• Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, zahajuji 15. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás tady vítám. Tuto schůzi svolal předseda Poslanecké sněmovny podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 42 poslanců. Pozvánka vám byla rozdána prostřednictvím poslaneckých klubů dne 3. září 2014, a tedy všechny lhůty byly splněny.

    Prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami a případně mi nahlásili náhradní karty, které používáte, pro protokol. Zatím oznamuji, že čísla náhradních karet pro 14. a 16. schůzi zůstávají v platnosti.

    Dovolte mi, abych přistoupil k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli této schůze byli poslanci František Laudát a poslanec Jiří Mihola. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak. Abychom mohli tento návrh odhlasovat, požádám tedy, aby předsedové poslaneckých klubů reagovali na gong a pozvali další kolegy a kolegyně do sálu. Já vás pro pořádek odhlásím, požádám vás o novou registraci, a jakmile se ustálí počet přihlášených, návrh na ověřovatele schůze schválíme. (Po chvilce:)Myslím si, že je dostatek přítomných.

    Budeme hlasovat v hlasování číslo 1 o schválení ověřovatelů Františka Laudáta a Jiřího Miholy. Kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

    Hlasování pořadové číslo 1: z přítomných 101 poslance pro 98, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že ověřovateli 15. schůze Poslanecké sněmovny jsme určili poslance Františka Laudáta a poslance Jiřího Miholu.

    Pokud jde o program této schůze, byl stanoven podle pozvánky. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Poslanecká sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu, rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

    Nyní se přihlásil ještě před hlasováním o pořadu schůze pan předseda vlády Bohuslav Sobotka. Vzhledem k jeho přednostnímu právu mu dávám slovo a konstatuji, že tady mám další přihlášky s přednostním právem ještě před zahájením rozpravy. Budu je podle zákona o jednacím řádu respektovat. Prosím, pane předsedo vlády, máte slovo. ***

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem uvítal tu iniciativu opozice, nebo části opozice, iniciovat svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny na téma vztahu České republiky k té aktuální bezpečnostní situaci, která je na Ukrajině. Já bych rád využil této možnosti, abych vás informoval o postupu České vlády v této věci. Koneckonců to téma se neobjevuje na pořadu jednání Poslanecké sněmovny poprvé, už v minulosti tady na plénu proběhly debaty, které se týkaly situace na Ukrajině. Touto věcí se zabýval i výbor pro evropské záležitosti, schválil v tomto směru doporučení pro postup vlády. A já si myslím, že je naprosto přirozené, že se na půdě českého parlamentu takováto debata vede, protože ona se vede v každé hospodě dneska, vede se na náměstích, vede se tam, kde se lidé potkají, vede se v domácnostech, u televizních zpráv. Prostě lidé v České republice se o situaci na východě Ukrajiny velmi intenzivně zajímají a bylo by naprosto nepřirozené, pokud bychom se tady v Poslanecké sněmovně tvářili, že je všechno v pořádku a že bychom se měli zabývat jenom jinými otázkami, než je právě ta aktuální krize na Ukrajině.

    Já bych si dovolil na začátek, aby bylo zřejmé, o čem diskutujeme, seznámit Poslaneckou sněmovnu se závěrem posledního jednání Evropské rady v této věci. Nebudu se vracet k tomu, co Evropská rada schválila v minulosti, ale myslím si, že je potřeba podívat se na ten poslední aktuální postoj, který byl zaujat v noci z 30. srpna, v sobotu v noci, bylo to ještě předtím, než bylo dosaženo současného příměří, které je v tuto chvíli na Ukrajině.

    Musím říci, že Česká republika dohodu mezi prezidentem Porošenkem a povstalci o uzavření příměří velmi výrazně uvítala.

    Dovolte mi, abych ocitoval závěr Evropské rady, ke kterému se připojila také Česká republika. Je to tedy část třetí - Vnější vztahy, Ukrajina: Připomínajíc prohlášení hlav států a předsedů vlád o Ukrajině ze dne 6. března a 27. května a své závěry z 21. března, 27. června a 16. července - z toho je tedy zřejmé, že Evropská rada se tématu Ukrajiny věnovala takřka na všech svých zasedáních, která proběhla během jara a léta letošního roku, a opět se vracím k citaci - Evropská rada je nadále nanejvýš znepokojena pokračujícími a zostřujícími se boji na východní Ukrajině a nepřestává ostře odsuzovat nezákonnou anexi Krymu. Odsuzuje narůstající příliv bojovníků a zbraní z území Ruské federace na východní Ukrajinu, jakož i agresi ruských ozbrojených sil na ukrajinském území. Vyzývá Ruskou federaci, aby okamžitě stáhla všechny své vojenské prostředky a síly z Ukrajiny. Evropská unie znovu opakuje, že je naléhavě zapotřebí udržitelné politické řešení založené na respektování svrchovanosti, územní celistvosti, jednoty a nezávislosti Ukrajiny.

    A dále tedy v závěru Evropské rady se píše: Evropská rada zdůrazňuje význam bezodkladného provádění mírového plánu prezidenta Porošenka. První krok by mělo představovat vzájemně dohodnuté a realizovatelné příměří, zajištění toho, aby Ukrajina znovu získala kontrolu nad svými hranicemi, a okamžité zastavení přílivu zbraní, materiálů a vojenského personálu z Ruské federace na Ukrajinu, jakož i neprodlené propuštění všech rukojmí držených nelegálně ozbrojenými skupinami i vězňů zadržovaných v Ruské federaci. Evropská rada rovněž opět vyzývá k tomu, aby byl v rámci příměří umožněn okamžitý, bezpečný a neomezený přístup na místo dopadu letadla linky MH 17. Evropská rada opět vyjadřuje podporu cennému úsilí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

    A další závěr Rady k této věci: Evropská rada vítá trojstranné rozhovory, které byly zahájeny mezi Evropskou unií, Ukrajinou a Ruskou federací o praktických otázkách v souvislosti s prováděním dohody o přidružení, prohloubené komplexní zóny volného obchodu a rozhovory o energetice. Evropská rada všechny strany vyzývá, aby udržely tuto dynamiku v zájmu dosažení hmatatelných výsledků v dohodnutém časovém horizontu. Rovněž je vybízí, aby podporovaly a usměrňovaly stabilní a bezpečnou dopravu zdrojů energie, zejména plynu. Evropská rada vyzývá všechny strany, aby v souladu s mezinárodním humanitárním právem a zásadami neprodleně podpořily a usnadnily činnost mezinárodních humanitárních organizací. Humanitární dopad konfliktu na civilní obyvatelstvo by neměl být využíván k politickým ani k vojenským cílům. Evropská rada vyzývá všechny přispěvatele, včetně Ruské federace, aby podpořili toto mezinárodní úsilí o pomoc probíhající pod záštitou OSN, a to při plném uznání prvořadé úlohy ukrajinské vlády. Evropská rada i nadále monitoruje a vyhodnocuje omezující opatření přijatá Evropskou unií a s ohledem na vývoj situace na místě je připravena přijmout další významné kroky.

    Tímto přecházím k odstavci, který se týká takzvaných unijních sankcí: Evropská rada žádá Komisi, aby společně s Evropskou službou pro vnější činnost urychleně provedla přípravné práce a do týdne předložila návrhy ke zvážení. Žádá Komisi, aby do svého návrhu začlenila ustanovení, na jehož základě bude každá osoba a instituce jednající se separatistickými skupinami v Donbasu zařazena na příslušné seznamy.

    A konečně poslední část závěru Evropské rady k situaci na Ukrajině: Evropská rada vítá mimořádná opatření přijatá Komisí, jejichž cílem je stabilizovat zemědělské a potravinové trhy Evropské unie, a to za účelem zmírnění dopadů omezení, která na dovoz některých zemědělských produktů Evropské unie uvalilo Rusko. Vyzývá Komisi, aby situaci monitorovala a zvážila případné přijetí dalších opatření.

    To je citace ze závěru Evropské rady, který schválily všechny členské země Evropské unie včetně České republiky. Já jsem ho tady záměrně ocitoval celý, protože ve veřejném prostoru, ve sdělovacích prostředcích, ve vyjádření opozice se ten závěr Evropské rady redukuje pouze na debatu o článku 12, kde Evropská rada dává úkol Evropské komisi, aby - abych znovu ocitoval - urychleně provedla přípravné práce a do týdne předložila návrhy ke zvážení. To je závěr Evropské rady z 30. srpna k otázkám dalších sankcí zaváděných Evropskou unií vůči Rusku.

    Vážené dámy, vážení pánové, já jsem zaznamenal poté, kdy Evropská rada přijala tento závěr, kritiku ze strany opozice, zejména ze strany TOP 09 a ODS. Tyto dvě politické strany požadovaly, abych podpořil sankce, které bude zavádět Evropská unie vůči Rusku.

    Dámy a pánové, já jsem nemohl v tu noc z 30. na 31. srpna podpořit sankce připravované Evropskou komisí především proto, že žádný konkrétní návrh sankcí nebyl na stole. Já se pak ještě samozřejmě vyjádřím ke všem těm otázkám, které nás napadají a které napadají velmi často i občany České republiky, pokud jde o smysl sankcí, jejich efektivitu v té současné situaci. Ale dovolte mi, abych se nejprve soustředil na ten okamžik sám, na to, co se skutečně odehrálo na jednání Evropské rady 30. srpna. Dne 30. srpna byl schválen ten závěr, s kterým jsem vás seznámil. Byla zaúkolována Evropská komise, aby připravila návrh, konkrétní návrh na zavedení dalších sankcí. V situaci, kdy jsem neznal podrobnosti tohoto návrhu, zachoval jsem se tak, že jsem si vyhradil právo, abych s některou z částí tohoto návrhu vyjádřil nesouhlas. Vyhradil jsem si také právo jako předseda vlády České republiky, abych vůči tomu návrhu Evropské komise uplatnil připomínky. Pokládal jsem za naprosto nemožné, abych podepsal bianco šek v oblasti hospodářských sankcí zejména proto, že nebyla známa jejich přesná podoba, zejména proto, že nebyla známa jejich struktura, a zejména proto, že nikdo nemohl v tu chvíli vědět, jaký bude přesný dopad těchto nově zaváděných sankcí na českou ekonomiku. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády za jeho úvodní projev. Jsme stále ještě před zahájením schůze, ale mám zatím sedm přihlášených k tomuto tématu, tedy k pořadu schůze, ke kterému diskutujeme. Nyní pan předseda Okamura, připraví se pan poslanec Radim Fiala s přednostním právem. Poté pan poslanec Petr Fiala, paní kolegyně Jermanová, poté já, pan kolega Schwarzenberg a Zaorálek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejsem rozhodně rusofil ani obdivovatel Putina a snažím se vždy každou událost vidět nezaujatě a posuzovat ve všech souvislostech. Z tohoto pohledu mi nezbývá než k situaci na Ukrajině konstatovat, že politika sankcí je pro Českou republiku cestou do pekel. A to nijak nehodnotím nebo nechci rozebírat to, že mnoho tvrzení v této souvislosti nebylo dodnes řádně doloženo, konkrétně dodnes ani oficiálně nevíme, kdo např. sestřelil malajsijské dopravní letadlo, přestože mnohá média měla už od začátku jasno a podsouvala nám toho správného viníka. Lží a výmyslů ohledně Ukrajiny jsme slyšeli za těch mnoho měsíců dost a dost. Vzpomenu si např. na údajnou kolonu ruských obrněnců, kterou sice nikdo nikdy neviděl, ale kterou vzápětí zničila ukrajinská armáda, a to tak, že po ní nezbyl ani šroubek.

    Naše argumenty - a my je říkáme dlouhodobě a konečně dochází na naše slova -, že sankce s Ruskem nijak zásadně nehnou a jen poškodí českou ekonomiku, jsou myslím již nyní pomalu všem postupně, nebo většině postupně jasné a nemá smysl je opakovat. A musím říci, že tohle podle mého názoru ví i TOP 09 a ODS. Ale mám dojem, že pro TOP 09 a ODS platí v opozici někdy, a možná i v tomto případě, celkem logické heslo, že čím hůře, tím lépe. To znamená udělat si v rámci boje za demokracii dobré jméno, poškodit ekonomiku země, a tím i současnou vládní koalici a vylepšit si pozici pro příští volby. Bohužel tak jako jsou falešné argumenty pro ekonomické sankce jako řešení ukrajinské krize, tak je podle mého názoru falešné také blouznění pravicové opozice o demokracii. Ani jedna z těchto dvou stran si přece nikdy skutečnou demokracii nepřála a nepřeje, a kdykoli to šlo, tak pokusy o demokratické změny v této zemi, tím myslím v České republice, zadupávala do země a naopak z České republiky udělala za poslední léta stát ovládaný konglomerátem stranických elit a podnikatelských kmotrů. Pokud by někdo uvažoval jako demokrat, tak by přece musel nahlas říct, že pokud kdekoli na světě drtivá většina, část občanů, žádá autonomii či samostatnost v zemi, kde jsou původními obyvateli, v zemi, kterou táhnou také ze značné míry ekonomicky a své nároky vyjádří ve veřejném a všeobecném referendu, pak by takto demokraticky legitimizovanou vůli občanů měli přece demokraté respektovat.

    A když už hovoříme o invazi Rusů, bavme se tedy nejen o dobrovolnících z Ruska na straně lidí, kteří brání své domovy, ale bavme se také vyváženě o invazi pravidelné ukrajinské armády, která plošně bombarduje a ostřeluje těžkými děly i raketami bezbranné civilisty. Bavme se o jednotkách složených z dobrovolníků z řad ukrajinských profašistických a nacistických uskupení. Bavme se o stovkách, nebo velkém množství profesionálních žoldnéřů placených ukrajinskými oligarchy a profesionálech ze zemí NATO, což v médiích prosáklo, že jsou např. z Polska či Litvy, a opět v řadách ukrajinské armády.

    To, že Rusové pomáhají svým krajanům na Ukrajině, kteří jsou vražděni armádou země, jejímiž jsou sami občany, to znamená Ukrajinci Ukrajince, ukrajinští občané ukrajinské občany, a nikým neřízenými šílenými polovojenskými tlupami, má svou logiku, protože slušný člověk nemůže zůstat k takovým zločinům chladný. I proto zde bojují dobrovolníci z celé Evropy včetně České republiky. A nezapomínejme - a to chci zdůraznit - že bez Majdanu a protiruských zákonů v ukrajinském parlamentu by se Krym neodtrhl a samozřejmě by nenásledoval Doněck a další.

    Pokud jde o samotné sankce, souhlasit s nimi může skutečně jen hodně nepřemýšlivý člověk anebo člověk, který chce mermomocí z válečného štvaní vytřískat politické body bez ohledu na české občany. My v Úsvitu již od začátku ukrajinské krize prosazujeme mírovou cestu jednání, demokratického sebeurčení, a nikoli konfrontace a stupňování napětí. A jsme rádi, že po mnoha měsících, co to tvrdíme a dokola opakujeme, a mnoha zmařených životech nevinných lidí, k tomuto řešení konečně docházejí i další. Kdyby chtěli být Rusové skutečně na nás opravdu zlí, tak prostě na podzim pod záminkou sankcí zavřou kohoutky s plynem a máme po legraci. Ostatně, jak víme, i Evropská unie se sankcím na Gazprom vyhýbá a hovoří jenom o jakýchsi dceřiných firmách právě proto, že by byly narušeny dodávky zemního plynu. A neměli bychom po legraci jenom my, ale celá Evropa. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomiu Okamurovi. Další s přednostním právem pan poslanec Radim Fiala. Připraví se pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

  • Poslanec Radim Fiala: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já jsem tady už k Ukrajině mluvil několikrát a vždycky to byl jakoby takový další díl, navazující v tom, co se pravděpodobně stane. Bohužel se to splnilo, takže bych v tom rád pokračoval a věřím, že když řeknu, že by to mělo mít nějaký optimistický konec, tak že se to také stane.

    Rád bych všem zde přítomným zastáncům vzájemných hospodářských sankcí s Ruskem připomenul, že celou zimu a první polovinu jara jsem spolu s jinými poslanci Úsvitu písemně i zde u tohoto pultíku v Poslanecké sněmovně důrazně varoval před rozpoutáváním občanské války na Ukrajině. Říkali jsme: Nepodporujme svržení demokraticky zvoleného prezidenta Janukovyče, ať už byl jaký chtěl, který dokonce sám byl ochoten přistoupit na předčasné prezidentské volby. Nepodporujme snahu jedné poloviny ukrajinské společnosti potlačit práva druhé poloviny vlastních spoluobčanů. Neposlechli jste. Nová kyjevská vláda cítila podporu celé Evropské unie za svými zády a zašla tak daleko, že v zemi vypukla občanská válka.

    Od poloviny jara doteď vám říkáme: Přestaňte tlačit pouze na jednu stranu konfliktu. Žádná občanská válka nemá nikdy vojenské řešení. Tím řešením může být pouze jednání mezi Kyjevem a povstalci, jednání, ke kterému máme společně s Ruskem tlačit obě dvě strany konfliktu. Válka sankcí vede pouze k dalšímu vyhrocení krveprolití a k eskalaci konfliktu. Vzpomeňme si na naši vlastní nedávnou historickou zkušenost. Kdyby se po roce 1989 tehdejší představitelé Československa řídili dnešní logikou kyjevské vlády, pak bychom dost dobře mohli zažít naši vlastní občanskou válku.

    Takhle to nejde. Dokud Kyjev i nadále bude vnucovat občanům východu své země věci, které oni kategoricky odmítají, bude na východě našich hranic téci krev. Pokud však začnou spolu jednat, bude jim dnešní blízký kulturní, hospodářský i společenský prostor Čechů a Slováků příkladem toho, že vzájemné spory lze mírově urovnat. Ano, taková jednání mohou trvat měsíce, dokonce i roky, ale je to vždy lepší možnost než hodina války.

    V konfliktu na Ukrajině stojí hnutí Úsvit na straně českých národních zájmů - nesnažme se říci, že hnutí Úsvit stojí na té či oné straně - a těmi jsou mír, mír, spolupráce a obchod.

    Na závěr si dovolím znovu varovat všechny, kteří zaujímají jednostranná stanoviska a mají černobílý pohled. Ženete nás do obchodní války s Ruskem. Cenou budou ekonomické ztráty, nezaměstnanost a růst cen.

    Děkuji vám. (Potlesk některých poslanců.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi. Slova se ujme pan poslanec Petr Fiala, připraví se paní místopředsedkyně Jermanová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se pokusím vysvětlit a zdůvodnit, proč jsme požádali o svolání této mimořádné schůze a co nám připadá na celé té věci tak důležité. Není to rozhodně stanovisko Evropské rady, se kterým nás tady pan premiér seznamoval, ale je to způsob, jakým tato vláda a pan premiér v jejím čele hájí české zájmy, je to způsob, jakým tato vláda realizuje zahraniční politiku, která je podle mého názoru - pokud vůbec nějaká existuje - ohrožující zájmy a bezpečnost České republiky a českých občanů.

    Já se přiznám, že nerozumím naší zahraniční politice, nerozumím cílům, které pan premiér svým jednáním sleduje, a budu rád, když to na této mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny vysvětlí.

    Kroky pana premiéra Sobotky a jeho vlády jsou v ostrém kontrastu s tím, co deklaroval před evropskými volbami. Tehdy sliboval, že jeho cíl je být v hlavním proudu evropské integrace, že nechce Evropskou unii překvapovat, že chce být součástí takzvaného evropského jádra. Já tuto politiku samozřejmě nesdílím, nepovažuji za správnou v naprosté většině věcí, ale myslím si, že zrovna v otázkách bezpečnosti, kde nejde o Evropskou unii, ale jde o evropské demokratické státy, které chtějí zaujmout společný postoj, tak tam by ten společný postoj měl být i ze strany České republiky deklarován, protože je to v našem zájmu, a právě to je ten jediný případ, kdy pan premiér Sobotka neposlouchá slepě to, co mu říká Brusel, ale snaží se jít nějakou vlastní cestou. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Fialovi. Ještě než vystoupí paní místopředsedkyně Jermanová, omlouvá se od 17 hodin pan kolega Milan Šarapatka a jedna z kolegyň sháněla pléd. Pokud někdo o něm ví, tak by měl být potom u prezence, aby kolegyně o něj nepřišla. Jestli už je to vyřízeno, protože jsem to nestačil říct, tak je to v pořádku.

    Jakmile se sál zklidní, udělím slovo paní místopředsedkyni Jermanové. Paní místopředsedkyně, máte slovo.

  • Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, malajsijské letadlo sestřelili Rusové, Ukrajinci, proruští separatisté, ozbrojenci, rebelové, ruští nacionalisté, ukrajinští nacionalisté, americké tajné služby, Putin. Člověče, vyber si! Důkazů nalezneš ke každé variantě spoustu. Odposlechy někoho, nevíš koho, fotografie jakýchsi raket, o nichž nevíš, ze kdy a odkud jsou, jestli odjíždějí nebo přijíždějí a kam. Každý věří, čemu chce. Stejně tak verze o událostech na Majdanu atd. Ale pozor! Oficiální, politicky korektní a v médiích přípustná verze je u nás vždy jen jedna. Jak se v tom vyznat? Jak nepodlehnout mediální masáži, neztratit se v informační mlze, neohluchnout v dezinformačním šumu? Jak nepodlehnout tezím o humanitárním bombardování, kdy raketami jsou na východě Ukrajiny ostřelovány civilní čtvrti? Jak reálně podpořit snahy o jednotnou demokratickou Ukrajinu tváří v tvář lidí v uprchlických táborech?

    Jedinou cestou je pečlivě věci studovat kritickým rozumem. Ukrajina za to stojí. Je i významnou součástí našich českých dějin a o tom tady vůbec nehovoříme. Na Ukrajině dlouho žila velká česká menšina, která se velmi zasloužila jak o podobu dnešní Ukrajiny, tak o náš stát. Migrace Čechů na území dnešní Ukrajiny, tehdy samozřejmě Rusko, začala přes 300 lety. Masově se Češi stěhovali na Ukrajinu v druhé polovině a na konci 19. století. Za zemědělskými kolonisty následovala inteligence, obchodníci, vědci, odborníci nejrůznějšího zaměření, učitelé, hudebníci, umělci a také podnikatelé, inženýři, technici a kvalifikovaní řemeslníci a pracovníci. Česká a slovenská migrace v tehdejším Rusku čítala před první světovou válkou na sto tisíc lidí. Byli to právě Češi, kteří se podíleli na vybudování základů ukrajinského průmyslu a dalších odvětví včetně bankovnictví. Následovníci bývalých českých továren fungují často dodnes. Třeba základ ukrajinského gramofonového průmyslu - Jindříškova továrna Extrafon. Nebo dopravně strojírenský závod Česká vozovka, Křivánkova a Gretherova strojírna a slévárna, která byla přímým konkurentem Škodových závodů a ještě donedávna pod názvem Biľšovyk patřila k předním průmyslovým podnikům i ve světovém měřítku. Dnes z průmyslového koncernu nezbylo nic. Ungermannovy a Nejedlého slévárny kujné slitiny jsou předchůdcem dnešního ukrajinského strojírenského gigantu ATEK. Dnešní kyjevský závod automatiky Petrovského je bývalá fabrika autoinženýra Homoly. Strojírna Františka Paula se dnes jmenuje Radar. Vondrákův hotel Praha stojí v Kyjevě také dodnes. Jen v Kyjevě do roku 1918 měli Češi školu, divadlo, kde hrál Zdeněk Štěpánek se dvěma divadelními soubory. Vlastní časopisy, kam psal Jaroslav Hašek, pěvecký sbor, řadu spolků, působil zde Sokol, knihovna, kavárny, a dokonce tu Češi měli vlastní park, který založili. Jmenoval se Stromovka. V Kyjevě bylo založeno Čechy zde žijícími české vojsko, později nazývané Československá legie. Několik dnů po vypovězení války Rusku ruský car souhlasil se založením českých jednotek. Ty se vyznamenaly na ruské frontě od začátku první světové války. Československé legie se pak staly jedním z hlavních pilířů vzniku Československa.

    O období, kdy tzv. Podkarpatská Rus neboli Zakarpatská Ukrajina patřila pod československý stát, není ani nutné hovořit. Bylo to období vzrůstající prosperity a rozkvětu této oblasti. Pro představu, ještě v roce 1947 po obrovských vlnách brutální nacistické a stalinské genocidy jen na Volyni, což je malá oblast v severozápadní části Ukrajiny, žilo 40 tisíc Čechů v 638 obcích, z nichž mnohé byly ryze české, a má rodina z nich pochází. Ukrajině se dařilo vždy, kdy nikdo nikoho nekádroval, zda je Ukrajinec, Čech nebo Rus, kdy vedle sebe stál hotel ruského a českého podnikatele a vzájemně si ho nepodpalovali, kdy české strojírny zaměstnávaly vedle Čechů i tisíce Ukrajinců, kdy v kyjevské Stromovce se hrálo české divadlo.

    Nejhorší pro Ukrajinu byly doby, kdy bolševici zdecimovali české fabriky, kdy většinu Čechů poslali do koncentráků nebo postříleli jako cizácké špiony. Nejhorší doby byly ty, kdy německé jednotky vypalovaly české vesnice, kdy u Kyjeva v rokli zvané Babí Jar jen pár kilometrů od Majdanu, kde si dnes otevřeně kdosi troufá nosit nacistické symboly, nacisté zmasakrovali na sto tisíc jiných Židů, Romů, Ukrajinců, Rusů, Čechů. Nejhorší doby byly pro Ukrajinu, kdy se hlásal nacionalismus a nesnášenlivost.

    Dodnes žijí na Ukrajině tisíce Čechů. Podle sčítání z roku 2001 se jich hlásí k naší národnosti 5 912. Podle střízlivých odhadů zde žije nejméně 20 tisíc Čechů. Pracuje tu na dvacet národnostně kulturních spolků. Když začaly ukrajinské události, prosily nás mnohé české rodiny o pomoc. ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Než budeme pokračovat v rozpravě, tak se od 16 hodin omlouvá z dnešního jednání pan předseda Poslanecké sněmovny pan Jan Hamáček.

    Dále s přednostním právem je přihlášen pan Vojtěch Filip. Máte slovo.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, já nejdřív musím říct, že ten bod, o kterém máme jednat, nazvali svolavatelé Stanovisko vlády České republiky k sankcím Evropské unie vůči Ruské federaci. Jak už zaznělo ve slově předsedy vlády, sankce případně byly podmíněné a rozhodnutím o příměří bylo jejich uplatnění odloženo. Podle mého soudu tedy bod jako takový k projednávání není zralý a podle mého soudu také není k diskusi. Možná bychom mohli diskutovat, tak jak tady někteří začali, o jiných věcech. A to si myslím, že by si určitý bod zasloužilo. V každém případě bychom se mohli vrátit k tomu, jakým způsobem a pod jakým tlakem se tady jednalo v únoru a březnu o situaci na Ukrajině a jakým způsobem se k tomu kdo vyjádřil a co z toho vzniklo. Protože ten samotný postup, který je, je možná trochu nepochopením té situace a možná že je dobře, že mluvím právě po paní místopředsedkyni Jermanové, která vzpomenula historii Čechů a Ukrajinců.

    Víte, já jsem přesvědčen, že v současné době se ocitáme v situaci, kdy bychom si měli upřesnit některé priority české zahraniční politiky. A ti, kteří tady hovoří, by měli používat stejný metr na všechny. Nikoliv metodu dvojího metru. Ti, kteří tady vyzývají k nějakým zásadním postupům a k sankcím, by měli říct, kolik na těch sankcích jsou ochotni sami ztratit. Omluvit se za to, že neměli stejně razantní názor na to, když vypukla a prohloubila se bojová situace a válečná situace v Palestině a umírali tam lidé. A neslyšel jsem od těch, kteří tady dnes zásadně mluví o tom, jak se chovat k těm agresorům, o tom, jak se bude postupovat vůči vládě Izraele. A to jsem si vzpomněl jenom díky tomu, že jsme tady dnes a včera měli návštěvu izraelského Knesetu. A prosím, nepoužívejme metodu dvojího metru. Je to velmi nebezpečné. Je to nebezpečné pro Evropu, pro Českou republiku. Je to nebezpečné pro další vývoj.

    Pan předseda Fiala tady hovořil o tom, jakým způsobem Ruská federace porušuje práva Ukrajinců. Já se ptám, jestli jsme zaujali stejné stanovisko k porušování práv jiných, když došlo k použití zbraní na jiných územích. Kde bylo zásadní stanovisko k tomu, že byla narušena bezletová zóna? Jakým způsobem jsme se chovali k tomu, když vznikl konflikt v Libyi a co se z Libye stalo? Z funkčního státu, který měl pohledávky po celé Evropě, se stal stát, který je těsně před rozpadem, kde nevíme, kdo ovládá ropné zdroje, a zejména nevíme, kam se ztratily miliony na státních účtech, resp. miliardy dolarů na státních účtech. Kdo to zavinil, se tady nikdo nezeptal. Stejně tak bychom se mohli bavit o situaci v Sýrii. Kdo způsobil ten konflikt a jakým způsobem se rozhodli občané Sýrie ve volbách a koho zvolili? Zvolili toho, kdo byl odmítán a kdo byl neustále označován za toho, kdo je škůdce státu. Přesto občané Sýrie znovu zvolili do čela svého státu. Protože mají jiný názor než ti, kteří chtějí zneužít jejich přírodní a ekonomické zdroje.

    Pokud jde o situaci, kterou tady nastínili jiní. Dovolte mi, abych připomněl svá slova z března letošního roku, když jsme o tom tady hovořili. Říkal jsem o tom, že jsem seznámen dobře se situací na Ukrajině a že jsem informován svými kolegy z ukrajinské komunistické strany. Ano, fašizující moc na Ukrajině se pokusila zrušit frakci v ukrajinském parlamentu, pokusila se postavit ukrajinskou komunistickou stranu mimo zákon. A víte, jak to ve čtvrtek dopadlo? Jednání soudu se nekonalo, protože nefungoval u soudu elektrický proud. Tak daleko to dovedla současná kyjevská moc. Že nefungují státní orgány. Když jsme tam podle příslibu poslali advokáta, který se zabývá mezinárodním právem, který tam byl na straně ukrajinských komunistů, tak byl jedním ze současných mocných panem poslancem Ljaškem a jeho gorilami napaden, včetně kolegů advokátů z Portugalska, z Řecka, z Ukrajiny, a před zraky zástupců Generální prokuratury Ukrajiny, policie mu bylo vyhrožováno, stejně jako bylo vyhrožováno soudkyni. Já se té konkrétní soudkyni ukrajinského soudu nedivím, že využila toho, že tam nejde proud, a soudní řízení přerušila. Tak daleko jsme došli v podpoře moci, která není schopna zabezpečit nejzákladnější principy fungování demokratického státu! To znamená alespoň nezávislost soudů, soudní řízení, do kterého nevstupují lidé, kteří u soudního řízení nemají co dělat. A to už ani nemluvím o tom, že samotné soudy nefungují, protože nemají dostatek elektřiny.

    V tomto ohledu tedy chci připomenout, že i nás čeká velmi dramatické jednání o tom, jak Česká republika bude reagovat na to, co se odehrává na Ukrajině, a to zejména z důvodů, které jsou pro nás zásadní: Bude-li dostatek plynu a ropy a kdo bude zabezpečovat dodávky plynu a ropy přes ukrajinské území. Jestli to bude moc, která nebyla schopna ani čtyři hodiny udržet dohodu se třemi ministry zahraničních věcí Evropské unie, která není schopna zajistit průběh soudního jednání, která nařídí své pravidelné armádě útok na vlastní obyvatele, anebo jestli to bude někdo jiný, kdo po příměří 26. října bude zvolen do ústavních funkcí v Ukrajinské republice. To je přece zásadní otázka. Jak se bude chovat Evropská unie? Jak se bude chovat česká politika, až budeme tady stát před problémem, jestli budeme mít dostatek plynu, nebo jestli ho někdo na Ukrajině ukradne a do České republiky ten plyn ani nedoputuje? Jak se budeme chovat? Koho požádáme o to, aby ty dodávky sem plynuly? Bude nám stačit ona smyčka u Ingolstadtu? A odkud ten plyn budeme kupovat, když nejsme schopni mít normální politiku s těmi státy, se kterými nemáme jinak žádný konflikt?

    Podle mého soudu má pravdu pan ministr zahraničních věcí Spolkové republiky Německo Steinmeier, který říká, že nezbývá Evropské unii nic jiného, než postupovat způsobem, který bude respektovat zájmy Evropské unie v celém světě. Nikoliv zájmy euroatlantické, ale zájmy Evropské unie, tzn. vlastních unijních států. A to neříkám nic, co by nebylo z veřejných zdrojů.***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášený s přednostním právem je pan poslanec Schwarzenberg. Máte slovo, pane poslanče.

  • Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu tady mluvit o situaci na Ukrajině, neboť o čem můžu mluvit, je o našem chování po anexi části Ukrajiny, útoku na pohraničí Ukrajiny a obsazení této části Ukrajiny ruskými vojsky spojenými s tamními povstalci. To je totiž pravdivá výpověď o tzv. situaci na Ukrajině. Bylo to řadové vojsko, které dobylo Krym, bylo to řadové vojsko, které rozhodlo boj teď na ukrajinském pohraničí. To nebyli povstalci. Povstalci, rebelové vypadají jinak. Chcete-li je dnes vidět, typické výjevy jsou řekněme v bojovnících islámského státu. To byly disciplinované oddíly vycvičeného řadového vojska, mluvící rusky, s ruskými vojáky ze všech oblastí Ruské federace řízené z ruského vnitrozemí. O tom musíme mluvit, jak se k tomu chováme.

    Ano, tady zazněly pochyby o působnosti sankcí. Přiznávám, že ty sankce byly bohužel nešťastně dělány po vzoru sankcí proti Íránu, kdy se objevilo nebezpečí, že Írán si vyhotoví jaderné zbraně a rakety. A tak začaly sankce. Každý věděl, že vývoj těchto zbraní bude trvat léta letoucí, a tudíž byl čas zakročit postupnými sankcemi a přimět Írán k jistému ústupu, který teď pozorujeme. ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. Nyní je řádně přihlášen do diskuse pan ministr Zaorálek.

  • Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji dobré odpoledne, dámy a pánové.

    Já jsem tady pozorně vyslechl vystoupení, která se týkala zahraniční politiky vlády České republiky. Pozorně jsem sledoval. Pamatuji si některé věty, které tady zazněly. Vybavuji si, že tady padla věta "já ve svém vystoupení nebudu černobílý, ale vláda vůbec neví, co se na Ukrajině děje". Také padlo, že neexistuje česká zahraniční politika a že se snad o ní tady dnes něco dozvíme.

    Dovolte mi tedy několik slov. Já bych vám rád sdělil, že dnes ráno navštívila Prahu poměrně vzácná návštěva - pan Didier Burkhalter, který je předsedou Švýcarské federace, který je ministrem zahraničí Švýcarska a který v této chvíli předsedá OBSE. Doprovázel ho pan Lamberto Zannier, generální tajemník OBSE. Já se s panem Burkhalterem vídám poměrně často, ale dnes jsem byl velice rád, že tady byl, byl jsem tedy opravdu šťastný, že tady byl. A víte proč? Protože OBSE je jediná mezinárodní instituce, která je součástí mírového plánu pana Petra Porošenka, protože mírový plán, který vám tady můžu přečíst celý: první bod je okamžité uzavření příměří, druhý monitoring OBSE, třetí decentralizace a čtvrtý monitoring rusko-ukrajinské hranice. V těchto bodech najdete OBSE několikrát. Opakuji, že to je jediná mezinárodní instituce, která je přímo zahrnuta do řešení tohoto konfliktu.

    Já jsem dnes mluvil s panem Didierem Burkhalterem, který mi líčil své poslední rozhovory s panem Vladimírem Putinem, poměrně velmi čerstvé. Pan Zannier mě informoval o jednáních, která měl s proruskými separatisty. Dokonce i jmenovitě mi říkal poslední jednání s konkrétními osobami. Říkám to proto, že jsem cítil tuto návštěvu, a nejenom tuto návštěvu, u nás dneska zasedalo OBSE ve velké síle, protože Praha pořádala ekonomickou a environmentální konferenci OBSE. Já jsem byl hostitelem této konference, které jsem se i v úvodu účastnil. Ale dal jsem si samozřejmě čas a poměrně důkladně jsem se bavil s oběma dvěma pány, které jsem tady dnes hostil.

    Mám dojem, že tyto rozhovory měly pro mě obrovskou cenu proto, že byly neuvěřitelně čerstvé informace o tom, co se v této chvíli na Ukrajině děje. Rád bych vám připomněl, že OBSE v této chvíli má za úkol rozmísťovat monitory na linii příměří mezi oběma stranami, že jsem se s nimi zabýval otázkami monitorování hranic, možnostmi, které mají, a co by potřebovali, aby mohli tuto funkci plně splňovat. ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Další přihlášený s přednostním právem je pan poslanec Mihola.

  • Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, KDU-ČSL vítá, že Poslanecká sněmovna se dnes mimořádně na svém jednání zabývá tou dramatickou situací na Ukrajině. Možná trošku překvapivě se připojím i k apelu pana předsedy Filipa, že by nemělo zůstat jenom u té Ukrajiny, že bychom neměli být jenom evropocentričtí, ale měli bychom se zajímat i o věci ve světě více. A není to jen Izrael. Těch ohnisek napětí a zla je ve světě plno. Například pronásledování křesťanů v některých zemích světa je nehorázné, barbarské, zločinné, ale je to od nás docela daleko.

    Trochu mě tady v tomto ohledu mrzí, že se poněkud méně vyjadřují k těmto dramatickým záležitostem některé významné výbory, jako zahraniční nebo výbor pro obranu, kde si myslím, že veřejnost nějaké jasné postoje, jasná vyjádření či poselství prostě očekává.

    Nyní si dovolím pár slov k situaci samotné, ač tady již bylo řečeno mnoho.

    Z úst pana premiéra, pokud jsem dobře zaslechl - dneska už máme třetí schůzi, pokud to neřeknu úplně přesně, tak se dopředu omlouvám, ale měl jsem pocit, že zaznělo, že ruští vojáci opouštějí Ukrajinu. My jsme před pár dny slyšeli z různých zdrojů, nebo mohli číst, že "kdoví jestli tam vůbec nějací ruští vojáci na té Ukrajině jsou, jestli se to někomu nezdá". Nebo že "chceme důkazy". Nemusím to asi více rozebírat. Dobře víte, na co narážím. Na různé story typu, že tam snad nějací jednotlivci jako ruští vojáci nějakým nedopatřením prostě zabloudili.

    Já sám osobně se velmi hlásím za prvé k diplomacii a k hledání mírového řešení, a teprve potom, a opravdu po důkladném zvážení, až k nějakým dalším krokům. Ale z historie dobře víme, že ne vždy toto prostě stačí. Mnohdy ta diplomatická jednání a snahy prostě selhávají.

    Respektuji, že názor na konflikt se může velmi různit. Já tady tuto otázku poctivě diskutuji s lidmi opravdu různé, ať už filozofické, náboženské, politické orientace, především s univerzitními profesory, ale také s Ukrajinci samotnými, a samozřejmě se dívám na celou tu záležitost svým úhlem politika a historika. Vnímám, že někteří hovoří jednoznačně o ruské invazi, o rusko-ukrajinské válce. Jiní to nazývají občanskou válkou, tento konflikt. A jsou i tací, kteří říkají, že tam můžeme spatřit rysy obojího.

    V každém případě s naší historickou zkušeností bychom neměli přehlížet, jak je suverénní stát připravován o svá území. Nechci se smířit s tím, že zaznělo, když bylo 10 let výročí vstupu do Evropské unie, a to z úst přímo pana prezidenta naší republiky, že Krym je zřejmě ztracen. Včera Krym, zítra Donbas a pozítří si můžeme klást otázku, jak by to šlo dál. A tyto problémy se samozřejmě nemusí týkat jenom Ukrajiny, ale brzy také dalších, jiných zemí.

    Ano, Ukrajina je kolos, kolos na hliněných nohou, který vlastně nahrává tou svou dlouhodobě nestabilní situací agresi ať už kohokoliv. Pokud ale máme nějaká jiná řešení, když odmítáme sankce, já se divím, že dávno s nějakým takovým opravdu účinným plánem někdo nevyšel, takže by byl již dávno realizován a možná by bylo vše splněno a nemuseli bychom tady dnes sedět a vlastně vůbec o ničem diskutovat.

    Proto osobně já i kolegové z KDU ctíme jasný a srozumitelný postoj vicepremiéra Pavla Bělobrádka a v tomto ohledu mi přijdou nepřípadná, nepřiměřená, neadekvátní vyjádření především ze strany hnutí Úsvit. Obsah a argumenty, které tady zazněly, a nechci být vztahovačný, že mířily přímo jenom na ty, kteří požadovali tvrdší sankce, bez nějakého dalšího ale, považuji za natolik slabé, že se jimi nebudu podrobněji ani zabývat nebo na ně dál reagovat.

    Byl bych opravdu velmi rád, kdyby se na evropský východ znovu vrátil mír. Dost vážně ale pochybuji o tom, že k tomu dojde nějak samo od sebe nebo díky blahosklonnosti nebo zničeho nic dobrou vůlí pana prezidenta Putina. A co se týká České republiky, pokud nechceme být oním nejslabším článkem řetězu, měly by být naše postoje srozumitelné, jednoznačné a odhodlané.

    Děkuji za pozornost.***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další v pořadí s přednostním právem je pan poslanec Stanjura.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Jsem rád, že přede mnou vystoupil pan předseda klubu KDU, protože se mi jednodušeji navazuje na to, dneska bylo řečeno.

    Pan premiér říkal, že je dobře, že o této otázce tady debatujeme, a že to není poprvé v Poslanecké sněmovně. To je pravda. Vždy to ovšem navrhla Občanská demokratická strana buď sama, nebo ve spolupráci s kolegy z TOP 09. Ještě ani jednou vláda nepřišla s tím, že by o tom chtěla s opozicí na půdě parlamentu debatovat. Ano, dobře, pomohli jste nám, zařadili jste ten bod, když jsme ho navrhovali. Dneska, pokud mám dobré informace, bude schválen program této schůze a budou mít možnost se vyjádřit v debatě i další, nejenom ti, kteří mají přednostní právo.

    Myslím, že náš základní postoj shrnul náš pan předseda, a byl bych rád, kdyby ho ministr zahraničí nekarikoval a neinterpretoval, nepřekládal jeho slova z češtiny do češtiny, protože mnohé z věcí, s kterými polemizoval ministr zahraničí, prostě pan předseda Fiala neřekl a určitě s nimi ani nesouhlasí. Já pak konkrétní případy toho, řekl bych té nekorektní debaty a nekorektní argumentace, uvedu.

    Spíš chci reagovat za náš klub na vystoupení některých vystupujících a musím říct, že to dneska vůbec není radostný poslech. Slyšeli jsme slohové cvičení jedné z místopředsedkyň Poslanecké sněmovny, pak jsme slyšeli podle mého názoru ideologický projev funkcionáře KSČ z 80. let a slyšeli jsme obranu premiéra. Opakovaně jsem slyšel, že nechtěl podepsat bianko šek. Té větě docela rozumím. Mám dva konkrétní dotazy, možná tři.

    Pane premiére, kdo po vás chtěl, abyste podepsal bianko šek? A kdo jiný ho měl v Evropě podepsat? A všichni ho odmítli podepsat, nebo se našli takoví státníci, kteří tento bianko šek podepsali? My jsme přece kritizovali a kritizujeme veřejná vystoupení a zpochybňování sankcí již dopředu před jednáním. Vůbec jsme nezpochybňovali, a naopak doporučovali, aby se v diplomatické rovině případné připomínky či nesouhlas české vlády projednávaly. Ministr zahraničí nám to vyčítá. A my jsme nic takového neříkali, nechtěli ani si to nemyslíme. V pořádku, pokud vláda má nějaké připomínky, aby je na jednání se spojenci jasně artikulovala. Přišlo nám ovšem zbytečné to dopředu vytrubovat a oznamovat. A to je to, co pan předseda Fiala označoval za to, že se snažíme být někde mezi, že si neumíme vybrat.

    Taky jsme slyšeli, že sankce nefungují. Zkusme říct, které sankce. Jich bylo několik vln a ekonomické sankce byly zavedeny na počátku července. Už tehdy jsme říkali, že vyjádření premiéra České republiky, že ty sankce nás nebudou nic stát, není prostě pravdivé. Nemůže se stát, že sankce nedopadnou i na toho, kdo je vyhlásí. To prostě není pravda. A je třeba říct, že to vždycky dopadne nejenom na toho, na koho ty sankce vyhlásíte, ale i na ty, kteří sankce uplatňují. Na to jsme upozorňovali už od toho července. Takže není to tak, že bychom si to neuvědomovali nebo že bychom na to neupozorňovali.

    Dneska je - a myslím, že jsme všichni rádi - příměří. Myslím si, že je to výsledkem i těch sankcí. Zase jsme nikdy neřekli, jak říkal ministr zahraničí, že mají být pouze sankce a nemají být diplomatická jednání. Naopak. Podporovali jsme a podporujeme, aby diplomatická jednání probíhala. A taky že jich proběhlo! Minimálně víme o všech oficiálních, o těch, které známe z veřejných zdrojů. A možná že probíhají, a zcela jistě probíhají taková jednání, která se v oficiálních zdrojích neobjevila, a je to dobře. Jenom jsme říkali, že oslabuje pozici České republiky takové to veřejné zpochybňování.

    Vzpomeňme si na parlamentní debatu na této půdě několik měsíců dozadu o Krymu a předtím o naší účasti v NATO. A jsem moc rád, že pan premiér publikoval v americkém časopise článek, ve kterém se jasně přihlásil k našim spojeneckým závazkům. Opravdu, a neříkám to ironicky, ale myslím to vážně. Ale tady, když jsme o tom debatovali, tak padaly věty: Nepotřebujeme posílení NATO v naší části Evropy, jsme proti. Dneska už padají věty: Podporujeme rozšíření a angažovanost NATO v jiných částech, vůbec ve východních částech Evropy a v těch státech, které tvoří tu východní hranici. A zase to oceňujeme a podporujeme. Jenom došlo na naše slova. Mohli jsme si to říct společně a shodnout se na tom už v tom březnu, nebo v březnu.

    Myslím si, že obecně Evropa vzala fakt, že Krym je ruský. Tečka. Už se o tom nedebatuje, nebo aspoň nevím, že by se o tom debatovalo. A souhlasím s panem předsedou Miholou, že to prostě není normální. Zase pan předseda Fiala řekl, že protestujeme proti postupu Ruska a proti porušování mezinárodních závazků a že to není protiruský postoj, ale protest proti jejich postupu v těchto otázkách. A jasně deklaroval konkrétní mediální smlouvy, které Rusko porušuje.

    Takže ten příběh a ten náš postoj není zdaleka černobílý.

    Chci podpořit pana vicepremiéra Bělobrádka. Mne se opravdu dotkly věty pana premiéra: To je problém na Ukrajině, ať si ho Ukrajinci vyřeší. A myslím si, že my, kteří žijeme v České republice a kteří jsme hrdí dědici Československé republiky, bychom na takové věty měli být alergičtí a neměli bychom to říkat, že takové věty našim předkům říkali evropští vůdci v roce 1938. Kam to vedlo, sami se můžete dočíst v mnoha historických románech, ale i v mnoha už dneska zveřejněných oficiálních diplomatických análech. A to je věc, kterou my kritizujeme, ta obojakost, jakoby opatrnost. Jsme sice s vámi, ale moc ne, protože co kdybychom to řekli moc nahlas, co by se nám mohlo stát. Klíčem je přece bezpečnost naší země a našich občanů a my ten klíč jednoznačně dlouhodobě spatřujeme ve spolupráci, a v tom my jsme hrdými a platnými členy, s NATO. Na tom nic nezmění ani ta ukrajinská krize. Mluvili jsme o tom dlouhodobě a dávno předtím.

    Jsem rád, že pan ministr zahraničí mluvil i o jiných hrozbách, které nám hrozí. Opět chci říct, že my je v ODS artikulujeme i veřejně. O nebezpečí Islámského státu hovořil náš pan předseda v minulých dnech a týdnech.

    Když už se bavíme o tom, jestli nějací teroristé ovládli stát, tak bohužel to není poprvé. Nebo si myslíte, že Pol Pot a jeho hoši, kteří prováděli genocidu v Kambodži, nebyli teroristé, ale byli to jenom soudruzi, kteří pěstovali kult osobnosti a dopustili se nějakých stranických omylů?

    Ta debata je podle nás dobrá. Je dobře, že ji vedeme, i když říkám, že někdy jsme z ní smutní, z toho, co všechno tady padne a jaké neuvěřitelné výroky padají. Někdy máme pocit, že se historie opakuje a že to, co možná v bláhové naději říkávali naši předci a naši předchůdci a na co potom Evropa jako celek doplatila, že se v těchto dnech, týdnech a měsících mnohdy opakuje z mnoha úst znovu.

    A my jsme vlastně říkali jedno jediné - že bychom měli být pevnými spojenci, pevnou součástí NATO, že bychom měli být rozhodní v tom, že pokud se na tom dohodneme, tak budeme uplatňovat sankce i za cenu ztrát, protože žádné sankce beze ztrát prostě neexistují, a že nemáme veřejně zpochybňovat případné možné postupy jak Evropy, tak NATO. To ovšem v žádném případě neznamená, že nemáme vyjednávat a nemáme se snažit uplatňovat naše názory a naše pozice. Opravdu protestuji proti takovému jednostrannému pohledu, že my podporujeme pouze sankce a nechceme diplomatické řešení. Nic z toho není pravda.

    A chtěl bych požádat ty, kteří tady nevím z jakých důvodů opravdu velmi kriticky hovoří o tom, co se děje na Ukrajině jako vnitrostátně a podobně, aby vážili slova, aby si dokázali představit situace, kdy přijdete o kus vlastní země, aby si dokázali představit situaci, že se v části vaší země koná regulérní válka. A můžeme se bavit, jestli je občanská, nebo není. My jsme sami svědky těch pokryteckých řečí a tváříme se, že tomu věříme, nebo mnozí se tváří. Na Krymu nebyli žádní ruští vojáci, nikdy - aby po pár týdnech množství ruských vojáků bylo oficiálně vyznamenáno prezidentem Ruské federace za dobrou službu na Krymu. No tak to je přece blázinec. Nemůže platit obojí dohromady, platí jedno nebo druhé.

    My jsme chtěli požádat vládu, aby byla silným a stabilním spojencem, nezpochybňovala svými obojetnými vyjádřeními naše postavení, aby tím, že bude tím silným spojencem, přispěla k tomu, aby se naši občané a naše země cítili bezpečně. (Potlesk z poslaneckých lavic ODS.) ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní byl přihlášen s přednostním právem pan premiér Bohuslav Sobotka.

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Já bych měl jeden návrh. Jsem přihlášený já, jak jsem se informoval, je přihlášený pan ministr Mládek a pan ministr Stropnický. Všichni máme přednostní právo. Pokud to tak dále bude pokračovat, tak bude probíhat diskuse jenom těch, kdo mají přednostní právo, a nedostaneme se k řádné schůzi. Já bych měl návrh, že bychom s pány ministry - já jsem s nimi o tom hovořil - stáhli teď naše přihlášky s přednostním právem, tak aby se vzápětí potom mohlo hlasovat o programu schůze, a pak bychom se tedy přihlásili a pokračovali v diskusi, ale už by se mohli také hlásit i další poslanci a poslankyně, kteří teď mluvit nemohou. Čili jestli by s tím byl souhlas a pokud budou toto naše rozhodnutí respektovat i další poslanci a poslankyně s přednostním právem, tak bych si dovolil i za pány ministry Mládka a Stropnického prohlásit, že se v tuto chvíli vzdáváme přednostního práva, a přihlásili bychom se s přednostním právem už v rámci nově otevřené a zahájené schůze Poslanecké sněmovny, pokud bude schválen její program. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane premiére. Vzhledem k tomu, že všichni tři přihlášení s přednostním právem své přihlášky v tento moment stáhli, já neregistruji nikoho, kdo by byl přihlášen s přednostním právem, a předtím než budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 15. schůze, tak udělám to, že vás všechny odhlásím a požádám vás, kolegyně a kolegové, o opětovné přihlášení do systému.

    Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 15. schůze, jehož návrh byl uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti, takže nebylo možné navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu, takže není možné rozšiřovat schválený pořad.

    Nyní tedy budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 15. schůze Poslanecké sněmovny, tak jak byl písemně předložen.

    Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro pořad schůze, tak jak byl navržen, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

    Končím hlasování číslo 2. Přítomných poslanců je 119, pro tento návrh bylo 80, proti 11. To znamená, že návrh schůze byl schválen.

    Já tedy prosím, aby se ujal slova pověřený člen vlády. Slova se ujme pan premiér.

  • Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych se tedy již přihlásil do diskuse v rámci probíhající schůze Poslanecké sněmovny, jejíž program jsme před malou chvílí schválili. Dovolte mi, abych reagoval na prozatím proběhlou rozpravu před závorkou, tedy před schváleným programem, a vyjádřil se k některým věcem a možná i zčásti doplnil své úvodní vystoupení.

    Vážené poslankyně, vážení poslanci, já se snažím využít to období, které je teď před komunálními a senátními volbami, podobně jako řada z vás jezdím po městech a obcích, diskutuji s občany a musím říci, že mezi lidmi skutečně jsou silné obavy. Není to věc, kterou bychom měli jakýmkoli způsobem bagatelizovat. Řada lidí se bojí války. Ptají se, jestli skutečně hrozí konfrontace na východě Ukrajiny, která by mohla být ještě širší než to, co zažíváme teď. Jestli skutečně je tady nějaké riziko, že se může dostat do konfrontace NATO a Rusko na pozadí té krize, která na Ukrajině je. Na tohle se lidé ptají. Lidé se obávají také hospodářské nestability, která souvisí s ukrajinskou krizí. Byly publikovány výsledky o poklesu německého exportu do Ruska. Byly publikovány výsledky o stagnaci německého hospodářského růstu a o hospodářských problémech, které přetrvávají v Itálii a ve Francii.

    Věc, která myslím také stojí za zamyšlení, je, že řada občanů přichází s názorem, že o situaci na Ukrajině, o té krizi mezi Ukrajinou a Ruskem, nejsou v naší zemi poskytovány objektivní a vyvážené informace. Řada lidí si stěžuje na to, že zejména ve veřejnoprávní televizi a veřejnoprávním rozhlase jsou cítit určité propagandistické tendence, které straní jenom jedné straně. I to je pocit, se kterým lidé na ty diskuse, kterých se účastním, přicházejí.

    Letošní rok je rokem, kdy jsme si v létě připomněli sto let od vypuknutí první světové války. To vůbec není hezké výročí, které jsme si v letošním roce připomínali, a já chci jenom připomenout, že první světová válka začala také v zásadě nenápadně. Začala tím, že Rakousko-Uhersko uspořádalo trestnou výpravu proti Srbsku, vyhlásilo válku Srbsku. Počítalo se s tím, že to bude věc, která bude rychle skončena vítězstvím Rakousko-Uherska. Nakonec se z toho stal celosvětový konflikt, který změnil tvář Evropy, do značné míry ovlivnil světové dějiny, ale stál především miliony mrtvých. A i celá Česká republika, ať přijdete do menší obce, nebo většího města, všude naleznete pomníček se jmény těch, kdo zahynuli v první světové válce. S odstupem sta let se téměř všichni historici a odborníci shodli na tom, že to byla ve skutečnosti válka nesmyslná, že to byla válka, která vedla k nesmyslnému, zbytečnému, absurdnímu počtu obětí ze všech evropských zemí. A začala vlastně nenápadně a celý svět se do toho víru nechal vtáhnout.

    Já myslím, že je strašně důležité, abychom si hlídali ty aspekty ukrajinské krize, které souvisí s tím, že se eskaluje napětí, a to nejen v oblasti hospodářských a politických vztahů, ale eskaluje se také napětí v oblasti bezpečnosti. Myslím si, že je také důležité, abychom přemýšleli o tom, že jsme součástí západního světa, jsme součástí NATO, jsme součástí Evropské unie, ale myslím, že to, co bychom mohli západnímu společenství přinést a co bychom mohli do západního společenství přinést, je přece hlubší znalost toho prostředí, které existuje na východě Evropy, hlubší znalost mentality lidí, kteří na východě Evropy žijí, protože já mám velmi často pocit ze stanovisek některých kolegů ze zemí Evropské unie nebo kolegů z NATO, že ve skutečnosti ty reálie na Ukrajině, na východě Ukrajiny, v Rusku, příliš neznají a jejich reakce z té znalosti nevycházejí.

    Myslím si, že je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu, střední a východní Evropě, pomůže hospodářská válka s Ruskem. Je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu pomůže, pokud se v důsledku toho napětí a eskalace sankcí spustí nějaká nová železná opona na východní hranice Ukrajiny, co to vlastně bude znamenat. A je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu pomůže růst bezpečnostního napětí. A je potřeba se také zeptat, jestli je to skutečně dobrý a odpovědný postup, jestliže přetahování o Ukrajinu, přetahování o to, jestli Ukrajina bude patřit do ruského integračního uskupení, nebo evropského integračního uskupení, bylo dovedeno až na samou hranici rozpadu Ukrajiny a bylo dovedeno až na samou hranici občanské války na Ukrajině, protože to je mimo jiné důsledek právě toho geopolitického tlaku a různých geopolitických zájmů, které se nyní právě na Ukrajině promítají. A právě proto, že jde o vážné geopolitické zájmy a geopolitické tlaky a my jsme jejich součástí, tak je nesmyslné si myslet, že se to vyřeší hospodářskými sankcemi západního světa proti Rusku.

    Když jsem mluvil o těch obavách lidí, o čem přemýšlejí, z čeho mají strach, tak řada občanů má pocit, že je to tlak, který směřuje vůči Rusku, a že je to právě tlak, snaha rozšiřování Evropské unie a NATO, že to je něco, co vyvolává v Rusku právě jeho agresivní chování, které se teď projevuje na Krymu a na Ukrajině.

    Tady se zmiňovaly hospodářské sankce. Mě tedy potěšilo, že i zástupci pravicových stran vítají, že se sankce nedotknou naší ekonomiky, ale musím říci, že to, co se odehrává, ta diskuse, která se odehrává kolem podoby hospodářských sankcí, trošku připomíná to, co už jsme si v České republice v minulosti zažili. ***

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane premiére. Než budeme pokračovat v jednání, přečtu dvě omluvenky. Od 16 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Komárek a od 17 hodin se omlouvá paní poslankyně Havlová.

    Registruji dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Zelienková, po ní s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Máte slovo.

  • Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, jakkoliv chápu vyjádření pana premiéra, neztotožňuji se s některými body, které pan premiér zmínil. Tato schůzka je mimo jiné svolána z důvodu údajně nepřijatelného a republiku poškozujícího postoje premiéra Sobotky k sankcím Evropské unie vůči Ruské federaci. Pokud se podíváme na podstatu věci, premiér řekl pouze to, že chce o sankcích s partnery v EU dále jednat a některé z položek ekonomicky významných pro vývoz by chtěl ze sankčního seznamu vyjmout. Jakkoliv tento postoj může někomu připadat jako defétistický, premiér udělal přesně to co jeho kolegové z jiných zemí EU. Vložil se do jednání o sankcích a snažil se při nich skloubit odmítavý postoj k ruské agresi s minimalizací ekonomických dopadů na jeho zemi.

    Na této schůzi bychom se ale raději měli pobavit o podstatě problému a našem dalším postupu. Je myslím všem jasné, že boje na Ukrajině mohou mít jen politické řešení, a události posledních dní v nás budí nesmělý optimismus, že zbraně skutečně utichají. Zároveň ale je zcela jasné i to, že politické řešení je přesně tím, co Moskva dodnes odmítala. Všichni víme, že Rusko podniklo na Ukrajinu opakovanou invazi počínaje nezákonným obsazením a anexí Krymu a poté vyprovokováním konfliktu na východě země, kam posílá zbraně, peníze, vojenské specialisty a nakonec i pravidelné vojenské jednotky. A všichni víme, že tento konflikt se vojensky vyřešit nedá prostě proto, že Rusko nikdy nedopustí porážku separatistů ani svých vlastních vojáků. Pokud tedy dnes vidíme na Ukrajině drobné náznaky politického řešení, je to výsledkem tlaku, který svobodný svět na Rusko vyvíjí. Je myslím zcela zjevné, že nebýt našeho odporu vůči politice prezidenta Putina (upozornění na čas), jeho teritoriální ambice by byly podstatně větší. (Poslankyně je opět upozorňována na čas.)

    Dokončím větu. Nerozumím příliš těm politikům, kteří mluví o tom, že sankce nepřinesly úspěch. Prosím, aby si tito lidé uvědomili, že sankce jsou nejsilnější politický nástroj, který západní svět má. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: S další faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Stanjura. Dáváte přednost. Dobře. Pan poslanec Schwarzenberg.

  • Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji panu premiérovi za jeho zevrubnou zprávu, jak se na vládě o sankcích radili. Zajímalo mě to už kvůli tomu, že se tam radili pouze o dopadu na českou ekonomiku. Nikdo vlastně nemluvil o účelu sankcí, totiž nikdo nemluvil, které sankce nejvíce působí, které opravdu jsou citelné pro agresora, to je Ruskou federaci. Já bych uvítal, kdyby o tom taky jednou byla debata. Ne pouze jestli to či ono hospodářské odvětví u nás bude nějak trpět. Nějak zapomínáme, že jsme členy Aliance, nějak zapomínáme, že na čem se usnese Evropská unie, je naše usnesení, neboť jsme částí Evropské unie. Nemůžeme mluvit o Evropské unii a nás. My jsme její součástí a bylo by dobré, kdybychom toto také přijali.

    Ano, jsem pro vyjednávání s Ruskem. Je to nutné. Samozřejmě musíme udržovat dialog s Ruskem. Nicméně když se tady vyslovují obavy o obnovení studené války, rád bych připomenul, já jsem ještě pamětník, že studená válka začala tím, že byl puč v Praze a že Rusko zahájilo blokádu Berlína. Tím začala studená válka. To bychom neměli zapomenout. Ne že by to byly nějaké anglické, francouzské či americké kroky tehdy. Německo bylo ještě obsazené. Ano, máme vyjednávat, je to správné. Je. Ujišťuji vás o jedné věci. S plnými kaťaty se velmi špatně vyjednává.

    Děkuji mnohokrát.

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Stanjura. Máte slovo.

  • Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Já jsem bedlivě a trpělivě poslouchal druhé dlouhé vystoupení pana premiéra. Já jsem vám, pane premiére, prostřednictvím zřejmě pana předsedajícího, položil dvě otázky poměrně jednoduché, jasné, k bianko šekům a odpovědi jsem se nedočkal. Já vím, že vás k tomu nemohu donutit. Tak vás slušně podruhé prosím, jestli byste mi mohl, a nám všem, odpovědět, kdo po vás chtěl podpis toho bianko šeku a po kom ostatním ho chtěl a kdo ho tedy podepsal a kdo se přidal k těm, kteří ty bianko šeky nepodepsali. My nechceme, aby někdo podepisoval bianko šeky.

    Musím souhlasit s vystoupením paní poslankyně Zelienkové, protože my nejsme ti, kteří říkají, že sankce nefungují. My naopak říkáme, a já jsem to jasně říkal na mikrofon, že pokud je dneska příměří, a jsme všichni rádi, tak to mimo jiné je výsledek těch sankcí. My nepatříme k těm, kteří zpochybňují výsledky. Jenom říkám, že ty ekonomické sankce začaly až v červenci. Předtím byly sankce typu zákaz vycestování v okruhu nějakých lidí apod. ale ty skutečné ekonomické sankce začaly v červenci. Takže pokud po dvou měsících už zabraly, tak já myslím, že je to dobře a nemá cenu je zpochybňovat, naopak říct, je to ten nástroj, který vedle té diplomacie, vedle těch diplomatických jednání, která se vedou, prostě funguje.

  • Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Děkuji i za dodržení času a chci se zeptat... Tak ještě jedna faktická poznámka. Pan poslanec Nykl. Vaše dvě minuty.

  • Poslanec Igor Nykl: Dobré odpoledne. Já bych trošku polemizoval s těmi sankcemi, při vší úctě k panu Stanjurovi. Profesor Milan Zelený je náš nejuznávanější, nejcitovanější ekonom z newyorské univerzity. Asi před týdnem mluvil v televizi, že bohužel sankce, ekonomické sankce, jsou věc, která je účinná na malé bezvýznamné země, které nemají dokonalou ekonomiku, nejsou gigantem. Bohužel Rusko je země, která je trošku jinde. Je to země mezi top 10 zeměmi světa. V hospodářství je energeticky soběstačná. Netroufal bych si říkat, že sankce je to, co je optimální. Samozřejmě ty sankce budou poškozovat i nás. A jsou asi jiné cesty. A já tedy profesoru Milanu Zelenému asi věřím více než tady názorům takových těch poloekonomů, při vší úctě ke znalostem mnoha lidí zde. Děkuji. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana kolegy Lanka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

  • Poslanec Martin Lank: Budu velice stručný. Krásné odpoledne, dámy a pánové. Když se tady bavíme o sankcích, tak jsem se podíval schválně na jednu věc. Podle studie - a to vás asi nepotěší, zastánce sankcí - podle studie, která porovnávala úspěšnost ekonomických sankcí historicky, srovnává asi 204 případů, tak pokud bylo cílem těchto sankcí narušit relativně třeba i malé vojenské dobrodružství někde jinde, tak uspěla, tak nějak, přibližně každá pátá. A to je ještě optimistický odhad. Když se podíváme třeba na Kubu, tak tam 50 let sankcí, ekonomické škody přibližně jeden bilion dolarů a nemám úplně pocit, že by to s tou Kubou nějak zamávalo nebo že by se tam něco změnilo výrazně k lepšímu. Že by tam snad měli demokracii nebo něco podobného. Já se prostě nemůžu zbavit přesvědčení, že sankce poškodí naprosto všechno. A to jak země, na které jsou namířené, tak i ty, které je jakoby poskytují, a to hlavně ty nejmenší. Myslím si, že Ameriku nějaké ekonomické sankce příliš nepoškodí. U nás už to bude asi o něčem trošku jiném. Nemůžu si pomoct, ale nedokážu se přimět představit si, že prezident Putin, když uslyšel, že Česká republika se připojuje k ekonomickým sankcím, tak že se mu dozajista rozklepala strachy kolena. Děkuju.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan kolega Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Já vás zároveň požádám vzhledem k tomu, že jste byl první přihlášený v té rozpravě, ještě než byla schválena schůze, tak abyste z rozhodnutí Sněmovny zaujal místo u stolku zpravodajů, až domluvíte. Jestli proti tomu nic nemáte, já to nechám odhlasovat.

  • Poslanec Jaroslav Foldyna: Je mi ctí, pane předsedající.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, tak po vašem projevu to dám odhlasovat. Prosím, máte slovo.

  • Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, pane předsedo vlády, páni ministři, moji kolegové, vedeme tady jakousi diskusi. Někdo si říká, že na celé věci nic nezmění. No, vyslechli jsme si spoustu projevů a vystoupení. Já začnu jednou věcí, kterou jsem probíral s občany tak, jak to dneska je možné, a to na sociální síti.

    Pane premiére prostřednictvím pana předsedajícího, celá řada lidí je vám vděčná, že jste konečně jako jeden z mála lidí vystoupil na summitu Evropské unie, kde jste prokázal, že jsme členem. Nejenom být členem, ale jsme plnohodnotným členem Evropské unie, protože plnohodnotný člen může předkládat své návrhy a může požádat, aby se o nich diskutovalo, a může chtít, aby se také dodržovaly. Nejsme jenom členem - nejsme jenom členem, jak se tady neustále zdůrazňuje. Jsme plnohodnotným členem a plnohodnotný člen má možnost uplatňovat názory a prosazovat názory, které reprezentují věci, které se týkají jeho vlastní země. A vy jste jako premiér České republiky v této chvíli takto vystoupil a většina národa si to cení a vnímá.

    Chtěl bych vám dále říci, pane premiére, nedělejte si nic z poznámek některých kolegů, zejména z TOP 01. TOP 09! To by bylo číslo! Z TOP 09. Podívejte se, on ten pokrytecký přístup, ten dvojí metr v přístupu k zahraniční politice a k diplomacii z těch projevů doslova kape. Doslova z toho kape. Když se podíváte na obhajování a kritizování mezinárodního práva. Mezinárodní právo dostává na frak již 20 let, ale já jsem ani jednou neslyšel vystoupit pány z TOP 09, zejména někdejšího ministra zahraničních věcí pana Schwarzenberga - bohužel tady není -, aby kritizoval porušení mezinárodního práva. Měl k tomu možnost! Například nedávno izraelská vláda vystoupila a řekla: Postavíme na okupovaném území v Palestině na 400 kilometrech čtverečních nové osady. To je přeci porušování mezinárodního práva. Mezinárodního práva, je tam porušování lidských práv! Vystoupil tady někdo z TOP 09, aby kritizoval porušování lidských práv Palestinců a porušování mezinárodního práva? Nevystoupil. Vystoupil tady někdy předtím v té minulosti, protože vždycky všichni víte, že mluvím o Jugoslávii a o Kosovu. Vystoupil pan Schwarzenberg, aby hájil mezinárodní právo, které bylo porušeno tím, že bylo odtrženo Srbsku jeho území Kosovo a vznikl tam jakýsi kvazistát, který tehdy ministr zahraničních věcí pan Schwarzenberg uznal? A to nekritizovali to mezinárodní právo? To je jiné mezinárodní právo?

    Tady se pořád něco předkládá, moralizuje, ale v této chvíli se domnívám, že to je velmi pokrytecké. My jsme plnohodnotným členem Evropské unie, jsme plnohodnotným členem NATO a budeme dodržovat všechny věci. Ale jsme také součástí té diskuse, kterou můžeme přednášet.

    Já se domnívám, že to, co se odehrává na Ukrajině, to především, dámy a pánové - kdo to odnáší? Odnášejí to ti, co volají po těch sankcích, odnášejí to lidé na Ukrajině. A jako by o ně ani nešlo v této chvíli.

    Víte, když se tady hovoří o tom, že jsou tisíce uprchlíků, tak OSN a OECD hovoří o tisících lidí, kteří utekli z Donbasu. Kam utekli? Na kterou stranu toho konfliktu utekli? Utekli do Kyjeva? Ne, oni utekli na druhou stranu do Ruska. Tak já se ptám, proč utekli do toho Ruska? A o čem to mluvíme? O jakých diplomatických nástrojích? Sankce je diplomatický nástroj k tomu, abychom toho, proti komu ty sankce vedeme, přivedli k jednacímu stolu. Řekněte mi jeden jediný příklad, kdy se to povedlo! Kdy se změnil režim nebo kdy se změnila toho režimu jeho zahraniční nebo vnitřní politika? Vyjmenujte mi jednu zemi, kdy se to povedlo!

    Kdybych dal jeden příklad. Kuba - více než 50 let Spojené státy uvalily sankce na Kubu. Co se tam změnilo v politice kromě toho, že tyto sankce odnesli nevinní lidé na Kubě? Co se změnilo v Íránu? Írán v době uvalení sankcí v roce 2005 měl 6 tisíc odstředivek na výrobu jaderné hmoty. Dneska jich má 16 tisíc. Jejich politika se vůbec nezměnila.

    To, co se teď mění, jsou problémy, které dopadají na českou veřejnost, když tedy budeme mluvit o českých národních zájmech - samozřejmě z pohledu mezinárodní politiky. My přece máme, a to tady zaznělo a shodujeme se na tom asi všichni, máme zájem na tom, aby na Ukrajině byl mír. Mír, který je i mírem pro nás, protože jakákoli jiná verze politiky, která je spojena se studenou válkou nebo i s tou válkou, která začala hrozit, nás ohrožuje! Ohrožuje naše děti! Já mám čtyři děti a dva vnoučky a já prosím mám o ně strach ve chvíli, když některé lidi poslouchám, jak lehce vypouštějí, jak je třeba přitvrzovat. Jak někteří začínají připouštět, že je možné, abychom poslali další vojáky někam poblíž ruských hranic.

    Vzpomínám si, že v roce 2002 jsem měl možnost v Karlových Varech hovořit s panem Gorbačovem, a celá řada lidí jsme se tam ptali na jednu věc. Co říkáte, pane Gorbačove, v roce 2002, tedy je to dvanáct let zpátky, co říkáte na to, že NATO se neustále rozšiřuje a přibližuje se k vašim hranicím? A on mi říkal a na té tiskové konferenci prohlásil: "No, my jsme se tehdy s Bushem starším dohodli úplně na jiné věci. A my sejčas kak duraki! My jsme teď jako hlupáci!" Takže nestalo se to, že toto je důsledek určité ne dobré strategie a dobré politiky některých plánovačů ze štábů NATO, že se neustále přibližuje k jakési zemi a říkáme - co ještě dál? Ještě dál! Zkusíme, kolik ještě můžeme vydržet? Kolik ještě oni vydrží? Jaká trpělivost to bude?

    Když se tady mluví o těch vojácích. Víte, je tam na obou stranách celá řada lidí, kteří bojují za ty či ony zájmy. Zřejmě ano, jsou tam někteří ruští dobrovolníci, kteří bojují na straně tzv. separatistů, lidí, kteří chtějí jiné uspořádání Ukrajiny. Víte, není to jenom o tom, že oni chtějí odtrhnout a že chtějí odejít z Ukrajiny k Rusku. Ono těch prohlášení tohoto typu je minoritně. Je tam celá řada lidí, a včera jsem to měl možnost poslouchat i od té populární zpěvačky, nebo přečíst si to od té populární zpěvačky z Kyjeva, která byla hvězdou Majdanu. Jela si poslechnout a vyslechnout ty vůdce separatistických republik. A ona také říká: "Oni se mnou jednali a říkali, především jsme Ukrajinci a chceme, aby v naší zemi existovalo právo, aby tady byla spravedlnost. A chceme mít možnost do těch věcí hovořit. Chceme určitý typ federalizace." To je přeci něco po čem Evropská unie volá. Evropská unie regionů. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Foldynovi a žádám ho, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

    S faktickou poznámkou pan kolega Pilný a pak s přednostním právem pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

  • Poslanec Ivan Pilný: Vážené kolegyně a kolegové, bylo tady konstatováno, jestli jsm,e nebo nejsme plnohodnotnými členy Evropské unie. Já myslím, že plnohodnotným členem jsme by definition, protože jsme k ní přistoupili. Ovšem státníkem se nikdo nestává by definition, ale svým chováním.

    Myslím si, že je velmi předčasné se vyjadřovat k dokumentům, třeba k profilu těch sankcí, které nebyly ještě na stole, a odvolávat se na prohlášení zemí, které takticky mlčely. V současné době je nesporné, že silný protivník potřebuje silného protihráče. A je také nesporné, že v tomto okamžiku, ať už se nám to líbí, nebo nelíbí, je protivníkem Putinovo Rusko. Přimlouval bych se tady proto, abychom v této pozici jako plnohodnotní členové Evropské unie podporovali tu jednotu, protože jinak nikdy silnými hráči nebudeme a celá ta věc Ukrajina-Rusko se výrazně zkomplikuje, protože převaha bude na jedné straně. Děkuji. (Potlesk ze středu.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Ještě než dám slovo s přednostním právem kolegovi Kalouskovi, nechám pro jistotu odhlasovat zpravodaje, ač to vyplývá z jednacího řádu a z nepsaných pravidel, že první vystupující v řádné diskusi je zpravodajem.

    Takže žádám vás o hlasování v této věci, že zpravodajem bude pan kolega Foldyna.

    Ptám se, kdo je pro. Zahájil jsem hlasování číslo 3. Kdo je proti? Děkuji vám.

    Hlasování pořadové číslo 3. Z přítomných 125 pro 71, proti nikdo. Návrh byl přijat. Kolega Foldyna je zpravodajem.

    Prosím o slovo pana kolegu Kalouska. Máte slovo, pane předsedo.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte pouze krátkou reakci na pana zpravodaje a potom stanovisko předsedy poslaneckého klubu. Zdůrazňuji jenom předsedy, neboť jsem ho nestihl konzultovat.

    Možná bude pan zpravodaj překvapen, ale pan prezident Hácha nebyl ani obviněn ani obžalován. On byl prostě v rozporu s veškerým právním řádem Československé republiky zatčen, internován a uvězněn jako bezmocný senilní stařec, který opravdu nevěděl, co říká v tom vězení. Aniž by byl obviněn nebo obžalován, také zemřel. Dej Bůh, aby to byl poslední takový příklad našeho prezidenta, byť si tím samozřejmě nejsem tak jist. Takže to je ta první poznámka.

    Druhá poznámka. Obávám se, dámy a pánové, že tato rozprava se nám začíná velmi rozmělňovat do neuchopitelných detailů. Důvod, proč jsme vyvolali tuto mimořádnou schůzi, byla snaha, aby Poslanecká sněmovna naprosto jasně, nezamlženě, nezastíraně, bez toho, aniž by říkala ano, ale - nebo bez toho, aniž by říkala jasné nekompromisní zásadové lidovecké možná (šum i úsměv mezi některými poslanci), aby jasně řekla, kde jsou její priority zahraniční politiky v této chvíli, která je možná pro nás nejdůležitější od listopadové revoluce, od pádu železné opony za posledních 25 let.

    My jako země, která byla v minulosti součástí sovětského satelitu, jako země, která zažila invazi, jako země, která zažila okupaci a vůli cizí mocnosti, bychom logicky v rámci Evropské unie měli být frontmany mezi těmi, kteří varují před nebezpečím, které už poznali. Když se jednou o tu plotnu spálím, tak bych měl ty druhé varovat. A když už ty druhé nevaruji, tak alespoň se nesnažit se o tu plotnu spálit podruhé. Za předpokladu, že mezi námi není dost těch, kteří profitovali z toho, že ti jiní se o tu plotnu spálili, a velmi by si přáli, aby mohli říct - my jsme tenkrát byli rádi, když se ti druzí pálili o tu plotnu, my jsme byli kamarádi! A jsme připraveni být kamarády znovu.

    Upozorňuji tím teď zcela otevřeně a zcela vážně na zjevnou pátou kolonu, na zjevnou Putinovu pátou kolonu ve veřejném prostoru, ať už mezi některými českými novináři, ať už mezi některými českými politiky. Ta pátá kolona tady je, vystupuje - a vystupuje ať už aktivně, kdy zcela jasně říká: Prosím vás, o co tady jde? Tady se hájí právo ruských obyvatel na východní straně Ukrajiny, ten Putin to dělá dobře, za to všechno mohou ti zločinní Američani a ta zločinná Evropská unie! A pak jsou takoví, kteří dokonce se zdobí některými ústavními pravomocemi, které legitimně získali ve volbách, a ti říkají: Já tomu nerozumím, ale hlavně nás to nesmí nic stát. To říkají i tehdy, když třeba zastávají pozici prvního místopředsedy vlády. Tato pasivní poloha je možná horší než ta aktivní, protože to je také pátá kolona. (Úplné ticho v sále.) Ta říká: Svoboda mě nezajímá. Mezinárodní právo, demokracie mě nezajímá. Mě zajímá můj bezprostřední ekonomický zájem. A takovýto pohled je zničující. Zničující pro každou lidskou bytost, zničující pro společnost a zničující pro stát, který je státem ne velkým, ne malým, je středním, ale chce zůstat suverénním státem a byl sovětským satelitem a dobře ví, jakému nebezpečí čelí.

    A my jsme si v této situaci přáli - a vláda dobře věděla, že i když jsme opozice, může počítat s naší absolutní podporou -, aby naše vláda řekla: My jsme jednou tu invazi zažili. My jsme jednou byli satelitem té imperiální mocnosti, která měla hranice na Šumavě. My si uvědomujeme, že oni by zase chtěli mít tu hranici na Šumavě, a my uděláme všechno pro to, aby tomu tak nebylo. I kdyby nás to mělo něco stát. Náklady, které bychom vynaložili teď, budou mnohem menší než náklady, které bychom vynaložili mnohem později.***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Nejdříve jsem vyvolal faktické poznámky, které byly později staženy, abych vyvolal zpět přednostní práva, o kterých jsem si myslel, že nebudou tak častá, ale jsou. Tedy s přednostním právem vystoupí ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, poté pan kolega Mládek - a ptám se pana ministra Stropnického, jestli také trvá na svém přednostním právo. Ano. Takže před řádnou rozpravou ještě tato tři přednostní práva. Prosím, pane ministře, máte slovo.

  • Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, dámy a pánové, poslední řečník tady začal výrokem, že Sněmovna začíná téma rozmělňovat. Nicméně pokud taky to téma někdo rozmělňoval, tak to nebylo nic proti těm bažinám a mokřinám, do kterých nás zavedl on sám. Pokusil bych se z toho najít cestu, protože mi připadá, že tohle byl skutečně výkon, který vás musel minimálně pořádně zmást.

    Vážení kolegové, účastnil jsem se summitu NATO společně s prezidentem Milošem Zemanem a ministrem obrany Martinem Stropnickým. Rád bych tady řekl, že vystoupení, která tam zazněla z úst českých představitelů, si myslím, že znám všechna. Samozřejmě vím, co jsem na třech klíčových vystoupeních, která měli ministři zahraničí, řekl sám. Vím, co řekl na vystoupeních pan prezident Miloš Zeman. Pokud jsem na nich nemohl zrovna být, protože jsem měla vlastní, tak jsem se o tom nechal informovat.

    K tomu, co tady zaznělo a co mi připadalo chvilkami docela nehorázné, bych rád řekl, že česká delegace a český prezident na summitu Aliance vystupovali naprosto konzistentně. Vystupovali jsme všichni na základě mandátu, který jsme obdrželi z jednání vlády, které předcházelo summitu. Mohu tady prohlásit, že vystoupení, která tam byla, se všechna držela mandátu, který vláda stanovila. My jsme se s panem ministrem obrany a s prezidentem sešli zhruba týden před summitem na poměrně důkladné diskusi, kde jsme si řadu věcí vyjasňovali, informovali jsme se a udělali jsme všechno pro to, abychom se na tom summitu nepřekvapovali. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraničních věcí. Ještě než budeme pokračovat, přečtu omluvy, a to je omluva paní Adamové z jednání od 17.30, pan poslanec Štětina od 17.30 a paní Jana Lorencová také od 17 hodin z dnešního jednání.

    Nyní faktické poznámky: nejdřív pan kolega Jaroslav Holík, poté pan kolega Grospič a poté pan kolega Kalousek. Prosím pana kolegu Holíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

  • Poslanec Jaroslav Holík: Pane předsedající, dámy a pánové, dobrý večer. Přiznám se, nejsem ve Sněmovně tak dlouho, abych dokázal odhadnout, jak to bývalo dřív. Od zahájení tohoto bodu uplynuly tři hodiny. Je tady řada řádně přihlášených, ale místo toho tady slyšíme rétorická cvičení, popřípadě slovní souboje těch, kteří mají přednostní právo. Rád bych věděl, jaká je úcta k ostatním. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega Grospič a potom pan kolega Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***

  • Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, když sleduji tu diskusi kolem Ukrajiny a pozice České republiky a porovnávám to přetahování mezi současnou, dnešní vládou a bývalou vládou a bývalým panem ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, tak si vzpomínám na to, že skutečně česká diplomacie dělala občas ostudu, možná i dělá občas ostudu České republice, a Karel Schwarzenberg by si mohl na to - prostřednictvím pana předsedajícího - vzpomenout, protože právě za něj tehdy také jednou Česká republika hlasovala například třeba v neprospěch Palestiny, a to tehdy, když se po vzoru Spojených států amerických přidala - a zůstala pak osamocena - s několika, respektive šesti ostrovními státy. Možná že by to bylo takové hluboké poučení pro ten dnešek a pro to moralizování TOP 09 a právě bývalého ministra zahraničních věcí, když se tady tváří tak mírumilovně, a na druhou stranu vlastně se snaží Českou republiku vehnat přímo do té ukrajinské krize na jednu stranu pozice a vytvořit to zdání, že Česká republika vlastně musí být tím, kdo bude plnit špičku razicího štítu pro velké kapitálové a mocenské skupiny a zájmy právě jiných, podstatně větších cizích států, které si brousí zuby ať už na Ukrajinu, nebo na ten podbřišek Ruska kolem Černého moře.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega Kalousek k faktické poznámce. A pak už pan ministr Mládek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Promiňte, prosím, ale já bych se chtěl ohradit proti vyjádření pana ministra zahraničních věcí, že tady byl napaden prezident republiky. Já jsem prezidenta republiky nenapadl. Já jsem konstatoval, že nám pan prezident ve Walesu udělal ostudu. Což si myslím, že je zpráva, kterou jsme vstřebali nejenom my, ale celý svět. Faktem je, že český prezident udělal České republice ve Walesu svými vystoupeními ostudu. Protože on sám z Ústavy není odpovědný, je za něj odpovědná česká vláda, volal jsem k odpovědnosti zástupce české vlády, tedy ministra zahraniční, jestli by to nemohli nějak zařídit, aby ten prezident nedělal ostudu, vzhledem k tomu, že jejich politická strana a pan ministr Zaorálek osobně tohoto prezidenta doporučovali české veřejnosti ke zvolení. Toť vše. My jsme přesvědčeni společně s 90 procenty Evropské unie, že pan prezident Zeman ve Walesu dělal České republice ostudu, a prohlédnete-li si světová média, tak nám dávají za pravdu úplně všechna. Předpokládám, že si pan ministr Zaorálek nemyslí, že jsme zvládli zaplatit všechna světová média. Prostě pan prezident Zeman nám dělal ostudu a odpovědná je za to vláda České republiky, a já bych si přál, aby se vláda České republiky snažila nedopustit to. To za prvé.

    Za druhé - prostě svět žije ve zkratce a my chceme jasně slyšet od vlády České republiky, zda patří k našim stoupencům, k zemím Evropské unie, či patří spíše k panu prezidentu Putinovi, či žije v blouznění, že by mohla být mostem mezi těmito dvěma póly. Pak se obávám, že Zaorálek, Sobotka a Babiš si tuto zakázku koupili od firmy Bögl a Krýsl. (Potlesk z řad TOP 09.)

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní pan ministr Mládek - ještě s přednostním právem, ale už v rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo.

  • Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já začnu tím, že bych rád sdělil, že závidím všem, kteří to mají tak jasné, kteří to vidí 0:1, kteří vidí, kde jsou ti dobří, kde jsou ti špatní. Závidím samozřejmě - prostřednictvím pana předsedajícího - panu předsedovi poslaneckého klubu Kalouskovi, který to má také jasné a který si myslí, že to všechno vyřeší tím, že označí někoho za lumpa a jiného za toho správného kovboje. Já tam bohužel vidím možná ani ne 50 odstínů šedi, možná dokonce 500. A dokonce chci doufat, že ti, co to mají tak jasné, tak že to není podle hesla "čím méně o věci vím, tím lépe se mi o ní přijímají zásadní posudky a rozhodnutí".

    Nicméně nechci tady mluvit o anexi Krymu, která je pro Českou republiku jako malou zemi samozřejmě nepřijatelná. Nechci tady explicitně mluvit o sankcích jako takových. Tady mohu jedině poděkovat panu premiérovi za to, že udělal všechno pro to, aby nedopadly na český průmysl. Chtěl bych ale také vyjádřit naději, že Evropa a všechny její instituce, které se zabývají občanskými právy a jejich ochranou, rozšiřováním demokracie a svobody, pošlou signál na Ukrajinu, že je třeba také se zabývat démony minulosti, kteří tam vystupují ve formě nacionalismu, antisemitismu a fašismu, a ne že všechny budou legitimizovány pouze tím, že přece nepřítel našeho nepřítele je náš přítel. EU má tady obrovskou zodpovědnost.

    Nicméně cítím povinnost se vyjádřit ke dvěma věcem, a to je k energetice, o které už tady padla mnohá slova, a o obecně ekonomické situaci na Ukrajině, která na nás bude mít nepochybně přímé dopady.

    Současné dění na Ukrajině ukazuje, že v otázkách energetické bezpečnosti máme obrovskou závislost a propojenost. Zcela dominantním dodavatelem energetických zdrojů do České republiky je Ruská federace. Podílí se téměř 100 procenty na fyzických dodávkách zemního plynu. Nedejme se zmást tím, že obchodně jde o podíl pod 70 % - dvěma třetinami dodávky ropy. Česká vláda je si dlouhodobě vědoma této situace. Od počátku 90. let se řeší energetická bezpečnost s tím, že byly vystavěny alternativní zdroje zásobování, takže je možné odebírat prakticky všechny energetické komodity z jiných teritorií. Skutečností ovšem zůstává, že za normálních podmínek je pro nás ekonomicky nejvýhodnější odebírat komodity přímo z Ruska.

    V oblasti ropy dovážíme 98 % naší spotřeby, 2 % je vlastní těžba, zhruba dvě třetiny importu jdou z Ruska a třetina ze Střední Asie. Z hlediska dopravních cest to máme zajištěno dvěma ropovody. Jeden se jmenuje Družba, druhý se jmenuje IKL TAL, který vede z Terstu přes Ingolstadt do České republiky. V případě výpadku dodávek ropovodem Družba jsme schopni během zhruba dvou měsíců zajistit alternativní dodávky ropovodem IKL TAL a vysoká úroveň strategických zásob ropy a ropných produktů zajišťuje pokrytí na víc jak 90 dnů dovozu, čili by to bylo bez větších problémů. Dlouhodobě je možné odebírat všechnu ropu přes ropovod IKL TAL, byť krátkodobě by tam byly problémy.

    V oblasti dodávek zemního plynu je Česká republika závislá na dovozu z 98 %, roční spotřeba zemního plynu je 8,5 miliardy kubických metrů, špičková spotřeba 70 milionů metrů krychlových denně. V roce 2013 byl zemní plyn dovážen z Ruské federace - 63 %, z Norského království 3 % a z Evropské unie 34 %. Fyzicky je ovšem dopravován tranzitním plynovodem z Ruska v podstatě veškerý plyn, norský plyn je skupován na západoevropském trhu. Kapacita vstupního bodu na hranici se Slovenskem je 147 milionů kubických metrů za den. Díky tomu, že Německo udělalo strategické rozhodnutí a postavilo plynovod Nord Stream přímo z Ruska přes Baltické moře, na který navazuje plynovod OPAL a Gazela, máme alternativní zdroje plynu, kterými nejsme závislí na dodávkách přes Ukrajinu, dodávky by mohly být nahrazeny plynovodem Nord Stream a také Jamal. Česká republika má jedny z největších podzemních zásobníků plynu v regionu s kapacitou téměř 3 miliard kubických metrů plynu, tedy okolo 40 % celoroční spotřeby. Tyto zásobníky jsou od včerejšího dne plněny na 100 % a jsou připraveny zajistit nejen pokrytí zimní špičky, ale i případné výpadky.

    Spolu s Evropskou unií byly udělány zátěžové testy, které simulovaly různé scénáře přerušení dodávek, a je třeba říci, že scénář, že nepůjde žádný plyn přes Ukrajinu měsíc nebo půl roku, nebude mít žádný vliv na spotřebu plynu v České republice. Dokonce jsme schopni ustát i úplné zastavení dodávek jakéhokoli plynu z Ruska na jeden měsíc, nikoliv však dodávky na půl roku. V tom případě by bylo nutné přejít do nouzového režimu a plyn by dostávaly pouze domácnosti, nemocnice a podobní spotřebitelé. Ekonomika by byla omezena. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Janu Mládkovi. Nyní mám dvě omluvy. Nejdříve omluvu pana kolegy Humla, který se omlouvá - důvodem zahraniční cesta. A z osobních důvodů od 18.30 paní poslankyně Nina Nováková.

    Nyní dvě faktické poznámky. Nejdříve pan předseda Kalousek, poté pan kolega Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vystupuje velmi mnoho řečníků a nejde o nic méně než o bezpečnost a suverenitu České republiky. Takže situace mě nutí k otázce, kterou jsem si nikdy nemyslel, že položím, ale teď ji položit musím poté, co vystoupil pan ministr Mládek.

    Prosím, aby pan ministr Mládek Poslanecké sněmovně sdělil, proč nebyl schopen získat bezpečnostní prověrku českých institucí. Na základě jakých informací mu instituce odmítly udělit tuto bezpečnostní prověrku a jaké informace podle informací českých bezpečnostních institucí na pana ministra Mládka vedou ruské zpravodajské služby.

    V interním soukromém rozhovoru byl pan ministr Mládek s těmito fakty seznámen, když mu bylo sděleno, že mu nebude udělena bezpečnostní prověrka, zrovna tak jako s těmito fakty byl seznámen pan předseda vlády. Já stále chci věřit, že pan předseda vlády i pan ministr vlády jsou vlastenci, kteří především sledují zájmy České republiky. Ale abychom si to mohli myslet dál, prosím, aby nám jeden nebo druhý řekli důvody, proč pan ministr Mládek nemohl získat bezpečnostní prověrku, jaké informace na něj vedou ruské zpravodajské služby, proč přesto pan předseda vlády Sobotka ho navrhl ke jmenování ministrem vlády České republiky. A možná že to budou důvody tak relevantní, že je přijmeme. Pokud tyto informace neuvedou, na příští schůzi Poslanecké sněmovny to udělám já.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka - pan kolega Blažek nechce. Nyní pan ministr Mládek také s přednostním právem tedy. Prosím, pane ministře, máte slovo.

  • Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího ujistit pana předsedu poslaneckého klubu TOP 09, pana Kalouska, že jsem český vlastenec, možná významně větší než on sám, ale to je na posouzení jiných. To je první prohlášení a za ním si stojím.

    Druhé prohlášení. On položil naprosto demagogický dotaz, protože ví, že na řadu těch věcí se nedá odpovědět v tom systému, jak to funguje. Tak aby to bylo zřejmé, já jsem nedokončil prověrku, protože jsem odešel z veřejné správy a ta prověrka byla přerušena. To je jedna věc. Druhá věc je, že tyto služby zásadně nikdy nesdělují, jaké důvody vedou k tomu přerušení nebo odmítnutí. A ani mně nebyly sděleny. To je všechno.

    O těch ruských službách, to je úplně absurdní. ***

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi průmyslu a obchodu Janu Mládkovi. Nyní s přednostním právem pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Nemusíte prostřednictvím předsedajícího, pane ministře, jste člen vlády, můžete se na mě obracet přímo zrovna tak jako já na vás. A znovu opakuji, kdyby v tuto chvíli nešlo o tak vážnou věc, jako je bezpečnost a suverenita České republiky, já bych toto téma nikdy neotevřel, protože jsem nikdy nechtěl pochybovat o vašem vlastenectví. Ale abychom o něm nepochybovali, tak nás o tom přece jenom musíte přesvědčit. Prověrka byla přerušena, protože nemohla být dokončena. A vy jste byl informován. Vy jste byl informován o důvodech, proč byste tu prověrku nedostal, zrovna tak jako byl o tom informován předseda vlády Sobotka. Já si myslím, že do příští schůze Poslanecké sněmovny je dost času, abyste zvážil, jak nás o tom informovat tak, abychom dál nepochybovali o tom, že jste český vlastenec.

  • Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní tedy řádně přihlášená paní poslankyně Dana Váhalová v obecné rozpravě. Jsem rád, že jsme se dostali k řádně přihlášeným kolegům a kolegyním. Paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Dana Váhalová: Stejně tak jsem ráda i já. Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane premiére, vážená vládo, kolegové, kolegyně, pěkný večer, téměř. Dovoluji si vrátit se zpět k tématu, k Ukrajině.

    Stále se prohlubující krize na Ukrajině představuje velkou hrozbu pro mír v Evropě. Jsme svědky událostí, které nás ohrožují možnou formou válečných operací, které Evropa nezažila od konce druhé světové války. Důvodem k neklidu jsou nepřímá angažmá vojenských velmocí, jako je Rusko, které se cítí ohroženo událostmi na Ukrajině, odstraněním bývalého prezidenta Janukovyče, asociační smlouvou mezi Evropskou unií a Ukrajinou a zejména snahami Ukrajiny o vstup do NATO. Rusko připojilo Krym k Ruské federaci a zapojilo se do podpory hnutí separatistů a nese tím také část viny za eskalaci tohoto konfliktu. Parlamentní shromáždění Rady Evropy i Evropská unie odsoudily připojení Krymu a Sevastopolu k Ruské federaci jako porušení mezinárodního práva.

    Na druhé straně se však nedomnívám, že je možné vyřešit situaci na Ukrajině silou, pomocí protiteroristické operace, kterou prováděla ukrajinská vláda. Spíše se domnívám, že měla okamžitě probíhat jednání s rusky mluvícím obyvatelstvem na Ukrajině. Problém ukrajinské vlády vidím i v tom, že je pod tlakem ultrapravicových uskupení části tzv. euromajdanu, kteří si konfrontaci přejí, i když nemají velkou podporu veřejnosti, ale získali značný vliv na silové struktury. Vyústěním této tragické situace a neochoty vzájemné komunikace je skutečná občanská válka v posledním měsíci, kdy se zapojují i příslušníci ruských ozbrojených sil ve formě dobrovolníků. Vzhledem k eskalaci konfliktu dochází k velkým ztrátám na obou stranách, včetně žen a dětí. Obyčejní občané na Ukrajině i občané sousedních zemí vítají každou zprávu o příměří.

    Pokud chceme hovořit o sankcích, jejich smysl by měl být právě v tom, aby nutily obě strany k jednání a hledání kompromisu mírovou cestou. Není možné dopustit, aby uzavřené příměří sloužilo k přípravě dalších válečných operací. Každá strana konfliktu, která se pokusí řešit situaci ozbrojenou cestou, by měla počítat s odsouzením mezinárodního společenství. Sankce by ale neměly zhoršovat už tak dost složitou situaci k jednání, i sociální a ekonomickou, a dopadat na obyčejné občany.

    Podívejme se do minulosti na účinnost sankcí a naopak na účinnost dohod na základě diplomatického a politického dialogu. Bezpečnostní prostředí dnešního světa určuje především naše schopnost předcházet krizím a hledat cestu k dohodám a kompromisům v duchu globální odpovědnosti. O státoprávním uspořádání a politické orientaci Ukrajiny musí rozhodovat pouze občané Ukrajiny.

    Dámy a pánové, já děkuji za pozornost a v podrobné diskusi bych si dovolila načíst usnesení.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer. Děkuji paní poslankyni Váhalové. S další řádnou přihláškou je přihlášena paní poslankyně Jana Fischerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Jana Fischerová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane premiére, částečně vládo, vážené dámy a pánové, už je to vlastně skoro šest hodin, co jsem se přihlásila do rozpravy, takže mnohé zde už bylo řečeno. Já jsem také velmi pozorně sledovala a poslouchala všechny argumenty o tom, jak kdo s kým diskutoval. Padlo zde také jméno Karla Havlíčka. Já znám teda úplně jiné epigramy.

    Byla jsem nedávno přímo v místě, kam byl odvezen, v Brixenu, a tam se mě také ptali lidé ze samosprávy a i běžní lidé, jak to vidíme s tou Ukrajinou, protože i je tato situace hodně zneklidňuje. Takže řeknu, že i já nejenom v České republice, ale i v zahraničí jsem měla možnost o této vážnosti situace diskutovat. A protože moji kolegové z Občanské demokratické strany, jak pan předseda Petr Fiala, tak i předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura, mnoho těch vážných argumentů zde už sdělili, tak já se spíš dámsky vyjádřím ještě k některým věcem, které vidím já v této situaci, abych neopakovala zcela to, co už zde bylo řečeno.

    Mě velmi potěšilo, že jsme dnes opravdu diskusi v této věci k Ukrajině zde otevřeli, i když to byl vlastně klub TOP 09 a ODS, kdy jsme jakoby trochu bavící se vládu k tomu popostrčili, aby to dnes tady bylo probráno na plénu. Touto záležitostí se také zabýval výbor pro evropské záležitosti a 4. září k tomu přijal usnesení, která jsou dle mého soudu legislativně rovnoprávná s přijetím usnesení zde pléna. Nebude-li tomu tak, tak prosím o upozornění a ještě je to možné případně načíst, ale myslím, že tam vážnost této situace byla dobře prodiskutována.

    Také bych zdůraznila, že věřím, že prvořadou povinností každé vlády je věnovat se tomu, ať už je pravicová, nebo levicová, aby hájila národní zájmy. Na to myslím a doufám, že se jednoznačně všichni shodneme. A jaké jsou tedy naše národní zájmy na Ukrajině. Je jich celá řada, ale jak jsem se zmínila, mnohé důvody a argumenty zde padly a já se -

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se moc omlouvám, paní poslankyně, já si ctěné kolegy dovolím požádat o klid pro vaše vystoupení i proto, že jste dáma. Děkuji.

  • Poslankyně Jana Fischerová: Pane místopředsedo, děkuji moc, snad to tedy pomůže, já se snažím zaujmout.

    Já nyní řeknu, že taková ta základní otázka, čemu se chci ještě krátce věnovat ve svém vystoupení, v jakém systému mezinárodních vztahů chceme žít. Vidím to na dvě takové roviny. V zásadě existují dva ideální typy. Na jedné straně to je takový koncert velmocí a proti němu systém mezinárodního práva. Koncert velmocí velmi dobře známe z historie, už zde bylo také od některých poslanců toto zmíněno, ale já ještě zmíním trojí dělení Polska, dále pakt Ribbentrop-Molotov, parcelování kolonií a mohla bych pokračovat dál a dál, ale nebudu. Naproti tomu systém mezinárodního práva je systémem, ve kterém platí a dodržují se nějaká pravidla hry, a pro zemi naší geopolitické polohy a reality, či chcete-li významu, je systém mezinárodního práva výhodnější než systém koncertu velmocí. Díky němu totiž můžeme alespoň sedět u stolu a ne se krčit pod stolem a nechat za sebe rozhodovat jiné, jak jsme to už vlastně na vlastní kůži pocítili v Mnichově. Samozřejmě, že realita není černobílá, také se o tom tady dnes už hodně mluvilo, a zpravidla se nachází někde mezi těmito dvěma ideálními typy, což ostatně vychází ze samotné definice ideálních typů. Samozřejmě, že silní budou vždy silnějšími a slabí slabšími. To však nic nemění na prostém faktu, že systém mezinárodního práva je pro nás výhodnější, a tudíž je i v našem národním zájmu.***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Fischerové. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Radim Holeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, také se vrátím k meritu věci. V komentáři premiéra Sobotky k sankcím EU a k vývoji na Ukrajině ze dne 6. 9. 2014 jsem se mj. dočetl, a pan premiér to dnes zde potvrdil, že ČR uspěla se snahou upravit návrh nových sankcí vůči Rusku. Ptám se: opravdu lze považovat za úspěch, že bude, cituji pana premiéra, méně poškozena ekonomika EU a už nehrozí přímé riziko pro český průmyslový export do Ruska? Z čistě ekonomického hlediska asi ano. Je-li ekonomické hledisko tím zásadním parametrem našeho postoje, proč se pan premiér a vláda proti sankcím nevymezí zcela? Zachránili bychom tak možná více než oněch 8 mld. tržeb, kterými se předseda vlády ve svém komentáři chlubí. Připadají vám tyto otázky hloupé? Ano, mně také. Skutečnost je taková, že v tuto chvíli na východní Ukrajině panuje křehké příměří. Opravdu si někdo myslí, že by tomu tak bylo i v případě, kdyby západ proti Rusku sankce neuplatnil? Jaký že to postoj v otázkách zahraniční politiky a bezpečnosti naší republiky a našich občanů vlastně premiér a vláda zastávají? Netuším, po celé této diskusi a vystoupení pana premiéra opravdu netuším.

    Jakou jinou alternativu řešení bezpečnosti ČR a bezpečnosti českých občanů než připojit se k sankcím EU, nám premiér a vláda nabízí? Žádnou jsem nezaregistroval. A máme vůbec nějakou koncepci zahraniční politiky? To, že srozumitelná a konzistentní zahraniční politika momentálně není, ještě neznamená, že neexistuje žádné zahraničí. A to, že ignorujeme nebezpečí, ještě neznamená, že kolem nás je bezpečno. Nebezpečí kolem nás je a to nebezpečí je zcela reálné. Naše vláda musí jasně formulovat zahraniční politiku a musí jasně formulovat, jak před tímto nebezpečím ochrání naši republiku a naše občany. Pokud si dnes vyhrazujeme právo nesouhlasit se sankcemi vůči Rusku či jejich částí, neodpovídá-li to našim zájmům, může se nám totiž stát, že v budoucnu někdo jiný si vyhradí právo nestarat se kupříkladu o naši obranu, nebude-li to odpovídat jeho zájmům.

    Ve standardních otázkách týkajících se EU a našich postojů v rámci EU jsme si již zvykli na to, že pan premiér takřka vždy zaujme takový postoj, jaký Evropa žádá. Paradoxně ale ve věci, která je zcela zásadní, klíčová, se pan premiér chová zcela opačně. Tady jde o zcela zásadní postoj ovlivňující naši bezpečnost! Není možné veřejně zpochybňovat připravenost evropských zemí přijmout sankci ve chvíli, kdy ještě není zřejmé, o jaké sankce vlastně půjde. Měl-li premiér výhrady, měl je komunikovat především se svými partnery a navenek pak s nimi vystupovat jednotně. Sankce totiž nemají jenom konkrétní ekonomické dopady, ale mají také dopady symbolické a psychologické. A jestliže my jsme už na začátku ukázali, že nejsme dostatečně silní a odhodlaní, že ještě budeme zvažovat, jestli se nás to příliš nedotkne, a budeme zkoumat, jestli je to teď pro nás výhodné, tak jsme zcela zásadně oslabili samotný smysl sankcí. Tím jsme samozřejmě oslabili naši bezpečnost, a to je neakceptovatelné!

    Sankce možná nejsou nejlepším řešením, možná jsou i jiná řešení, ale pan premiér se nemůže chovat tak, že žádnou jinou alternativu nenabízí, a zároveň ještě, než jsou konkrétní parametry sankcí na stole, říkat, že s nimi možná nebudeme souhlasit, a pak se ještě chlubit, jak jsme to krásně vyjednali a že se vlastně tak moc neděje. Zahraniční politika a s ní související bezpečnostní otázky, to není jen tak nějaké vyjednávání výjimek z pravidel EU, to není hra o to, kdo si v rámci EU vyjedná lepší podmínky v té či jiné oblasti, a získá tak nějakou výhodu na úkor těch druhých. Konflikt na východní Ukrajině je mimořádně nebezpečný, a to nejen pro Ukrajinu samotnou, ale pro celou Evropu. Nejenom proto, že se může někam přenést. Nemůžeme před ním zavírat oči a tvářit se, že se nic neděje, a vyjednat s i výjimky, aby nás sankce bolely méně než naše partnery. Pro ČR je tento konflikt v mnohém ještě nebezpečnější než pro některé naše partnery v EU. Stačí si vzpomenout na naši poválečnou historii a uvědomit si, jak blízko od nás se ukrajinsko-ruská hranice vlastně nachází. Představme si například tu vlnu uprchlíků, která by v případě eskalace konfliktu na Ukrajině do ČR nepochybně přišla. Jsme na to připraveni? Pokud tomu chceme zabránit, pokud chceme pomoci ten konflikt vyřešit mírovými prostředky, tak musíme být silní, odhodlaní a postupovat jednotně s našimi partnery. Kdykoliv v historii západní demokracie postupovaly jinak, dopadlo to špatně.

    Rozhodně nevoláme po eskalaci konfliktu s Ruskem a raději bychom viděli diplomatická řešení, ale k těm se dá dospět jedině tak, že budeme schopni jasně formulovat naše zájmy, cíle, kterých chceme dosáhnout, a že ukážeme sílu je prosadit. Učinit to můžeme společně s našimi západními partnery právě prostřednictvím nekompromisních ekonomických sankcí a tento jasný a silný postoj premiér svým lavírováním a podmiňováním prostě oslabuje. Napadá mě otázka - tohle je ta evropská první liga, kterou v předvolební kampani na billboardech hlásali kandidáti ČSSD? Pokud ano, tak pěkně děkuji, ale takovouhle první ligu, o tu já nemám zájem! A o té naší první lize si už asi myslí své i v Bruselu. Jak jinak si máme vysvětlit portfolio, které nakonec zbylo na paní Jourovou? Je to myslím pěkná, spíše nepěkná ukázka diplomatických schopností, tedy spíše neschopností pana premiéra. A tam lze říci jenom s Cimrmanem: To je taková pěkná tečka za tím naším případem.

    Já bych chtěl využít teď chvíle a dát procedurální návrh na závěr, abychom jednali po 19. a 21. hodině. Děkuji. Jednali a hlasovali po 21. hodině. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: To je samozřejmě procedurální návrh, o kterém se dá hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí. Je tady žádost o odhlášení. Odhlašuji vás všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

    Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Holečka, abychom dnes jednali a hlasovali po 19. i po 21. hodině. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

    Je to hlasování číslo 4. Přihlášeno 97 poslankyň a poslanců, pro 20, proti 55. Tento návrh nebyl přijat.

    Upozorňuji jenom, že je jednací den, nejedná se o zákon, takže budeme jednat po 19. hodině určitě. Jednací den Sněmovny končí v 21 hodin.

    Dalším řádně přihlášeným po panu poslanci Holečkovi je pan poslanec Marek Ženíšek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, předně chci poděkovat panu premiérovi, že se alespoň pokusil vysvětlit svůj postoj a to, jak to vlastně probíhalo v Bruselu.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Dovoluji si přítomné kolegy požádat o klid. Ty, kteří hovoří, poprosit, aby šli své hovory vést do kuloárů. Děkuji. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji. Obávám se ale, že nejenom mě, ale i ostatní těmi svými výroky nepřesvědčil a že stále nechápe podstatu celého problému, o kterém je zde řeč. Když se zde chlubil tím, že vlastně zachránil český export a že to je hlavní výsledek jednání Rady Evropské unie, tak jsem si vybavil jednoho britského premiéra z minulosti, který když se vracel z Bavorska letadlem nazpět do Londýna, tak na letišti mával takovým papírem a tvrdil, že přináší Velké Británii mír. Šeredně se zmýlil.

    Je zřejmé, že celá situace na východní Ukrajině je výsledkem agrese jedné země a neochoty Evropanů, resp. jejich vlád, v našem případě vlády Bohuslava Sobotky, zaujmout k situaci mnohem razantnější postoj, a jsem přesvědčen, že tento postoj měl být hlavně definován ihned po anexi Krymu, na který se jaksi velice v tichosti již zapomnělo. A jestli to nechápete, pak jste skutečně onou pátou kolonou, o které zde byla řeč.

    K vyřešení celé té situace natrvalo by pochopitelně bohatě stačilo, kdyby Putin vrátil Krym, kdyby se omluvil, kdyby hlídal hranice tak, jak má, aby nebyly v některých místech děravé jako cedník, a aby neposílal své vojáky na dovolenou na Ukrajinu a ještě jim na cestu přibaloval tanky. To se však nestane, tomu nevěří tady naprosto nikdo. Takže nám zbývá jen jedno a to jsou ony zmiňované sankce. Ale aby tomu alespoň na chvíli prezident Putin uvěřil, že ty sankce myslíme naprosto vážně a že mu to nemusí projít tak snadno, a zastavil se, tak musí Evropa zastávat jednotný a razantní postoj a musí Putina přesvědčit, že to myslí naprosto vážně. Obávám se, že právě naše vláda přispívá k tomu svým postojem, že pan prezident Putin tento postoj nebere vůbec vážně.

    Asi se shodneme, že je obrovský rozdíl, a pevně věřím, že se s tím bude souhlasit i pan premiér, mezi tím, když tomu, koho chci o něčem přesvědčit či přinutit ho, vyšlu signál, že případná záchrana části českého exportu není přiměřenou cenou za to, abychom upustili od tvrdšího či razantnějšího postoje, a pak tím, když ihned po skončení summitu křičím na všechny strany, že sankce ano, ale nesmí poškodit část českého exportu a že se vlastně strašně bojíme, aniž bychom věděli, jaké sankce vlastně budou.

    Klasické diplomatické řešení zatím nic nepřineslo a Putin se mu svými kroky spíše doposud vysmíval. Ten ozbrojený konflikt Evropy a Ruska si také nikdo nepřeje. Zbývají nám tedy pouze sankce. Pokud někdo zná lepší řešení, sem s ním. Nedělat ale nic za řešení nepovažuji a na tom se snad shodneme.

    Premiér Sobotka nadále vítězoslavně vystupuje pouze s tím, že se mu podařilo ochránit český strojírenský export. Tento postoj pokládám za velmi nešťastný, a dokonce za zbabělý, a protože podle mne bychom měli demonstrovat jednotu a rozhodnost, a ne vykřikovat do světa, že se nám něco povedlo vlastně překazit. Neměli bychom hledět pouze na naše vlastní hranice, ale také bychom měli přispět naší troškou k ochraně mezinárodního práva i daleko za hranicemi naší republiky, a jsem přesvědčen, že v tomto případě se to očekává právě od nás, od České republiky, s tou zkušeností sovětské okupace, se zkušeností začlenění do sovětské sféry vlivu než například od Portugalska, Irska nebo Nizozemí, které takovou zkušenost na rozdíl od nás nemají. Rozdíl mezi námi a vládou Vladimíra Putina je totiž v tom, že on dokáže přesvědčit veřejnost, či dokonce jeho oligarchy o tom, že sankce stojí za to vydržet. Ale pokud sankce budou stále více zasahovat do životních nadstandardů jeho oligarchů, jsem přesvědčen, že bude pro něho stále těžší je přesvědčit o správnosti věci. Proto je naprosto důležité, aby se Evropa nenechala ukolébat příměřím, a proto nesouhlasím se zastavením dalšího kola sankcí, tak jak snad tady pan premiér naznačoval, a velmi mě znepokojuje právě postoj pana premiéra, kdy prohlašuje, že by bylo vhodné ukázat Rusku dobrou vůli, pokud příměří vydrží. Copak nám už nevadí přítomnost ruských vojáků na Ukrajině, byť oficiálně jsou na dovolené? Nám už tedy nevadí, pane premiére, že Rusko porušuje mezinárodní právo? Nám už vůbec nevadí, že si Putin ukrojil část ukrajinského území, mám na mysli Krym, aniž by za to nesl nějaké následky? Pravděpodobně asi ne.

    Celá věc si stojí asi tak, že buď chceme tedy pomoci Ukrajině, pak ale musíme konat a neohlížet se na to, kolik to bude stát, nebo nám to jedno zkrátka není, nechceme být s Ukrajinou solidární. Buď uznáváme ruské nároky na jeho sféru vlivu, pak rozumím i těm argumentům, že Putin má vlastně na Krym právo i na celou Ukrajinu má právo, anebo neuznáváme, pak je ale nutné konat.

    Evropa, a je mi líto, že to musím říct, s přispěním právě českého premiéra se snaží vydat nějakou třetí cestou, která vlastně ani neexistuje, protože nejsme schopni definovat to, čeho chceme dosáhnout. Politika pana předsedy Sobotky směřuje pouze k voličům sociální demokracie, možná k voličům KSČM. Postoj vládní koalice by ale neměl mít čistě stranické hranice, ale měl by především odpovídat postoji České republiky. Pokud ale vláda bude opravdu zastávat dále ten zdrženlivý postoj, tak i já se za ni velmi stydím. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Ženíškovi a teď tu mám smršť faktických poznámek. Nejprve pan poslanec Foldyna, po něm pan poslanec Benešík. Po něm pan poslanec Mackovík a po něm paní poslankyně Zelienková. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

  • Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, děkuji za slovo a prostřednictvím vás ke svému kolegovi, který tady hovořil: Kdo to nechápete, jste pátou kolonou. Já to nechápu a za pátou kolonu se nepovažuji. Ani nepovažuji sankce za něco, co by řešily. Kdybych měl jediný důkaz toho, že české sankce nebo sankce Evropské unie nebo sankce celého světa zachrání lidi na Ukrajině, že zachrání lidi, aby mohli žít v míru, že nebude válka, ano, okamžitě bych tady s tím souhlasil! Jenže zkušenosti s těmi sankcemi, kterých jsme byli svědky v historii, nám ukazují, že to je naprostý nesmysl! To je demagogie, kterou tady říkáte! Vám se to, pane kolego, z těchto míst v Poslanecké sněmovně říká o uskromnění. Sedmapadesát tisíc plat, to se to těm lidem dobře radí, aby se uskromnili! Svoboda něco stojí! Tak běžte do Varnsdorfu! Běžte to říct těm lidem z TOSky, co přijdou o práci, že se mají uskromnit, že bojujou o svobodu! Znovu vám říkám: Kdyby to byla pravda, že ty sankce mají nějaký smysl, možná byste pochodil u těch lidí. Ale jsem přesvědčen, že kdybyste šel do té TOSky to dneska říct, tak vás poženou, že nestačíte doběhnout ani do Prahy! (Hovoří hlasitě, emotivně.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Foldynovi. Dále pan poslanec Benešík. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená vládo, děkuji za slovo. Protože už tady zazněl návrh, respektive avízo, že Sněmovně bude předloženo usnesení, dovolím si vás informovat o tom, že výbor pro evropské záležitosti, který se situací na Ukrajině samozřejmě v rámci svých kompetencí zabývá na rozdíl od zahraničního výboru naprosto systematicky a dlouhodobě, usnesení přijal. Vzhledem k jednacímu řádu výbor pro evropské záležitosti v těchto věcech supluje plénum Sněmovny. Já s dovolením jenom pro informaci - nenačítám návrh usnesení - jenom pro vaši informaci toto usnesení přečtu. Byla to usnesení k informaci o pozici vlády České republiky k návrhu druhé vlny sankcí Evropské unie vůči Rusku.

    Výbor pro evropské záležitosti 1. odsuzuje pokračující agresivní chování Ruska ve vztahu k Ukrajině; 2. vyzývá vládu ČR, aby ve shodě se západními demokraciemi důsledně hájila bezpečnostní zájmy České republiky.

    Dále: Bere na vědomí informaci o pozici vlády České republiky k návrhu druhé vlny sankcí Evropské unie vůči Rusku; 2. považuje nadále za nezbytné diplomatické řešení současné situace na Ukrajině založené na respektování svrchovanosti, územní celistvosti, jednoty a nezávislosti Ukrajiny včetně plného využití možností sankčních nástrojů v souladu se zájmy České republiky; 3. vyzývá předsedu vlády, aby při nadcházejících jednáních o sankcích Evropské unie vůči Rusku postupoval v maximální shodě a jednotě s postojem většiny členských států EU; a konečně žádá vládu, aby ho informovala o dalším průběhu projednávání tohoto návrhu v orgánech Evropské unie.

    Čili to jenom pro informaci plénu Sněmovny, že usnesení byla přijata. Přečetl jsem jejich znění. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Mackovík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Stanislav Mackovík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, my tady slyšíme plejádu výtek, jak se vláda málo ohnula před cizími zájmy a málo běhá kolem totemu s hamburgrem v ruce a chová se jinak, než se očekávalo. Myslím si, že není to tak dávno, kdy se před volbami přemítalo, co se bude dělat s Doly Paskov a s množstvím nezaměstnaných, a teď jsme se dozvěděli, že jsme měli přijmout sankce, které by stejně neměly žádný efekt vůči Ruské federaci nebo vůči komukoliv, a nás by to stálo 8 miliard. Já si nemyslím, že účelové je vést politiku tak, jak ji vede ODS a TOP 09, která když chce, tak kritizuje vládu, že tady je schodek za 112 miliard. Pak ji zase kritizuje, když vláda nechce zvýšit schodek o 8 miliard. Já si myslím, že politika suverénního státu nevypadá tak, že se ohýbáme a děláme to, co nám někdo určuje, jenom proto, že máme vypadat esteticky hezky v té politice. Domnívám se, že tohle rozhodnutí vlády, které tady vy cupujete na kousky, bylo rozhodnutím suverénního státu nebo suverénního premiéra.

    Ne se vším, co tato vláda dělá, můžu nebo nemusím souhlasit a se vším souhlasím nebo ne. Ale v současné době tohle opatření si myslím, že je přínosem pro českou ekonomiku a mělo by být oproštěno od ideologických postulátů. Neslyšel jsem tady za celou dobu to, že na Ukrajině bojuje jednotka Azov, která používá označení divize SS Das Reich z druhé světové války. Tam bojují fašisti za to, co vy nazýváte demokracií? To se demokracie v Evropské unii takhle ohnula? Takhle pokřivila? Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Mackovíkovi. Další faktická poznámka, paní poslankyně Zelienková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

  • Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych reagovala tady na předřečníky. Já opravdu nerozumím politikům, kteří mluví o tom, že sankce nepřinesly úspěch. Prosím, aby si tito lidé uvědomili, že sankce jsou opravdu nejsilnější politický nástroj v současné době, který může západní svět použít. A že tento nástroj vede k cíli. Rusko v tuto chvíli vyčerpalo svoji agresivitu a smířilo se s územím, které dosud obsadilo. A když říkáme v tuto chvíli, znamená to, že tlak na Rusko nesmí polevit. ***

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Zelienkové. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

  • Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vládo a kolegové. Jednak jsem chtěl poděkovat panu premiérovi, že spustil debatu obecnou, protože jsem si myslel, že už se nedostaneme ke slovu. A předesílám, že navrhnu do usnesení, abychom maximálně podpořili realizaci parlamentních voleb na Ukrajině a také aby Sněmovna dostávala do výborů včas pozice vlády k předjednání, se kterými jezdí na strategické summity. A doufám, že se mi nedostane takové odpovědi, jako když jsem v březnu navrhoval navýšení obranného rozpočtu. To jen na úvod.

    Je, myslím, z debaty zřejmé, že diskuse ke konfliktu na Ukrajině a chování nebo postupu demokratického západu vůči tomuto konfliktu je v rozhodující míře debatou o nás samotných. Je to tady ve Sněmovně vidět, je to tady slyšet. Dovolte mi proto, abych se velice krátce zmínil jenom o třech bodech. A protože budu zkracovat, tak mi dovolte trochu přetržitý projev. Za prvé o podstatě konfliktu a války na Ukrajině. Za druhé o tom, co tento konflikt dělá s námi a jaký má na nás vliv. A za třetí, co my můžeme dělat s konfliktem na Ukrajině.

    K povaze války na Ukrajině. Ukrajinský konflikt není konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, ale mezi Ruskem a demokratickou Evropou o principy mezinárodního práva, právo na sebeurčení a právních poměrech. Zda se budou řídit literou práva a respektu k němu, nebo ozbrojenou silou a možností narušovat právo vojensky, anektovat území cizího státu a předělávat hranice. Z toho důvodu je to spor mezi evropskou vládou práva a ruským právem vládce. Tento spor probíhá na teritoriu Ukrajiny a skrze Ukrajinu míří na nás a na celou Evropskou unii. To je třeba si uvědomit. A zároveň platí, tak jak konstatují oficiální jednání Unie i Aliance, z usilovně pěstovaného a dlouhodobého strategického partnerství Evropské unie a NATO s Ruskem se stala strategická hrozba pro podstatu fungování našeho světa v jeho právním smyslu.

    A nyní si položme tři kruciální otázky. Můžeme mít sebemenší naději, že územní kompromisy a akceptování vojenského anšlusu Krymu a posuny hranic zastaví válku a otevřou cestu k vládě mezinárodního práva namísto další svévole a používání síly? Opravňuje nás k tomu jakákoli naše regionální historická zkušenost? Lze čekat dobrovolnou změnu politiky Kremlu a rezignaci na další používání síly? Kdo v dnešní situaci hledá kompromisy a kdo hledá v nabídce kompromisů možnosti další destabilizace souseda a získání kontroly nad jeho hraničním územím? A lze doufat v realizaci férového mezinárodního obchodu v podmínkách destrukce mezinárodního a vnitřního práva? Stalo se konfliktem Rusko obchodně atraktivnější? Předvídatelnější? Důvěryhodnější? Úprk zahraničních investorů, pád rublu a vzestup inflace dávají opačnou odpověď.

    Kde je tedy naše pozice a co konflikt dělá s námi? Naše mezinárodní vystupování čitelně odráží a balancuje naši národní názorovou rozkolísanost, pokud ne rozpolcenost české politiky a nelze přehlížet, že se o rozkolísanosti Čechů, o ztrátě geopolitického tahu a naší schopnosti integrovat mluví a spekuluje v zahraničí. Nesoulad nebo složitost utváření této pozice lze dokumentovat i na hlasování ministrů KDU ve vládě. Ano, nejsme v kontinuitě s geopolitikou Václava Havla a celé prvé generace disidentských politiků, kteří v otázkách geopolitické orientace měli jasno, které nabyli v komunisty segregovaném ghettu a v kriminálech. Zato jsme v kontinuitě s iracionálním euroskepticismem a příslovečným kverulantstvím. I v této Sněmovně sedí poslanci, kteří byli ochotni legitimizovat anšlus Krymu. I v této Sněmovně a v jejích lavicích zaznívají kremelské nepravdivé argumenty. I z vládních lavic občas zaznívají pochybnosti o smysluplnosti sankcionování Ruska ze strany Evropské unie nebo o posilování integrity a potřebě posilování integrity a obranných schopností NATO a našich obranných výdajů. Proto i v této Sněmovně si musíme říci, že od doby členství v Evropské unii získala Česká republika z Evropské unie přes tisíc miliard korun strukturální pomoci, ale zejména zajistila své mezinárodní postavení a důvěryhodnost pro investory v násobcích, zejména díky členskému ukotvení v právním prostředí EU. Stojí nám tedy za to toto právní prostředí podporovat a bránit?

    Z politiky Kremlu pro nás historicky nevzešlo nic dobrého ani obohacujícího, ani povznášejícího, spíš naopak. Byli jsme čtyřicet let rabováni, zotročováni, zbavováni vlády nad svým osudem a tisíckrát oklamáni Komunistickou stranou Československa, která sloužila všemu, jen ne této zemi a jejím občanům. Chápu, že mnozí mají strach a nechce se jim do rizikového, bolestivého a možná i nákladného souboje o udržení a platnost mezinárodního i našeho práva. Bude vleklý, bude trvat možná dlouho, možná dokud neskončí ruská imperiální doktrína a Vladimír Putin osobně neopustí Kreml. To je ovšem věc samotných Rusů, ne naše

    Jaká je tedy alternativa k ekonomickým sankcím? Jaké máme dosud výsledky z hlediska narovnání zpět územních poměrů a odchodu Ruska z okupovaných území v diplomatickém úsilí nebo mírových schůzkách v Minsku? Změnilo se chování Ruska? Poslechlo Rusko výzvy Rady Evropské unie? Zpřístupnili povstalci místo tragického dopadu sestřeleného letadla, aby se tragédie mohla vyšetřit?

    Co tedy vlastně chceme my? Cílem našeho unijního postupu by měla být synergie a solidarita, a pokud nechápeme obavy Polska nebo Baltů, raději mlčme.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Je mně velice líto, ale je to velmi vážná věc, kterou tady pan poslanec přednáší. Poprosím vás o klid. Děkuji. ***

  • Poslanec Ivan Gabal: Tedy pokud nechápeme Poláky a Balty, tak raději mlčme. Přesto se domnívám, že obnovení dialogu a spolupráce ve visegrádské skupině jako druhého nejexponovanějšího regionu po Pobaltí je i v našem zájmu.

    Pokud jde o Ukrajinu, lze považovat za strategickou především úspěšnou realizaci parlamentních voleb na celém ukrajinském území. Obnovení demokratického mandátu ukrajinského parlamentu posílí jeho legitimitu, suverenitu Ukrajiny a mandát vlády. Neúspěch voleb by vážně přiblížil riziko kolapsu státu, který by znamenal ozbrojený chaos a anarchii.

    Pokud jde o Kreml, je třeba si uvědomit, že jakékoliv rozkližování společné pozice demokratických států přibližuje Evropu eskalaci vojenského násilí. A v žádném případě nás už nepřiblíží k situaci business as usual. Stejně tak ochota uznat anexi Krymu nebo východní Ukrajiny by Evropu přiblížila k paralele dohody Molotov-Ribbentrop o rozdělení Polska a tam se snad dostat nechceme. Opustit principy mezinárodního práva lze jen jednou a definitivně, protože důvěryhodnost zmizí.

    Pokud jde o nás, domnívám se, že rozkolísanost české pozice je vyvolaná dvěma okolnostmi. Za prvé u nás neprobíhá strategický dialog o našem mezinárodním postavení, spíše se hádáme, a pokud se, jak někteří tvrdí, vyčerpala naše dosavadní geopolitická orientace včetně například podpory lidských práv, je třeba se bavit o tom, co je alternativou. Nepředpokládám, že by někoho napadlo po lidských právech opustit i mezinárodní právo.

    V důsledku krize výrazně vzrostla váha členských států Evropské unie oproti unijním institucím. Unie je dnes vitálně závislá na vnitřní stabilitě každé členské země, čímž enormně vzrostla odpovědnost i této Sněmovny - a zdůrazňuji této Sněmovny. V takové situaci nepovažuji za vhodné ani za správné, že na oba klíčové summity odjela česká delegace bez projednání pozice a postupu České republiky v odpovídajících výborech nebo se samostatnou rezolucí těchto výborů. Jsme v tomto ohledu do značné míry substandardní a ojedinělí a doplácíme na to chybami v mezinárodním postupu. I tuto praxi by bylo dobré změnit, protože o významu širšího politického parlamentního konsensu v zahraničí a obranné politice se asi nemusíme vzájemně přesvědčovat.

    Tedy navrhuji: Podporujeme uskutečnění plánovaných parlamentních voleb na celém teritoriu Ukrajiny s maximální účastí pozorovatelů OBSE a Evropské unie a bez vojenského narušování jejich průběhu a vojenského vměšování Ruska. Považujeme obnovení demokratického mandátu ukrajinského parlamentu a vlády za základní právní předpoklad demokratického sebeurčení a dalšího vývoje Ukrajiny. Za druhé. Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje vládě včasné projednávání klíčových dokumentů, stanovisek a politik v kompetentních výborech Sněmovny, a to zejména v oblastech zahraniční politiky Evropské unie, obranných agend a NATO.

    Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. Prosím, aby se k textu usnesení přihlásil v podrobné rozpravě. Dál tu mám dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Kalousek, po něm pan poslanec Chalupa. Nejprve faktická poznámka pana poslance Chalupy. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý večer. Prosím vás, já tady zareaguji na to, co tady padlo. To, že nejsem úplně ztotožněn s udělováním sankcí, neznamená, že mám rád ruské tanky. To za prvé.

    Za druhé. Jsem dalek jednoznačného odsouzení sankcí jako takových. Rozhodně jsem pro sankce, které ovlivní vojenské schopnosti Ruska, to zcela jednoznačně. Co se týká běžné obchodní výměny, tam pochyby mám a obávám se, že výsledek sankcí, pokud budou uplatněny v plné míře a v plné tvrdosti, tak bude takzvaným Pyrrhovým vítězstvím. Nakonec nebude vidět, kdo je vítěz a kdo prohrál.

    Pokud jde o řešení, tak si myslím, že zejména jde o to, že Aliance a my jako součást Aliance bychom měli opravdu vážně uvažovat o zvýšení obranných schopností Armády České republiky a Aliance jako takové, posílit ekonomickou sílu Evropské unie, skutečně počkat na to, až se Ukrajina vzpamatuje ekonomicky, a umožnit, jak tady bylo řečeno, pod mezinárodním dohledem, aby si na Ukrajině lidé udělali pořádek sami. Hnát se teď do střetu naprosto necitlivým diplomatickým přístupem k Rusku a hnát to do opravdu vojenského konfliktu se mi zdá šílenství. Děkuji.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chalupovi za jeho faktickou poznámku. Pan poslanec Sklenák faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si dovoluji dát procedurální návrh, abychom tuto schůzi přerušili do příštího úterý 16. září do 18 hodin. (Hlasy ze sálu.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Protinávrh k procedurálnímu návrhu. Prosím, pane poslanče.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Ne návrh, připomínka, pane poslanče. Když jsme vám řekli, že souhlasíme s tím, jaký bude pořad dnešní schůze, tak jsme se vás také ptali, jestli budete souhlasit s tím, abychom to dnes doprojednali. Vy jste slíbil, že ano. My jsme se spolehli na vaše slovo. Na to slovo já se teď odvolávám. Hlasujte si jak chcete, ale jestli teď tuto schůzi přeložíte do úterka, budu já osobně jako předseda klubu TOP 09 pokládat vás jako předsedu klubu ČSSD za podrazáka, který porušil dané slovo. (Nesouhlasné hlasy.) Který porušil dané slovo a dal procedurální návrh v rozporu s naší dohodou, aniž mě na to předem upozornil. A tohle myslím, že musí zaznít veřejně.

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Sklenák ke svému procedurálnímu návrhu.

  • Poslanec Roman Sklenák: Já se velmi důrazně ohrazuji proti takovýmto slovům! Nejsem žádný podrazák a na tomto jsme se nedohodli! Pane předsedo, vy tady lžete opakovaně! (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)

  • Místopředseda PSP Petr Gazdík: Padl tady procedurální návrh, o kterém... (Hlasy ze sálu: Hlasuje se bez rozpravy.) Pane poslanče, prosím.

  • Poslanec Miroslav Kalousek: Vaše hysterie, pane kolego, vás usvědčuje z vašeho špatného svědomí. Hlasujte si jak chcete, ale riskujete, že od této chvíle už vám nebudeme věřit ani slovo.