu s návrhem, aby se projednával bod Řešení nezaměstnanosti 2014 až 2017. A to, co chci tady slyšet, je: jak to bude vypadat s daněmi; jak se pomůže malým, středním a velkým podnikatelům; jak se bude nasměrovávat školství, abychom se vrátili od produkování politologů ke slušným řemeslníkům; jak se pomůže lidem se vzděláním v přírodních vědách; jak uděláte, nebo prostě pomůžete tomu, aby se dostávaly výsledky vědy přes inovace do průmyslu, do výroby; jak uděláte politiku soudržnosti tam, kde to opravdu hoří - jak se otevře Jesenicko, jak se otevře Karlovarsko a další a další regiony, to znamená politiku soudržnosti. A tohle já tady chci slyšet a ne nějaké vzpomínky na minulost. A myslím si, že to chtějí slyšet i ti nezaměstnaní, a kvalifikovaně a v podložených číslech. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Další s řádnou přihláškou je pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (Velký hluk v jednacím sále.)

  • Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. I když jsem poněkud indisponován, přece jenom, vážené kolegyně a kolegové, se zapojím do diskuse, protože také cítím, že nezaměstnanost je největším problémem v naší zemi.

    Situace na trhu práce je opravdu nejhorší za období, které Český statistický úřad srovnává, a to za situace -

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, pane poslanče. Pan poslanec slušně požádal, že je indisponován, a proto poprosím všechny o klid, tak abychom si ho mohli všichni vyslechnout. Děkuji vám. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedající.

    Situace na trhu práce je opravdu nejhorší za období, které Český statistický úřad srovnává, a to přesto, že existují pozitivní signály o oživení české průmyslové výroby. Chci připomenout, že problémy s vysokou nezaměstnaností nemají pouze kraje, kde působí vládní zmocněnec. Příkladem je i můj Zlínský kraj, kde nezaměstnanost dosahuje 8,75 %, to je 35 500 osob. Počet uchazečů o zaměstnání vzrostl měsíčně o 4,4 %, ale zároveň počet hlášených volných míst poklesl o 33 %. Ano, o 33 %! A přestože tato míra nezaměstnanosti je těsně nad celorepublikovým průměrem, na Vsetínsku a Kroměřížsku nezaměstnanost atakuje 10 %, ale existují u nás i příhraniční regiony, kde nezaměstnanost přesahuje 20 a 25%.

    Celé řešení boje proti nezaměstnanosti a zvýšení zaměstnanosti se musí dotýkat celého území České republiky. Přestože se za poslední období zlepšila aktivní politika zaměstnanosti - ale dle mého názoru velice málo - která byla za vlády pravice zdevastována, nemůžeme být spokojeni.

    Chci říct, že tady souhlasím s kolegou Pilným, vaším prostřednictvím, pane předsedající, který tady uvedl základní problémy, které má Česká republika, a řekl bych ještě několik příkladů. Česká republika byla vždycky historicky a stále je velkou průmyslovou zemí. My si to možná neuvědomujeme. Přestože zanikly třeba velké průmyslové podniky, ale vznikly malé a ty se v současné době potýkají s nedostatkem dělníků, techniků, konstruktérů. Když sleduji inzerce, tak se nehledají administrativní pracovníci nebo nějací sociologové, politologové, ale hledají se technici. Jedním z řešení je, opravdu neříkám reforma školství, ale určitá podpora vlády, podpora krajů technickému školství, a už to tady zaznělo, úřady práce musejí zlepšit rekvalifikaci tak a tím směrem, co potřebuje trh práce. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Seďovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

  • Poslanec Ivan Pilný: Ještě jednou dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Vím, že to neprojde jako změna jednacího řádu, ale bylo by dobré, když se tady někdo k řečnickému pultu postaví a řekne, že nechce zdržovat, kdyby ho opustil. Slyšíme to každý den dvacetkrát.

    A pak bych chtěl říct, že pokud se tato Sněmovna bude zabývat problémy, jako je konkurenceschopnost nebo nezaměstnanost, jako problémy politickými a bude tady klást otázky - slyšeli jsme seznam otázek od pana poslance Laudáta -, tak se nikam nedostaneme. Pojďme společně pracovat na tom, abychom s tím pohnuli. Otázky umí klást každý. Hledejme odpovědi. (Potlesk poslanců ANO.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

  • Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Vážený pane předsedající, já bych se tady nerad zastával politologů, ale když už to pan poslanec Laudát takovým způsobem říkal, chtěl bych ho upozornit, že kdyby se věnoval nějakému exaktnímu oboru, třeba fyzice nebo něčemu takovému, tak by se dokázal podívat na statistiky počtů studujících, které jsou reálně na českých vysokých školách, zjistil by z takového pohledu - a tyto statistiky jsou k dispozici -, že počet studujících na technikách nejen roste po celá dvě a půl posledních desetiletí, ale že vůči nim je počet studujících politologie opravdu zanedbatelným počtem. A pokud by se chtěl inspirovat v zahraničí u hnutí tzv. čajových pytlíků ze Spojených států, doporučuji mu výjimečného senátora Toma Coburna, ten v USA dokonce zakázal financování politologie. Asi tomu neříkal buržoazní pavěda, ale nějakým takovým jiným podobným způsobem. Pokud by chtěl něco podobného udělat třeba pro naši grantovou agenturu, jsem velice zvědavý na podobné návrhy.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Laudát.

  • Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, mám pocit, že se nám tady rodí doktor Cvach české politiky. Možná pokud by tady nefotil to, jak řídím hlasování klubu, a podíval se třeba na můj životopis, tak by věděl, že pocházím z Fyzikálního ústavu nebo jsem pracoval osm let v technologiích, takže já vím, o čem mluvím. (Potlesk poslanců TOP 09.)

    Já nechci někoho zpochybňovat, jenom říkám, že jestli se domnívá pan Zlatuška, že struktura českého vzdělávání je v pořádku, pak si myslím, že voličům by měl vrátit všechny náklady, které stál daňové poplatníky, když působil v Senátu. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: A smršť faktických poznámek pokračuje. Pan poslanec Chalupa s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Zlatuška. ***

  • Poslanec Bohuslav Chalupa: Velice krátce. Rád bych obrátil vaši pozornost zpátky k problematice nezaměstnanosti, k finančním tokům, které se tohoto problému týkají. Budu mluvit o jedné věci, a to je tzv. program Stáže ve firmách. Tento program údajně absolvovaly asi tři tisíce lidí, možná už dneska víc. Stát proplatil firmám, které tento program realizují od 140 tisíc do - já nevím - 160 tisíc korun za to, že nezaměstnaný člověk v takové firmě působí čtyři měsíce za stravenky a za úhradu jízdného. Mě bude velice zajímat, kdo tento program vymyslel a kolik z těch tří tisíc a více lidí našlo práci na déle, než tři měsíce. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane kolego.

  • Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, jenom kdybyste panu Laudátovi řekl, že jsem se samozřejmě předem na to, že působil ve Fyzikálním ústavu, podíval. Podivil jsem se, že s tak malou schopností práce s kvantitativními údaji člověk mohl ve fyzice pracovat. (Smích v sále.) Ale budiž. A upozorňuji ho, že problém počtu studentů na technikách je problém našeho základního a středního školství. I kdyby technikám zvýšil finance desetinásobně, nesežene větší počet kvalifikovaných uchazečů.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. To je poslední ze smrště faktických poznámek. Nemám, neeviduji ani žádnou řádnou přihlášku do všeobecné rozpravy. Jestliže není, tak všeobecnou rozpravu končím a přistoupíme k rozpravě podrobné. Do té také nemám žádnou přihlášku v tuto chvíli. Paní zpravodajka. Prosím.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já bych chtěla jenom připomenout, že pan poslanec Opálka vznesl návrh, že Sněmovna bere na vědomí zprávu předsedy vlády o řešení nezaměstnanosti v České republice. O tomto návrhu bychom měli hlasovat, pane předsedající.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dobře, dám o tomto návrhu hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí a zahajuji hlasování o návrhu pana poslance Opálky tak, jak ho přednesla paní zpravodajka, že Sněmovna bere na vědomí zprávu předsedy vlády o nezaměstnanosti.

    Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

    Je to hlasování číslo 113. Přihlášeno je 153 poslanců, pro 105, proti 25. Zprávu jsme přijali a tím končím projednávání tohoto bodu.

    Přistoupíme k dalšímu bodu a tím je

    Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

    Poprosím ctěné kolegy a kolegyně o klid a o vyslechnutí pana ministra. Děkuji. (Značný hluk v sále.)

  • Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, vážená paní zapisovatelko. Dovolte mi, abych v krátkosti představil vládní návrh zákona, který řeší problematiku jmenování profesorů. Jak jistě víte, jedná se o problém, který se řeší již delší dobu. Chtěl bych konstatovat, že to je záležitost, kterou jsem ani nezapříčinil, ani nenastartoval, ale ctím nějaký proces, který již byl dohodnutý v době minulé.

    Tato novela řeší nový způsob jmenování profesorů tím způsobem, že přechází na jiného ústavního činitele. Vzhledem k tomu, ale že tento návrh je legislativně naprosto nedostatečný -

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Milé kolegyně - pardon, pane ministře - milé kolegyně, milí kolegové, prosím o ztišení. Zato vám řeknu dobrou zprávu - když se ztišíte. Předsedové klubů se dohodli, že dnešní jednání bude ukončeno v 17 hodin. Takže když přestanete hlučet, tak opravdu v 17 hodin skončíme. Děkuji.

    Prosím, pane ministře, máte slovo.

  • Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Takže tato novela řeší nový způsob jmenování profesorů, tak jak jsem řekl v předešlé řeči, s tím, že tento návrh se musí upravit. Jsou dvě možné varianty. Jedna možná varianta je propustit tento návrh do dalšího čtení, kde bychom měli možnost upravit a specifikovat návrh tak, aby odborná záležitost zůstala na vysokých školách, proces by hodnotilo Ministerstvo školství a na předsedovi Senátu, eventuálně ministrovi školství - záleží potom, jak se dohodneme na výboru - bude pouze ten jmenovací proces. Bude tam také specifikován nejenom způsob jmenování, ale i důvody možného odmítnutí tak, aby předseda Senátu nemohl odmítnout z jakéhokoliv důvodu, ale pouze kdyby byl tento proces obejit.

    Pokud se slovutná Sněmovna rozhodne, že tento návrh zamítne, nezbývá mi nic jiného, než to také respektovat a podřídit se tomu s tím, že pak bude na mně jako ministrovi školství, abych vešel v další jednání s vysokými školami a s panem prezidentem a abychom celou problematiku vyřídili.

    Děkuji za vaši pozornost, za vaši oduševnělost a pevně věřím, že tento problém společnými silami vyřešíme. Děkuji za pozornost.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

  • Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že tady tato navrhovaná novela je zbytečná a že si zasluhuje zamítnutí v prvním čtení. Vychází z předpokladu, že je možné respektovat nedodržování stávajícího právního stavu, a vychází z celé řady mylných předpokladů o tom, jaké jsou vlastně reálné problémy vysokých škol, resp. problémy, které souvisí se jmenováním profesorů.

    Z jednoho pohledu by se dalo říci, že je téměř jedno, jakým způsobem bude ke jmenování profesorů docházet. Často se argumentuje tím, že je to, ten stav, který máme u nás, tradiční pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který vychází z dávných dob - někdy se uvádí Rakousko-Uhersko. Na druhou stranu je dobré mít na paměti, že je to akt, který vychází z tradičního pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který stvrzuje společenskou vážnost reprezentantů nejvyšších vzdělávacích institucí, a že tím fakticky český stát projevuje úctu vzdělanosti, rozvoji, předávání vědění dalším generacím. Z tohoto pohledu to není otázka, kde bychom s těmi symboly měli zacházet lehkovážně.

    V okamžiku, kdy se zamýšlíme nad tím, jestli respektovat tradice, které někomu mohou připadat vyčpělé, tak je dobré si uvědomit, že debata o tom, že by se mělo měnit postavení profesorů na vysokých školách, že by se měl měnit způsob, kterým jsou ustavováni, vyšla v kontextu těch takzvaných reforem vysokých škol, které začaly s takzvanou Bílou knihou, a razilo to několik poslední vlád, zejména někteří ministři. Že cílem tady těchto změn byla především komoditizace vysokoškolského vzdělání, změna pohledu na zejména veřejné vysoké školy jako na vzdělávací instituce a jejich tlačení směrem k víceméně téměř komerčně působícím institucím, prokazujícím jenom jakousi tuctovou službu. Elitní a společensky respektované postavení vysokoškolských profesorů tady v tomto mělo ustupovat do pozadí. ***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu zpravodaji a otevírám tímto obecnou rozpravu, do které mám s přednostním právem přihlášeného pana poslance Kalouska, pana poslance Petra Fialu, potom pana poslance Schwarzenberga, řádně jsou přihlášeni pan poslanec Grebeníček a paní poslankyně Putnová. Ale ještě dříve, než jim dám slovo, mám tady faktickou pana poslance Raise. (Hlásí se někteří poslanci). Já jsem to neviděla, já to nemůžu vědět, omlouvám se. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

  • Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Já budu rychlý. Pánové, já bych se chtěl pozastavit nad tím legislativním procesem, protože existuje něco jako pojem akademické svobody univerzit a domnívám se, že v tom procesu, který probíhal pod vedením bývalé vlády, tento proces nebyl plně akceptován, protože tyto materiály nebyly projednány s Konferencí rektorů a s Radou vysokých škol. To si myslím, že byla jako chyba předcházejícího vedení. Potom, co se týká... Takže si myslím, že ten proces nebyl úplně košer, lidově řečeno.

    Co se týká obsahu, domnívám se, že každý u nás musí plnit své povinnosti tak jak prezident. Čili když panu prezidentu jsou dány materiály, tak by měl podepisovat. Ale tam taky musí Ministerstvo školství ty materiály dodat na tu kancelář prezidenta. Takže tohle by bylo dobré, aby si z hlediska formy vyřídili.

    Proto si myslím, že nemá cenu měnit zákon a vyměňovat jednu osobu za druhou, protože nikde není naprosto jasný... ani funkce předsedy Senátu není doživotní a může se tam objevit zas člověk, který s ní bude mít nějaké problémy. A proto měnit zákony si myslím, že není v pořádku. Děkuju.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuju pane poslanče, a prosím pana poslance Schwarzenberga. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Karel Schwarzenberg: Paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, domnívám se, že bychom si měli uvědomit první úkol parlamentu coby zástupce lidu, a to jest připomenout hlavě státu, že i ona je vázaná Ústavou a zákony a že především musí poslouchat a naplnit zákon, splnit svou povinnost, a pak můžeme teprve diskutovat o návrzích o budoucí formě jmenování profesorů. Nejdříve by ale měl prezident splnit svou povinnost do posledního puntíku. Je-li parlament ale tak ovlivněn, že diskutuje návrh, aniž by splnil svůj první úkol, totiž zastoupení lidu vůči hlavě státu, tak bych rád věděl, proč tady vlastně sedíme. Pak se můžeme přímo jenom říditi příkazy. Prosím opravdu připomenout, nejdříve ať naplní zákon, ať se naplní Ústava, a pak teprve můžeme o něčem jiném diskutovat. Nehodí se, aby poslanci Parlamentu České republiky jednali v předklonu před hlavou státu.

    Děkuju mnohokrát. (Hlasitý potlesk zprava.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A s další faktickou pan ministr Chládek. ***

  • Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji a pouze na faktickou poznámku, která se týká toho procesu. Ano je pravda, že předchozí ministr školství porušil tento proces. A já jsem již říkal při tom projednávání předtím, že minulý týden jsem již poslal dopisem tento návrh zákona jak České konferenci rektorů, tak Radě vysokých škol.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy s přednostním právem je pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, bývá takovým ustáleným zvykem, že když opoziční klub nesouhlasí s předlohou a připojuje se k návrhu na zamítnutí, tak při té příležitosti také velmi zkritizuje předkladatele. Já bych se chtěl v tomto případě chovat opačně. Já se naopak domnívám, že bychom jako Poslanecká sněmovna měli pana ministra Chládka jako ministra vlády, která se zodpovídá Poslanecké sněmovně, vzít tak trochu pod ochranu, protože ten problém, který on se snaží řešit v rámci svých možností, není problém na spor ministr školství - prezident republiky, ale je to otázka důstojnosti a kompetencí Parlamentu České republiky a odpovědnosti a povinností a kompetencí pana prezidenta.

    To, co tady máme předloženo, je zoufalá snaha nějakým způsobem zprůchodnit téměř stovku dosud nejmenovaných profesorů, kteří budou stále dále přibývat, protože jedna ústavní instituce - v tomto případě pan prezident republiky - dostala individuální vrtoch a říká ne, prostě některé své kompetence já jsem připraven napínat až na samou hranici ústavních zvyklostí a na jiné své povinnosti já vám, milý parlamente, milá veřejnosti, kašlu, neboť jsem byl zvolen přímo a jenom já mám právo rozhodovat o tom, které povinnosti vykonávat budu a které nebudu. Kdyby Parlament České republiky na tento přístup reagoval tak, že řekne zajisté, ovšem, jistě, pane prezidente, v takovém případě my změníme zákon, přesuneme to na toho druhého nejvyššího ústavního činitele, kdybyste se nedejbože někdy v budoucnosti třeba vy zase stal předsedou Senátu, tak to posuneme zase někam jinam, tak bychom zcela principiálně ztratili veškerou svoji důstojnost. My jsme sice kolektivní orgán, ale jsme instituce ústavního systému úplně stejně jako individuální instituce prezident republiky. A tak jako z nás nikdo nesejme naše ústavní povinnosti, tak je ze sebe nemůže sejmou jiná instituce, byť je z božího dopuštění prezidentem republiky. Prostě jsou to jeho povinnosti z Ústavy a my mu nemáme usnadnit, aby bylo vyhověno jeho vrtochům. My mu máme jeho povinnosti připomenout.

    Proto velmi prosím, nikoliv v zájmu teď vysokoškolského zákona, předpokládám, že někdy v budoucnu se bude novelou vysokoškolského zákona - mnohem komplexnější, nikoliv účelovou, nikoliv napsanou pro jednoho jediného člověka - parlament zabývat, ale aby teď v tuto chvíli Poslanecká sněmovna tento návrh zamítla - což je můj návrh v rámci rozpravy -, velmi zdvořile řekla panu prezidentovi: pane prezidente, buď konejte své povinnosti, a pokud se vám je konat nechce, jste svobodný člověk, rezignujte na svou funkci, jedno nebo druhé, žádná třetí možnost neexistuje, a abychom v tomto přístupu vzali pod ochranu pana ministra školství, neboť je to problém rozhovoru nás, Poslanecké sněmovny, s prezidentem republiky - nikoliv problém ministra školství a jeho komunikace s prezidentem.

    Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a dříve než pozvu k mikrofonu pana poslance Petra Fialu, prosím s faktickou pana poslance Fiedlera. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Karel Fiedler: Dobrý den ještě jednou, vážení kolegové a kolegyně. Já bych chtěl jenom krátce zareagovat na slova, která tady zazněla. Také budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu, ale chtěl bych zareagovat hlavně na slova poslance Karla Schwarzenberga, která tady zazněla, že zde v Poslanecké sněmovně zastupujeme zájmy lidu. Bylo to součástí nebo obsahem poslaneckého slibu nás poslanců zde v parlamentu a já doufám, že poslanec Karel Schwarzenberg bude stejně konzistentní názor zastávat, až dojde na sněmovní tisk 28, referendum o majetkovém vyrovnání s církvemi, a že bude zastávat stejný názor a opět při tomto hlasování zastávat názor občanů této země. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím vás, pane poslanče, abyste se příště na své kolegy obracel mým prostřednictvím. Děkuji.

    Dalším s přednostním právem přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Petr Fiala: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, několik slov na vysvětlenou, protože u počátku toho případu, na základě kterého dnes tady rozhodujeme, jsem v roli ministra školství stál já.

    Já jsem byl na jaře minulého roku konfrontován se situací, která neměla v České republice žádnou tradici, totiž že prezident republiky se rozhodl nerespektovat proces, který vede k ustavení jmenování profesorem na jednotlivých vysokých školách, a řekl, že některé kandidáty jemu navržené vědeckými radami vysokých škol nebude jmenovat. Nakonec se toto jeho stanovisko omezilo na jedno vám všem známé jméno - pana profesora Martina Putny. Já jsem se snažil najít z této situace řešení, protože jak už jsem řekl, všechny předcházející hlavy státu respektovaly vždy rozhodnutí vysoké školy a to, že proces jmenování profesora je vlastně věcí vysokých škol a přesně popsaného postupu v zákoně o vysokých školách a že to jmenování, které realizuje prezident republiky, je jmenováním symbolickým, ceremoniálním, které dodává tomu všemu jakousi společenskou váhu.

    Ve chvíli, kdy se prezident Zeman rozhodl vytvořit novou tradici, bylo na ni potřeba nějak reagovat. Mým klíčovým cílem a podle mě i odpovědností ministra školství bylo, aby nevznikl precedentní případ, že kandidát, který je schválen vědeckou radou vysoké školy, není z vůle prezidenta republiky jmenován. Tohoto cíle jsem dosáhl, prezident Zeman jmenoval všechny navržené kandidáty, ale tohoto cíle jsem dosáhl na základě slibu, že připravím návrh zákona, kterým bude pravomoc jmenování přesunuta z prezidenta republiky na ministra školství. Já jsem s tímto slibem a návrhem neměl žádný problém, protože dlouhodobě i jako reprezentant vysokých škol jsem zastával názor, že způsob, kterým je u nás profesor jmenován prezidentem republiky, je archaický, neodpovídá potřebám vysokého školství ani zvyklostem ve většině vysokoškolských systémů v zahraničí a že je potřeba směřovat k tomu, aby se celé jmenování přesunulo do gesce vysokých škol, a k tomu cesta přes Ministerstvo školství mi připadala vhodná. Navíc pro to existují příklady ze zahraničí, například v Německu na základě návrhu vysokých škol jmenuje profesory příslušný zemský ministr.

    Já jsem nicméně neměl možnost vzhledem k pádu vlády Petra Nečase tento návrh připravit a také jsem nemohl předpokládat to, co nastane v dalším období. A to, co nastalo v dalším období, pokládám za naprosto, naprosto nepřijatelné. Stalo se to, že Ministerstvo školství nepředložilo prezidentu republiky návrhy na jmenování lidí, kteří prošli jmenovacím řízením, a že tedy prezident republiky nejmenoval kolegyně a kolegy, kteří se po léta připravovali na to, aby se stali profesory, a kteří splnili všechny podmínky pro to, aby profesory na našich vysokých školách mohli být. Takže se tu více než 80 kandidátů na profesorku a profesora stalo rukojmím politiky, rukojmím vůle či nevůle prezidenta republiky realizovat povinnost, kterou mu ukládá právo. Povinnost, kterou mu ukládá zákon o vysokých školách.***

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou prosím pana poslance ministra školství Marcela Chládka.

  • Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji, paní předsedající. S malou opravou - senátora, ne poslance. (Předsedající: Omlouvám se.) Nic se nestalo.

    Já jenom v krátkosti reakci na pana exministra školství. Já jsem ve svém vystoupení jednoznačně řekl, že tento návrh není použitelný a že ho musíme upravit v dalším čtení. A řekl jsem také dvě varianty, které si dovedu připustit. To znamená, jedna varianta je jmenování předsedou Senátu. Na rozdíl od pana Fialy tam vidím logiku. To znamená, prezident jmenuje rektory, druhý nejvyšší ústavní činitel profesory.

    Co se týká druhého návrhu, i ten si dovolím osobně připouštět, a to je ministr školství. Podotýkám ale, že proti tomu byla velká nevole ze stran vysokých škol samotných. Já proto, aby se ten proces nezdržoval, protože ovlivňuje celou řadu věcí včetně akreditací některých programů na vysokých školách, proto jsem právě přistoupil k tomu, abychom tuto možnost měli ve druhém čtení na výboru.

    Chtěl bych ale jednu faktickou poznámku. Proces nezdržoval prezident republiky. Proces zdržoval exministr školství Štys. Je zapotřebí to tady říci veřejně, protože on poslal návrhy profesorů až 21. či 22. ledna tohoto roku. Profesury ležely kolem půl roku na Ministerstvu školství. A je pravdou, tak jak řekl pan zpravodaj, že pan prezident v době, kdy mu jiná profesura byla předložena ministrem obrany, bez problému tento profesor byl jmenován. Takže není pravdou, že nedodržuje tento proces prezident republiky, ale tento proces nebyl dodržen ze strany exministra Štyse.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou mám přihlášeného pana poslance Stanjuru.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Já si myslím, že to takhle prostě dělat nemůžeme, pane ministře. Vy říkáte, tento návrh je k ničemu, ale postupme ho dál a tam ho přepíšeme. To přece není standardní legislativní proces. Ty varianty tady popsal pan předseda Fiala. Můžeme o nich debatovat, můžeme o nich debatovat s akademickou obcí, ale nemůžeme o nich debatovat tím, že máme nějakou lhůtu. Ta debata ještě nezačala a my do 60 dnů máme hlasovat ve druhém čtení o tom, zda tento návrh přijmeme, nebo nepřijmeme. Je to ostuda bývalé vlády a bývalého ministra školství, že to nechal někde v šuplíku. Nevím, čeho se obával. Dobře, tak to nakonec ze šuplíku vyndal a v lednu to poslal na Pražský hrad. Dobře, tak teď uvidíme, jak rychle bude pan prezident konat. Ale není žádný důvod to pouštět do druhého čtení. Žádný. Kromě toho, že se bojíme, že pan prezident konat nebude a tohle dopadne na ty, kteří opravdu všechno splnili a teď čekají a vlastně nevědí, proč čekají.

    Protože přece nemůžeme podmiňovat změnu zákona tím, že připravujeme jinou. Tak dobře, dohodneme se, že budou nižší daně. A do té doby je nebudeme platit? To je úplně stejná logika. A mohl bych přidat i jiné příklady. Takže - a potom v té logice, že rektory jmenuje prezident, druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu či předsedkyně Senátu, jmenuje profesory. No to by taky předseda Sněmovny mohl jmenovat děkany. To prostě žádnou logiku nemá, to si jenom vymýšlíme, abychom to nějakým způsobem zdůvodnili, proč ten světový unikát, že předseda horní komory jmenuje profesory, vůbec projednáváme.

    Myslím, že nejlepší přístup je zamítnout to. Pokud bude mít nový ministr školství a nová vláda potřebu měnit způsob jmenování, ať vede řádnou debatu s akademickou obcí, ať proběhne řádný legislativní proces, a pak se k tomu můžeme vrátit, až tady bude vládní návrh zákona. Tohle opravdu patří jednoznačně zamítnout a ne že teď během tří, čtyř, pěti týdnů se budeme rychle domlouvat, co s tím vlastně uděláme.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s faktickou pan poslanec Zlatuška.

  • Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych chtěl jen zdůraznit, že debata o větší změně toho, jak budou jmenováni profesoři a co znamenají, musí být vedena v kontextu celého vyvážení vysokoškolského zákona. Dnes zákon dovoluje jmenovací řízení provádět na jedné škole s působností přes všechny školy. Uznáváme na základě mezistátní smlouvy profesory, kteří jsou jmenováni na Slovensku slovenským prezidentem. Ocitly se i takové názory, že bychom mohli v rámci mezistátních vztahů požádat Slovensko, že by tam mohlo ministerstvo naše návrhy poslat, aby je jmenoval slovenský prezident. To je extrémní záležitost, ale vyhovovalo by to těm smlouvám.

    A příklady ze zahraničí jsou velice ošidné. V Německu vysoké školy spadají pod jednotlivé země. Není to federální uspořádání a jsou to systémy, kde Ministerstvo přímo má dokonce občas i pravomoc přímo ustanovovat pracovní pozice na jednotlivých vysokých školách. To není přenositelné. Jediné, k čemu bychom mohli sáhnout z těch velkých změn, by bylo úplné zrušení profesorských titulů jako takových. Toto by byla fakticky situace, která by odpovídala anglosaskému světu. Ale to je krok, který se nedá udělat takovým způsobem, že se někdo špatně vyspí a řekne: mám potíže s tím, jestli prezident podepíše, nebo nepodepíše jmenování, tak se musíme pustit do takových změn.